Jakých chyb se lidé dopouští na pohovorech a proč by měl být každý freelancer aspoň chvíli zaměstnaný?

Snaží se ladit lidi a firmy na stejnou vlnu. Když si je firma pustí „k tělu“, pomůžou jí vytvořit uvěřitelné a smysluplné firemní prostředí.

Zároveň však pořádají různé workshopy a snaží se vzdělávat všechny, kdo chtějí své pracovní zkušenosti posunout dál, odkrýt svůj potenciál a u toho všeho nevyhořet. Během jejich práce je důležité naslouchat. Tentokrát jsme se však nimi sešli, položili jim pár otázek a naslouchali naopak my.

Co vlastně mladí lidé chtějí od svého zaměstnavatele?
Margaret: Pokud bychom porovnávali generaci našich rodičů a současného mladého člověka, můžeme pozorovat citelný rozdíl v očekávané míře svobody. Před 20 lety byli lidé rádi, že jsou zaměstnáni a že mají pokryté základní požadavky, jakými byl dobrý plat a stabilní místo. Dnes už možná materiální stránka není na prvním místě.

Co to znamená?
Margaret: Z naší osobní zkušenosti víme, že současná nastupující generace chce hlavně vysokou míru flexibility zaměstnavatele. Dnes je obecně mnohem více na výběr a mladí spíš hledají v zaměstnavateli parťáka než klasické schéma postavené na umělých autoritách a upjaté firemní kultuře.

Linda: Mladí lidé chtějí vidět výsledky rychleji, jsou méně trpěliví. U zaměstnavatele jsou ochotni vydržet kratší dobu, a pokud rychle nevidí, že jim zaměstnání dává něco nazpět, tak zkouší a riskují jinde. Je to dobrá i špatná stránka dnešní doby. Mladí se bojí promeškané příležitosti a tím, že mají na trhu práce na výběr, změna je vlastně jednoduchá.

Jsou tedy mladí méně pokornější?
Margaret: Nemyslím si, že to platí pouze pro mladé lidi, většina je v dnešní době méně pokorná. Nevážíme si velké spousty věcí, které dnes považujeme za absolutně samozřejmé. Každá nastupující generace se vyznačuje revoltou proti zaběhlým pořádkům. Mladí lidé pokoru mají, pokud vidí důvod k tomu ji mít. Ten důvod jim v práci může dát například aspirativní zaměstnavatel, který jim do pracovního života přinese smysl. Je dobré si občas položit otázku proč. A je naprosto skvělé, pokud vám v práci někdo dokáže smysluplně odpovědět.

Přizpůsobují se firmy tomuto trendu?
Linda: Snažíme se o to, aby toto firmy vnímaly jako téma, snažily se porozumět a nastavily svoje fungování adekvátně současné situaci. Dnes můžete vidět běžně psa v kanceláři, dostat příspěvek na sport nebo na zdravou stravu. Tedy ano, firmy se začínají pomalu adaptovat.
Margaret: Je to hlavně o člověku, který tu firmu vede. Jakmile si uvědomí, že dnes je opravdu důležité se věnovat zaměstnancům a jejich spokojenosti, je na velmi dobré cestě uspět.

Koho chce zaměstnavatel?
Margaret: To je hodně individuální. Řeknu ti, koho by měl chtít. Měl by chtít člověka, který umí uvažovat v souvislostech. Měl by chtít člověka, který je ochoten se učit, má rozhled, široké obecné znalosti a má vysokou míru EQ, tedy emoční inteligence.

Proč je pro firmy důležité identifikovat jejich vlastní DNA?
Margaret: Firma musí perfektně poznat sebe samu, svoji podstatu. Identifikovat si to, čím může být jedinečná nebo jiná než ostatní. Pokud toto firma a její vedení přesně zná, je pro ně jednoduché na trhu práce přitáhnout ty správné lidi, dostat je na palubu a vytvořit s nimi úspěšný tým.

Co by dobrý životopis nikdy neměl obsahovat?
Margaret: Nikdy, ale nikdy v životopise nelžete. Nemusí uvádět informace jako pohlaví, rodinný stav, počet dětí a předchozí pracovní zkušenosti, které nesouvisí s pozicí, na kterou se hlásíte. Je třeba přemýšlet nad tím, kam životopis zájemce posílá a co má o něm vypovědět.

