Zpravodajský portál pro moderní generaci, která se zajímá o aktuální dění.
Zajímá tě aktuální dění? Zprávy z domova i ze světa najdeš na zpravodajském webu. Čti reportáže, rozhovory i komentáře z různých oblastí. Sleduj Refresher News, pokud chceš být v obraze.
Nepodařilo se uložit změny. Zkus se nově přihlásit a zopakovat akci.
V případě že problémy přetrvávají, kontaktuj prosím administrátora.
OK
Říká se, že sliby politiků jsou většinou jen prázdnými řečmi. Jak to je doopravdy jsme se pobavili s Terezou Stříteskou, zástupkyní fact-checkového projektu Demagog.cz, který se zabývá pravdivostí výroků politiků.
Politice neutečeme, ať už nás baví, nebo nebaví. Dost často slýcháme, že prezident někde byl, něco řekl, premiér na to zareagoval, v důsledku čehož musel zasednout parlament s poslanci. Své myšlenky následně politici prezentují do médií, skrze které se snaží ventilovat svá přesvědčení vám – potenciálním voličům.
Způsoby, kterými lze prezentovat své politické přesvědčení skrze média, je více. Sledování politických debat u oběda v nedělní poledne snad neminulo nikoho z nás. Občas také zapneme zprávy, kde se politici obhajují v reportážích různých televizních stanic. Píšou o nich deníky, časopisy, mluví skrze rádia do éteru. A člověk si občas přes všechna fakta, která říkají, pomyslí: „Opravdu je všechno tohle pravda?"
Existují portály, jež jsou schopny vám na tuto otázku odpovědět. Mezi ně patří Demagog.cz, projekt, jehož účelem je ověřování faktů, které jednotliví politici ze všech různých sfér vyšlou do vašich uší. Popovídali jsme si s jejich reprezentantkou, Terezou Stříteskou, jak celý projekt funguje a jak to tedy s politickou korektností a pravdomluvností doopravdy je.
Tereza Stříteská Zdroj: Archiv Terezy Stříteské
V tomto článku si přečteš:
Co znamená fact-checking;
jak funguje Demagog.cz;
jestli se v politice mluví více pravda, nebo ne;
proč je Demagog závislý na dobrovolnické činnosti;
jestli můžeš být fact-checkerem i ty;
jak se vybírají výroky, které mají být ověřeny;
proč se ve fact-checkingu nepoužívá slovo lež;
co se myslí pojmy primární a sekundární zdroj;
jakým způsobem je financován;
jestli se stane člověk po práci ve fact-checkovém projektu prozíravějším.
Jak bys laikovi nejlépe popsala projekt Demagog.cz?
Demagog.cz je český fact-checkový projekt. Fact-checking znamená, že ověřujeme a hledáme důvěryhodné zdroje k faktickým výrokům. My se přímo zabýváme výroky politiků, takže ověřujeme jejich faktická tvrzení. Ale ve světě se například ověřují i mediální zprávy, videa i nejrůznější texty. Takže základem naší činnosti je ověřování faktických výroků a doplňování zdrojů informací.
Víte, že v roce 2018 jsme ověřili celkem 1468 faktických výroků a publikovali 75 analytických výstupů?
Je to tak, že jsem vlastně někdy ve druháku na univerzitě měla pořád nutkání dělat nějaké dobrovolnické aktivity. Zároveň jsem chtěla dělat něco, co mi bude dávat smysl a co bude obsahově kvalitní.
Ještě tím, jak studuji ekonomii, ale přímo ekonomii dělat nechci, a vždycky jsem měla blízko k novinařině, tak jsem chtěla spojit psaní článků a nějakou dobrovolnickou činnost. Narazila jsem na Demagog a řekla jsem si, že by to mohlo být fajn, tam bych chtěla na stáž. No a asi za týden stáže vypisovali, takže jsem měla zrovna štěstí.
Pro mě tam bylo nejdůležitější to působení na mediální gramotnost, kritické myšlení a na zdroje informací, ani ta politika nebyla tak důležitá. Původně jsem to opravdu zamýšlela jako stáž na tři, čtyři měsíce a už jsem tam třetím rokem.
V Demagogu sledujeme, co politici říkají a následně se snažíme dohledávat zdroje.
