Zpěvák Klus protestoval proti klecovým chovům.
Na Malostranském náměstí v Praze, jen pár metrů od Poslanecké sněmovny, už několik dní probíhá akce nazvaná Měsíc v kleci. Poukazuje na nutnost zákazu klecových chovů. Do této kampaně se zapojil kromě herečky Terezy Těžké z dokumentu V síti také známý zpěvák Tomáš Klus.
Zpěvák se nechal do klece zavřít na tři hodiny. Má to symbolizovat celoživotní utrpení slepic v malých klecích. Žijí v nevyhovujících podmínkách, vypadají nemocně. Je to důležité téma, přišli jsme se proto Tomáše Kluse zeptat na pár otázek.
Přiblížíte nám, o čem tato akce je?
Je to snaha zamezit tomu, aby slepice byly přechovávány v klecích, kde nemají prakticky žádný pohyb. Tahle klec je ještě poměrně velkorysá, oproti těm, kde jsou chovány slepice, aby nám dávaly vejce. V neustálém shonu za co největším množstvím věcí a co nejnižší cenou za ně stále méně řešíme, za jakou cenu ji snižujeme. Proto jsem tady. Myslím si, že jako živý tvor bych se měl zastávat tvorů, kterým upíráme – ačkoliv po nich něco chceme – ta nejzákladnější práva.
Slepice je v našem zákoníku brána jako věc a já osobně mám doma čtyři slepice a kohouta a nemám pocit, že by to byla věc. Zároveň je třeba upozorňovat na slovíčko, kterému se říká šetrnost, kterou bychom měli aplikovat do svých životů a v rámci vědomého konzumu řešit, co odkud přichází a kam to jde – popřípadě co konzumujeme.
Jak to myslíte?
Emoce, které vkládáme do těchto slepic zavřených v klecích, ve kterých se nemůžou hýbat, způsobují především strach a stres. My to pak konzumujeme. Jsme plní strachu a stresu, aniž bychom to tušili. Je na čase přestat žít nad naše možnosti. Vyčerpáváme vyčerpatelné zdroje.
Jste v kleci zavřený na tři hodiny. Jak se v ní cítíte?
Já se cítím dobře, protože má klec naskýtá možnost, abych ji sdílel ještě s devatenácti dalšími slepicemi. Z akcí jako je tato mám dobrý pocit. Existují tu lidi, kteří přijali zodpovědnost za to, že se ocitli na vrcholu žebříčku, ale zároveň zastávají to, že se nemáme vyčleňovat z přírody. Jsme strážci přírody, dostali jsme na starosti tuto Zemi, ale chováme se jako tyrani. Lidé, kteří sem přicházejí, mě naplňují dobrým míněním, že to s námi není tak špatné.
A co může člověk udělat pro to, aby současný stav změnil?To je jako se vším – být aktivní. Nevěřit mantře, že člověk sám nic nezmůže. Rozhodně se zajímat, nenechat se zajmout a vířit diskuzi, být otevřený dialogu protistran. Tohle je téma, které lidi spojuje, než rozpojuje. Zaplaťpánbůh, že jsme se dostali do této fáze. Ale to o dialogu platí obecně, na jakákoli témata, která jsou palčivá a i která se nám nelíbí. Tohle je demonstrace, která je vstřícná vůči protistraně.
Často se mi děje, že s někým mluvím, on mi něco říká, ale už si v hlavě připravuju argumenty, abych mohl v debatě zvítězit. Ale diskuze a dialog není o tom, aby někdo zvítězil, ale aby se ten problém vyřešil. A problém, kde jsou nějaké protistrany, se dá vyřešit jedině kompromisem – v momentě, kdy se obě strany skutečně poslouchají. To je pak lepší, když se lidi zavřou do klecí. Protože teprve potom mají čas o všem přemýšlet.