Na co bych se měl zaměřit v rámci příprav na pracovní pohovor?
Margaret: Je fajn jít na rozhovor se zájmem a zeptat se sám sebe proč. Proč chci pracovat pro tuto firmu a proč zrovna na této pozici? Jestliže si na otázku nedokážeš odpovědět, asi není dobré na takovou pozici vůbec reagovat, natož pak jít na pohovor.

Když se na pohovor rozhodneš jít, znamená to, že práci chceš. Perfektně se připrav. Mrkni na stránky firmy, podívej se na produkty, se kterými pracuje. Navštiv LinkedIn profily lidí z dané společnosti, podívej se na osoby, se kterými se jdeš setkat. Připrav si otázky, které chceš mít zodpovězené, ptej se a buď aktivní.

Při pohovoru

Jakých chyb se nejčastěji dopouští lidé při pohovorech?
Margaret: Každá mince má dvě strany. Chyb se dopouští i zaměstnavatelé. Ne každý je „pohovorový“ typ, a proto není dobré hledat vítěze výběrového řízení, ale člověka, který zítra vyhraje v té konkrétní práci.

Lidé, kteří na pohovor přijdou, jsou velmi často nepřipraveni. Říkají si, že to jenom zkusí. Často neuvádí v životopise pravdu nebo pravdu ohýbají během pohovoru. Kývnou například na věci, které pak v reálu nejsou ochotni dělat.

Jaké problémy řeší v práci mladí lidé a jak těmto problémům předcházet?
Margaret: Nedovolím si odpovědět, co řeší mladí lidé. Obecně se v práci často řeší mezilidské vztahy. Je to i důvod, proč lidé firmy nejčastěji opouštějí. Neopouštějí ji, protože se značce nedaří nebo není úspěšná, ale právě kvůli mezilidským vztahům.
Linda: Nejčastější je pak vztah s nadřízenými, kolegové a kariérní růst. Rovnováha mezi dosažením cíle v práci a mezi vztahy na pracovišti musí být vyvážená.

Co motivuje zaměstnance k lepšímu výkonu?
Margaret: Motivace je emoce stejně jako láska nebo nenávist. Zaměstnavatel by měl vytvářet prostor, ve kterém najde jeho tým motivaci sám. Nemělo by jít o tabu, mělo by se o ní otevřeně mluvit. Materiální motivace je strašně krátkodobá a velmi rychle na ni člověk zapomíná. Neexistuje v ní strop. Jakmile člověk dostane přidáno, chce ještě víc. Motivace by neměla mít čistě materiální charakter.

Jak se vyrovnat s nedobrovolnou ztrátou práce?
Margaret: Ztráta zaměstnání může mít mnoho důvodů. Je důležité neztrácet hlavu a hledat řešení. Dnešní doba obecně nedává mnoho důvodů se dlouho trápit. Dlouhodobě zde máme nízkou míru nezaměstnanosti, poptávka převyšuje nabídku. Když jednou neuspějete, zkuste se zamyslet, vyžádejte si zpětnou vazbu a zapracujte ji do věcí příštích.

Freelancing vs. full-time

Pojďme se bavit na téma freelancingu a full-time. Zvyšuje se objem lidí, kteří chtějí freelancovat?
Margaret: To upřímně nevíme. Počet podnikatelů v České republice pořád lehce roste. Mladší generace hledá svobodu a tu jí podnikání samozřejmě nabízí větší.
Linda: U firem, se kterými spolupracujeme, si všímáme, že nabízí možnosti krátkodobých i dlouhodobých externích spoluprací.

Jak zabránit vyhoření u tohoto druhu práce?
Margaret: Je třeba se sám sebe zeptat, zda jsem stvořen na freelancing, nebo na full-time. Freelancing je jistým způsobem víc jako full-time. Je to 24/7. Jakmile jsi pánem svého času, tak je to super, ale mnohdy nemáš ani soboty a neděle a obzvlášť, pokud jsi firma, která začíná. Jak mu zabránit? Nastavit si work-life balance, i když dělám na sebe.

Jak se s tím popasovat?
Margaret: Chce to vysokou míru sebedisciplíny, umět si efektivně zorganizovat svůj čas. Každá minuta má svou cenu. Je třeba uvědomit si, jestli mi vyhovuje pracovat sám na sebe.
Mladému člověku, který jde na trh práce, bych doporučila na chvíli se nechat zaměstnat, než se vrhne na freelancing. Ukončením formálního vzdělávání nekončí možnost učit se. Když získáš zkušenosti z toho, jak pracovní prostředí funguje, snadněji se ti přejde na freelance.