Dá se tedy říct, že je Demagog jistým způsobem datová žurnalistika?
V podstatě by se to dalo říct. My pracujeme s daty tím stylem, že hledáme zdroje informací. Hledáme různá statistická vyjádření, čísla, zákony. Tedy pokud vezmu ta čísla, tak my s nimi pracujeme tak, že je zpracováváme do grafů a do tabulek. Je to tedy určitě založeno na datech.
Rozdíl v tom vidím takový, že my s těmi daty dále nepracujeme. Že bychom je dali dohromady a udělali z nich nějaké články. Využíváme je, odkazujeme na ně, ale dále je neanalyzujeme, že bychom je například využívali k predikcím, to není podstatou fact-checku.
Stejně jako novináři nesou označení „hlídacích psů demokracie“, tak ve tvém rozhovoru v Dobrém ránu označili Demagog.cz za „hlídacího psa politických výroků“. Co si pod tím má člověk představit?
Hlídání politiků tam vidím v tom, že my kontinuálně sledujeme rozhovory, které politici pro média poskytují. Sledujeme, co říkají a následně se snažíme dohledávat zdroje. Kontrolujeme, co aktuálně říkají, takže pokud oni něco řeknou, tak do dvou, tří dnů by se měla vydat analýza. Někteří politici na ty naše analýzy i reagují. Buď s něčím nesouhlasí nebo nám i potom dodatečně posílají různé zdroje, ze kterých čerpali. My se na ně následně podíváme, a když budou připomínky směřovat k věci, můžeme je přidat k odůvodnění.
Zaměřujeme se i na dlouhodobé projekty, což jsou například Sliby vlády. Konkrétně teď tedy děláme sliby vlády Andreje Babiše. To znamená to, že opět vybereme faktická tvrzení z programového prohlášení, a po dobu volebního období, pokud se něco s vládou nestane, sledujeme, jestli politici plní to, k čemu se na začátku období zavázali. Tím dochází vlastně k tomu hlídání v delším časovém úseku.
Když se vrátím k samotnému popisu toho, jak se to reálně děje, tak celý ten proces začíná mediální rešerší a pak už je to mravenčí práce s dohledáváním zdrojů, doplněním kontextu a čtením tuny článků a stahováním spousty wordovských dokumentů.
V současné době máme čtyři experty, zkušené analytiky, kteří v průběhu týdne udělají mediální rešerše. Zjistí, jaké rozhovory a pro jaká média je politici poskytli. Snažíme se to rozdělovat tak, abychom střídali politiky i média. Když si vybereme nějaký celý rozhovor, tak potom si jej experti buď přehrají nebo, pokud je k dispozici přepis, tak si ho přečtou a vyberou všechny faktické výroky, které se v tom rozhovoru vyřkly.
V jednom třicetiminutovém rozhovoru může být zhruba 15 a občas klidně i těch 30 výroků. Výroky se následně rozdělí našim stážistům, kteří provedou textové ověření. Hledají primární nebo sekundární zdroje informací. Experti ty analýzy následně ještě ověří. Jde v podstatě jen o to si říct, jaký rozhovor budeme ověřovat, získat veškerá faktická tvrzení a následně hledané informace, které jsou přístupné na internetu z veřejných databází. Například ze statistických úřadů nebo mediálních článků. Téměř všechno online. Někdy se však stane, že saháme po mediálních databázích, kde jsou přepisy článků z tištěných novin nebo musíme i do knihoven pro odborné publikace.
Já jsem teď byla expertkou asi rok a čtvrt, předtím dva roky analytičkou, ale momentálně vzhledem k tomu, že se snažíme tento projekt nějak rozvinout a posunout, tak jsem se přesunula na pozici péče o dárce.
Co to znamená?
Tím, že jsme dobrovolným projektem a neziskovou organizací, tak spousta našich stážistů pracuje zadarmo. Už bychom rádi dosáhli toho, abychom se lépe spojili s našimi čtenáři a s komunitou. Proto jsme se rozhodli vyvinout nějaký dárcovský systém, abychom o naše dárce mohli lépe pečovat. Aby lidi, které naše práce baví a považují ji za důležitou, nás mohli pomocí daru podpořit.
V podstatě každý se může stát fact-checkerem.
Dobře. A jakým způsobem tedy funguje v Demagogu ten expert?
