Zpravodajský portál pro moderní generaci, která se zajímá o aktuální dění.
Zajímá tě aktuální dění? Zprávy z domova i ze světa najdeš na zpravodajském webu. Čti reportáže, rozhovory i komentáře z různých oblastí. Sleduj Refresher News, pokud chceš být v obraze.
Nepodařilo se uložit změny. Zkus se nově přihlásit a zopakovat akci.
V případě že problémy přetrvávají, kontaktuj prosím administrátora.
OK
Připrav se na velkou dávku nostalgie!
Posledních deset let, alespoň nám, uběhlo jako voda. Spoustě lidí přijde, že letopočtu ještě nemůže „táhnout na třicet“, že například konec světa v roce 2012 se probíral před třemi lety, a třeba i to, že Youtube prakticky není moc zajetá platforma. Opak je ale pravdou. Co se oblíbeného internetového serveru pro sdílení videosouborů týče, v únoru oslavil 15 let. Dostal občanku a čeká ho puberta, což obvykle značí neplechu.
Proto jsme si položili otázku: Jaké to vlastně bylo na jejím začátku? Kdo nám představil ten potenciál platformy, která v dnešní době už úplně normálně živí tisíce jejích uživatelů? A kteří Češi se toho nebáli a ukázali domácí kotlině, že se může člověk proslavit vlastní tvorbou na internetu a nepotřebuje k tomu televizi nebo jiné médium? Zapátrali jsme v našich pamětech.
Co se vlastně v té době řešilo? Slábne souboj z minulé dekády, v němž na život a na smrt mezi sebou soupeřili „hiphopeři“, „šampóni“ a „emaři“. Na obzoru se formuje nová popová hvězdička jménem Justin Bieber. Lidem začíná ovlivňovat život obrovská novinka, sociální síť Facebook, na kterou se přesouvají z ICQ, a tvůrci populární hudby, u nás například rapeři, objevují kouzlo jménem autotune. Proto nám, přirozeně, někdo musel tyto problémy přetlumočit a vysvětlit.
Z toho důvodu se první odvážlivci přesunují z tehdy pro Čechy uživatelsky dostupné platformy Stream.cz na nikým neobjevený Youtube. V tomto článku vám proto přinášíme vyjádření skupiny čtyř tvůrců, kteří by letos se svými kanály oslavili minimálně desetileté výročí, kdyby stále točili. Mr. Shontey, zawy, Česká Bomba a Mancini14 se nám svěřili s tím, kam je jejich životy zavály a jak na Youtube kariéry vzpomínají.
Jestli přemýšlí o tom, že by se někdy k youtubingu vrátili
zawy
Zdroj: Archiv Tomáše Závorky
Jméno: Tomáš Závorka Povolání: Marketingový specialista
Připomněl bys, jaký typ videí jsi na Youtube uploadoval?
Ha. Tak především to byly hodně bizarní věci, které měly překvapit a pozastavit diváky nad myšlenkou. Vždycky jsem se snažil na věci kolem sebe hledět z vícero úhlů, a to hlavně z takových, které nejsou běžné a normální. Jednoduše řečeno, točil jsem pí****ny.
Kdy jsi začínal a jak vzpomínáš na své kariérní začátky?
Všechno vlastně začalo jenom díky platformě Stream.cz, která v té době ještě podporovala uživatelská videa, a tím pádem se tam sešla hodně zajímavá česká komunita, kterou bavilo natáčení krátkých funny spotů. Já jsem se do toho bezmezně zamiloval a začal ty kluky obdivovat.
Až jsem si jednoho dne řekl, že bych to vlastně taky mohl zkusit. Svoje úplně první video sebe samotnýho pokoušejícího se o vtip jsem natočil ještě o několik let dřív, kdesi v Liberci u garáží na Nokii 6230i, podle mě rok 2005.
Nikdo nemůže vyvracet, že tvé internetové tažení bylo úspěšné. Co bylo tehdy nejdůležitější pro to, aby se člověk dostal nahoru?
Hezky formulovaná otázka. Já jsem měl vlastně jen jedno virální video. Psal se rok 2010, předtím jsem měl maximálně 14 tisíc zhlédnutí pod jedním videem. To jsem pokládal za úspěch a plácal se po zádech, že jaký to jsou čísla. Jednoho dne jsem se zamyslel nad podstatou Facebooku a uvědomil si, že bych k tomu měl co říct. Nejdřív jsem si snad ještě na papír sepsal hlubokou myšlenku a druhej den si vzpomněl: ,,Ty vole, vždyť točíš videa, natoč o tom video."
Stalo se, a za tři dny mělo video na tu dobu extrémních 300 tisíc zhlédnutí a tisíce komentářů, které jsem pečlivě pročítal. Doslova mi to bouchlo pod rukama a já sám jsem nepochopil, jak jedna myšlenka, jedno sdělení, dokáže až takhle rychle kolovat po internetu. Dneska má video asi 800 tisíc views, přičemž ta doba boomu videa „Facebook je svině!“ byla hodně vtipná.
