Zpravodajský portál pro moderní generaci, která se zajímá o aktuální dění.
Zajímá tě aktuální dění? Zprávy z domova i ze světa najdeš na zpravodajském webu. Čti reportáže, rozhovory i komentáře z různých oblastí. Sleduj Refresher News, pokud chceš být v obraze.
Nepodařilo se uložit změny. Zkus se nově přihlásit a zopakovat akci.
V případě že problémy přetrvávají, kontaktuj prosím administrátora.
OK
Rozhovor s nejvíce zaneprázdněnou správcovou bytů v Bratislavě.
Když přijdete do Pentagonu, neexistuje tu člověk, který by neznal paní Polákovou. Už několik let se stará o chod notoricky známých bytů na Stavbařské ulici a svou pracovitostí a dobrosrdečností si získala srdce všech obyvatel sídliště.
Pokaždé, když nastane nějaký problém, je paní Poláková první člověk, kterému je třeba zavolat. Sídliště má pod palcem již nějaký ten rok a od všech obyvatel si za svoji ochotu získala patřičný respekt.
Drobnou, energickou paní, kterou každý pozná podle křiklavě zabarvených vlasů, jsme kontaktovali a byla ochotná poskytnout nám rozhovor o tom, co všechno obnáší její práce a život v Pentagonu.
V rozhovoru se dozvíš:
Jak se paní Poláková dostala k práci správcové a proč tuto práci dělá
S kým a čím přichází denně do kontaktu
Jaký je život v Pentagonu z pohledu slušného obyvatele
Co všechno už ve své práci zažila
Zda jí někdy šlo o život
Jak tuto namáhavou práci zvládá a co plánuje dělat v budoucnu
Odkdy pobýváte v Pentagonu a jak jste se k práci správcové dostala?
Na Stavbařské ulici číslo 42 bydlím s manželem od roku 2001. Pentagon je bývalá budova Slovnaftu přestavěná na byty a my jsme byli v pořadníku na podnikový byt. Jediné, co mi mohli nabídnout, bylo toto. Byli jsme bezdětní, tak jsme to chtěli pro začátek vyzkoušet. Děti se nám nepoštěstily, měli jsme i nějaké zdravotní problémy a určitě jsme si nechtěli brát úvěr. Z toho důvodu zde bydlíme doteď. Nestěžuji si, v okolí máme všechno. Jsme 20 minut od centra a žijeme v komunitě, která mě zná.
Od roku 2006 se tu konečně začalo něco dít, pokud je o zlepšení situace ohledně kriminality, hlavně tedy drogové problematiky. Nainstalovaly se první kamery, některé prostory byly opatřené mřížemi, aby se tu nemohli volně pohybovat cizí lidé. Tehdy mě oslovila iniciativa, a jelikož chci žít jako slušný člověk v čistém prostředí, od roku 2006 jsem začala vypomáhat jako správcová. Do roku 2015 jsem pracovala zdarma a dobrovolně ve svém volném čase. Všechny materiály jsem si sháněla na vlastní náklady, rozmnožovala klíče a z vlastních zdrojů platila narkomanům za úklid bytů, když bylo třeba.
Všechno jsem dělala při práci, nevím, jak jsem to mohla zvládat. V roce 2014 jsem odešla do invalidního důchodu, což znamenalo velký finanční propad. Nemohla jsem dále pracovat zadarmo, protože bych ohrozila existenci vlastní rodiny. Podařilo se mi tak přesvědčit společenství bytových vlastníků, že práci bych ráda dále vykonávala, ale již ne zdarma. Na začátku jsem si myslela, že to bude závazek párkrát do týdne, ale momentálně jde o 12hodinový úvazek každý den a někteří mi volají i v 11 hodin večer.
Pentagon má v Bratislavě a okolí určitou pověst. Jak byste popsala lidi, kteří tam bydlí?
Vím, že je těžké tomu uvěřit, ale 75 % vlastníků bytů v Pentagonu jsou slušní a zaměstnaní lidé, popř. důchodci. Někteří jsou vysokoškolsky vzdělaní, bydlí tam i učitelé, někteří jsou dokonce i policisté. Nežijí tam jen dealeři a narkomani. Lidé, kteří se pohybují v okolí, jsou jen návštěvníci, lépe řečeno zákazníci našich velkoprodejců.
Přesně toto přesvědčilo bytovou službu, aby nám dala šanci a poskytla finance na renovaci. Po všech přestavbách opravdu vidím změnu. Bydlím ve vchodě číslo 42, což býval nejhorší vchod. Dnes nevypadá sice nejlépe, ale už tu alespoň po nocích nepotkáváme narkomany.
Správkyňa Pentagonu: Narkomanom sa smejem, že im díleri dbajú na zdravie, keď im miešajú drogy s výživovými doplnkami (Rozhovor) Zdroj: Karin Filkaszova/REFRESHER
A kolik stojí nájem?
To je různé, řekněme 2 osoby zde bydlí přibližně za 200 euro měsíčně ve dvougarsonce. Někteří lidé ale říkají, že bydlí v třípokojovém bytě a platí 150 euro.