Expert má v Demagogu zajistit to, abychom těmi analýzami pokryli široké politické spektrum. Samozřejmě, že třeba osoby jako prezident a premiér můžeme ověřovat častěji, nicméně potřebujeme, aby byly v analýzách zastoupeny veškeré strany a politická hnutí, které jsou aktuálně v parlamentu.
Expert zajistí výběr rozhovoru, politiků, zodpovídá za výběr veškerých relevantních faktických výroků. Zároveň se stará o koordinaci stážistů. Takže je to trošku i mikromanažerská práce. Ono je potřeba, aby vztahy v organizaci fungovaly, a aby k tomu ověření došlo co nejrychleji.
Takže experti dělají poradce analytikům, radí jim, posílají připomínky, celý ten proces ověřování trvá, protože se třeba daný výrok několikrát vrací k dopracování a dovysvětlení a doplnění zdrojů. Expert je k nezaplacení, protože se stará o to, aby výsledek byl co nejkvalitnější.
A ještě něco, expert má na starost to, že prochází veškeré zdroje, které analytici zařadili do ověření a zvažuje, nakolik jsou relevantní a důvěryhodné. Nakonec má zodpovědnost za samotnou publikaci. Jedná se tedy o dost zodpovědnou část v procesu.
Jak jsi říkala, hodně lidí v Demagogu funguje na dobrovolnické činnosti. Znamená to tedy to, že se můžu do projektu zapojit i já, kdybych sledoval politické debaty ve volném čase? Že bych vám napsal, že si chci něco zanalyzovat?
K tomu, abychom zajistili kontinuitu publikování výstupů, tak vypisujeme dobrovolnické stáže. V tu chvíli je nejlepší možnost se zapojit. Můžeš pak s námi pracovat ty čtyři měsíce, ale když budeme vzájemně spokojeni, tak klidně i delší dobu.
Jako co se týká toho, že by sis sám chtěl vybrat výrok a doma si ho ověřit, to je zajímavá myšlenka. Můžeme s ní začít nějak pracovat. V podstatě každý se může stát fact-checkerem. To není problém. Ale my, abychom zajistili tu nezávislost a kontinuitu a abychom dlouhodobě pokryli celé politické spektrum, tak je vhodnější se zúčastnit té stáže.
Taky už za těch sedm let máme zkušenosti, metodiku a know-how, takže se snažíme naše stážisty uceleně naučit, jak být dobrým fact-checkerem. Což ale neznamená, že by to nebylo pro každého. Prakticky se může přihlásit každý.
Demagog.cz na konferenci Global Fact Zdroj: Archiv Demagogu.cz
Když je projekt celý na internetu, dá se na něm pracovat z domu?
Samozřejmě, to je velká výhoda. Stačí pouze připojení k internetu, počítač. Kdekoliv se dá pracovat. Všichni v Demagogu to tak dělají, že když mají čas, tak hledají informace.
K tomu jsem chtěla podotknout, že je zajímavé, kolik informací a relevantních dat se dá takhle najít. Když si třeba doma někdo u večeře řekne, že by chtěl zjistit, co se píše v nějakém novém návrhu zákona a jestli je skutečně pravda, že už se nebudou moci používat igelitové sáčky, tak není nic jednoduššího, než jít na stránky poslanecké sněmovny, a tam si jej vyhledat. Dá to trošku práce, ale není to nic, co by nešlo. Takže každý, kdo chce, tak si ty zdroje informací může najít. Ale abych se k tomu vrátila – pracujeme v online prostředí.
Řekla bych, že se pořád mluví víc pravda. Jsme jenom lidé, i politici občas řeknou něco, co myslí jinak nebo co je použito jen v nesprávném kontextu.
Ale máte nějakou kancelář, ne?
Zatím ne, no.
A plánujete?
Ano, to plánujeme. My teď totiž máme takovou vizi: udělat fact-checking v Česku opravdu profesionální. Už nechceme tolik stát na dobrovolnické bázi, i když je to pořád základ. Nicméně udělat to profesionální neznamená, že bychom nebyli profesionální teď. Ty výstupy kvalitní jsou a nezáleží na tom, kde zrovna sedíme. Ale k tomu, aby se organizace nějakým způsobem stabilizovala a stala se váženou součástí občanského sektoru ve vztahu k politikům, je potřeba, abychom měli nějakou kancelář s například školícími prostory.
