Přepnout do nočního režimu
Přepnout do denního režimu
Pátek 6. 12. 2019 svátek má Mikuláš, Nikolas

hledej na refresheru

Uložený článek najdeš v nabídce uživatele.
Doporučujeme zapnout browser notifikace, pokud budeš přihlášený na Refresheru na tomto zařízení.
Refresher - Rozhovory
2
Antonín Havlík
22. duben 2018, 22:25

Navštívili jsme laboratoř, kde zkoumají lidské rozhodování. Jací jsou Češi a proč si v postkomunistických zemích lidé méně věří? 

Rozhovor s Vojtěchem Zíkou, ředitelem Centra behaviorálních experimentů (CEBEX), které se zabývá výzkumem lidského rozhodování.

Antonín Havlík
22. duben 2018, 22:25
Navštívili jsme laboratoř, kde zkoumají lidské rozhodování. Jací jsou Češi a proč si v postkomunistických zemích lidé méně věří? 
Zdroj: Csaba Segesvári/Wikimedia Commons
Musíš být přihlášený/á, abys mohl/a uložit článek.
Nepodarilo sa uložiť zmeny. Skús sa nanovo prihlásiť a zopakovat akciu.

V případě že problémy přetrvávají, kontaktuj prosím administrátora.
OK
2
Uložit na později.
Uložený článek najdeš v nabídce uživatele.

V tiché místnosti sedí třicítka lidí s modrou složkou položenou na lavici před sebou. Čekají na instrukce, až se budou moci zapojit do experimentu, o kterém předem neví absolutně nic, ale za jehož úspěšné dokončení budou odměněni motivační částkou. Někdy to bývají dvě stovky, jindy až tisíc korun. Není povoleno pít, jíst, mluvit, ani se příliš neohlížet na ostatní testované subjekty. Každý vnější vliv by mohl výsledek testování pokřivit.

 

Nacházíme se v Centru behaviorálních experimentů (CEBEX). Právě tady se vědci snaží zjistit, proč a jak se rozhodujeme v různých situacích a jakým způsobem bychom se jako společnost mohli zlepšit. Zeptali jsme se Vojtěcha Zíky, ředitele této laboratoře, na otázky ohledně experimentů a taky na to, co všechno už stihli vyzkoumat.

 

Navštívili jsme laboratoř, kde zkoumají lidské rozhodování. Jací jsou Češi a proč si v postkomunistických zemích lidé méně věří? 

 

Experiment, kterého jsem se zúčastnil, spočíval v párování desetinných čísel, aby po sečtení daly číslo 10. Za každé úspěšné splnění jednoho příkladu byla finanční odměna. Co bylo úkolem tohoto experimentu?
Celý výzkum byl o tom, jestli lidé podvádějí, nebo ne, a to v závislosti na jejich víru v Boha. Části subjektů jsme totiž jejich výsledky zkontrolovali a část jsme nechali, ať si je zkontrolují sami a pak nám výsledek jen nadiktují. Zjišťovali jsme, jestli lidé podvádí, když tu možnosti dostanou a jestli na to má vliv Desatero božích přikázání. Před samotným úkolem jsme je totiž nechali vypsat body desatera, která si pamatovali. V USA z podobné studie vyšlo, že lidé podvádí méně, když si předtím připomenou desatero. To se nám nepodařilo prokázat, v Čechách jsme totiž pohani (smích). Když jsme ale dali možnost podvádět, podvádělo o 28 procent více lidí.

 

Takže když mají lidé možnost šidit, tak šidí.

Šidí, ale zase ne moc. Vypadá to, že čím víc člověk lže nebo podvádí, tím hůř si to před sebou samým dokáže odůvodnit. Pokud by člověk uvedl, že splnil úplně všechny úkoly, což skoro nebylo možné, tak už by to pro něj osobně mohlo být moc. Mohlo by to na něj působit ne jako šizení, ale jako krádež. To by pak bylo obtížnější si ospravedlnit před sebou samým.

 

Kolik si toho lidé pamatují z desatera?

