Kominík: Šikovný chlap dokáže vydělat 130 tisíc korun, v komíně jsem našel už i zdechliny (Rozhovor)

Řádově tak 2500 až 5000, ale zbytečně riskuje.

Jak člověk zjistí, že má problematický komín?

Chyba se musí projevit. Buď začnou mít nerezové trubky defekty, například začnou rezavět nebo se udělá dírka. Lidem začne přes komín profukovat, dehtovat a už to jde celým domem. Na kontrolu komína může kominík použít také kameru, aby problém objevil. Pokud se ti relativně nový komín kazí, moc toho už nenaděláš a leze to do peněz.

Navíc, pokud mě zavolají opravovat komín po nějakém nemehlu, já nevím, jak ten komín byl dělán, je to pro mě o to náročnější. Může se dokonce stát, že je třeba vyměnit celý komín, tehdy je to nejen drahé, ale i pracné a časově náročné. Proto je vždy lepší volat profesionálního kominíka, než dělat opravy „na koleně“ či volat kutila.

Jak často bych si měl volat kominíka?

V ideálním světě bys měl alespoň jednou za rok volat kominíka, aby se ti na komín podíval. 

Byl už někdo s tvou prací tak nespokojený, že se ti fyzicky vyhrožoval?

Ne. Lidé většinou bývají naštvaní na ty předešlé lidi, co jim dělali komín. Pokud se setkám už na první pohled s arogantním zákazníkem, hned ho odmítnu. Lidem chodím pomáhat, nepotřebuji problémy. Vybírám si jen dobré lidi (smích).

Znáš případ, kdy po „opravě“ komína shořel dům?

Takových případů znám hodně, ale osobně jsem se s tím nesetkal.

Kdo v takovém případě platí za škody?

Kominíci jsou většinou pojištěni. To, čí to byla vina, ukáže vyšetřování.

Je v tomto byznysu velká konkurence?

Řekl bych, že i ano. Hodně lidí to zkouší, ale často se stává, že první rok je dotyčný všude a druhý už zanikl. Jedním slovem – spekulanti. Říkají si o peníze už mezi dveřmi.

Kolik je ve městě s 30 000 obyvateli kominíků?

Těžko to odhadnout. V Ružomberku jsme tak tři či čtyři. Jezdí k nám i kominíci z okolních měst, třeba z Martina či Liptovského Mikuláše.

Začínám o páté, šesté ráno a někdy chodím domů i po půlnoci. Běžně tedy dělám 12 hodin.

Vyvíjí se kominický trh? Kráčí s dobou?

Samozřejmě, pociťuji to i na sobě. Ať už se to týká hlediska odpovědnosti zákazníka (nechávají si častěji zkontrolovat komín), nebo z hlediska technologií.  

Já si kominíka pořád představuji jako muže oblečeného v černém, je špinavý, má černou čepici a má v ruce hůl s kartáčem na čištění. Jak dnes kominík vypadá?

Kominík dnes tak už nevypadá (smích). V černém sice chodíme a i jsme špinaví, ale metody čištění jsou už úplně jinde. Většinou chodím v montérkách, občas používám masku. Často a raději však používám respirátor či šátek, je to mnohem pohodlnější a hygieničtější. Pod maskou se více zapotím a vše se po mně lepí, hůř se mi dýchá.

Jak se vlastně čistí komín?

Používáme řetězové frézky, kterými dáváme dolů dehet. Používáme samozřejmě i různé kartáče. Nejsou však na holi jako kdysi, ale na bubnech, aby to bylo komfortnější. Když je komín až příliš špinavý, čistíme ho chemicky. Já nejčastěji chodím s bubnem a vysavačem, abych neroznášel špínu. Jsou domy, kde se komín nečistil 40 let a tehdy to je skutečně strašné. Ten komín to na tebe celé vyplivne a zašpiní se celý dům.

Chtějí se tě lidé dotknout, aby měli štěstí?

Mnoho lidí to zkouší (smích). Zda jim přináším štěstí, to už je otázka na nich. Stává se mi to párkrát za týden, většinou hlavně ti starší. Často se mi také smějí, že jsem tak černý, že jsou mi vidět jen zuby. Ze srandy mi občas říkají černoušek.

Máš nějakou vtipnou příhodu, na kterou si rád zavzpomínáš?

