Před 18 lety ve 8:46 místního času do budovy World Trade Center narazilo letadlo. Nejvýznamnější den nového tisíciletí toho ovlivnil spoustu. Jaký vliv měl na jednotlivce a celou popkulturní americkou společnost?
„V tu dobu jsem natáčel v Los Angeles svůj videoklip a vzpomínám si, jak jsem se ráno probudil v hotelovém pokoji, pustil televizi a všechno vypadalo jako v jednom z těch post-apokalyptických filmů,“ vzpomíná dnes 48letý raper Jay-Z.
Jeho album The Blueprint vyšlo právě v ten den, 11. září 2001. Jay-Zho domovský New York zastihly hrůzy, jež navždy ovlivnily nejen životy amerických obyvatel. Celý svět v přímém přenosu sledoval šokující záběry, o kterých se do té doby nikomu nesnilo ani v těch nejhorších nočních můrách.
Dopad osudového úterního rána na kulturu je jistě méně hrozivý, než je počet obětí a následné rozpoutání dalšího napětí ve světě, přesto je znatelný. Televize, reklamy v ní, filmy i hudební průmysl zažily velký otřes – nejen v prodejích nosičů, ale i ve změnách konzumace médií.
Špatný výběr obálky
Vraťme se ale zpátky.
Jsme na začátku roku 2001. Spojené státy jsou nezranitelný gigant, kterému se ekonomicky velmi dobře daří. Obyvatelé věří v jeho patriotskou nezranitelnost.
USA je na zdánlivém vrcholu svého snu a plné kapitalistické svobody a tento fakt nedokazují jenom mimořádně volné kontroly na letištích.
15. května 2001. Americká hiphopová kapela The Coup se fotí před mrakodrapy, kterým pak v grafickém programu dodají explodující hřiby. Dnes již zesnulá Pam the Funkstress v ruce drží hůlky, jeho kolega pak kytarovou ladičku (trochu nešikovně, leč záměrně připomínající detonátor). Vydání alba je naplánováno na listopad tohoto roku.
11. září téhož roku. Příslušníci teroristického hnutí al-Káida unáší čtyři letadla komerčních linek. Dvě z nich naráží hned z rána do budov Světového obchodního centra, které se jen nějakou chvíli nato hroutí k zemi.
Další letadlo naráží do budovy Pentagonu a čtvrté se hroutí k zemi po dramatickém souboji cestujících a teroristů.
Při útocích umírá celkem 2996 lidí. Jedná se o největší katastrofu nové doby.
S příchodem celospolečenské nervozity a zoufalého hledání toho pravého viníka přichází na scénu různé teorie, ale i nová pravidla a mediální zakotvení. Některé věci prostě už nemohly být vyjádřeny natolik explicitně. Kvůli úctě k obětem i celému aktu.
Američané se svojí pověstnou volností ubrali a začali klást otázky. Těm neunikl nikdo od politiků přes agenty, soudce i policii a samozřejmě ani vrstva umělců. Neunikli ani The Coup. Proč obrázek vypadal tak podobně jako hrozivá skutečnost? Skrývají něco? Věděli už v květnu něco víc?
„Jakákoli podobnost je zcela náhodná a původně mělo jít o metaforu na zničení kapitalismu – hudba odpálí kapitalistické mrakodrapy, které následně vybuchnou,“ vysvětluje Boots Riley. Obal měla kapela na svých stránkách ještě před 11. zářím.
Ve své podstatě prý původně nemělo jít o zničení konkrétních dvojčat, naopak: dílo mělo ilustrovat zničení „nějakých vysokých budov“. Nutno podotknout, že kapela nakonec obal svého Party Music změnila.
Podobných kulturních odkazů se najde obrovské množství. Oproti tomu, jak lze vidět v některých youtubových videích, nejde o tajné iluminátské signály, ale jednoduše o symbol tehdejšího New Yorku. Co více mohlo být typickou ukázkou nezkrotné americké síly než 417 metrů vysoké dominanty? Je ovšem pochopitelné, o jak citlivý motiv v tu chvíli šlo.
Den, kdy zkolaboval nejen internet
Pro Roberta B. Jamiesona to bylo obyčejné ráno. Na obloze ani mráček, a když se ráno dostal do své kanceláře známého hudebního vydavatelství RCA Records, kde byl tehdy výkonným ředitelem, vypadalo to, že půjde o běžný pracovní den.
Něco se však začalo hned brzy z rána dít. Televize ukazovala záběry, které by jako z oka vypadly nejnovějším filmovým trikům posledního amerického blockbusteru.
Jak dobře víme, o film bohužel nešlo.
„Uvědomil jsem si, že z druhého konce budovy bych mohl vidět na World Trade Center. Když jsem stál u okna a díval se na vrchol severní věže, jenž byl obklopen kouřem, viděl jsem, jak další letadlo nalétlo do druhého mrakodrapu. Doslova jsem spadl na židli,“ vzpomíná Jamieson.