Jak byste popsala svou každodenní pracovní náplň správcování?
Když v roce 2016 začala další přestavba, mojí pracovní náplní bylo, že jsem vstala, dala jsem si kávu, proběhla celé poschodí a křičela na všechny spící bezdomovce, narkomany a prostitutky. Tohle jsem dělala každý den, 3 celé měsíce a normálně to zapůsobilo.
Oni si také zvykli, že se tu přestavuje, mění se pravidla a všechno se lepší. Zjistila jsem, že i s touto komunitou bezdomovců a narkomanů se dá mluvit a jsou mezi nimi normální, slušní lidé, bohužel jen závislí. Bezdomovců je tu však málo a všichni, kteří chodí dovnitř na Stavbařskou, jsou závislí. Nepřijde tam bezdomovec, které nemá kde být, ale určitě jen ten, který je závislý na drogách.
Jak vypadala situace na chodbách předtím, než se vám ji podařilo vylepšit?
Představte si, že chcete pozvat někoho na návštěvu, vystoupíte z výtahu a v chodbě stojí 15-20 lidí. Dvanáct z nich si aplikuje drogu v přímém přenosu. To není normální. Přijde policie, vyhodí je, oni se však vrátí zpět.
Např.:
15 % zľava na nákup výživových doplnkov VOXBERG
, Měsíční předplatné ve Skillmea ZDARMA
nebo Lístok ZDARMA na linke Bratislava – Viedeň/Schwechat
Dodnes nechápu, proč užívání drog není trestným činem. Přechovávání, prodej, to ano, ale užívání ne. Když má drogu někdo píchnutou v žíle, už se to nepovažuje za přechovávání.
Jde o nekonečný kolotoč. Jednou jsem jedné takové ženě vyhrožovala, že zavolám policii. Řekla, že ji mám klidně zavolat, protože tu jen na někoho čeká. Policie přijela, ale neměla důvod ji vyvést, protože opravdu někoho očekávala. Nebylo na ní na první pohled vidět, že je narkomanka, to víme jen my, kteří zde bydlíme. Nejvíc zarážející je ta drzost, že se dokáže majitelce bytu ještě vysmát do tváře. Někteří se diví, proč tam stále bydlíme, ale kdo má peníze na stěhování. Ti lidé si neuvědomují, že tu bydlí mladé rodiny, které se odněkud snaží začít. Každý nemá na to, aby si vzal hypotéku, a ceny v Bratislavě jsou neskutečné.
Správkyňa Pentagonu: Narkomanom sa smejem, že im díleri dbajú na zdravie, keď im miešajú drogy s výživovými doplnkami (Rozhovor) Zdroj: Karin Filkaszova/REFRESHER
Co pokládáte za největší změny v Pentagonu po tolika letech?
Před 5 roky to bylo směšné. Tehdy byl pro nás velký úspěch, když jsme lidi přesvědčili, aby nemočili na chodbách. Potom začali močit do plastových lahví, které po několika hodinách vynesli do kontejneru. Úspěchem bylo už jen to, že nám nikdo nemočil na podlahu. Bylo to neskutečné. Vyšli jste do vchodu na Stavbařské 42 a každému normálnímu člověku se obrátil žaludek. Naštěstí se to už neděje.
Ovšem stále je ještě na čem pracovat. Všechno se předělává, některé části jsou stále potřísněné starou zaschnutou krví. Do dubna by měly být úpravy dokončené a rozdíl by měl být viditelný. Někteří ale zapomněli, že tu někdy bylo 40 lidí na chodbách a dnes to tak už není. Dnes máme jen dvě poschodí, která jsou trošku podivná, ovšem ta ostatní jsou v pořádku.
Odehrál se nějaký případ, kdy jste se vy nebo jiní obyvatelé v těchto prostorách cítili ohroženě?
Jednou, kdy jsem se já osobně cítila trochu ohrožená, na mě jeden neznámý narkoman vytáhl velký nůž. Ostatní ho zpacifikovali a řekli, aby odešel, že jsem správcová. Samozřejmě jsem hned volala policii. Některým lidem se lehce hovoří, že je mám vyhodit, ale když jich tu vidíte 5-6, jak si píchají, jednoduše je třeba zavolat policii. Jinak se mi nikdy nic nestalo, a to chodím sama přes den i v noci.
Máme tu však jednoho pána, který byl napadený před vlastním bytem. Vyšel a před ním stála narkomanka, která kouřila. Upozornil ji, že tu kouřit nemůže. Když se jí to snažil vysvětlit, byla agresivní a vzápětí ho píchla nožem. Naštěstí přežil.
Jednou vytáhli nůž i na manžela a proběhla menší bitka. Také se snažil narkomany vyhodit z bytového prostoru. Když jsem to zjistila, šla jsem za tím člověkem a zeptala se, zda myslí výhrůžky smrtí mému manželovi vážně. Byl úplně šokovaný, že je to můj manžel. Dokonce za ním šel, omluvil se mu a podali si ruce. Toho člověka, který vyhrožoval, zde v okolí potkávám dodnes.
