Snímek nám shrne období od atentátu až po pohřeb JFK z pohledu jeho manželky Jacqueline.
Naše historie je tvořena celou řadou inspirativních a zajímavých lidí, kteří po sobě zanechali hlubší odkaz, a tak jejich jméno známe i desítky či stovky let po jejich smrti. Představa, že si nás bude někdo pamatovat ještě po tak dlouhé době je fascinující, a protože často hledíme do minulosti na velikány našich dějin, není divu, že každoročně vzniká kvantum životopisných filmů, které nám mohou životy těchto lidí přiblížit. Zmínit mohu snímky jako Senna, Pianista nebo Rivalové, které jsou příkladem toho, jaký potenciál tento žánr má. Životopisné filmy tak u někoho možná evokují nudu, ale nabízejí nejen zajímavá fakta, ale v mnoha případech i skvělou filmařskou podívanou. V dnešní recenzi si tedy zhodnotíme snímek Jackie, který je filmovým portrétem Jacqueline Kennedyové Onassisové, manželky Johna Fitzgeralda Kennedyho, 35. prezidenta USA, který byl zavražděn po dvou letech v úřadu.
Prvním varovným prvkem bylo jmenování Pabla Larraína režisérem. Jeho snímkům se totiž nikdy úplně nepodařilo vymanit z béčkového/špatně řemeslně zvládnutého světa. Jackie je jeho prvním velkým projektem. O scénář se postarala Noah Oppenheim, která se může chlubit například scénářem k filmu Labyirint: Útěk. Největší hvězdou na place tak byla během natáčení jednoznačně Natalie Portman. Ta ve filmu hraje titulární postavu, tedy manželku prezidenta Kennedyho. Děj snímku se tak točí kolem atentátu na jejího muže, bezprostředních okamžicích poté a pohřbu, přičemž divák vše sleduje z pohledu Jacqueline.
Hned jako první problém bych uvedl vlastně celý koncept filmu, který se točí vlastně jen kolem atentátu, a následného pohřbu. Divák se tedy z filmu dozví o životě Kennedyové absolutní minimum. Děj se odehrává v průběhu jen několika dnů, a tak jsme jako zvědaví diváci ochuzeni o cenná fakta z života této ženy a namísto jejího životopisu vlastně dostáváme jen film o atentátu na Kennedyho a následujícím pohřbu z pohledu jeho manželky. Dozvíte se jen pár drobných zajímavostí a bohužel se u toho stihnete i pořádně nudit. Dějový oblouk neexistuje, vyprávění záměrně přeskakující v čase nefunguje a divák dostává stominutovou porci filmu, který je studený jak psí čumák. Nejvíce snad mrzí zahozený potenciál, neboť o životě Jackie Kennedyové nebo celkově o rodině Kennedyů by se dalo natočit hned několik daleko zajímavějších projektů.
Nuda však není vše, co vás bude trýznit. Katastrofální je totiž i výběr hudební kompozice, která je obzvláště v závěru extrémně iritující a člověka spíše od filmu odpuzuje, než aby se do něj chtěl pořádně zažrat. Pokud si říkáte, že laťku zdvihá Natalie Portman, máte z části pravdu. Herečka byla sice za svoji roli nominována na Oscara, avšak i tak její imitaci skutečné Kennedyové chybí více přesvědčivosti. Poté bych ještě vyzdvihl Petera Sarsgaarda, který si svoji roli odpracoval asi nejlépe. Zbytek herců byl však natolik upozaděn či hrál tak nevýrazně, že je výkony výše zmíněné dvojice zcela zastiňují.
Jackie je životopisným filmem, který se předem vzdal svých ambicí, když se rozhodl vydat cestou vyprávění v řádu pár dní mezi atentátem a pohřbem manžela ústřední postavy. Z historického hlediska jsme se tak dozvěděli naprosté minimum faktů a plytký děj nepřekvapivě začíná nudit velmi brzy. Natalie Portman zachraňuje situaci velmi výrazně, ale i tak jejímu ztvárnění manželky Kennedyho chybí k dokonalosti hodně. Přičteme-li nesympatickou hudební složku a nevýrazný casting, asi těžko mohu někomu doporučit, aby na Jackie vyrazil do kina. Po řemeslné stránce toho není moc co vytýkat, povedených záběrů bych našel vícero. Nicméně, pokud se chcete dozvědět více o manželce JFK, kupte si o ní raději knihu. 4/10