Chvíli nato se začala jedna budova řítit k zemi a kus Manhattanu se ponořil do černočerného kouře. Všechno hezké, co do té doby Newyorčané znali, tento kouř nekompromisně zhltnul. Ohlášené koncerty byly zrušeny, televizní programy nahradilo zpravodajství a Američané se v tichosti obávali, co bude dál.
Přirozeně o tom chtěli zjišťovat více. Televize byla hlavním sdělovacím prostředkem tehdejší doby. Právě tam byly vysílány šokující záběry a nikdo nevěděl, co přijde dál. Neexistoval Twitter, Facebook ani Instagram, přesto měl internet své podhoubí, populární platforma Xanga zrovna zavedla nahrávání obrázků na její servery a Livejournal už dva roky sloužil veřejnosti.
Během smutného zářijového dne internet praskal ve svých datových švech. „Ten den jsme v Googlu zklamali naše uživatele. Když vyhledávali např. ‚New York Twin Towers‘, výsledky nepřinesly nic relevantního, nic se netýkalo smutných událostí toho rána,“ prohlásil o prokletém dni Amit Singhal, tehdejší zaměstnanec Googlu.
V jejich vyhledávacím indexu totiž nebyla jediná novinka. Problém vyřešili tím, že přímo na hlavní stránce zprostředkovali odkazy na různé zpravodajské organizace, jakými je např. CNN, kde si mohli všichni informace najít. Zároveň odkázali na televizi a rozhlas, který měl stále ještě napřed.
S kolegy pak Amit dostal nápad na vznik služby Google Zprávy, která před rozmachem sociálních sítí zaujala důležitou pozici v internetovém zpravodajství. Internet pochopil svou roli a spolu s rozvojem technologií začal se rozšiřovat.
Titulní stránka Googlu 11. září 2001 s aktuálními informacemi o úterních útocích.
V dnešních dobách je internet místem, na které se obracíme, když potřebujeme zjistit žhavé aktuality a zprávy. Jak ale v roce 2001 době vypadalo zprostředkovávání nejnovějších informací? Rozpačitě. Weby 11. září padaly, tehdejší připojení nestíhalo nápor.
Průměrná rychlost připojení byla v USA tehdy 56 kB/s. Zprávy proto obsahovaly jen velmi malé množství multimediálních souborů, aby bylo co nejvíce urychleno načítání stránek. Ani toto opatření nestačilo, proto se některé stránky uchýlily k rapidnímu zjednodušení svého rozhraní a poskytovaly tedy ve svém zpravodajství jen text na bílé stránce, který nevyžadoval takový datový výdej.
11. září tedy také ovlivnilo budoucí vývoj podoby internetové sítě a jak dobře víme, jeho zrychlování přineslo světu naprosto nový pohled na konzumaci hudby, filmů i komunikace mezi lidmi.
Jen o měsíc později vyšel první iPod a s přibývající digitalizací, jak zmiňuje Benjamin Robertson v knize Politics of Post-9/11 Music, se hudba, ruku v ruce se stále lepší technologií, podle něj stala novou mocnou zbraní.
Dokáže přenášet emoce lépe než slovo, a proto se největší hudební jména sešla, aby vyjádřila podporu rodinám obětí útoku. Hlavně rozhlasové vysílání pak zkoušelo stmelit poškozenou náladu a opatrně ji vylepšovat zejména vlasteneckými písněmi.
Klepání na nebeskou bránu
Společnost Clear Channel Communications, největší vlastník rozhlasových stanic v USA (provozuje jich přes tisícovku), sestavila po útocích seznam skladeb, jejichž texty by mohly působit na tou dobou značně rozjitřené obyvatele USA depresivně nebo prostě nevhodně.
Podle průzkumu Centra pro kontrolu a prevenci nemocí stoupl v USA počet naštvaných lidí téměř o polovinu, obyvatel v obavách o 37,5 procenta a s nějakým problémem rovnou o 75 procent. Psychický dopad na takové jedince byl obrovský a k tomu se musela postavit i média.
Seznam nebyl výslovným zákazem, jak se občas nesprávně uvádí, ale spíše doporučením pro ostatní programová oddělení jednotlivých rozhlasových stanic, aby se tyto skladby v éteru po určitou dobu nehrály.
Memorandum obsahovalo na 165 písní, včetně jedné položky, která v sobě zahrnovala všechny písně od kapely Rage Against the Machine.
Společnost byla v tu chvíli citlivá na jakékoli narážky i metafory, jež by mohly narážet na témata okolo 9/11, což možná později také dalo za vznik i mnoha konspiračním teoretikům, kteří se těchto narážek chytili a převedli si je ve svůj význam.
Autoři textů skladeb se každopádně snažili krotit a někteří ze svých rýmovaček vyškrtávali zmínky o Světovém obchodním centru. I toto později dalo vzniknout jistému odboji, ale o něm později.
