Do roku 2050 už bude drtivá většina města zcela pod vodou.
Jakarta je obrovskou asijskou metropolí. V samotném městě žije 10 milionů lidí a jeho aglomeraci tvoří až 30 milionů. Je hlavním městem Indonésie a nachází se na severozápadě ostrova Jáva.
Město se rozprostírá na ploše ve velké míře tvořené močály v blízkosti Jávského moře. Vědci tvrdí, že Jakarta je nejrychleji potápějícím se městem na světě a do roku 2050 skončí až 95 % jeho povrchu pod mořskou hladinou. Obrovské město doslova mizí.
Už nyní trápí Jakartu časté povodně, které způsobuje bezprostřední blízkost moře a velký počet řek v oblasti. Městem protéká až 13 řek. Podle expertů jsou však povodně rok do roku horší a jejich stav se nebude zlepšovat.
„Možnost toho, že se Jakarta potopí, není k smíchu,“ upozornil Heri Andreas, který studoval půdu v oblasti pro portál BBC. Již nyní můžeme pozorovat první náznaky toho, že se s městem něco děje. Severní Jakarta se za 10 let potopila o 2,5 metru.
V průměru se město snižuje o 1 až 15 cm každý rok a v některých oblastech klesá i o 25 centimetrů ročně. Momentálně se až polovina města nachází pod hladinou moře. Trpí zejména obyvatelé severní Jakarty.
Městská čtvrt Muara Baru je téměř úplně vylidněná, protože časté záplavy narušily statiku budov. Kromě toho se kvůli extrémní vlhkosti zvlnily chodníky a hrozí vážné nebezpečí úrazu.
V části se dokonce drží voda přímo v budovách. Kanceláře v prvním patře by mohli zaměstnanci využívat spíše jako bazén než jako pracovní prostory. Budovy se kvůli měkké močálovité půdě potápějí stále níže do země a voda z nich nemá kam odejít.
Co způsobuje takto rychlé mizení města?
Zčásti za to může výstavba. Developeři jakoby odmítali pochopit, že osud Jakarty visí na vlásku a přetíženou půdu ničí novými bytovkami. Mrakodrapy stojí na základech z papíru a zem pod jejich tíhou propadává stále hlouběji.
Dalším faktorem je i globální oteplování. Zvedající se hladina oceánů způsobuje problémy i jiným ostrovním a pobřežním státům a městům. V ohrožení jsou například i Miami, New Orleans, Tokyo či Benátky.
Na Jakartě se každým rokem zvyšuje příliv až o 5 centimetrů.
Problémem je i úbytek podzemní vody. Tu využívají místní jako zdroj pitné i užitkové vody a přestože na území platí určitá regulace, stále se jí využívá až příliš mnoho. I to způsobuje klesání povrchu.
Obyvatelé města momentálně vkládají největší naděje do stavby velké zdi, která by měla vodu zadržet a rovněž do vybudování malých umělých ostrovů. S plánem záchrany Jakarty se rozhodli pomoci i Holanďané, kteří Indonésii z velké části finančně osvobodili.
Na místě by měla vzniknout laguna, kde budou vypouštěním a napouštěním vody regulovat její hladinu.
Kromě této možnosti se však Indonésané mohou pokusit i uměle doplnit podzemní vodu. Toto řešení je však mnohem dražší než 40miliardová laguna a bez přísné regulace spotřeby by nemělo žádný efekt.