Zakládáme si na tom, že jsme nezávislý, transparentní projekt. V tuto chvíli fungujeme díky darům dobrovolných dárců. Obyčejných lidí, kteří se třeba rozhodli nám i pravidelně přispívat. A za to jim děkujeme, protože i díky těmhle darům se nám daří fact-checking v Česku provozovat.
Jak k tomu dárcovství přišli?
Dá se přispět přes darovací tlačítko u nás na webu. Momentálně je to zprostředkováno dárcovskou platformou Darujme.cz, kde lidé mohou přispívat. Taky je to jistá forma dobrovolnictví (smích). Lidé dobrovolně přispívají na něco, co je baví, co považují za důležité a to je super.
Současně fungujeme i za podpory některých grantů určených na mediální vzdělání. Podporuje nás například Nadační fond nezávislé žurnalistiky, což je grant určený na určitý účel. Díky němu jsme mohli vlastně minulý rok rozjet Sliby vlády Andreje Babiše. Dále máme podporu od Nadačního fondu rodiny Orlických, za podpory nadace T-Mobile také budeme příští rok rozjíždět vzdělávací projekt formou e-learningu právě o tom, jak se neztratit v mediálním prostoru.
Granty tedy jdou na konkrétní projekty, dary jdou na menší finanční odměnu expertům. Snažíme se o transparentní a nezávislé financování tak, abychom nebyli spojováni s žádnou politickou organizací.
Těch výroků politiků je tolik, že se v tom člověk občas ztrácí. Podle čeho vybíráte výroky, které jsou třeba ověřit?
Nejdřív si musíme říct, kterého politika nebo jakou politickou stranu chceme ověřovat. Tak, aby to šlo nějak spravedlivě za sebou.
Workshop Zdroj: Archiv Demagog.cz
Chápu. Ale já moc nerozumím tomu, proč si vyberete třeba tohoto komunistu nebo tohoto odéesáka?
To už záleží na tom, jestli oni v tu chvíli poskytnou nějaký rozhovor k aktuálnímu tématu pro média. Spíš to odráží tu aktuální situaci. Například, když se ukáže nějaká kauza, tak se snažíme analyzovat účastníky této události. V průběhu roku se také snažíme o to, abychom ověřili zástupce každé politické strany nebo hnutí a členy vlády
A máte nějakou pravidelnost i v četnosti? Že byste třeba museli tento týden ověřit dva výroky?
Pravidelně publikujeme. Ideální stav by byl takový, kdybychom ověřovali třeba real-time, to znamená, že ve chvíli, kdy běží nějaký rozhovor, už bychom seděli u PC a hledali zdroje. Takže teď se snažíme vydávat tak dvě analýzy týdně.
V televizi jsi říkala, že výroky ověřujete „výhradně z primárních zdrojů“. Mohla bys uvést příklad primárního zdroje a zdroje, který je sekundární?
No, je možné, že jsem to řekla. Ale já to radši rozvedu. Když to jde, tak ověřujeme z primárních zdrojů. To znamená, že se jedná o informace, které pochází přímo ze zdroje. Primární zdroj bych teda vlastními slovy popsala jako takový, který, když nějaká data vytvořil a vydá je, tak je za ně zároveň zodpovědný.
Dejme tomu, že jsou to čísla. Ty třeba ověříme ze Statistického úřadu. Návrhy zákonů a novely zákonů, to jsou věci, které se dají najít na stránkách Úřadu vlády. Myslím, že se to jmenuje eKlep. Primární věci mohou být na stránkách ministerstev nebo v obchodním rejstříku.
Někdy ale musíme využívat i mediální zdroje, které jsou spíše sekundárními. Jedná se o případy, kdy politik tvrdí, že se sešel s jiným politikem a něco tam projednávali. To jsou samozřejmě informace, které nejsou veřejné nebo o nich bylo informováno skrze média. Jako zdroje používáme i mediální články.
Zdrojem může být i sociální síť politiků, když se odvolají na to, že něco řekli v minulosti nebo něco napsali na Twitter, tak se to tam dá dohledat. Takže závisí to na povaze toho výroku, některé se dají ověřit jen díky mediálním zmínkám. Tady je pak podstatné udržet standard relevantního média, což se ochomýtá kolem mediální gramotnosti. Čili zase na další povídání.