Akorát před pár týdny jsem měl zákaznici, která potřebovala vyčistit komín. Hned mě upozornila na to, že nebyl čištěný 40 let. Začal jsem tedy lopatkou vybírat saze do kýble. Nebylo toho moc, proto jsem vysavač ani nevytahoval. Podle všeho však byl komín asi do poloviny zcela ucpaný a najednou se mi sesypal popel. Sypal se jako voda a celá místnost byla špinavá. Ironií bylo to, že se mě paní pár minut předtím ptala, zda bude hodně špíny. Nepřeháním, když řeknu, že v celé místnosti bylo 10 centimetrů saze a popela. Bylo to tak na tři kolečka a pro vysavač jsem nakonec stejně musel jít (smích).

Co všechno jsi už našel v komíně?

Leccos. Od bot přes skleněné láhve až po menší ptáky. Například sovy, které hledají spáry, kde by se schovaly. Když se schovají do komína, nedokáží už odtamtud odletět.

Znáš kominickou písničku?

Znám, ale jen jednu. Ta je ale vulgární (smích). Kok*t kominík. Tu mi často posílají kamarádi.

Kolik vydělá šikovný kominík?

Záleží na tom, na co se kominík specializuje. Pokud jen čistí komíny, je to řádově v pár tisících korun. Pokud se specializuje na opravy a stavění komínů, může to být klidně i 130 tisíc korun. Pokud se bavíme o firmách, které mají velké zakázky jako například průmyslové komíny a velké stavby, ty mohou mít obrat i 13 milionů korun. Také záleží na sezóně, na poptávce. Myslím si však, že když je kominík zkušený a spolehlivý, dokáže slušně vyžít.

Přítelkyně říká, že od chvíle, co jsem kominík, chodím domů klidnější. Asi se vynervuji na komínech.

Mají lidé hloupé poznámky na to, co děláš?

Jen starší lidé, resp. starší dámy. Myslí si, že jsou vtipné, když mi zavolají, že potřebují „pořádně vymést“. Jinak ne.

Jak dnes vnímají mladí manuální práci?

Těžko říct, mohu mluvit jen za sebe. Práce jako kominík není pro každého. Je špinavá, namáhavá. Začínám o páté, šesté ráno a někdy chodím domů i po půlnoci. Běžně tedy dělám 12 hodin. Přijdu domů úplně strhaný. Pokud je takový celý týden, stane se, že v sobotu a neděli nevytáhnu ani paty z domu.

Nedivím se lidem, že práci kominíka nechtějí dělat. Jsou tam navíc vysoké vstupní náklady, pokud se chceš věnovat nejen čištění komínů. Právě jejich předělávání a zdění je finančně lákavé, ale jak říkám, je třeba na to nejprve mít kapitál.

Momentálně pracuješ sám. Plánuješ se rozšířit?

Byly pokusy, není to tak jednoduché. Je těžké sehnat člověka, který by se chtěl naučit a zůstat. Každý si myslí, že bude dělat 5 hodin denně a bude mít 39 tisíc měsíčně. Mladí o kominictví nemají zájem, já jsem také nikdy neplánoval, že budu kominík.

Baví tě to? Jak vidíš budoucnost?

Ano. To, jak to bude v budoucnu, ukáže čas. Popel a dehet škodí plicím, uvidíme, kolik toho zvládnu. Nechci však usnout na vavřínech a proto se neustále snažím posouvat dále. Své podnikání chci časem rozšířit i o další zajímavá odvětví. Pro příklad, začal jsem se vyučovat kamnářem a pevně věřím, že nezůstane jen u toho.

Co tě práce kominíka naučila?

Samozřejmě, získal jsem praxi. Ze začátku jsem některé komíny prostě neuměl udělat. Často si mě lidé volají na rozdělané zakázky, abych jim pomohl dokončit komín. Kdysi jsem se s podobnými problémy také trápil, dnes je to pro mě banalita. Samozřejmě, ani já nejsem neomylný. Někdy se zaseknu a také potřebuji pomoc známých, zkušenějších.

Zároveň mě komínářství naučilo pracovat se stresem – jsem menší nervák. Přítelkyně říká, že od chvíle, co jsem kominík, chodím domů klidnější. Asi se vynervuji na komínech (smích).