I když jsi vegetarián, umírají kvůli tobě zvířata, říká lovkyně Michaela Fialová

Pokud by jich bylo hodně, vymřeli by. Rezervace má určité území a zdroje, které vystačí jen pro určité množství zvířat. Kvůli tomu se musí stáda regulovat. A to včetně mláďat. Ta mají menší šanci, že se dožijí dospělosti. Nemůžeš zastřelit silný kus, který je zdravý a může plodit. Jeho maso se navíc i lépe prodá do restaurací. To je to, co se snažím vysvětlit všem, kteří nechápou, proč je lov důležitej. Jde o to, že když se přemnoží jakýkoli druh na planetě, tak vyčerpá zdroje a pochcípá. A to čeká i nás. Máme tendenci říkat, že je zvěř přemnožená, ale ve skutečnosti jsme přemnožení my.

Ale lovci odstřelují většinou lvy staré?

Buď staré nebo problémové. Do těch národních parků jezdí denně tisíce lidí, což znamená, že lvi ztrácejí plachost, začínají si zvykat, a pak jsou schopný napadat lidi. A to se tam stává celkem často. A ne jen lvům, ale i slonům a dalším zvířatům. Dneska to jsou de facto domácí zvířata.

A existuje v Jihoafrické republice vůbec ještě divočina s volně žijícími zvířaty?

Tam nežije v divočině vůbec nic. Tam je všechno na bázi privátně vlastněných farem, které samozřejmě do jisté míry divočinou jsou. Jsou rozlehlé na  desítky kilometrů, ale všechna zvířata tam jsou spočítaná a pod nadvládou lidí.

Když doprovázíš klienta a on by se třeba netrefil nebo by ho špatně trefil, jak můžeš reagovat?

Mám povoleno zakročit.

Stává se to často?

Ne. Nestává se to často. První dva tři dny bývá kurz na střelnici, kde si zjistíš, jací to jsou střelci. Dopředu víš, jaké má schopnosti, a musíš být schopný zakročit.

Michaela při záchraně vzácně zbarvených antilop

Může se stát, že na lovu s klientem na žádné zvíře nenarazíte?

To se ti může stát. To se ti často stane. Ten klient nemá čas být v Jihoafrické republice měsíc nebo dva. Takže tam ještě před příjezdem klienta jedeš osobně nebo tam máš někoho, kdo ta zvířata sleduje. Ona jsou totiž většinou teritoriální, takže mají zvyky, které neustále opakují. Víceméně víš dopředu, kde budou a v jaké denní době. Navíc tam máme dnes nastražené fotopasti. Také si můžeš pomoci umístěním návnady. Z těchto důvodů jde sestavit harmonogram a pak to s tím klientem za těch 10 dní prostě obejít.

A dostane zpátky své peníze, když nic neodloví?

Jo, to se mu vrací. A ty jsi bez peněz. Tím spíš je to motivace pro tebe, abys makal a byl dobrej. Protože to se holt stane. A když já vezmu velkou bandu klientů a nenaloví mi to, co mají, tak přijdeme o peníze všichni.

Jak probíhá samotný lov?

Lovy v Jižní Africe patří mezi ty luxusnější a méně náročný.

Takže žádné přespávání ve stanech?

Pokud si to klient nepřeje, tak určitě ne. To je něco, co třeba dělám já v rámci svýho dobrodružství třeba ve Skandinávii, kde je opravdová divočina. Jihoafrická republika není lovecky náročná. Tam to máš jako lovec podchycený a jezdí tam většinou VIP klienti, kteří o přespávání ve stanech nestojí. Pokud ale o to zájem mají, tak se žije ve stanovém kempu.

Ale pro mě osobně jsou na Jihoafrické republice největším dobrodružstvím ty odchyty. To je adrenalin. Musíš je uspat a pak jim podat reverzní látku, načež se probudí a začnou na tebe útočit. Spousta odchytů se dělá i z helikoptéry, kdy musíš to zvíře trefit uspávačkou z výšky.