V průměru jsou si lidé schopni vzpomenout na méně přikázání než ve Spojených státech, kde to byly čtyři, u nás v průměru tři. Téměř každý si vzpomněl na nepokradeš – a pak stejně pokradl.

 

Navštívili jsme laboratoř, kde zkoumají lidské rozhodování. Jací jsou Češi a proč si v postkomunistických zemích lidé méně věří? 

 

Polovinu výzkumu jste dělali v Ústí nad Labem a polovinu v Praze, přišli jste na nějaké odlišnosti?

V závěrečném dotazníku byl dotaz, jestli se dá věřit ostatním lidem. V Praze 73 procent lidí uvedlo, že se věřit dá, v Ústí to bylo ale pouze 49 procent. Naše teze je taková, že Praha je bezpečnější, lidé mnohem více přijdou do styku např. s cizinci, kteří se jen ptají na cestu a nechtějí jim ublížit, kdežto Ústí nad Labem je méně bezpečné město a není zvyklostí věřit cizím lidem. Porovnávali jsme také situace, ve kterých jsme lidem test kontrolovali my a ve kterých si ho kontrolovali sami. Ti, kteří si ho kontrolovali sami, pak častěji uváděli, že věří ostatním.

 

Co to znamená?

Zkrátka když chceme, aby si lidé ve společnosti věřili, tak jim musíme sami prokazovat důvěru. Můžeme to vidět i v reálných situacích: Budete-li lidem dávat nadbytečné množství finančních kontrol a různých kontrolních mechanismů, čímž jim prokazujete nedůvěru, tak tím v nich budujete nedůvěru v druhé a ničíte celkovou náladu ve společnosti. V postkomunistických zemích si lidé důvěřují méně než v západních zemích. To je i vidět ze zvyklostí v byznysu, kde v Americe probíhá obchod na podání ruky, kdežto v postkomunistických zemích lidé spíše vymýšlejí kličky, musejí se sepisovat smlouvy, apod.

 

Po celém výzkumu si pak šel účastník pro peníze, kde si mohl vydělanou sumu (nebo její část) vsadit na hod kostkou. Když padlo sudé číslo, částka se zdvojnásobila, když liché, peníze prohrál. Co to mělo dokázat?

Chtěli jsme změřit, jaký mají lidé vztah k riziku. Většina lidí se riziku vyhýbá. Vyšlo nám, že lidé, kteří vydělali méně než sto korun, sázeli kolem 65 procent z celkové částky a ti, kteří vydělali více než 150 korun, tak sázeli jen 30 procent. Lidé zřejmě nevnímají stovku jako pořádné peníze, a pokud by vyhráli, tak by měli víc.

 

Navštívili jsme laboratoř, kde zkoumají lidské rozhodování. Jací jsou Češi a proč si v postkomunistických zemích lidé méně věří?  

Jsou pozorovatelné i nějaké rozdíly ve vztahu k riziku mezi mužem a ženou?

V každém výzkumu fenomén muži vs. ženy řešíme. Muži mají vztah k riziku prokazatelně vyšší, což je dáno evolučně. Muži museli jakožto lovci podstupovat vyšší riziko, kdežto ženy vychovávaly děti a „hlídaly oheň“, kde se to riziko nevyplatilo. Proto je např. v byznysu lepší si rozmyslet, koho chcete mít v managementu. Jestli chcete, aby společnost fungovala dlouhodobě, možná budete chtít mít ženu v pozici finanční ředitelky, protože nebude dělat příliš riskantní investice.

 

Těžká otázka – co už všechno víte o lidech? A co o nich lze zjistit?
Čím více se zabývám vědou o rozhodování, tím mám pocit, že o lidech nevím vůbec nic a že jim vůbec nerozumím. Každý fungujeme jinak. Kolikrát mě překvapuje, že i ty nejjednodušší instrukce jsou pro lidi obtížné pochopit a musíme je během experimentů opakovat. Nemusí to nutně mít co dělat s inteligencí, ale např. s pozorností. Pokaždé mě v tomto ohledu něčím překvapí.

