Obnova města z trosek probíhala už několik hodin po výbuchu.
Hirošima je pomníkem jaderné války a zároveň symbolem píle a nebývalého rozkvětu. Před 73 lety na ni Američané svrhli atomovou bombu nazvanou Little Boy, která zcela zničila 69 tisíc budov a v prvních třech měsících po explozi připravila o život přibližně 140 000 místních obyvatel.
Tři dny poté následoval atomový útok na Nagasaki a týden nato kapitulace Japonska a oficiální konec druhé světové války.
Centrum Hirošimy bylo totálně zničeno, zůstaly stát jen dvě budovy. Polovina obyvatel zemřela a infrastruktura se ze dne na den rozpadla. Přesto už v řádu dnů po katastrofě začaly práce na obnově města.
Píle místních spojená s dotacemi od vlády přispěla k tomu, že Hirošima vstala z popela jako fénix a dnes je 12. největším městem Japonska, co se populace týče.
Město, jehož název je složen ze slov široký (hiro) a ostrov (šima), prošlo od svého založení v 16. století dynamickými změnami, které vedly až k dnešní prosperitě. Smutná vzpomínka na polovinu minulého století však stále nad městem visí jako těžký mrak.
Historie města
Hirošima, která je dnes největším městem regionu Čúgoku a leží přibližně 800 kilometrů jihovýchodně od Tokia, byla založena poté, co si vojevůdce Terumoto Móri nechal v roce 1589 postavit v oblasti hrad a přesunul sem veškeré své aktivity.
O 11 let později byl poražen v bitvě u Seikigahary a Hirošima se postupně dostala až do rukou samurajského klanu Asano, který zde vládl až do roku 1871.
V té době už svět zažíval průmyslovou revoluci a Japonsko nemohlo zůstat pozadu. Časy samurajských válečníků a zemědělského způsobu života skončily.
Dlouholetá vládní vrstva byla svržena, Hirošima se stala sídlením městem stejnojmenné prefektury a průmyslová revoluce rychle a bez skrupulí začala měnit město a jeho obyvatele.
V 80. letech 19. století zde byl postaven přístav, který z města udělal důležitou základnu pro import a export zboží.
Mezi lety 1894 a 1895, kdy probíhala první čínsko-japonská válka, se Hirošima stala dočasným bydlištěm císaře Meidžiho. Na důležitosti jí přidal i fakt, že právě zde probíhaly mírové dohody.
Její role a překotný rozvoj nabyly opravdového významu až během rusko-japonské války v roce 1904, kdy zde probíhala masová výroba zbraní.
Během první světové války už představovala Hirošima centrum vojenské aktivity na japonském území. Její klíčové postavení v tomto odvětví se jí mělo stát osudným.
Mezi světovými válkami začali Japonci s okupací Mandžuska, které pro ně bylo satelitem pro případný vpád na čínské či sovětské území. V roce 1936 sepsali s Německem Pakt proti Kominterně.
Rok nato zaútočili na Čínu, poté i na Sovětský svaz, Mongolsko a v roce 1940 i na Francouzskou Indočínu.
To už bylo příliš pro Spojené státy, které s Japonskem zastavily veškerý obchod, což značně poškodilo hospodářství Japonska a znemožnilo mu zbrojení.
Místo kapitulace se Japonci rozhodli pro ještě větší agresi, 7. prosince 1941 zaútočili na americký ostrov Pearl Harbor a přivedli tak Spojené státy do druhé světové války.
Následovaly čtyři roky utrpení, které ukončilo až svržení atomových bomb na Hirošimu a Nagasaki.
Svržení atomových bomb
Japonsko odmítalo kapitulovat, a tak Spojené státy usoudily, že jej k ukončení výpadů donutí jen jaderný útok. Jako vhodný cíl byla zvolena Hirošima.
Jednak šlo o centrum zbrojení a průmyslovou oblast, jednak byla nejvhodnější pro drtivý útok. Většina zdejších budov byla postavena na dřevěných základech a město stálo na rovném prostranství obklopeném kopci, což by jen umocnilo účinnost výbuchu.
Žilo zde přibližně 360 tisíc lidí a oblast záměrně nebyla bombardována, aby bylo později možné měřit účinnost jaderné exploze.
Útok započal 6. srpna 1945. Americký bombardér B-29 Enola Gay vzlétl v brzkých ranních hodinách ze základny v Pacifiku na ostrově Tinian.
Nesl atomovou bombu, která dostala přezdívku Little Boy. Byla naplněna 60 kilogramy uranu 235 a v 8:15 ráno vypuštěna nad Hirošimou.
Explodovala 600 metrů nad městem, okamžitě srovnala se zemí vše v okruhu 1,6 kilometru od epicentra výbuchu a usmrtila 70–80 tisíc lidí.
Exploze vyvolala nárazovou vlnu o rychlosti 440 m/s, která při teplotě mezi 3000–4000 stupni Celsia sežehla okolí.
To způsobilo rozsáhlé požáry, které se rozšířily i do dřevěných dílen a domků mimo zónu výbuchu. V konečném součtu bylo úplně nebo částečně zničeno na 76 tisíc budov.
Rušné město plné života se ze dne na den změnilo v nukleární poušť. Centrum města ve vteřině zmizelo z povrchu zemského, půda se stala neobdělavatelnou a místní řeky naplnila těla mrtvých, kteří před smrtí zoufale hledali vodu.