Každej nadává a říká, že nejsme frajeři, když střelíme zvíře dalekonosnou puškou. A já se ptám, jací frajeři jste vy, když si jdete koupit steak? Pro mě to není frajeřina. Pro mě je to lov. Já si jdu lovit žrádlo. Na tom není žádný frajerství. Lov není frajerství. Je to obživa. Frajerství je péče o zvěř, kdy riskuješ, a to je zábava, to je adrenalin. Mrtvý zvíře ti už nic neudělá. Ale živý jo. 

Když lovíš dalekonosnou puškou, jak daleko jsi od toho zvířete?

Těch 300–400 metrů maximálně. Ale to se týká jen Jihoafrické republiky a netýká se to třeba lvů, netýká se to Big Five, tam probíhá lov z kontaktní vzdálenosti maximálně 50 metrů. 

Kolik bych zaplatil, kdybych si chtěl odlovit Big Five?

Záleží. Tam je to různý. Dejme tomu, že lev ti vyjde na přibližně 20 tisíc eur, ale může tě stát třeba jen 5 tisíc. A to v případě, když je ten lev zraněnej nebo nemocnej a je třeba jej odlovit. 

Takže čím zdatnější lev, tím víc za něj zaplatím?

To se určuje podle hřívy, podle toho, jak velký je a tak dále. Ale se lvy je tam problém kvůli podvodníkům. Někteří farmáři chovají lvy v kleci jako prasata, pak je zdrogují a ještě zdrogované je někdo zastřelí. Je to hrozné, když jsi tam poprvý, jsi z toho vyjukanej a vlastně střílíš na zvíře, který nikdy nežilo na svobodě. Lev, kterej žije venku a svévolně loví, má všude po sobě jizvy. Lev, který žije v kleci, na sobě nemá vůbec nic. Je jako ze žurnálu. Další známkou podvodu je, že ti odmítají dát maso. Oni ti ho budou chtít zaměnit, protože ti ho nemůžou dát. Bude ještě plný drog.

Existuje nějaký prototyp tvých klientů? Jsou to většinou zámožní Američané?

Povětšinou ano.

Co se děje poté, co lovec zastřelí zvíře?

Stáhne se. Kůži si nechá klient a zbytek masa se zpracuje. Pak jsou lovy, kdy odlovíme za den třeba 100–200 zeber, který jdou přímo do restaurací po Evropě. Těm musíš prostřelit krk a hlavu, což je v lovu nemyslitelný, protože si lovci nechávají hlavu. Jako lovec musíš mířit na srdce, což je považováno za kontaminaci. Takže to maso většinou věnuješ místním. Oni nemusí v tom případě jít pytlačit. Oni by jinak vzali tyč a šli tam něco umlátit. Takže je to win-win situace.

Chápu, že lovci paradoxně pomáhají udržovat populaci divokých zvířat, ale zkus si představit situaci, kdy je zábavní lov ilegální. Byla by africká fauna v takové situaci jako dnes?

Oni by tu zvěř Afričané nechovali. Oni by chovali krávy. Dneska je tam obrácenej rasismus, vracej se farmy. Když vrátíš černochovi farmu, tak v první řadě veškerej wild life sežere a nasadí tam dobytek. Krávy tam spasou úplně všechno, kvůli čemuž se mění ráz krajiny během roku. Veškerý šelmy, který by lovily ten dobytek, půjdou okamžitě do háje. Teď musíme pomáhat servalům, kteří jsou farmařením v Jihoafrické republice ohroženi. Domorodci je nedokáží moc rozeznat od karakalů, což je dost podobná kočka, která působí místním škody na dobytku.  Tak se je snažíme učit rozdíl a tím servala uchránit.

Pamatuješ si na první zvíře, které jsi ulovila?

To byla srnka s tatínkem. Ale neulovila jsem ji přímo já, jen jsem u toho lovu byla přítomná. Co se týče mého vlastního odlovu, tak nejvíce mám zafixovaného jelena z Flájské obory, kde jsem byla pasována na lovce.