 

Čím vším se zabývá CEBEX?

Děláme výzkum v oblasti behaviorálních věd. Je to věda, která si bere poznatky o lidském rozhodování např. z oblasti psychologie, ekonomie nebo evoluční biologie. Máme tu experimentální laboratoř se 17 počítači oddělenými zástěnami. Když děláme studie, tak sem pozveme určitý počet lidí, oni vyplňují dotazníky nebo hrají „hry“, ve kterých sledujeme, jak se rozhodují a na základě toho pak odvozujeme něco o jejich chování.

 

Navštívili jsme laboratoř, kde zkoumají lidské rozhodování. Jací jsou Češi a proč si v postkomunistických zemích lidé méně věří? 

 

Jak často probíhají výzkumy?

Výzkumy probíhají jednou až dvakrát do měsíce. V Čechách behaviorální vědy nejsou příliš známé a je poměrně těžké se k tomu dostat. Největší akademické výzkumy jsou financovány z grantů.

 

Předpokládám, že takový výzkum bude asi finančně náročný…

Největší položkou jsou testovaní participanti. V každém výzkumu potřebujeme 200–300 lidí, což vychází na 50–75 tisíc korun.

 

Jaký je průběh experimentů?

Před zahájením si definujeme, co chceme zkoumat a připravíme a naprogramujeme prostředí, aby všechno fungovalo. To jsou týdny i měsíce práce. Poté rozešleme pozvánky registrovaným zájemcům, pozveme je na vypsané termíny a rozdělíme na skupinky o maximálně 17 lidech. Každý den takových skupin odbavíme zhruba pět, takže za několik dní se to dá zvládnout.

 

Na experimentu, kterého jsem se účastnil, bylo více lidí a nebyl na počítači. Proč?

Většinou děláme experimenty na počítačích v oddělených buňkách, kde se nemůže jednotlivec dívat na ostatní a nemůže tedy vidět, jak se tváří a co dělá, což by také mohlo výsledek kompromitovat. Experiment, na kterém jste byl vy, byl papírový, což není příliš běžné. Děláme to jen, když potřebujeme mít hodně lidí najednou.

 

Motivací je tedy finanční odměna?

Většinou ano. V průměru dostávají participanti 200 korun, ale může to být i tisícovka. Záleží na typu experimentu a výkonnosti daného člověka.

 

Navštívili jsme laboratoř, kde zkoumají lidské rozhodování. Jací jsou Češi a proč si v postkomunistických zemích lidé méně věří? 

 

Co se stane pak?

Výsledky se po nějaké době zpracují a my se je snažíme zveřejňovat v odborných časopisech. Přesně se tam musí popsat procedura testování. V akademickém světě se takový článek používá jako hlavní výstup. Někdy se stává, že se toho ujmou novináři a pak vznikají články typu „vědci zjistili…“.

 

Jaký typ lidí chodí na experimenty?

Většina lidí v naší databázi jsou vysokoškolští studenti. Pro ně jde o zajímavý přivýdělek, který ale bohužel není dostatečně vysoký na to, abychom jím motivovali k účasti i pracující lidi. Ti sem občas taky přijdou, ale je to kvůli tomu, že chtějí podpořit vědu, nebo se o sobě něco dozvědět. Každému totiž na konci většinou řekneme, jak si vedl v porovnání s ostatními a výsledky účastníkům většinou rozesíláme. 

 

Jak se dá bojovat s tím, aby výsledek výzkumu byl co nejpřesnější, tedy aby testovaný subjekt třeba nelhal?

Snažíme se informace z lidí „extrahovat“, aniž bychom se je na ně ptali. Subjekty hrají experimentální hry, tedy modelové situace, ve kterých oni sami mohou ovlivnit průběh testování a také konečnou odměnu. V ekonomických studiích je historicky dáno, že se lidem nesmí lhát a že musí mít nějaké pobídky.

 

Je nutné i nějak upravovat prostředí?

