Z továrny v Šumperku pocházejí techwearové kousky oblečení, kterých se japonští fanoušci módy nemohou nabažit.
Je vzácností, když některá firma nevyrábí všechno své oblečení jen v Číně a je ještě mnohem větší raritou, pokud se rozhodne renomovaná módní značka vyrábět své kolekce v Česku nebo na Slovensku. Japonská značka Comme des Garçons tak čas od času překvapí teniskami od slovenské značky Novesta. U nás je podobnou kuriozitou firma Tilak.
Ta ve své továrně v Šumperku vyrábí outdoorové oblečení nejvyšší kvality a už dvacet let spolupracuje s legendární techwearovou značkou ACRONYM Kanaďana Errolsona Hugha. Pokud jsi ještě o Errolsonovi neslyšel, jeho díla jsi už určitě viděl. Během své kariéry totiž pracoval pro značky jako Stone Island nebo Burton a v portfoliu má i několik kolekcí Nike ACG.
Jeho kariéra by ale pravděpodobně neexistovala, nebýt jednoho československého reprezentanta v horolezectví, který se ještě před revolucí rozhodl šít oblečení do hor. Roman Kamler začal tím, že si doma ušil spacák, protože v té době nebyl na trhu žádný, který by splňoval jeho představy. Firma Tilak dnes obléká horolezce, policejní nebo armádní jednotky a přitom se jí daří i mezi fanoušky módy, kteří neváhají za bundy z materiálů jako GORE-TEX zaplatit i desítky tisíc korun.
- Jak se outdoorová značka Tilak dostala mezi přední módní značky;
- proč se jí podařilo uspět v Japonsku dříve než v Evropě;¨
- kolik bund ročně vyrobí;
- co všechno stálo za jejím vznikem.
Jak jste se v revolučním období Československa dostal k americkému materiálu GORE-TEX?
Mám kamaráda, který se věnuje cyklistice. Když spadla železná opona, vydal se na cyklistické závody do Německa a viděl tam stánek značky Gore, která právě prezentovala své produkty. O materiálu GORE-TEX jsem mu jako horolezec už mnohokrát vyprávěl, a tak mi od nich přinesl leták. Na jeho poslední straně byla dvoumilimetrovým písmem napsána adresa firmy a já jsem jim se špetkou drzosti napsal dopis, ve kterém jsem je požádal o spolupráci. Chtěl jsem být totiž první značkou v Československu, které dá americká firma Gore licenci na využívání jejich materiálů.
V Šumperku jsme roky šili kolekce značky ACRONYM a oni pro nás tvořili design výrobků Tilak.
V té době pro mě pracovaly dvě brigádnice a měl jsem jeden šicí stroj po mámě. V létě 1992 jsem ale dostal kladnou odpověď na můj dopis a firma Gore mě pozvala do své evropské centrály v Mnichově. S partou kamarádů jsme naskákali do Škody 120, během cesty jsme přespali ve stanu a ve spacáku někde u blátivé cestě, ráno jsem se navlékl do obleku a vyrazil na recepci firmy. Na tabuli tam svítilo „Welcome Mr. Kamler“ a mně problesklo hlavou: „Ty vole, toto bude husté.“
Zavedli mě do velké místnosti, ve které sedělo kolem stolu sedm nejvyšších manažerů. Bylo mi hloupé přijít jen tak s prázdnýma rukama, a tak jsem si od svého otce, který byl doktor, půjčil kožený kufřík. Neměl jsem v něm ale ani papír a tužku.
Kolem roku 2000 jsem již zaměstnával 20 lidí a měli jsme obraty v milionech korun.
Jejich první otázkou bylo, kterým letadlem jsem přiletěl, že jsem tu tak brzy. Já jsem to raději zamluvil. Na uhlazené německé manažery jsem ale očividně udělal dojem a půl roku po setkání jsem dostal licenci na výrobu. Když jsem jim pak za několik let později vyprávěl skutečný příběh mé cesty do Mnichova, všichni se mohli popukat smíchy. Dnes by to už takovým živelným způsobem nešlo.