A kolik ti bylo let?

Když jsem doprovázela tátu, tak jsem byla ještě hodně malá.

Jaké jsi měla z těch výprav s tátou pocity?

Napoprvé jsem cítila lítost. Přišla jsem poprvé do styku se smrtí a to samozřejmě není příjemný. Obzvlášť, když to čeká i tebe. Člověk nad tím pak začne přemýšlet. 

Kolik zvířat jsi snědl? Když jíš třeba párek, máš tam těch zvířat třeba 10 a jsou to naprosto anonymní tvorové, které jsi nikdy neviděl. Já je všechny viděla. Vím, že žili v přírodě, vím, jak zemřeli, a nevyčítám si to.

Ty ses od mládí věnovala kickboxu a uspěla jsi v něm i na mistrovství světa. Proč jsi nakonec dala přednost lovu?

Byla tam nějaká zranění, ale hlavně by se mi to nevyplatilo. Dnešní zápasníci mají alespoň nějaký prachy, ale za mě to nebylo. Já jsem si tehdy musela shánět své sponzory a všechno si sama platit. Když máš úspěch, tak sponzory seženeš, ale do té doby ti nikdo nepomůže. Takže jsem chodila do práce, dělala výživového trenéra a tréninky kickboxu jsem si dotovala sama. Přední zuby mám kvůli kickboxu nový, a to stojí prachy. A když mi zápasy nevydělají na to, abych si opravila vizáž, a natož se tím sportem živila, nemá to smysl.

Jak ses od kickboxu dostala k profesionálnímu lovu?

Zápasila jsem v Americe a zároveň jsem tam i lovila. Pak se toho chytly české bulvární servery a já jsem se rozhodla, že teda udělám show. Ale to, co píší, jsou všechno blbosti. Můj sen je natáčet pro naše televize. Jenže oni mě všichni posílají do prdele, protože nikdo nechce vidět pravdu, která za tím je. Já jsem na vlastní náklady natočila, jak v Africe chráníme zvěř a z těch záběrů by šel poskládat hezký dokument, ale zatím mě všechny televize u nás odmítly. Málokdo ví, že samotný lov je jen 20 % mojí práce. Zbytek trávím sháněním peněz na záchranu zvířat a jejich uspáváním, abychom jim mohli poskytnout péči. Ale v televizi ukáží jen to, jak doprovázím klienty a střílím lvy, což mimochodem není pravda, a zbytek je nezajímá. 

A nepřispíváš k tomu negativnímu obrazu i ty, když se fotíš s mrtvými zvířaty a usmíváš se při tom?

Jistěže ano. Ale kdybych dělala jen to dobro, tak nebude vidět vůbec nic. Sama si musím zajistit, abych měla na složenky a pomáhá mi k tomu to, že přilévám olej do ohně. 

Pak dochází k tomu, že lidé vidí skandální fotku, bulvární titulek a mají o tobě zkreslenou představu

Jasně. Je to tak. Ale ne všichni. Takový odsudek udělá ta hloupější část lidí, která má hned ve všem jasno. Ti inteligentnější si dohledají informace. Musím se pochválit, že jako jediný mediálně známý lovec tady jsem lov a vůbec fungování přírody do povědomí veřejnosti dostala celkem úspěšně. Na rozdíl od Českomoravské myslivecké jednoty, která je dotovaná státem a nedělá absolutně nic na to, jaký prachy za to bere.

Ty štvavé komentáře, kde ti mimo jiné lidé hrozí fyzickou likvidací, ti nevadí?

To je odraz naší společnosti. Je otázka, zda si přejeme být stádo hlupáků, nebo si přejeme být vzdělaní. Ale to musí každý začít sám u sebe. Čím méně o něčem vím, tím snadněji to odsoudíš. A čím víc se o věci zajímáš a čteš si o nich, tím víc zjišťuješ, že o nich vlastně nic nevíš. Dneska třeba celebrity mluví o něčem, o čem nic nevědí. Příklad je Ed Sheeran, který se nedávno postavil proti lovu. Proč se nějakej člověk, kterej dělá šaška a nemá absolutně žádný vzdělání, ale má vliv a pozornost, vůbec vyjadřuje o něčem, o čem nic neví?

