Nacisté se v posledních válečných měsících vehementně pokoušeli zničit důkazy o masovém vraždění a nelidských podmínkách, které panovaly v koncentračních táborech, jimž bylo přezdíváno „tábory smrti“. V mnoha případech se jim to, bohužel, skutečně podařilo.

To platí i pro rakouský Mauthausen, u něhož německé statistiky přiznávají, že jen mezi lety 1941–1945 zde zahynulo 4500 Čechů a Slováků. Mezi nimi i slavný písničkář Karel Hašler nebo bratr mého dědečka, Toník Lukáš, který byl v českém odboji.

Čti také

Místo, kde nacisté provedli nejhorší masakr druhé světové války a zabili desetitisíce lidíMísto, kde nacisté provedli nejhorší masakr druhé světové války a zabili desetitisíce lidí

Pobyt v Mauthausenu oproti tomu přežil třeba známý lovec nacistů Simon Wiesenthal nebo jeden z nejznámějších spisovatelů zabývajících se holokaustem – Arnošt Lustig. A právě před tím, aby se taková tragédie ještě někdy opakovala, varuje mauthausenská prosba, vybídka či pokyn: Lidé, bděte!

Návrat nežádoucí

První vězni přišli do Mauthausenu z dalšího koncentračního tábora – Dachau. Bylo to jen pět měsíců po anšlusu Rakouska k německé Třetí říši, k němuž došlo 8. března 1938. Od té doby až do května 1945, kdy byl tábor osvobozen americkou armádou, zde bylo vězněno přibližně 190 000 osob, jak informuje server Holocaust.cz.

Většina z nich pocházela ze Sovětského svazu a Maďarska. Pobývaly zde ale také početné skupiny Němců, Rakušanů, Francouzů, Italů, Jugoslávců a Španělů – správa SS registrovala vězně z celkem 40 zemí. Od května 1944 sem byli ve velkém dopravováni maďarští Židé, kteří měli vůbec nejmenší šance na přežití.

Čti také

Rozříznutá ústa a tělo na kusy jsou znakem nejbrutálnější vraždy minulého století. Případ Černé Dahlie šokuje dodnesRozříznutá ústa a tělo na kusy jsou znakem nejbrutálnější vraždy minulého století. Případ Černé Dahlie šokuje dodnes

Do roku 1943 sem ale byli deportováni především političtí a ideologičtí odpůrci Říše, k nimž patřil i bratr mého dědečka, který zde zemřel na úplavici. U těchto jedinců byl „návrat nežádoucí“, což ukazovalo zařazení do III. kategorie koncentračních táborů, kam Mauthausen a pobočný tábor Gusen spadaly.

V těchto místech panovaly ty nejtvrdší podmínky a úmrtnost byla jednou z nejvyšších. V Mauthausenu, Gusenu a dalších pobočných táborech přišlo za období kolem druhé světové války o život nejméně 90 000 vězňů (ve skutečnosti to mohlo být mnohem více, což nemůžeme potvrdit, protože nacisté zničili důkazy) a polovina z nich v posledních 4 měsících před osvobozením.

Schody smrti a stěna parašutistů – smutné připomínky utrpení a ponižování

Právě v posledních měsících nacistického běsnění totiž funkce Mauthausenu začínala pracovat na stále vyšší a vyšší obrátky. Řady vězňů se od nežádoucích politických a ideologických živlů začaly rozšiřovat o všechny nežádoucí, mezi nimiž vynikali zejména Židé. Tábor, který byl zřízen v blízkosti kamenolomu Wiener Graben (Vídeňský hřbitov), kde se těžila žula, se totiž velmi rychle začal z pracovního tábora měnit na tábor likvidační.