Před 18 lety ve 8:46 místního času do budovy World Trade Center narazilo letadlo. Nejvýznamnější den nového tisíciletí toho ovlivnil spoustu. Jaký vliv měl na jednotlivce a celou popkulturní americkou společnost?
„V tu dobu jsem natáčel v Los Angeles svůj videoklip a vzpomínám si, jak jsem se ráno probudil v hotelovém pokoji, pustil televizi a všechno vypadalo jako v jednom z těch post-apokalyptických filmů,“ vzpomíná dnes 48letý raper Jay-Z.
Jeho album The Blueprint vyšlo právě v ten den, 11. září 2001. Jay-Zho domovský New York zastihly hrůzy, jež navždy ovlivnily nejen životy amerických obyvatel. Celý svět v přímém přenosu sledoval šokující záběry, o kterých se do té doby nikomu nesnilo ani v těch nejhorších nočních můrách.
Dopad osudového úterního rána na kulturu je jistě méně hrozivý, než je počet obětí a následné rozpoutání dalšího napětí ve světě, přesto je znatelný. Televize, reklamy v ní, filmy i hudební průmysl zažily velký otřes – nejen v prodejích nosičů, ale i ve změnách konzumace médií.
Špatný výběr obálky
Vraťme se ale zpátky.
Jsme na začátku roku 2001. Spojené státy jsou nezranitelný gigant, kterému se ekonomicky velmi dobře daří. Obyvatelé věří v jeho patriotskou nezranitelnost.
USA je na zdánlivém vrcholu svého snu a plné kapitalistické svobody a tento fakt nedokazují jenom mimořádně volné kontroly na letištích.
15. května 2001. Americká hiphopová kapela The Coup se fotí před mrakodrapy, kterým pak v grafickém programu dodají explodující hřiby. Dnes již zesnulá Pam the Funkstress v ruce drží hůlky, jeho kolega pak kytarovou ladičku (trochu nešikovně, leč záměrně připomínající detonátor). Vydání alba je naplánováno na listopad tohoto roku.
11. září téhož roku. Příslušníci teroristického hnutí al-Káida unáší čtyři letadla komerčních linek. Dvě z nich naráží hned z rána do budov Světového obchodního centra, které se jen nějakou chvíli nato hroutí k zemi.
Další letadlo naráží do budovy Pentagonu a čtvrté se hroutí k zemi po dramatickém souboji cestujících a teroristů.
Při útocích umírá celkem 2996 lidí. Jedná se o největší katastrofu nové doby.
S příchodem celospolečenské nervozity a zoufalého hledání toho pravého viníka přichází na scénu různé teorie, ale i nová pravidla a mediální zakotvení. Některé věci prostě už nemohly být vyjádřeny natolik explicitně. Kvůli úctě k obětem i celému aktu.
Američané se svojí pověstnou volností ubrali a začali klást otázky. Těm neunikl nikdo od politiků přes agenty, soudce i policii a samozřejmě ani vrstva umělců. Neunikli ani The Coup. Proč obrázek vypadal tak podobně jako hrozivá skutečnost? Skrývají něco? Věděli už v květnu něco víc?
„Jakákoli podobnost je zcela náhodná a původně mělo jít o metaforu na zničení kapitalismu – hudba odpálí kapitalistické mrakodrapy, které následně vybuchnou,“ vysvětluje Boots Riley. Obal měla kapela na svých stránkách ještě před 11. zářím.
Ve své podstatě prý původně nemělo jít o zničení konkrétních dvojčat, naopak: dílo mělo ilustrovat zničení „nějakých vysokých budov“. Nutno podotknout, že kapela nakonec obal svého Party Music změnila.
Podobných kulturních odkazů se najde obrovské množství. Oproti tomu, jak lze vidět v některých youtubových videích, nejde o tajné iluminátské signály, ale jednoduše o symbol tehdejšího New Yorku. Co více mohlo být typickou ukázkou nezkrotné americké síly než 417 metrů vysoké dominanty? Je ovšem pochopitelné, o jak citlivý motiv v tu chvíli šlo.
Den, kdy zkolaboval nejen internet
Pro Roberta B. Jamiesona to bylo obyčejné ráno. Na obloze ani mráček, a když se ráno dostal do své kanceláře známého hudebního vydavatelství RCA Records, kde byl tehdy výkonným ředitelem, vypadalo to, že půjde o běžný pracovní den.
Něco se však začalo hned brzy z rána dít. Televize ukazovala záběry, které by jako z oka vypadly nejnovějším filmovým trikům posledního amerického blockbusteru.
Jak dobře víme, o film bohužel nešlo.
„Uvědomil jsem si, že z druhého konce budovy bych mohl vidět na World Trade Center. Když jsem stál u okna a díval se na vrchol severní věže, jenž byl obklopen kouřem, viděl jsem, jak další letadlo nalétlo do druhého mrakodrapu. Doslova jsem spadl na židli,“ vzpomíná Jamieson.
Chvíli nato se začala jedna budova řítit k zemi a kus Manhattanu se ponořil do černočerného kouře. Všechno hezké, co do té doby Newyorčané znali, tento kouř nekompromisně zhltnul. Ohlášené koncerty byly zrušeny, televizní programy nahradilo zpravodajství a Američané se v tichosti obávali, co bude dál.
Přirozeně o tom chtěli zjišťovat více. Televize byla hlavním sdělovacím prostředkem tehdejší doby. Právě tam byly vysílány šokující záběry a nikdo nevěděl, co přijde dál. Neexistoval Twitter, Facebook ani Instagram, přesto měl internet své podhoubí, populární platforma Xanga zrovna zavedla nahrávání obrázků na její servery a Livejournal už dva roky sloužil veřejnosti.
Během smutného zářijového dne internet praskal ve svých datových švech. „Ten den jsme v Googlu zklamali naše uživatele. Když vyhledávali např. ‚New York Twin Towers‘, výsledky nepřinesly nic relevantního, nic se netýkalo smutných událostí toho rána,“ prohlásil o prokletém dni Amit Singhal, tehdejší zaměstnanec Googlu.