Já jsem studovala zemědělskou univerzitu, ze které jsem po dvou nebo po třech letech utekla do zahraničí, do přírody a začala jsem rovnou pracovat v terénu. Tehdy jsem měla přítele, on byl přírodovědec a pracoval pro vládu. Když byla nějaká výstavba, zjišťovalo se, jaká zvířátka tam žijou a jak je odtamtud případně dostaneme. A to je to, co jsem dělala v Americe. No a ve volném čase jsem si vzala kuši a zabila jsem si tam jelena, kterého jsem snědla. A s ním jsem si udělala fotky a pak to celé začalo.

Takže jsi vycítila, že se té pozornosti dá využít?

Já jsem vycítila, že v Česku je díra na trhu. Ale český trh mi de facto nevydělal ani korunu. Přitom u nás je v lovu ohromná tradice. Stačí se podívat na jakýkoli zámek. To je úžasná historie. A my jsme v posledních sto letech začali žít absolutně konzumní život. Je to hrozná škoda.

Je pravda, že tady myslivost a rybářství nevadí. Zatímco to, co děláš ty, ano.

Já myslím, že i myslivci mají dost problémů. Veřejnost je vnímá jako ožraly v zeleným, za což si do jisté míry mohou sami. Já když jsem kdysi dávno dělala myslivecký kurz, učila jsem se respektu ke všem zvířatům. A to je to, co myslivci nemají. Oni mají respekt jenom ke zvířatům, který žijou v lese, ale absolutně serou na ty ostatní. A to se mi nelíbí. Proč by jelen měl dostat úctu a kráva na jatkách ne.

Myslivci by měli vzdělávat a motivovat lidi k tomu, aby si nekupovali maso z obrovských velkochovů, ale šli alespoň někam k farmáři. Já jsem za své cesty poznala spoustu kultur a my Evropani máme ve zvyku nazývat je primitivními. Ale co je primitivní? Je primitivní žít v v souladu s přírodou, nebo je primitivní ničit planetu? Všude jsou auta, jsme líní dojít si do města a zavíráme zvířata do klecí. To, co nás ničí, je konzumní život. Ale i já do toho přispívám. Mám na sobě oblečení, chodím nakupovat, mám v ruce telefon. A to všechno přispívá k destrukci planety.

On se každý pozastaví nad lvem, což je velký roztomilý zvíře, ale neuvědomuje si, že třeba těžba nutná k výrobě součástek do takový zbytečnosti, jako je mobil, zničí nějaký mikroživot, který je ale podstatný pro život toho velkýho. Lidi se neuvědomují, že to je jeden velkej řetězec. A hodnoty dnešní společnosti jsou špatně nastavený. 

Peníze, které získáváte od lovců, se dostanou i k místním obyvatelům?

Kvůli lovu nejprve vyřizuješ permity. Peníze jdou vládě. Jenomže ta to rozkrade. Pak už to je na majiteli farmy. Třeba farma Inkulu, na které působím já, investovala výdělky do toho, že pro místní postavila vesničku. Takže oni tam můžou žít a můžou tam makat. A majitel téhle farmy si uvědomuje, jak je pro ně důležité vzdělání, a tak dohlíží na to, aby děti místních chodily do školy. Objednává jim autobus, který je tam doveze. To je ta nejdůležitější podpora, kterou jim můžeš poskytnout. Jenom jim dávat prachy je úplně zbytečný.

Když budu podporovat populaci v nějaký zemi, aby se rozrůstala naprosto enormní křivkou, pak to znamená, že tím podporuju úhyn zvířat. Ono to zní hrozně jednoduše, ale je něco jiného, když jsi v té Africe a koukáš na ty děti, co nemají co žrát. Pak stejně vezmeš všechny prachy, co máš, a dáš jim je. To jsem udělala i já, přestože vím, že to je špatně. 