Výběr písní, které byly zařazeny na seznam „doporučujeme nehrát“
|
AC/DC – Safe in New York City (Bezpečně v New York City) The Beatles – Ticket to Ride (Lístek na cestu) Blue Öyster Cult – Burnin' for You (Žhnu pro tebe) Phil Collins – In the Air Tonight (Dnes ve vzduchu) Skeeter Davis – The End of the World (Konec světa) Guns N' Roses – Knockin' on Heaven's Door (Klepání na nebeskou bránu) Filter – Hey Man, Nice Shot (Kámo, dobrá rána) Foo Fighters – Learn to Fly (Učit se létat) Billy Joel – Only the Good Die Young (Jen dobří zemřou mladí) The Rolling Stones – Ruby Tuesday (Rudé úterý) Saliva – Click Click Boom Frank Sinatra – New York, New York |
Mezi lidmi se objevila zásadní otázka: bude hudba vypadat po 11. září jinak? Nyní víme, že ano, leč není jednoduché na to takto jednoznačně odpovědět. Změnil se nejen z pohledu jednotlivců.
Gerard Way byl v roce 2001 řadový pracovník Cartoon Network. Ve svém životě se cítil nenaplněně a události 11. září 2001 sledoval se stejným šokem jako ostatní Američané. A právě temná oblaka kouře a dvojčata valící se k zemi byla dostatečným impulzem k tomu, aby zahodil svou dosavadní kariéru a se svými bratry založil skupinu My Chemical Romance.
Kapela napsala svou první píseň Skylines and Turnstiles a podle Geralda jde o způsob, jakým se on sám srovnával s katastrofou, kde je jediným východiskem lidská naděje. Věrně zachytila hněv a zmatek této doby.
Konspirační i vlastenecká
Neexistují sice důkazy o tom, že by změny v hudebním průmyslu neproběhly bez vlivu 11. září, bylo by ale naivní si myslet, že žádný takový dopad tyto události neměly. Naopak jsou velmi úzce spjaty s onou veřejnou úzkostí, jejíž hořkost ovládla americké nálady.
Teroristický útok vyústil ve válku. A válka jak známo nikdy neplodí dobro, proto se proti ní vymezilo spousty interpretů. Stejně jako proti vládě a politice. Hudba začala být hlasem lidu více než kdy jindy.
Zatímco popový a rockový žánr se stal vlastenečtějším a snažil se najít společná východiska pro boj se „zlem“, vznikala undergroundová uskupení tvrdě bojující proti systému.
Názory, jak by měla vláda ve svém dalším konání postupovat, byly v celé Americe ostře rozděleny, přičemž punk a hip-hop byl nejradikálnější ve svém vymezení se vůči tehdejší Bushově politice. Po pokorném tichu se vyrojili vlastenci i protestanti, jimž se podoba vlády ani trochu nelíbila.
Rap má už ve své podstatě zahrnuta témata zpochybňující autority, proto tak výrazně zesílil svůj hlas právě v boji proti tehdejším politikům. S kapelou Dead Prez se pak naplno vyrojily teze zaměřené vyloženě proti vládnoucím garniturám:
„Chceš zastavit teroristy?
Začni s americkými imperialisty,
ničivá historie, jakou má Amerika, nemá obdoby
bin Ládin byl vycvičen CIA.
Ale zdá se, že pokud jsi terorista pro USA,
pak je to v pořádku...“
Dead Prez – Know Your Enemy
Rapujících skeptiků začalo být stále více, snažili se nejen prvoplánově šířit konspirační teorie, ale také výstižně pojmenovávat problémy, které se jiní báli jakkoli uchopit. Má to důvody zakořeněné mj. i v rasové diskriminaci, protože ta podle mnohých raperů, včetně kontroverzního KRS-Onea, nikdy nebyla takovým tématem jako 11. září, přesto ve společnosti rezonovala mnohem déle. Najednou existovala zbraň, jak se vyjádřit na adresu lhostejných vlád.
17 let od hrůzy
Dnes je svět bez pochyb poznamenán 11. zářím, ale z tehdejších pochroumaných nálad se naštěstí už dostal. Přesto bychom neměli zapomínat.
„Když na vlastní oči uvidíte nemyslitelné, už pak víte, že se na světě může stát naprosto cokoli.“
Čas plyne dál a sedmnáct let po útocích ukazuje, že se lidstvo neustále učí. Jen díky víře jednotlivců v lepší svět a každodenní společenský chod si najde tu správnou cestu, jak se dostat zpátky do normálního rytmu.
Stejně jako v jiných takto vyostřených situacích se však i v případě 11. září někteří stále přiklánějí ke spikleneckým teoriím. Je snazší uvěřit něčemu „většímu“ a „tajemnějšímu“, než prostému faktu, že skupina bláznivých přívrženců zla spáchala natolik ohavný čin, který dokázal zpřetrhat vnímání všeho, co společnost o sobě do té doby věděla.