Jaká kritéria má tedy primární zdroj?
Nejpodstatnější je to, že ten, kdo prezentuje informaci, je zároveň tím, kdo ta daná data může získat a odpovídá za ně. Jsou to prostě původní zdroje informací. Jak už jsem říkala, Statistický úřad je například zodpovědný za měření HDP, inflací a podobných čísel, tak ten bych označila jako primární zdroj.
Nepravdivý výrok nemusí být přímo lež. Může to být to nedorozumění, malá chyba nebo může politik vycházet z nějakých starých zjištění.
Jak to teda v politice je? Víc se lže, nebo se víc mluví pravda?
My v metodologii nepoužíváme slovo lež, používáme slovo nepravda. Ono to asi není na první pohled zřejmé, ale tím se právě snažíme poukázat na to, že mohou existovat různé druhy závažnosti nepravd. Což je samozřejmě poté na společnosti, jak si to ohodnotí.
Jako je rozdíl, když politik tvrdí, že má Česká republika pět milionů obyvatel, než že v nějakém zákonu je něco, co tam ve skutečnosti není. Podstatnou a nosnou informací je zjistit zdroje, ty předat lidem a pak už se musí každý rozhodnout sám.
Ptá se nás na to víc lidí a já bych řekla, že se pořád mluví víc pravda. Jsme jenom lidé, i politici občas řeknou něco, co myslí jinak nebo co je použito jen v nesprávném kontextu. Takže de facto jde jen o to sledovat různé zdroje a sám si ohodnotit důležitost toho výroku.
Takže to je dobrý výsledek.
Už jen to, že pomocí našich kategorií dáváme takovou reflexi politikům, tak to je hodnotné a přínosné.
Ukázka práce Demagogu.cz Zdroj: Archiv Demagogu.cz
Do jakých kategorií výroky rozdělujete?
Rozdělujeme čtyři kategorie podle pevně dané metodologie. Pravdu, nepravdu, zavádějící a neověřitelné. Pravda znamená, že se zdroje dají dohledat a informace z nich jsou v souladu s tím výrokem. Nepravda, jak už jsem řekla, není přímo lež. Může to být to nedorozumění, malá chyba nebo politik vychází z nějakých starých zjištění.
Nepravdy taky nějak rozdělujete?
Nepravdy nerozdělujeme, ale poslední dobou máme od našich čtenářů spoustu podnětů k tomu, že bychom měli reflektovat stupeň té nepravdy. Momentálně o tom diskutujeme. Jak to udělat, aby to bylo relevantní.
A to je ta práce navíc, která vám ukrojí čas. Lidé se pak nemůžou divit, že potřebujete od nich dary.
(smích) Tady je potřeba podpořit, no. Takhle aspoň vidíme, že lidem na té práci záleží, a že to té společnosti pomáhá. Rozlišit druhy nepravd asi není úplně práce navíc. Nicméně každý člověk by si to spíš měl určit podle sebe. Myslím, že to není na nás, abychom určili, která z těch nepravd je závažnější.
A ty další dvě kategorie?
Zavádějící. To je kategorie, do které přesouváme výroky, které obsahují pravdivé informace ale v pomateném kontextu. Také to ale záleží na každém z nás jako na čtenáři, jak moc si kriticky zhodnotíme, jak moc je ten výrok podstatný. Jediné, co můžeme udělat, je najít zdroje informací a říct lidem: „Tady jsou.” A ukázat jim tu analýzu.
Poslední kategorií je Neověřitelné. Do ní vkládáme výroky, u kterých se nám nepodaří najít veřejný zdroj a ani mediální zmínku. Typicky jsou to výroky, kdy se politici s někým sejdou a za zavřenými dveřmi si něco řeknou. Pak je výrok typu: „Povídali jsme si s německou kancléřkou a ta nám řekla, jak se peče jablečný koláč.” To my nikdy nemůžeme ověřit.
Když jsou neověřitelné, tak se potom snažíme autorům daného výroku i napsat a zeptat se jich na informaci, odkud třeba čerpali. Poté záleží na tom, jestli odpoví, popřípadě jestli pošlou nějaké relevantní materiály, které mohou být zveřejněny.
