Není to poprvé, co u nás zahrají Katalánci. Slavia se jim nicméně postaví poprvé.
FC Barcelona. Jméno, co má zvuk. Borci v blaugrana dresech, modré a granátové barvy, jsou v současnosti jedním z nejúspěšnějších a nejlepších týmů. Klub, který má mezi domácími fotbalovými fanoušky spoustu podporovatelů. Klub, který reprezentuje hrdost Katalánska. Tento tým bude dnes premiérově, nepočítaje přátelské zápasy, hostem sešívaného klubu Slavia Praha na Sinobo stadium v pražských Vršovicích.
Slavii zatím mezi velikány Evropy řadit nemůžeme, přestože se velmi srdnatě bije v základní skupině Ligy mistrů. Pro domácí borce typu Tomáš Souček nebo Lukáš Masopust to bude určitě velká zkušenost. Jde vidět, že je krasojízda Evropskou ligou v minulé sezóně zocelila a nabudila na letošní pokračování. Španělské týmy má v poslední době Slavie ráda, vždyť souboj s jiným předním klubem La Ligy Sevillou v brance s Tomášem Vaclíkem je posunul až do čtvrtfinále.
S Barcelonou to bude ale velké poprvé. O příčku výš. Nad ní už je snad jen Zlatan Ibrahimovič. Určitě i hráči Slavie se vždy těší na tzv. El Clásico, kdy na zelený pažit vyběhnou modro-červení proti úhlavnímu nepříteli, madridskému Realu. Takový zápas, který je většinou předmětem spousty hádek i mezi kamarády, kteří si normálně v „civilu“ kryjí záda, přičemž v momentě, kdy zapíská rozhodčí začátek zápasu a pánové stojí na různých stranách barikády, by si nejradši ublížili. Doma máme malou, domácí obdobu tohoto zápasu – střetnutí pražských S.
Pokud mluvíme o pražském derby, tak Sparta Praha, úhlavní nepřítel týmu z Vršovic, má s katalánským velkoklubem trochu jiné zkušenosti. V historii se s ním střetla už šestkrát a ne vždy to bylo se svěšenou hlavou – naopak. Možná by sešívaní mohli najít inspiraci v zápasech, kdy se mnohem menší klub vyšvihl nad španělského obra. Pojďme se tedy podívat, jaké zápasy české týmy s Barcelonou odehrály. Co předcházelo dnešnímu souboji Messi vs. Souček, Marek Vít vs. Pavel Novotný, Barcelona vs. Slavia Praha.
Hradec Králové – Barcelona, březen 1961
Historicky prvního utkání se silným španělským týmem se však ani jeden z pražských celků nezúčastnil, přestože se odveta hrála v Praze na Strahově. V tehdejším Poháru mistrů evropských zemí reprezentoval Československo východočeský Hradec Králové. Vypadalo to, že nepůjde o žádný zápas, ve kterém by měl katalánský favorit zaváhat, přijel totiž s domácí výhrou 4:0.
Jaké překvapení ale zavládlo v modro–červených řadách, když odcházeli ze strahovského hřiště. Přestože hráč s příhodným jménem Luis Suaréz, vlastník Zlatého míče za rok 1960, přiklonil misky vah na jednu stranu ve 24. minutě po vstřelení gólu na 1:0, hradecký striker Zikán upravil konečné skóre na 1:1. Postup se sice nekonal, ale na začátek to byl pořádný zářez.
Dukla Praha - Barcelona, říjen 1981
První výhra se zrodila už ve druhém poměřování sil českého a španělského celku. Armádní klub Dukla Praha, za kterého válcoval soupeře i první držitel Zlatého míče Josef Masopust, se Katalánců nezalekl, a nedal bezzubému útoku soupeře žádnou příležitost. Spíš se jí sám chopil skrze střelu Jána Kozáka, který nadiktoval výsledek zápasu už ve 14. minutě.
V odvetě na slavném Camp Nou se však už dařilo méně. Sto tisíc fanoušků přihlíželo zápasu, ve kterém Blaugranas postup vybojovali. Morán, Sánchez, Alexanco a jejich kopačky po jednom promluvili a určili výsledek poločasu 3:0. Na výsledkové tabuli visela Dukle nula i po konci druhého poločasu, a tak zápas skončil českým neúspěchem 0:4. Odešel však s hlavou vztyčenou, jelikož, jak se později ukázalo, prohrál s vítězným celkem Poháru vítězů.