Kdy začaly věci nabírat největší spád?
Naše značka existuje od roku 1986. Původně se jmenovala Kamm sport a fungovala pod firmou, která byla vedena na fyzickou osobu, tedy na mě. Kolem roku 2000 jsem však již zaměstnával 20 lidí a měli jsme obraty v milionech korun. Tím pádem jsme museli uvažovat nad změnou právní formy, přešli jsme na akciovou společnost a značka se přejmenovala na Tilak. Od firmy Gore dnes využíváme celé portfolio materiálů. Zkoušeli jsme samozřejmě i jiné výrobce, ale zatím mi ještě nikdo neukázal něco srovnatelného s GORE-TEXem. Mnoho firem vyrábí nepromokavé materiály se slušnými parametry jako vodní sloupec nebo prodyšnost. Většinou jim ale chybí ten třetí, nejdůležitější parametr, kterým je životnost.
Jak se do vaší továrny v Šumperku dostal jeden z nejuznávanějších módních návrhářů, Errolson Hugh?
Je to již více než 20 let, kdy se mi ozval šéf laboratoří firmy Gore, Stefan Marschar. Ten měl tip na jednoho kluka, který měl údajně zajímavé nápady a hledal firmu, která by mu je pomohla zrealizovat. Řekl jsem mu, že se na to podívám a za půl hodiny mi volá Errolson Hugh s tím, že by chtěl vyrábět menší série oblečení, např. 100 kusů, ale žádná firma se s ním o podobných malých objemech nechce bavit.
Já už jsem pár takových setkání zažil a vždy to skončilo tak, že od nás chtěli nějaké vzorky – ideálně zdarma – a pak i to, abychom daný objem zdarma vyrobili. Rovnou jsem mu tedy řekl: „Hej, Errolsone, já si myslím, že nejlepší by bylo, kdyby ses k nám přišel podívat osobně. Uvidíš, co děláme a jaké jsou možnosti.“ Na tom to totiž vždy ztroskotalo. On na to: „Jasně, co takhle v úterý?“ A tak v úterý přiletěl a celé to začalo.
V Šumperku jsme pak roky šili kolekce jeho značky ACRONYM a oni pro nás tvořili design výrobků Tilak. Od outdooru ale postupně zamířil do módy, produkce se rozběhla, my jsme už na něj nestíhali vyrábět, a tak jsme se rozdělili. Za pár let jsme se ale opět setkali nad Poutníkem. ACRONYM si mezitím založil vlastní továrnu hned vedle nás, kde dosud vyrábí všechno své oblečení.
Proč mají vaše bundy větší popularitu v Japonsku než v Evropě?
S Tilakem fungujeme na japonském trhu již 10 let – Japonci totiž nosí špičkové outdoorové oblečení zcela běžně do města. Některé modely, které jsme vyráběli pro tamní trh, ale byly zcela nesmyslné a u nás by to nikdo nenosil. Náš partner Takuja k nám jednou přijel a řekl, že se zná s jedním novinářem, který miluje módu a chtěl by naši bundu ve speciální barevné kombinaci. Měla být modrá s oranžovou kapucí. Myslel jsem si, že se zbláznil. On ji ale opravdu chtěl a my jsme si řekli, že mu ji vyrobíme. Jedna bunda se ale šít nevyplatí, a tak jsme jich vyrobili rovnou 5. Poslali jsme je do Japonska, oni nám za ně normálně zaplatili a považoval jsem to za uzavřené.
Dva měsíce nato byl v Mnichově obrovský sportovní veletrh, na kterém se objevil i Takuja. Na stůl položil časopis GO OUT, který je něco jako japonská outdoorová bible. Na prémiovém místě v něm byl inzerát s naší oranžovo-modrou bundou, u kterého bylo napsáno, že se na trhu objevuje nová značka. Byl to prý dárek od toho novináře. Podobný inzerát by stál i 20 000 €. Od té doby se už nedivím ničemu. V Japonsku je všechno možné.