Dá se o některé nepravdě říct, že je u politiků oblíbenou? Popřípadě existuje nějaká oblast, ve které politici rádi neříkají pravdu?To je zajímavá otázka. To bych se asi musela podívat do naší databáze výroků. Z hlavy bych řekla, že si nemyslím, že by někdo opravdu říkal nepravdu v konkrétní oblasti. Respektive jak my se na tuto věc nezaměřujeme, tak ohodnotit jednotlivou oblast, kde se nejvíc lže, asi nejde.
Aha. No, i tak se zeptám na podobnou otázku. Dá se říct, kdo je z českých politiků největší demagog? A kdo je naopak pravdomluvný?
Hele, čtenáři si na to mohou odpovědět sami, když se na Demagog podívají. Tam jsou statistiky u jednotlivých politiků, ze kterých zjistí, jaká jsou tam čísla. Je třeba mít ale na paměti, že postavy typu premiér jsou ověřovány častěji, tudíž mohou mít celkově víc faktických výroků a to potom může tu statistiku pokřivit.
A taky nepravdivých…
Jasně. Stává se, že někteří zase rádi mluví, třeba půl hodiny, a neřeknou faktickou věc. Pak je zase politik, který půl hodiny mluví a v každé minutě řekne nějaký výrok. Tam je jasné, že se to nedá úplně srovnat. Co můžu doporučit, je to, aby se na to člověk podíval sám. S pravdomluvností je to to samé.
My hledáme všechny informace na internetu. To jsou informace, které si může najít každý z nás.
Necítíte se v momentě, kdy probíhají například volby, a nějakému politikovi, který slibuje a obvykle nesplní nic, rostou hlasy, že děláte sisyfovskou práci?
Občas si říkám, že to sisyfovská práce je. Nicméně stále tam vidím tu hodnotu. Pořád ukazujeme těm politikům, že si nemohou říkat, co chtějí. Protože tu existují lidi, kterým na tom, co říkáte, záleží a jestli ten slib dodržíte. Takže když to vezmu z tohoto pohledu, tak bych řekla, že ne.
Tohle je spíš taková politologická otázka. Růst hlasů může být způsoben taky tím, že fact-check není v České republice tak rozšířený. Někteří lidé nevědí, že něco takového existuje.
Existují v České republice i jiné fact-checkingové projekty?
Existují Manipulatori.cz, kteří se ale nezabývají primárně politikou. Zaobírají se právě nejrůznějšími fake news a podobnými články. Pak je tam ještě jedna, Faktus, ale ti už neexistují. Co se týká politiků, tak se dá vlastně říct, že jsme jediný český fact-check, který publikuje a politiky sleduje dlouhodobě.
Ještě mě teda napadá, že poslední dobou vídám třeba na Seznam Zprávách nebo v různých pořadech České televize, že občas vyberou nějaké výroky, které nemusí být úplně politika, a přímo v nich udělají faktické ověření. Pravda, nepravda.
S tím, jak vystupujete se svými výsledky veřejně na internet, se určitě setkáváte s různými reakcemi. Jaké převládají?
Od lidí máme reakce převážně pozitivní. Ono tím, jak existuješ ve facebookovém prostředí, kde sdílíš analýzy, tak se tam objevují různé hejty. Ale z toho, že máme i pravidelné dárce, i z rozhovorů s různými lidmi či co já mám reakce od svých kamarádů nebo známých, tak většina reakcí je nadšená. Říkají, že je super, že někdo ty politiky „hlídá”. Jsem ráda, že máme kolem sebe lidi, kteří mají naši práci rádi a oceňují ji.
Pak určitě existuje další skupina lidí, která o tom ani neví a líbilo by se jim to. Poté máme politiky. Ti to vnímají různě. Někteří, třeba Piráti nebo Nezávislí a starostové, ti i sdíleli naše analýzy sami na sebe. Pak jsou samozřejmě i negativní reakce, a to buď v tom smyslu, že jsme něco neověřili – někdy nám ty materiály i dodají – nebo nesouhlasí se samotným ověřením.
Když se s námi následně spojí, tak my to s nimi samozřejmě zkonzultujeme. Pokud dostaneme do rukou nějaký veřejný zdroj, který můžeme sdílet, tak to ověření můžeme opravit. Někteří politici jsou občas i naštvaní, že jsme ověřili něco, co vlastně mysleli jinak, což se jako může stát. Ale tím, jak je to faktické tvrzení, tak by se to stávat nemělo.