V některých případech lidé ani nevidí experimentátora, aby na ně nějak nepůsobil. Pokud by to byla např. krásná žena a probíhal by výzkum o sebehodnocení, tak se může očekávat, že se muži budou nadhodnocovat. Tyto vlivy potřebujeme z experimentů odstranit.

 

Děláte výzkumy i v terénu?

Zkoumáme i s reálnými lidmi v reálném provozu, kdy subjekty netuší, že jsou testováni. V současnosti se snažíme zjistit, jaký má vliv, když lidem pošlete různé instrukce v e-mailu, tak jestli lépe a více vyplňují nějaké formuláře. Problém státní správy totiž je, že lidé vyplňují nějaké informace, např. žádost o dotaci, ale častokrát něco zapomenou vyplnit a to pak generuje problém a zpomaluje některé procesy.

 

Navštívili jsme laboratoř, kde zkoumají lidské rozhodování. Jací jsou Češi a proč si v postkomunistických zemích lidé méně věří? 

 

Jak to lze urychlit?

Zjistili jsme, že lidé často podhodnotí čas nutný k vyplnění, pak nestíhají a vyplní tam spoustu věcí špatně. My lidem rozesílali e-maily 10 dní před termínem a snažili jsme se různými způsoby lidi upozornit, aby si nechali více času, v jednom mailu jsme jim dokonce poslali i seznam věcí, na které nesmí zapomenout. Konkrétní výsledky nám teprve přijdou, ale můžou pomoct k zefektivnění státní správy, byrokracie a nových zákonů.

 

Všechna vámi vyzkoumaná data jsou anonymní?

Neshromažďujeme žádná data, která by se dala propojit ke konkrétnímu člověku. V rámci experimentu se kromě informovaného souhlasu nikde neuvádí jméno zkoumaného. Víme akorát, jestli je to muž, žena, příp. věk. Není to příliš etické, shromažďovat osobní data.

 

Jsou pak lidé víc otevření?

Mluví víc pravdu. Lidé mají evolučně danou tendenci udržovat si obraz ve společnosti co nejlepší. Bojí se odsouzení. Anonymitou odstraníte sociální tlak.

 

Existují v behaviorálních experimentech nějaké morální limity?

Existují etické komise, které posuzují korektnost každé metody. Naše experimenty zahrnují činnosti na úrovni kancelářské práce, nikomu není psychicky ani fyzicky ubližováno. Existují ale studie, při kterých je potřeba zkoumat, jaký vliv má na subjekt třeba stres.

 

Tam je potřeba razantnějších metod?

Jedna z metod vyvolání stresu je voda s ledem. Řekneme účastníkovi experimentu, aby do této vody strčil ruce, což ho vystresuje. Není to bolestivé, ale nepříjemné. Existují ale i složitější metody, při kterých např. vezmeme subjekt do prázdné místnosti před kameru a necháme ho recitovat básničku. Poté do místnosti kromě nahrávající kamery vejde skupina lidí, což je pro většinu recitujících velmi stresující. Také existuje metoda, ve které necháte člověka dlouho plnit nějaký hodně otravný úkol.

 

Navštívili jsme laboratoř, kde zkoumají lidské rozhodování. Jací jsou Češi a proč si v postkomunistických zemích lidé méně věří? 

 

Můžete povědět o nějakém výzkumu, který byl pro účastníky nejneobvyklejší?

Jeden můj kamarád testoval piva různých značek. Lacinější značky nalil do plechovek od drahého piva a poté dával lidem napít, aby zhodnotili jeho chuť. Testoval, jestli danému člověku chutná lépe, když si myslí, že pije drahé pivo. A ono to se to pak doopravdy potvrdilo.

 

Ovlivňuje vás vaše profese v osobním životě?

Je na tom nejvtipnější to, že vím, co jak funguje, ale i když to vím, tak to stejně dělám. Typická situace: lidé mají sklony si vybírat takové informace, které potvrzují to, co už si myslí. Projevuje se to tak, že když si někdo vybírá nějaké zboží na e-shopu, tak má tendence přehlížet negativní hodnocení, považuje jejich pisatele za hloupé. Podívá se na alternativní produkty, pročítá tam právě ty negativní reference, stráví tím hodinu a pak si stejně vybere to, co už si chtěl koupit na začátku. Pracoval jsem velmi dlouho na tom, abych tento zdlouhavý proces rovnou přeskočil (smích).