Pro japonský trh jsme se tak rozhodli vytvořit speciální kolekci Poutník by Tilak. S designem nám kromě lidí z ACRONYM pomáhá i české studio BOA. K výrobě přistupujeme stejným způsobem jako u produktů Tilak. Poutník ale vzniká v menších sériích a nikdy to nebude masovka. Ve srovnání s celou kolekcí Tilak představuje zhruba 10 % naší výroby. Je to pro nás něco jako třešnička na dortu. Výroba produktů Poutník je totiž velmi nákladná a jeden prototyp tak vzniká i několik měsíců.
Poutník neměl být původně dostupný v Evropě, ale lidé se o něm dozvěděli přes internet a začali si ho žádat. Museli jsme ho tím pádem přizpůsobit našemu trhu (pro Japonsko byla celá kolekce vyráběna pouze ve velikostech XS-M). Největší velikost, kterou jsme tam prodali, byla L pro nějakého bojovníka sumo.
Jakou roli hraje při tvorbě kolekcí Poutník značka ACRONYM?
My jsme s Errolsonom začali a dnes je z něj ikona. Tím pádem už je pro vlastní značku ACRONYM více tváří než samotným tvůrcem, i když se stále podílí na designérských procesech. Modely našich kousků z kolekcí Poutník nejsou dílem značky ACRONYM, ale navrhovali je jednotliví lidé jako Errolson, Johana nebo Osman, kteří se starají o jejich existenci. Johana F. Schneider pracovala pro ACRONYM nebo Stone Island Shadow Project a potom si ji ukradli na vedoucí pozici dámských sportovních kolekcí Nike. Osman Chaudhary taktéž spolupracoval se Stone Island, pracuje pro ACRONYM a má na svědomí některé naše modely. Ve spolupráci se studiem BOA se nám je podařilo dát dohromady, předělat některé návrhy resp. velikosti střihů a začali jsme prodávat i v Evropě.
Oblékáme Speciální jednotky policie nebo armády ČR a našim velkým zákazníkem je i švýcarská policie kantonu Curych, pro kterou jsme vyrobili již více než 3000 bund.
Kontaktují vás japonské značky a návrháři s podobnými žádostmi jako svého času Errolson?
Z Japonska ne. Tam je ten trh úplně jiný a jeho chod tak raději nechávám na našich partnerech. Kdybychom je tam neměli, už tam nejsme. Oni ten trh znají lépe a řeší spolupráce s návrháři. Občas nám dají nějaký podnět, ale není to tak, že by se na nás z Japonska obrátil návrhář s žádostí o spolupráci. Toto oni podle mě přísně respektují a pokud by chtěli spolupracovat, osloví naše distributory.
Původně jsme měli docela dost obchodních partnerů, ale postupně jsme to osekali. Poptávka byla totiž obrovská a my jsme nestíhali vyrábět. Aktuálně spolupracujeme pouze s vybranými prodejci, kteří si většinou vyberou něco z klasického outdooru a něco zase z Poutníka. Nedávno jsme se ale rozhodli navýšit naše kapacity a vyčlenit je právě pro Poutníka. Hledali jsme silného českého partnera, se kterým bychom se mohli spojit a vybrali jsme si obchod Queens.
Kromě módních kruhů nosí Tilak i policisté nebo horští záchranáři. Kteří přesně?
Oblékáme Horskou službu České republiky, vyhráli jsme výběrové řízení pro horské služby, resp. vybrané jednotky i na Slovensku, kromě toho oblékáme Speciální jednotky policie nebo armády ČR a našim velkým zákazníkem je i švýcarská policie kantonu Curych, pro kterou jsme vyrobili již více než 3000 bund.
Kolik bund vyrobí ročně Tilak?
Pokud bychom počítali jen ty z GORE-TEXu, bylo by to něco mezi 5 až 6 000 kusů ročně. To je naše kapacita. Kromě toho samozřejmě vyrábíme i kalhoty a další tisíce bund, které nejsou z GORE-TEXu.