Něčemu tak hroznému a rozsáhlému nechtěl nikdo věřit. Japonská vláda na místo poslala zástupce, který měl zdokumentovat, co se odehrálo. Když nad oblastí prolétával a viděl rozsah škod, jež způsobila jediná bomba, byl v šoku.
Ani jednorázový úder katastrofických rozměrů však japonskou vládu nepřesvědčil ke kapitulaci. O tři dny později tedy Američané svrhli atomovou bombu na Nagasaki.
Zároveň Japonsku vyhlásil válku Sovětský svaz. To už bylo neúnosné, a tak 14. srpna 1945 vystoupil císař Hirohito poprvé v rozhlase a vyhlásil kapitulaci.
Obnovení města z jaderné pustiny
Mezitím už byly práce na obnově Hirošimy v plném proudu. Rekonstrukce města začala už v řádu hodin po svržení bomby. Rozvod vody byl v nezničených oblastech opraven již čtyři dny po výbuchu a o sedm dní později začala fungovat provizorní telefonická linka.
A přestože většina zaměstnanců banky Nippon Ginkō zahynula, pouhé dva dny po útoku zdejší pobočka opět fungovala, a to na otevřeném prostranství. Když bylo deštivo, zaměstnanci se chránili deštníkem. Velmi brzy byla zprovozněna také veřejná doprava.
Okamžitě také začaly úklidové práce a snahy o záchranu přeživších. Na obnově města a jeho infrastruktury se dle dobových záznamů podíleli nejen obyvatelé nezasažené části Hirošimy, ale také tisíce lidí z okolních měst, kteří přijeli do prostor zasažených radioaktivním výbuchem dobrovolně pomoci.
Postaveny byly provizorní nemocnice a obnoveny policejní a záchranářské složky. Město však trpělo nedostatkem lékařů. 14 ze 16 velkých nemocnic totiž leželo v zasažené oblasti. Výbuch nepřežilo 270 z 298 registrovaných doktorů a 1 654 z 1 780 sestřiček.
Jen pár týdnů po jaderném útoku však přinesla zkázu příroda. 17. září 1945 se regionem prohnal tajfun, který zlikvidoval provizorně postavené nemocnice a tisíce dřevěných domků, v nichž žili Japonci, které atomová bomba připravila o střechu nad hlavou. Jednu výhodu však měl. Smyl velkou část radiace do moře.
Život se zde postupem času vracel do normálu, ačkoli trvalo celou řadu let, než bylo město znovu obnoveno. Už v roce 1946 přišly do Hirošimy první jednotky americké armády, která měla Japonsko pod okupační správou do roku 1952.
Rozvoji města paradoxně nejvíce pomohl další konflikt. Válka mezi Severní a Jižní Koreou vypukla na začátku 50. let a jejich armády potřebovaly všechno možné zboží od automobilů přes zakonzervované jídlo.
Obraz nové Hirošimy se začal formovat už v roce 1946, když vyhlásily lokální noviny soutěž o nejlepší nápad na přestavbu. Vyhrál ji Sankiči Tōge, který chtěl, aby v Hirošimě stálo muzeum, náměstí a speciální místo věnované útoku jadernou bombou. Celých 40 % města měla pokrývat zeleň.
Ambiciózní plán si sice získal sympatie občanů i úředníků, ale byl finančně nedosažitelný. Nakonec ale bylo rozhodnuto, že se Hirošima stane památníkem, a tak region zažil příval financí a veškerá státem vlastněná půda byla odevzdána městu. Mohla tak začít neúprosná obnova města v duchu kapitalismu.
To mělo dopad na místní chudé vrstvy. Především třídu burakumin, tedy původně zotročené Korejce, kteří byli před válkou nuceni v Hirošimě pracovat.
Právě těchto lidí zemřelo během bombardování na 20 tisíc. A nyní jim byly kvůli přestavbě města bourány jejich provizorní dřevěné domky, načež byli nuceni se vystěhovat na břek řeky Ota.
Více jak tři tisíce lidí tak žily bez elektřiny a vody v chatrčích u řeky až do roku 1970, kdy vláda v Hirošimě postavila činžovní domy.
O výsledné podobě centra města, které mělo připomínat následky svržení atomové bomby, se dlouho diskutovalo.
Mnozí přeživší (kteří dnes nesou označení hibakuša) si přáli, aby byly všechny trosky strženy. Nakonec ale bylo rozhodnuto o ponechání několika budov včetně Gembaku, která stojí dodnes a její ruiny nám připomínají ne tak dávnou historii.
Dnešní Hirošima vypadá stejně jako ostatní velká japonská města. Její minulost připomínají jen nemnohé zachovalé budovy, park a muzea. Jadernou poušť nahradila neonová světla, mrakodrapy, restaurace a ruch živého města.
Na události ze srpna 1945 pamatuje dnes již jen několik desítek tisíc obyvatel – k roku 2016 to bylo 183 519 lidí. Ti jsou registrovaní jako hibakuša a mají zdravotní péči zdarma.
Mnozí z nich trpí běžnými stařeckými chorobami, panuje však mezi nimi nadprůměrně vysoké procento onemocnění rakovinou.
Osud Hirošimy je připomínkou toho, že rozpínavá a násilná politika může skončit katastrofou. Zároveň je příkladem píle, rozkvětu a odhodlání.
