Studentům se podařilo u soudu vydupat lepší a volnější podmínky.
Přednášky sice patří k studentskému životu, ale mnoho studentů na ně chodí nerado, ulívají se, a pokud přece jen přijdou, tak se často nudí. Avšak na německé univerzitě v Mannheimu nemohli studenti vynechat ani jednu přednášku, jinak by je nepustili ke zkoušce. Absence si přitom určovali samotní vyučující. To se však nelíbilo studentovi Stephanu Fuhrmannovi. Vůči povinným přednáškám se ohradil a univerzitu zažaloval.
Žalovat univerzitu je sice poměrně odvážný i riskantní krok, ale Stephanovi se oplatil. Soud mu totiž vyhověl, což německá média titulkují jako velký úspěch pro svobodu studia. Povinné přednášky totiž byly pro studenty problematické, například když byli nemocní nebo museli jít do práce.
To, že si studenti budují kariéru už během studia, však není ničím výjimečným, z hlediska uchycení se na pracovním trhu spíše žádaným. Jenže nemoc-nenemoc, práce-nepráce přednášky povinné byly a záviselo na dobré vůli vyučujícího, jaký rozsah absencí určí. Studenti tak hovořili o porušování studentských i pracovních svobod.
V Mannheimu bude tento přístup již minulostí, a to díky Stephanovi. Odvážný student se raduje zejména kvůli dalším generacím. „Jsem už téměř na konci studia, ale jsem rád, že budoucí generace studentů nebude vystavena povinným školním povinnostem a závislá na dobré vůli lektorů,“ řekl Stephan. On sám tak rozhodnutí soudu už nevyužije, ale s podporou studentské rady alespoň připravil půdu a lepší podmínky pro další generace.
Rozhodnutí soudu, tedy vítězství studentů a povinnost univerzity přepracovat pravidla, považuje zástupkyně studentské rady Elena Klafsky za jednoznačný úspěch. „Pro nás bylo důležité, aby soud sdílel náš argument a definoval povinnou účast jako nepřiměřený zásah do svobody studia,“ uvedla Elena. Nyní je podle ní důležité, aby studentské zastoupení a univerzita našly nové a vzájemně uspokojivé řešení.