 

Jaké projekty nyní chystáte?

4. a 5. května pořádáme druhý ročník konference Prague Conference on Behavioral Sciences 2018, kde vystoupí jako hlavní účastník prof. Vernon Smith, nositel Nobelovy ceny za ekonomii. Všichni, kteří by měli o tuto konferenci zájem, jsou zváni. Protože naším cílem je spojovat lidi, kteří se zajímají o lidské rozhodování, od října připravujeme sérii diskuzních seminářů, na kterých bychom rádi nechali různé lidi zabývající se behaviorálními vědami prezentovat svou práci.

 

Navštívili jsme laboratoř, kde zkoumají lidské rozhodování. Jací jsou Češi a proč si v postkomunistických zemích lidé méně věří?  

Pokud tě Centrum behaviorálních experimentů zaujalo a chceš se zúčastnit zajímavých výzkumů, sleduj jejich stránku na Facebooku, příp. navštiv cebex.org.

Ohodnoť článek
26
Sdílej článek
Hodnocení tohoto článku je dostupné jen s aktivním předplatným REFRESHER+.
Předplatit
Zrušit
Při hodnocení článku nastala chyba. Zkus se nově přihlásit a znovu ohodnotit článek.

V případě že problémy přetrvávají, kontaktuj prosím administrátora.
OK
NAHORU
Nejčtenější
Záleží nám na soukromí čtenářů. I z toho důvodu ti poskytujeme detailní informace o tom, jak využíváme soubory cookies a jiné technologie zabezpečující správné fungování a vývoj stránky. Pro víc informací si přečti naše Zásady ochrany osobních údajů , kde najdeš, jak používáme soubory cookies, případně se seznam s Podmínkami užívání portálu platnými od 24. 5. 2018. Zpracování cookies můžeš zabránit nebo změnit své preference v nastaveních internetového prohlížeče. Pro detailnější nastavení klikni na víc možností níže.
Upozornění na právo nastavení ochrany osobních údajů na Refresheru

Vzhledem k existujícím i chystaným změnám v zákonech ti dáváme možnost detailního nastavení zpracování osobních údajů a preferencí spojených s jejich zpracováním.

Přečti si možnosti, posuň zobrazení níže, nastav si své preference a klikni na tlačítko Souhlasím, když budeš chtít pokračovat na Refresher. Soubory cookies jsou důležitou součástí technologie v tvém prohlížeči. Jsou natolik důležité, že je budeme muset použít pro zapamatování si toho, že jsi toto okno potvrdil/a, v opačném případě bychom ti ho museli zobrazovat znovu a znovu.

Údaje, které zpracováváme, když používáš Refresher
Ze strany Refresheru sbíráme tyto osobní údaje:
  • Když navštívíš Refresher, uchováváme informace o tom, které články sis přečetl, identifikátory zařízení a prohlížeče, část IP adresy nebo IP adresu v případě přihlášení, soubory cookies a polohu.
  • Při přihlášení do účtu e-mailovou adresu.
Proč sbírá Refresher tyto údaje:
  • Ke zlepšení kvality našeho webu a vývoji nových webových služeb.
  • K provádění analýz a měření s cílem pochopit, jak je náš web využíván.
  • K tomu, abychom nezobrazovali obsah, který jsi už viděl.
  • Pro zobrazování přizpůsobeného obsahu, jako jsou například relevantnější články.
  • Pro schopnost identifikovat tě jako uživatele při přihlašování do svého účtu.
Sbíráme údaje pro partnery a reklamní sítě:
  • Identifikátory zařízení a prohlížeče, část IP adresy, soubory cookies a poloha.
Proč sbíráme tyto údaje pro partnery, třetí strany a reklamní sítě:
  • K tomu, aby mohli fungovat a zobrazovali relevantnější a užitečnější reklamy.
Seznam reklamních sítí a nastavení reklam

