Přečti si o tom, proč Češi oslavují lásku místo února v květnu.
Byl pozdní večer – první máj –
večerní máj – byl lásky čas.
Hrdliččin zval ku lásce hlas,
kde borový zaváněl háj.
O lásce šeptal tichý mech;
květoucí strom lhal lásky žel,
svou lásku slavík růži pěl,
růžinu jevil vonný vzdech.
Jezero hladké v křovích stinných
zvučelo temně tajný bol,
břeh je objímal kol a kol;
a slunce jasná světů jiných
bloudila blankytnými pásky,
planoucí tam co slzy lásky.
Slavnou báseň Karla Hynka Máchy opěvující první máj jako lásky čas zná snad každý. I ten, kdo ji nečetl celou, jistě často opakuje alespoň její první věty. Pro nás Čechy se díky ní z prvního máje stal skutečně lásky čas, kdy se snažíme najít rozkvetlou třešeň, abychom pod ní polibkem zpečetili cit, který chováme ke svému protějšku. Tento svátek prožíváme mnohem více než 14. únor, kdy se po celém světě slaví den Svatého Valentýna.
Dívky, nechcete uschnout? Tak honem pod třešeň nebo břízu
Květnové oslavy jsou součástí českých tradic již po staletí. Všem znám je především zvyk políbit dívku pod rozkvetlou třešní nebo břízou. Říkalo se, že dívka, která nebude na prvního máje pod kvetoucím stromem políbena, uschne. Tedy kulantně řečeno. Plná verze totiž zní tak, že ona nešťastnice do roka zemře.
Najděte sochu K. H. Máchy a vaše láska přetrvá věky
V Praze je ovšem někdy trochu těžké najít rozkvetlou třešeň nebo břízu, a tak mají pražští milenci hned dvě možnosti. Buď najít jakýkoliv rozkvetlý strom (a nejčastěji se hledá na Petříně, kde je tento zážitek spojen s panoramatickým výhledem na krásy matičky měst) nebo se políbit před sochou autora slavné básně Máj, Karla Hynka Máchy. Legenda praví, že láska těch, kteří tak učiní, přetrvá věky, protože bude silná a pevná stejně jako kámen, z něhož je socha vysochána.
Svatba v máji, nevěsta do roka na máry
Ačkoliv je květen měsícem rodícího se jara a časem lásky, o smrti se v souvislosti s ním mluví i v dalším lidovém pořekadle. To nedoporučuje chystat svatbu v květnu, protože nevěsta, která se v květnu vdá, se do roka (a zase do roka!) ocitne na márách, tedy zemře. Vysvětlení můžeme najít ve skutečnosti, že ženy často nedlouho po svatbě otěhotněly a porod v zimních měsících nemusely přežít.
Tradice mají v Česku sílu
A tak stejně, jako se každoročně líbáme pod rozkvetlou třešní, přetrvává do dnešních dní i vliv této méně optimistické tradice – v květnu se v Česku koná skutečně jen velmi málo svateb. Naši předkové se tedy evidentně drželi filozofie – láska v květnu ano, ale všeho s mírou. Tedy jako vyjádření lásky postačí polibek a skutečné milování měli mladí nedočkavci odložit i se svatbou na léto.
Střež svou májku a dostaneš sladkou odměnu
Kromě polibku pod rozkvetlým stromem se s prvním májem a květnem obecně pojí i další lidová zvyklost a tou je stavění májek. Večer před prvním májem se dříve svobodní muži vydávali do lesa, aby zde porazili vysoký strom. Ten následně zbavili větví a jeho vršek opatřili věnečkem, šátky, stuhami a květinami. Májka byla postavena doprostřed náměstí a přes noc byla střežena. Skupiny mužů pak v tajnosti navštěvovaly sousední vesnice, aby zbavily jejich májky pověstného věnečku nevinnosti. Cílem bylo získat jich co nejvíce. První neděli v květnu pak mohli muži, kteří uchránili své májky, navštěvovat domy, kde žily nevdané dívky a dostávat od nich drobné dárky.
Jaro a lásku umí slavit i čeští studenti
Tak nějak po svém si květnový počátek jara umí v Česku už od 19. století oslavit i studenti. V jejich provedení se většinou pojí s legračními převleky, v nichž se shromažďují a volí svého krále Majálesu. V současnosti se studentské oslavy nesou ve znamení hudebních festivalů, kde se popíjí, veselí a pořádají se různé vtipné soutěže.
