Režisér Edgar Wright svoji vizi stylizované automobilové honičky vystavěl kolem hudby.
Jeden z nejočekávanějších amerických filmů tohoto roku je nesporně Baby Driver, a tak si diváci, kteří stihli promítání ve Varech, rozhodně přišli na své. I když se nejnovější počin Edgara Wrighta komerčním laděním nehodí na festivalová plátna, je určitě příjemným osvěžením.
Do širšího povědomí se Wright dostal díky nevšední koprodukční komedii Jednotka příliš rychlého nasazení (2007) odehrávající se v policejním prostředí. S myšlenkou namakané, hudebními rytmy poblázněné filmařiny se pral už v roce 1995, přičemž o osm let později natočil hudební videoklip náramně podobný dnešnímu celovečernímu filmu, scénář však dokončil až po dalších osmi letech. V něm je už vše, co komerčně úspěšný film potřebuje - napětí, zábava, sex appeal, rychlé tempo i soundrack, který si člověk vydupává po odchodu z kina.
Wright svoji vizi stylizované automobilové honičky vystavěl kolem hudby. Patří ke generaci filmařů, kteří útočí na mladší publikum. Už upoutávka, která představí pěkné mladé herce, barevný coloring a salvy hitů představuje jasný cíl, komu je film určen. Hlavní hrdina se jmenuje Baby, je mladým a nesmírně talentovaným řidičem, který pomáhá zločincům uniknout z místa činu. Svých dovednosti nabývá i díky rytmu hudby ve sluchátkách. Hudbu však neposlouchá jen tak. Od automobilové havárie, při které zahynuli oba jeho rodiče, mu zvoní v uších a hlasitými tóny chce nepříjemný zvuk přehlušit. Když mladý řidič pozná dívku svých snů, chce opustit zločinecký život a začít znovu, ale šéf ho donutí odřídit poslední melouch, v němž se točí velké peníze. Baby má utopické představy o spanilé jízdě s přítelkyní Deborou napříč zemí. Vidí ji stát vedle luxusního auta, chce s ní odjet a opustit nynější způsob života.
Scénář je v zásadě jednoduchý, i zápletka představuje premisy v rámci zažitých konvencí. Už v úvodních sekvencích dokážeme odhadnout, kam se příběh bude ubírat. Postavy jsou plastické, povrchní a v kruzích comedy žánru. Představují spíše archetypy vystupující na poli tradičních komedií. Příběh přestane být zajímavý už v první třetině, kdy se o hlavním hrdinovi dozvíme prakticky všechno. Pro ne právě audiovizuální typy prostě nevhodná záležitost.
Při představě, že máte spolu na place Jamieho Foxxe a Kevina Spaceyho, dva oscarové vítěze, kteří dostávají hodně prostoru a zároveň představují nezáživné a okoukané postavy, truchlíte, protože vůbec nedokáží využít své herecké dispozice. Wright (první film, kde na scénáři pracoval zcela sám) mohl při psaní jednotlivých rolí více zapracovat na jejich hloubce a nápaditosti. Námětem je podobný Refnovu snímku Drive (2011), kde také hlavní hrdina, řidič pro zločinecké akce, prožívá vnitřní konflikt - kterým směrem se v životě dál vydat. Artová, striktně posazená forma s noir-prvky buduje napětí inteligentním a sofistikovaným způsobem ve značně pomalém tempu.
Naopak, Baby Driver je úderný a svižný, s výjimečným přístupem k hudební dramaturgii. Tóny nabývají nového rozměru. S propracovaným mixem zvuku Wright ideálním způsobem doplňuje střih. Nemluvě o bezpočtu kultovních hitů ozvláštňujících automobilové honičky. Ty působí strhujícím dojmem a nesmírně zábavně. Zvukové efekty jsou totiž sestříhané do rytmu hudby. Wright zároveň upozorňuje, že film nepoužil při automobilových scénách žádné CGI. Tvůrci nekonečné řady „Rychle a zběsile“ tak mohou nechápavě kroutit hlavami, protože je ve více aspektech Baby Driver nekompromisním způsobem překonává.
Vzniká tak jakýsi automobilový muzikál. Svědčí o tom například i choreografie v úvodu, když si Baby objednává kávu, hýbe se v rytmu písně a kamerové jízdy. Všechno je to nesmírně náročné, ale patřičně zvládnuté. V rytmu písní postavy jezdí, kráčejí i střílejí, vše je podmaněné zvukem. Pro milovníky jednoduché komerční zábavy a dobře zvládnutého řemesla bude Baby Driver jeden z nejzábavnějších filmů léta a je pravděpodobné, že ovládne čísla návštěvnosti. Náročnější si z nabídky vyberou inteligentnější titul, který nebude iritovat prázdnými postavami a příběhem. Třpytivý na povrchu, prázdný uvnitř. 6/10 s tím, že pokud se do kina vydáte na svižný akční automobilový film s perfektní hudební a zvukovou složkou, nějakou tou hláškou a sympatickými herci, klidně si připočtěte bodík a více. Určitě se slušně pobavíte.