Psali mi z různých škol, jestli moje video můžou prezentovat dětem. Lidi točili parodie, mladý třináctiletý holky mi posílaly fotky, jak si kérujou fixou moje jméno na ruku a zakládaly si o mně blogy. Lol, fakt úlet, když nad tím teď tak vzpomínám.
Co ti tvorba na Youtube přinesla?
Spoustu zážitků, pocitů, přátelství. Svým způsobem, ačkoliv jsem natočil všehovšudy jen pár videí a ostatní videa nemají žádný vysoký views, tak i tak mi těch pár videí zformovalo život. Díky Youtube jsem poznal například kluka, kterej se mnou byl ochotnej vyrazit v roce 2013 stopem do Barcelony. Dodnes jsou z nás nejlepší kamarádi.
Taky spoustu lásek, pobláznění a tak dále. Vlastně si říkám, proč vlastně do pr**le nenatáčím dál. Všechno bylo jen skvělým přínosem a dodneška mě lidi poznávají, což se opravdu hodně divím.
Můžeš zmínit nějaké další milníky, které ukazovaly na to, že už něčím na Youtube jsi?
Já jsem zase nebyl takovej šlágr. A hlavně jsem natáčel videa s šílenými rozestupy. Ale měl jsem svojí danou fanbase a na Facebook fan page přes 10 tisíc followerů. Měl jsem den co den x zpráv od fanoušků typu ,,Kdy bude nový video?", a jako největší vtip musím na světlo světa říct to, že v tý době cca 2012 mi obden psal Vladimír Kadlec, VladaVideos, že: ,,Zawy ahoooj, jak mám natáčet videa, abych byl jako ty?".
Pamatuju si, že jsem svoje fanoušky nikdy neodbyl a vždycky se snažil všem odepsat. Na to já mám srdíčko dobrý!
Kdo tě inspiroval, aby ses stal youtuberem? Byl to vůbec tvůj cíl?
(Smích). Janek Rubeš! Janek byl taková moje dětská ikona a hvězda, ke který jsem vzhlížel a díky kterému jsem vzal telefon do ruky, natočil reakci na jeho video a uploadnul to na Stream.cz. Pamatuju si na ten pocit, když se to video k němu dostalo a on to okomentoval!
Stream.cz byl jedna velká a krásná etapa mýho života. Všichni ti lidi, srazy, komunita. A ti, kteří se na ty videa nevykašlali, tak z některých jsou slušní milionáři, kteří na tom udělali byznys světového měřítka, píše o nich Forbes a tak dále. Nebudu jmenovat, ale je to hlavně Kazma a Meldik. Zdravím kluci, čáu.
Dokážeš vyjmenovat nějaké spolu-youtubery „tvé” doby?
Janek Rubeš, Honza Mikulka, Michal Koníček, Radimfakt, Erik Meldik, Čeněk Stýblo, Mancini14, Kazma, Anča a Monča a taky Mr. Shontey! Spíš lidi ze Streamu, potažmo Youtube.
Proč jsi s Youtube skončil?
Přidej se do klubu Refresher+ již od 125 Kč 25 Kč
Co se dozvíš po odemknutí?
Proč dříve slavní tvůrci videí skončili
Čím se dneska živí
Zda plánují návrat na Youtube
Proč Mr. Shontey říká, že by se Jirka Král měl vrátit na Farmu
Co je podle bývalých úspěšných youtuberů důležité k úspěchu
Původně jsem to sváděl na málo kreativních nápadů. Potom jsem se přestěhoval do Prahy, kde jsem začínal na univerzitě a byl bez peněz, takže jsem si mohl dovolit jen spolubydlení ve sdíleném pokoji. A to mi věřte, že pokud chcete bejt sami sebou a natáčet tak, abyste to byli vy, tak na to potřebujete svůj klid a nečekat, kdy spolubydlící každou chvíli přijde na byt a rozhodí vám flow.
Pak mi na dvaadvacetinách, na mojí první větší narozeninový oslavě, kam jsem pozval snad 50 lidí, ukradli DSLR a tak dále. Tohle opodstatnění si zařazuju do svýho šuplíčku výmluv.
Co teď děláš?
Dělám marketingovýho specialistu pro jednu IT společnost, která řeší zahraniční e-commerce. Před třemi lety jsem si v Holešovicích našel parádní byt, kde pořádáme různé společenské akce a podobně. A taky hodně uvažuju nad tím, že bych se na tu scénu možná i vrátil. Mám ten pocit, že to, co se drží pár let v trendech, je opravdu šílenost největšího kalibru a docela se za českej Youtube stydím. Sorry, I am not sorry.
