Jak to myslíte?

Emoce, které vkládáme do těchto slepic zavřených v klecích, ve kterých se nemůžou hýbat, způsobují především strach a stres. My to pak konzumujeme. Jsme plní strachu a stresu, aniž bychom to tušili. Je na čase přestat žít nad naše možnosti. Vyčerpáváme vyčerpatelné zdroje. 

Jste v kleci zavřený na tři hodiny. Jak se v ní cítíte?

Já se cítím dobře, protože má klec naskýtá možnost, abych ji sdílel ještě s devatenácti dalšími slepicemi. Z akcí jako je tato mám dobrý pocit. Existují tu lidi, kteří přijali zodpovědnost za to, že se ocitli na vrcholu žebříčku, ale zároveň zastávají to, že se nemáme vyčleňovat z přírody. Jsme strážci přírody, dostali jsme na starosti tuto Zemi, ale chováme se jako tyrani. Lidé, kteří sem přicházejí, mě naplňují dobrým míněním, že to s námi není tak špatné.

A co může člověk udělat pro to, aby současný stav změnil?To je jako se vším – být aktivní. Nevěřit mantře, že člověk sám nic nezmůže. Rozhodně se zajímat, nenechat se zajmout a vířit diskuzi, být otevřený dialogu protistran. Tohle je téma, které lidi spojuje, než rozpojuje. Zaplaťpánbůh, že jsme se dostali do této fáze. Ale to o dialogu platí obecně, na jakákoli témata, která jsou palčivá a i která se nám nelíbí. Tohle je demonstrace, která je vstřícná vůči protistraně.

Často se mi děje, že s někým mluvím, on mi něco říká, ale už si v hlavě připravuju argumenty, abych mohl v debatě zvítězit. Ale diskuze a dialog není o tom, aby někdo zvítězil, ale aby se ten problém vyřešil. A problém, kde jsou nějaké protistrany, se dá vyřešit jedině kompromisem – v momentě, kdy se obě strany skutečně poslouchají. To je pak lepší, když se lidi zavřou do klecí. Protože teprve potom mají čas o všem přemýšlet.

Čti také

Sýkora, Špaček, Holubová. Dvě stě lidí s ptačím příjmením vyzvalo poslance k zákazu klecových chovů slepicSýkora, Špaček, Holubová. Dvě stě lidí s ptačím příjmením vyzvalo poslance k zákazu klecových chovů slepic