Je to lepší?
Linda: Hodně tě to naučí. Získáš za poměrně krátkou dobu neskutečně mnoho zkušeností, hlavně v oblasti mezilidských vztahů. Ale i systému práce a možnost učit se v komfortnější atmosféře.
Margaret: Známe startupy, které vznikly pod rukama mladých lidí, a klobouk dolů před nimi. Ale dřív nebo později firma pod vedením člověka, kterému je třeba 27 let a nikdy nebyl zaměstnaný nikde jinde, začne narážet právě v oblasti mezilidských vztahů a interního systému práce.

Co takovým lidem chybí?
Margaret: Jsou super odborníci ve své oblasti. Ale nejsou super úplně ve všem.
Pak se stává, že takoví lidé mají problém delegovat, mají problém s důvěrou, mají problém nechat své zaměstnance možná i udělat chybu, aby se na ní ponaučili.

Vyhoření při práci? Nemusí být...

Jak zabránit vyhoření? Jak být v práci šťastný?
Margaret: Zabránit vyhoření se dá jednou cestou: když nebudeš jako cíl vnímat svůj úspěch, ale cestu za ním. Protože jakmile si člověk stanovuje cíle, nebo to firmy požadují od svých zaměstnanců, tak nikdo pak už nikdy nebude chtít cíle menší.

Já, když jsem začala pracovat, tak hranice neexistovaly. Ale přišlo období, kdy do mého života vstoupily hypotéka, jedno dítě, druhé dítě a rodina. Najednou jsem neměla takové možnosti a energii. Hlavně ani smysl dávat do práce tolik, kolik jsem dávala. Zamilovaná do toho brandu každý den. Dohnala mě osobní krize, neviděla jsem smysl v tom dosahovat cílů. Zpětně vidím, že jsem se zapomněla odměňovat za dílčí úspěchy a uvědomovat si, že i samotná cesta je neuvěřitelně naučná. 

Jak takovým věcem předcházet?
Margaret: Nezapomínat se odměňovat za dílčí úspěchy, které si stanovím během roku. Splnění plánu nemůže být ten jediný cíl, to je vražda sebemotivace. Syndrom vyhoření si v tomto případě na každého počká.

Na vašem webu píšete, že děláte HR s přesahem. Co to znamená?
Margaret: Cokoli, co děláme, děláme s přesahem. Když nás firma osloví, tak její stanovený cíl nebereme jako poslední bod. Rády ho posouváme o krok dále. Díváme se za horizont a snažíme se neodevzdat jen to, co se od nás žádá, ale vždy tam přidat nějakou přidanou hodnotu.

Jak jste se dostaly k tomu, co teď děláte?
Linda: Meg se věnovala oblasti HR a marketingu dlouhé roky. Když jsme se potkaly, tak mě oslovila se svým nápadem. Věděla, že já se zabývám digitálním marketingem a že jsem taková víc projektově orientovaná a tím pádem by to doplnilo skládačku, kterou momentálně tvoříme. Daly jsme hlavy dohromady a vznikla BE-DNA.
Margaret: Měla jsem myšlenku v hlavě už dlouho. 7 let jsem působila v marketingovém oddělení RedBullu v Čechách i na Slovensku. Už tam to bylo o HR – tedy nábor a rozvíjení potenciálu celého týmu. V týmu jsem pak měla lidi, kteří mě už přerostli a bylo proto fajn uvolnit jim místo. Udělala jsem krok zpět a šla do HR, kde jsem setrvala dalších 6 let. Proto dnes BE-DNA a HR Marketing.

 
Jaké schopnosti musíš jako HR manažer mít? Psychologii, management, byznys?
Margaret: K tvojí otázce se pojí dvě věci. Vzdělání a schopnosti. Pod zkratkou HR rozumím human relations – mezilidské vztahy. Proto si myslím, že vzdělání si můžeš dodělat kdykoliv. Druhá, důležitější oblast, je schopnost. Tedy tvůj talent.

Neměl bys být nositelem trička s nápisem „I hate people“, měl bys chtít vidět firmu v souvislostech, mít v sobě kus empatie, být schopný aktivně naslouchat a nepracovat pro to, aby tě měli všichni rádi. Ale pro to, abys spoluvytvořil prostředí, ve kterém lidé rádi pracují. HR manager by měl být člověk s vypnutou potřebou dokazovat něco sám sobě. Člověk, který s pokorou a správným cítěním firmy vytváří paletu možností, ze které se vybírají lidé, které ty ostatní opravdu vedou. Manažeři.

Pokud tě rozhovor zaujal, podívej se na webové stránky BE-DNA.