Sparta Praha – Barcelona, září 1985
Druhé klání s pražským klubem si odbyla Sparta. Tehdy odehrál letenský klub se svým protějškem opravdu vyrovnanou partii. Postup z prvního kola Poháru evropských zemí Spartě jen těsně unikl, s tehdejším finalistou soutěže totiž padl po celkovém nerozhodném stavu 2:2 neúprosným skóre.
Letenští si tehdy v sestavě s Ivanem Haškem, Jozefem Chovancem nebo Františkem Strakou vyšlápli na Barcelonu u nich, na Camp Nou. Vyhráli 1:0, když gól vsítil Stanislav Griga. V domácí odvetě ale se Španěly padli 1:2, a tím, že hosté dali na sparťanském hřišti góly dva, postoupili dále. Zastavili je až ve finále rumunští Steaua Bukurešť.
Sparta Praha – Barcelona, duben 1992
Přízvisko „Zápasu století" však získal až jeden zápas z druhého setkání výše zmíněných týmů. Každému zarytému Sparťanovi jihne srdce při pomyšlení na první duben roku 1992 a zároveň smutní mysl, když si vzpomene, v jakém stavu je Sparta dnes.
Parta trenéra Dušana Uhrina kolem Siegla, Novotného, Frýdka nebo Kouby se totiž v nultém ročníku Ligy mistrů musela poprat s týmem Johana Cruyffa a jmény jako Zubizarreta, Guardiola, Eusebio nebo Laudrup. A je třeba říct, že to apríl nebyl, když z letenské výsledkové tabule svítilo po gólu Horsta Siegla 1:O pro domácí.
Sparta měla po tomto výsledku tehdy šanci se dostat až do finále Ligy mistrů, což se, s veškerým respektem, může kterémukoliv českému týmu současnosti jen zdát. Sparťané však následující zápas v Kyjevě prohráli, a pohárová pouť pro ně skončila.
Sparta Praha – Barcelona, březen 2000
Prozatím poslední souboj Sparty s Barcelonou se udál na přelomu tisíciletí. Český tým měl ve svých řadách zajímavá jména v čele s Rosickým nebo Lokvencem, na postup to však nebylo. V prvním zápase si ze španělského stánku přivezli „bůra", jako by si Blaugranas najednou vzpomněli na rok 1992, na sílu tehdejší Sparty, a tím víc se nahecovali a připravili.
Druhý zápas byl však o něčem jiném. Spartě se povedlo nad týmem vedeným Guardiolou a Rivaldem vést, když v 18. minutě skóroval Svoboda, kontry od španělského borce Gabriho však přetáhly vedení na soupeřovu stranu. Teoretickou šanci na postup by tehdy udržela proměněná penalta Pavla Hapala, kterou však neproměnil, a Sparta znovu z Ligy mistrů vypadla.
Viktoria Plzeň – Barcelona, listopad 2011
„San Siro v Miláně bylo sice krásné, ale tohle je ještě výš. Strašně se na to těším a jsem zvědav, až tady bude řvát osmdesát tisíc lidí. Na Nou Camp jsem se vždycky chtěl podívat, možná nejvíc ze všech stadionů na světě. A teď jsem tady,“ uvedl pro klubový web tehdejší kapitán plzeňské Viktorie Petr Jiráček své nadšení, se kterým vstupoval do dvojzápasu s Barcelonou západočeský mistr. Od té doby poslední český tým, který s velkoklubem poměřil síly.
Venkovní zápas před 75 tisíci fanoušky ani nevyzněl pro Plzeň nijak špatně, přesto její srdnatý výkon vcelku odpovídal úrovni českého fotbalu. Vidět tak byl evidentní rozdíl mezi celky, hlavně ve hře Lionela Messiho, který sám mohl vsítit alespoň tři branky. Nestalo se, i tak dokázala Barcelona zvítězit po zářezech Iniesty a Villy 2:0.
Tím víc se mohl český fanoušek fotbalu těšit na odvetu. Na řadu přišlo však zklamání, jelikož slabá Viktorka předvedla představení plné chyb. První přišla už po zákroku Mariana Čišovského na Messiho, který z penalty otevřel skóre. V deseti pak nebylo o co hrát. Hostující útočník následně přidal další dva góly a završil hattrick. Konečný výsledek na 4:0 upravil Fábregas.
Jak budeme vzpomínat na letošní měření sil Slavie s Barcelonou, je ještě ve hvězdách, je však jasné, že se zápasy znovu zapíší do historie domácího fotbalu velkým písmem. Report ze zápasu a výsledek můžete následně zkontrolovat na našem webu.