A jaká je situace v dalších afrických zemích?

Třeba Namibie funguje úplně jinak než Jihoafrická republika. Je tam organizace, která chrání nosorožce vlastními těly. Žijí tam lidé, kteří jsou úžasný a chytrý. U nich je vidět síla vzdělání. Problémy si řeší sami. No a my jsme pro ně sháněli taktické vesty, peníze a domluvili jsme rangery z Tactical Combat Academy, aby je tam přijeli školit. Začali jsme jednat s namibijskou vládou, sehnali jsme sponzory a pak někdo z té Namibie sebral všechny peníze a zmizel. A na tom to všechno shořelo. Bohužel, taková je spolupráce s Afričany. Tam si každej jede na svém písečku.

Ty jsi na pomerančové farmě střílela kočkodany. Je vůbec možné být vegetariánem, aniž by kvůli tvé potravě musela umírat zvířata?

Nejde to. Vezmi si, že u nás je velice oblíbenou potravinou chléb. Ten se vyrábí z pěstovaných plodin, které ohrožují ptáci, prasata a jiná zvěř. A v tu chvíli musí úřadovat myslivci, kteří střílejí to ptactvo a střílí prasata, aby zbylo na lidi. Bojujeme tady o území. A příroda se s tím nijak sama nevyrovná. A ten zásah leží na každém z nás. Člověk se musí podívat pravdě do očí a uvědomit si, že jeho život znamená, že jiní živočichové o něj musí přijít. Za to my se nemusíme stydět, nemusíme kvůli tomu brečet, tak to prostě je. Ty akorát nesmíš působit nadbytečný utrpení a takový, který není třeba. To je jediný, co bys neměl.

A jaký tedy máš názor na trofejní lov?

Mně trofejní lov nevadí, protože trofeje jsou taky jen maso. A pokud někomu jde o to, že doma bude mít v obýváku hlavu, tak ať jí tam má, ať si vezme kůži, já si vezmu to maso.

Takže bys taky šla na lov Big Five, kdybys na to měla peníze?

No jasně. Ale prachy na to nemám, respektive je investuju do něčeho jinýho, a když mi nějakej takovejhle drahej odlov někdo nabídne, tak já ho radši předám klientovi ve slevě a pořád na tom něco radši vydělám. Pro mě je to lepší a výhodnější. Já jsem ještě mladá a už bych pak neměla cíle. Taky si musím nechat něco, na co se budu těšit. Pokud se nestane nic zlýho, tak ji jednou budu mít taky. 

Před několika lety ses spojila s lovkyní Larysou z USA, abyste propagovaly ženský lov. Zafungovalo to?

V Americe dneska loví úplně každej. Začalo to tam pár holek. Třeba před 15–20 lety by reakce tam byla stejná jako tady. V Česku zaostáváme. Tam je to fajn. To spojení vzniklo z toho důvodu, že moji fanoušci jsou většinou Američani. Já jsem v Americe měla spoustu nabídek, natočila jsem spoustu epizod pro různý televizní kanály a YouTube kanály. Ale tady v Česku se mi nepodařilo dohodnout s jedinou televizí, která by byla schopná jít se mnou do nějakýho dokumentu.

A nepodceňují tě lidé, protože jsi žena?

Ne, to určitě ne. To si myslím, že ne. Naopak, spousta chlapů, který jsou lovecky zdatnější než já, nejsou tolik vidět, protože nemají prsa.

A nemyslíš si, že kdybys byla muž, že by tahle kontroverze kolem tebe nevznikla?