Nevyhnutelné osobní údaje – cookies – pro zobrazování reklam sbíráme pro následující společnosti:

Google (Google Ireland, 3RD FLOOR ,GORDON HOUSE ,BARROW STREET, Dublin, ID: 368047)
formulář kontakt v souvislosti s osobními údaji >

AdForm (AdForm Aps,Wildersgade 10B, 1. Sal., DK-1408, Copenhagen, Denmark, ID: 26434815)
kontaktní údaje pro nejbližší pobočku >

Seznam (Seznam.cz, a.s, Radlická 3294/10, 150 00, Praha 5, 26168685)
kontaktní údaje pro nejbližší pobočku >

 

Možnost vypnout si personalizování reklam a sbírání osobních údajů pro jednotlivé partnery:

Upravit nastavení typů reklam Google - personalizování od společnosti Google

Upravit nastavení typů reklam AdForm - personalizování od společnosti AdForm

 

Svá nastavení pro všechny ostatní reklamní sítě, i ty, které na Refresheru nenajdeš, si můžeš prohlédnout na stránce youronlinechoices.com/uk/your-ad-choices

Měření a analýza návštěvnosti

Google, Služba Google Analytics (Google Ireland, 3RD FLOOR ,GORDON HOUSE ,BARROW STREET, Dublin, ID: 368047)

Vlastníci webových stránek používají ke zlepšení funkčnosti svých stránek údaje shromážděné službou Google Analytics. Shromážďování údajů můžete deaktivovat tak, že si stáhnete a nainstalujete doplněk pro svůj prohlížeč.

Stáhnout doplněk pro prohlížeč

Gemius (Gemius s.r.o. Na Výsluní 201/13 100 00 Praha 10 Česká republika)

Společnost Gemius podobně jako služba Google Analytics vyhodnocuje a měří návštěvnost na některých webových stránkách. K měření využívá Cookies, které si můžeš deaktivovat ve svém prohlížeči.

Hotjar (Hotjar Limited, company number C 65490, Level 2, St Julian’s Business Centre, 3, Elia Zammit Street, St Julian’s STJ 1000, Malta)

Hotjar využíváme k analýze návštěvnosti a chování uživatelů. Vytváří nám mapu aktivity návštěvníků, a to na webových stránkách, které vizualizuje a vyhodnocuje. Tyto informace nejsou sbírány vždy, nikde nejsou spárovatelné s aktivitami uživatelů a není tedy možné identifikovat jednotlivce, ale Hotjar ti může nastavit soubory cookies.

Ovládací prvky související s prohlížečem

Nastavení souborů cookies

Soubory cookies jsou životně důležitou součástí technologie ve vašem prohlížeči a slouží ke zlepšení prostředí při používání internetu.

Pokud například na určitém webu nastavíte předvolený jazyk, soubory cookies pomohou prohlížeči zapamatovat si tuto volbu. Některé nebo všechny soubory cookies můžete též zablokovat, to ale může vést k narušení fungování některých funkcí na internetu.

Mnoho webů například vyžaduje zapnuté soubory cookies, když se chcete přihlásit.

Zásady ochrany osobních údajů
Další informace o tom, jak Refresher používá cookies ke zlepšení služeb
  • Přihlašování – pro účely přihlašování potřebujeme tvoji e-mailovou adresu.
  • Přizpůsobení – pro zjištění toho, co tě zajímá, vytváříme tvůj unikátní profil. Pokud nějaké informace posbíráme, najdeš je ve svých nastaveních soukromí a profil můžeš upravit, změnit nebo celé personalizování vymazat.
Jak změnit nastavení zpracování osobních údajů?

Pokud změníte názor, kdykoliv můžete tyto údaje změnit na adrese https://refresher.cz/nastavenia/sukromie.
Pokud toto okno nechceš vídat, když nás navštívíš z jiného zařízení nebo prohlížeče, přihlas se a tvé preference si zapamatujeme.