Za tu dobu už jste si stihla vybudovat v komunitě určitý respekt, je to tak?
Ano, po těch letech tu mám respekt. Základem je brát narkomany jako lidi. Jednám s nimi na rovinu a slušně, ale nemám problém pohrozit jim policií, nenechám si přece skákat po hlavě. Když venku mrzne, někdy jim udělám i kávu. Peníze jim nedávám, šly by hned na fet, ale někdy jsem se podělila i s cigaretami. Každý je potom po mně chtěl, a asi proto už nyní nekouřím.
Dokonce jsem zažila, že byl jeden dealer neskutečně drzý na majitelku bytu. Nadávala mu, co má znamenat všude ten velký nepořádek, jehly, exkrementy a moč. Shodou okolností se jednalo také o jednoho z obyvatel, ale když jsem přišla, byl už ve svém bytě. Zabouchala jsem mu na dveře a řekla, aby se choval slušně. Ode mě to vzal. Paní mi potom poděkovala, protože já, když křičím, je mě slyšet přes tři poschodí.
Správkyňa Pentagonu: Narkomanom sa smejem, že im díleri dbajú na zdravie, keď im miešajú drogy s výživovými doplnkami (Rozhovor) Zdroj: Karin Filkaszova/REFRESHER
Když už povídáte o policii, chodí do Pentagonu pravidelně a denně? Na jaké případy si vzpomínáte?
Jednou jsem našla člověka, který neoprávněně vstoupil do bytu. Majitel zemřel a sousedé mi volali, že tam bylo slyšet nějaké zvuky. Šla jsem se do bytu podívat, klepala jsem, křičela, až jsem nakonec musela zavolat policii. Když slyšel, že volám policii, vylezl. Okamžitě jsem ho poznala, byl to jeden z narkomanů. Hned odešel, ale jelikož jsem znala jeho identitu, musela jsem jít na výslech.
Když jste v podobných situacích tak aktivní, nedostala jste se už i do problémů?
Ale jistě. Jednou se dokonce snažili mě a manžela rozdělit, abych je už více neobtěžovala. Snažili se roznášet pomluvy, že manžela podvádím s dělníky. O manželovi zase říkali, že ho našli na schodech s nějakou prostitutkou. Mám 50 let, co bych se tu před mladými na stavbě natřásala. Všem tu jen pomáhám.
Probíhají tu často policejní razie?
V roce 2018 proběhlo na Stavbařské 40 pět či 7 zásahů policejních „zakuklenců“. Nejsměšnější na tom je, že zadržený obsah vícekrát obsahoval jen minimální stopy drog. Normálně se zde prodávají drogy, za které se pořádně ani netrestá. Míchají jim je s nějakými doplňky stravy. Už se jen smějeme, že v Pentagonu dealeři zlepšují narkomanům zdraví. Když jsem tu začala bydlet narkoman potřeboval dávku maximálně 2-3x denně. Dnes ji potřebuje však každé 2 hodiny, protože kvalita šla rychle dolů. Máme tu v podstatě největší spodinu, pokud jde o uživatele drog. Pohybuje se zde i řada lidí, na které jsou vydány zatykače. Ve všech případech jde o přímý dopad drogové komunity.
Správkyňa Pentagonu: Narkomanom sa smejem, že im díleri dbajú na zdravie, keď im miešajú drogy s výživovými doplnkami (Rozhovor) Zdroj: Karin Filkaszova/REFRESHER
Vzpomínáte si na nějaký pozitivní zážitek z vaší práce?
Jednou jsme společně s komunitou zachránili člověka. Na parkovišti stálo auto, které mělo otevřené okno. Volali jsme policii a zjistili, komu auto patří. Snažili jsme se tomu pánovi klepat na dveře, než jsme zjistili, že jeho čipový klíč byl použitý pouze na to, aby se dostal dovnitř. Začali jsme tedy oslovovat sousedy a jedna sousedka nám povídala, že o půlnoci slyšela velkou ránu, jako by něco spadlo na zem. Zavolali jsme proto hasiče, ti se podívali přes okno a viděli ho ležet. Dostal mrtvici a 12 hodin tam ležel bez hnutí. Jednalo se o nejúžasnější komunitní spolupráci se sousedy, hasiči a policií. Všichni jsme se spojili, abychom mu zachránili život.
Jaké jsou vaše plány do budoucna? Chystáte se tuto práci vykonávat ještě dlouho?
Jednou asi přijde doba, kdy toho budu mít plnou hlavu. Ovšem teď, když probíhá rekonstrukce, mám stále hodně práce. Rádi bychom měli zavřené prostory, které budou monitorované. V první řadě chceme klid. Potom bych ráda pracovala jako klasický správce, který jen kontroluje, jestli je uklizeno, sem tam vylepí nějaká oznámení a to je všechno. Teď mám možnost ovlivnit, jak žijeme, a proto nechci přestat. Snažím se tak pro komunitu udělat co nejvíc, protože zde chceme žít normálně.