Stoprocentně. Lidi sere to, že jsem žena. Nadává mi spousta holek, protože dnešní trend je takovej, že holka nemá umět nic jinýho než si nalakovat nehty a koupit kabelku. A spoustě slečnám vadí, že já si taky umím nalakovat nehty a vyfotit se jako modelka, a přesto si nazuju gumáky, jdu zastřelit srnku a svýmu frajerovi jí doma naservíruju na podnose. A spousta tady těch holek má doma haranty, který krměj sračkama, a pak se diví, že z toho mají dětský cukrovky. V Americe je teď trend, kdy ženy chodí lovit, aby své rodině dodaly to nejlepší z přírody. Zvěřina je nutričně to nejhodnotnější, co můžeš jíst. Ale nesmí se to přehánět. Konzumaci masa by nikdo neměl přehánět.

Ty jíš jen to, co si ulovíš, nebo si taky chodíš nakupovat do supermarketu?

Jdu si taky normálně nakoupit, nestíhám to, abych měla jenom naloveno. Dejme tomu, že 80 % toho, co doma jíme, je z přírody. A i když jdu nakupovat, tak se snažím nakoupit si od někoho ze soukromníků. Ale zajdu si i do restaurace.

Kolik srnek si ulovíš za rok?

Tak 5–6. Možná 10. Ale já už dneska zvěřinu taky odkupuju. Nedávno jsem si koupila srnče a rozhodla jsem se, že ho rozbourám ve svém bytě. A vyfotila jsem si ho, ještě když mělo na sobě srst. Psali mi pobouření lidé a Instagram mi ten obrázek zakryl. Ale obrázek toho samého bez srsti je v pořádku. A to je úpadek společnosti, ztráta kontextu.

Ale co s tím?

Vzdělávací systém. Ale není to jen o lovu. Kritické myšlení se tady absolutně nerozvíjí. Lidi přemýšlejí jen na apríla, jestli jsou články na internetu pravdivé, nebo ne. Ale nad tím dnes člověk musí dnes přemýšlet každej den. 

A kolik by měl jíst člověk masa?

To samozřejmě nevím, ale konzumace masa každej den je blbost. Ze zdravotních důvodů. Pro nás pro lidi to není dobré. Škodí nám zvířecí tuk. Ale ten není jen v mase, ale třeba i v čokoládě. A všechno, co obsahuje zvířecí tuky, způsobuje rakovinu. Vem si, jakej je dneska nárůst rakoviny. A to z jednoduchýho důvodu. Každej si dneska může koupit maso za pár korun a žere ho každej den. Přitom by to měla být nedostupná potravina, kterou si budu moct dovolit dvakrát třikrát týdně. Dřív měli lidé maso na nedělní stůl.

Ale to už pak závisí na jedinci, co chce dělat se svým zdravím. Já jsem letos šla jednou na koupaliště a viděla jsem tam ty tlustý matky s těma tlustejma dětma, a to mi opravdu trhá žíly. A ještě bych okolo nich měla chodit po špičkách a dělat, že tlustý nejsou. Ale tak to není. Můžou si za to sami a měli se sebou něco dělat. Nemocný je jedno procento. Oni jsou nemocný v hlavě. Já jsem kvůli těmhle lidem musela trenéřiny nechat, protože bych je zabila.

Takže ty už neděláš fitness trenérku?

Ne, já teď dělám kondičkáře fotbalistům a hokejistům, když mam volný čas. To jsou sportovci, to mi nevadí.

Kolik jsi toho ulovila?

Nemám to spočítaný. Asi dost. Nemůžu si pamatovat každý zvíře, který jsem ulovila, ale já na to odpovídám otázkou: Kolik zvířat jsi snědl? Když jíš třeba párek, máš tam těch zvířat třeba 10 a jsou to naprosto anonymní tvorové, které jsi nikdy neviděl. Já je všechny viděla. Vím, že žili v přírodě, vím, jak zemřeli, a nevyčítám si to.

Vyčítám si, když jím v restauraci. To si vyčítám. Protože vím, že to je špatný. Každej živej tvor má právo na život. Lidi sice nadávají, ale to jsem nevmyslela já, že tu budeme žít na principu vzájemného pojídání. Já si jen vybírám to menší zlo, které je ale bohužel špatně chápáno.