Pokaždé, když něco čtete nebo vidíte nový obrázek, tak je dobré se zastavit a ohodnotit si, jak realistické to je. Jestli mě to do něčeho tlačí.
Lze si vás na ověření výroku „objednat”?
Dlouhou dobu jsme na webu měli takové tlačítko, které se jmenovalo Ověř to. Tam se daly posílat výroky nebo tvrzení k ověření, ale už to tam není. Hele ale nejsi první, kdo se mě na to ptá, takže zájem by o to asi nejspíš byl. Můžeme to zvážit, ale pravděpodobně na to nebudeme mít personální kapacity.
Proto je asi lepší poskytnout lidem know-how, jak ten fact-check vlastně dělat, což my děláme pomocí workshopů například na středních školách. Ještě jednou: My hledáme všechny informace na internetu! (smích) To jsou informace, které si může najít každý z nás. Čili já bych radši šla tou cestou sdílení toho know-how, aby si to lidi mohli najít sami.
.@Poynter už druhým rokem sbírá data od signatářů Mezinárodní fact-checkové organizace. Odpovídali jsme, stále se řadíme do kategorie "neziskových factchecků". Jsme finančně nezávislí díky vaší podpoře >> https://t.co/hKxe7crXmx
Práce Demagogu.cz byla v dubnu tzv. ověřena, dostali jste odznak od Poynter Instiute a patříte tak do International Fact-Checking Network. Co to pro vás znamená? Otevřelo vám to nějaké další dveře?
Pro nás to znamená jednu věc, že my od Mezinárodní fact-checkové komunity máme potvrzení, že naše standardy práce jsou skutečně fact-checkové. Že pracujeme na světové úrovni fact-checků. Nezatajujeme žádné informace, vše je relevantní, transparentní, nezávislé. Dodržujeme principy fact-checku.
Jaké projekty ještě patří do té fact-checkové sítě?
Ve světě jsou to třeba redakce Washington Postu nebo Factcheck.org a CNN fact.check (Facts First). Ti se zabývají kontrolou i dalších veřejných osob.
Tereza Stříteská přednáší na gymnáziu v Poličce Zdroj: Archiv Terezy Stříteské
Jak jsi mluvila o těch workshopech. Byla jsi tam někdy?
Já jsem na to zatím neměla tolik času. Nicméně už dva roky jezdím na své gymnázium do Poličky, kam mě zve bývalá třídní učitelka Zdena Kleinová. Tam jim jednou za rok osobně ukážu principy, jak hledat. Je to praktický workshop zaměřený na mediální gramotnost a kritické myšlení. Nejsem lektorka, ale tím, jak ten fact-check dělám dlouho a jak tomu docela rozumím, tak mi přijde, že to studenty baví.
Informovaná společnost je vždycky lepší společnost. Nemyslím si, že by lidé byli dříve odolnější vůči lži, spíš neměli k informacím takový přístup.
Na těch workshopech Demagogu se člověk naučí konkrétně co?
Nejdřív se tam zabýváme mediální gramotností, učíme se poznat důvěryhodnost média nebo článku. Takže jestli je tam uveden autor, datum… Důležitá jsou i témata, kterými se to médium dlouhodobě zabývá. Takže si nejdřív řekneme… já nechci úplně říkat, čemu věřit, ale spíš, jak to poznat. Jak poznat, že má ten zdroj kvalitní informace. Jak poznat, že je ten článek postaven na kvalitní žurnalistické práci.
Pak se bavíme o argumentačních faulech nebo manipulativních vyjádřeních, které nemusí být primárně myšleny zle nebo být nepravdivé. To je dost oblíbené. Na závěr workshopu děláme samotnou fact-checkerskou práci. Ukazujeme, že to sice zabere strašně moc času, ale když se tomu ten čas věnuje, tak se to zvládne. Nakonec rozdáme výroky a oni potom sami hledají informace.
A to už jsou ověřené výroky z dřívějška?
No, jo. Ale teď se mi třeba stalo, že jsme se právě v Poličce bavili na úvod o mediální gramotnosti a pak jsem jim právě zadala výroky, které máme v Demagogu ověřeny. Byly to právě jedny z takových těch odlehčenějších, vtipnějších výroků, aby je to bavilo. Řekla jsem jim teda, aby to ověřili v primárních zdrojích. No, a oni byli tak hodní, že vlastně jak mě celou dobu poslouchali a věděli, že Demagog ty výroky ověřuje, tak je nejdřív napadlo jít na náš web a tam to najít. (smích) Nicméně ty jiné zdroje, které jsem chtěla já, jsme potom dali dohromady spolu. Ale je hezké, že jsme je napadli.
Kam obvykle jezdíte?
Většinou to jsou gymply po celé republice.
Neobjednala si vás třeba nějaká redakce?
To si nás neobjednala. Nechcete si nás objednat vy? (smích) Ne, většinou to jsou workshopy pro střední školy. Občas máme i veřejné debaty, třeba když Člověk v tísni má Dny mediálního vzdělávání. Takže občas vystoupíme i takhle pro veřejnost.
Demagog.cz ověřuje české politiky. Neplánujete se ještě rozšířit do jiných států?
Český Demagog vznikl ze slovenského Demagogu. Což bylo už před sedmi lety, v roce 2012. Předtím byl Demagog na Slovensku. Také to byla skupina studentů, kteří se rozhodli začít s fact-checkingem, který byl vlastně krátce po narození. Potom je ještě Demagog v Polsku. Momentálně se hnout dál nechystáme.
Tak teď trochu něco na zamyšlení. Kde by podle tebe měl člověk správně hledat informace?
Nejprve si musíme říct, co hledat, a potom můžeme hledat i v knihovnách. Není to úplně omezeno na online prostředí. Podstatné je si říct, jestli existují nějaké databáze, kde by mohla být tahle a tahle informace uvedena? Obchodní rejstříky, databáze odborných článků, u politických věcí návrhy zákonů. U dalších informací mohou pomoct ta média, ale zase, jde o tu objektivitu.
Když už chci něčemu věřit, tak bych měla vědět, kdo to vydává, kdo to vlastní, čím se celá redakce zabývá. Je také dobré rozlišovat, co jsou názorové rubriky a co jsou tvrdá data. Každý má právo na názor. Ale je potřeba to rozdělovat.
Já už fakt nevěřím jen tak ničemu, a když mi někdo něco říká, tak si nad tím popřemýšlím.
Myslíš si, že byli lidé dřív proti lži odolnější? Máme rychlou dobu, nezačínáme se v informacích trochu topit?
Nemyslím si. Ono to tak může vypadat, jak se mediální prostor otevřel, a když se spousta článků sdílí přes mediální sítě, tak má každý přístup se k tomu článku vyjádřit. Je tam vidět spousta hlasů, názorů. Řekla bych. že je to výzva se s těmi informacemi naučit pracovat. Informovaná společnost je vždycky lepší společnost. Nemyslím si, že by byli dříve odolnější vůči lži, spíš neměli k informacím takový přístup.
Rozdíl je v tom, že dnes máme mnohem širší spektrum informací. Kanálů, odkud je co získat. Musíme se s tím ale naučit pracovat a poznat to, co je relevantní. Pokaždé, když něco čtete nebo vidíte nový obrázek, tak se zastavit a ohodnotit si, jak realistické to je, jestli mě to do něčeho tlačí. To je věc, která se nedá úplně uchopit. Společnost se to bude ještě muset naučit. Takže ne, nemyslím si, že by bylo lži víc. Jen je jí víc asi vidět.
Máš pocit, že jsi díky práci v Demagogu prozíravější? Poznáš lépe, když ti někdo lže?
Ano, myslím, že jsem víc prozíravější a mám pocit, že pokaždé, když mi někdo něco tvrdí, tak se zastavím a rozmyslím si víc způsobů, jakými se dá na tu událost nahlížet. Vidím víc úhlů pohledu. Proto si myslím, že jsem odolnější.
Já už fakt nevěřím jen tak ničemu, a když mi někdo něco říká, tak si nad tím popřemýšlím. I když se mi něco líbí, myšlenka, se kterou souzním, tak i tehdy si říkám, kdo za tím stojí a jakou budoucnost to má. Takže ano, profesionálně deformovaná jsem dost.