Ty ses na Youtube ale nedávno vrátil, jestli se nemýlím.Spíš bych to popsal jako pokusy o návraty. Nikdy jsem se ale nevracel nějak strategicky s vizí a cílem, šlo o náhodný výstřely mojí nálady. Na tvorbu, kterou jsem dělal já, člověk fakt potřebuje ten správnej vibe.
Na druhou stranu je kolem mě opravdu až hodně moc lidí, ať už moji kamarádi nebo náhodný lidi z venku či z online prostředí, kteří mi vytrvale připomínají, že mě znají a že je moje tvorba bavila. Na to, kolik málo času jsem se natáčení obecně věnoval, je to pro mě osobně extrémní docenění, a o to víc nad návratem někde tam vzadu přemýšlím poměrně často.
Jak s odstupem hodnotíš ta videa, která jsi točil?
Ajajaj. Jak která. Valnou většinu považuji za špatnou komedii, ale odůvodňuji to tím, že člověk se neustále vyvíjí, mentálně dozrává a jednoduše to, co mu přišlo vtipný nebo zajímavý před 5 lety, je najednou sh*t.
Ale zase: Pokud to pobavilo určitou skupinu lidí až na takovou úroveň, že se sami o sobě začali kategorizovat jako fanoušci, tak to splnilo původní smysl a jsem za to ve výsledku rád tak jako tak. Dodnes znám pár fanoušků, kteří používají moje hlášky! A to už jsou poměrně starý lidi.
Je možné se vrátit s videi ve formě, kterou jsi dělal před více než 10 lety? Je to vzhledem k jejich charakteru vůbec možné?
Naopak je to spíš povinnost. Já jsem vyrůstal na amerických videích typu Shane Dawson, Smosh a další, kteří točili převážně vtipný scénky. To je to, co tady v Česku podle mě strašně moc chybí. Dlouho jsem se těšil, jak na českou scénu přijde někdo, kdo by mě dlouhodobě bavil nebo aspoň trochu víc zaujal. Nikdo takovej se bohužel nenašel.
Youtube teď patří dětem a dospělí lidi tomu přizpůsobují svůj obsah kvůli výdělkům. Kdybych měl začít točit videa, který jsem točil před deseti lety, tak bych je rovnou zakázal lidem pod 18. Mám specifickej humor, nemám jediného oblíbeného českého youtubera. Když už něco dělat, tak fakt podle sebe i za cenu toho, že to nebude nikoho zajímat.
Co si myslíš o samotném vývoji platformy Youtube jako takové?
Z globálního měřítka? Je to fantastický přece, ty vole! Zrovna dneska ráno jsem si cestou do práce s radostí zase a znovu uvědomil, jak je krásný, že se člověk v dnešní době může rozhodnout dělat něco, co ho opravdu baví, živit se tím a mít i svou vlastní fanouškovskou základnu, která ti pomůže snad v každém druhu dalšího podnikání. Podnikání je můj sen a tyhle vymoženosti dnešního světa jsou neuvěřitelně skvělý.
Jméno: Lukáš Tichava Povolání: Člen vedení firmy zabývající se CNC výrobou
Připomněl bys, jaký typ videí jsi na Youtube uploadoval?
Začínal jsem točit různé scénky, kde jsem hrál více postav. Něco ve stylu pozdějšího Kovyho. Pamatuju si, že jsem si psal i scénář a dost jsem si ujížděl na postprodukci. Později jsem točil parodie, své názory a reakce na určité události, které přinesl život. Například láska na Facebooku. Co si pamatuji, tak mou inspirací byl Shane Dawson a později SuperEd86. Mimochodem, nedávno jsem zjistil, že se mi někdo naboural do účtu a smazal celý můj profil! Svině! Najděte ho!
Kdy jsi začínal a jak vzpomínáš na své kariérní začátky?
První videa, která jsem vkládal na Facebooku, jsem točil 11-12 let zpátky. Jako sociální síť u nás teprve začínal. Odezva od pár přátel byla super, tak jsem pokračoval dál. Pár lidí, kteří tehdy točili, dávali svou tvorbu hlavně na Stream.cz. Youtube byl hlavně na písničky a videoklipy. Natáčet tam v češtině byla sebevražda, musel jsem tomu někde prostě skrytě věřit.
Na své začátky vzpomínám rád. Byla to přece jenom sranda a měl jsem hrozně velký oči. Všichni věděli, že jsem trošku magor. Problém se mnou měly i učitelky na základní škole.
Nikdo nemůže vyvracet, že tvé internetové tažení bylo úspěšné. Co bylo tehdy nejdůležitější pro to, aby se člověk dostal nahoru?
Určitě načasování. Je důležité si přiznat, že na mě lidi koukali taky proto, že viděli kluka, který točí v pokojíčku, mluví česky a je debil. Tak to posílali další lidem, jako „koukej, debil na Youtube, a má sledovanost“. Dalším faktorem byla dle mého vizáž. Tenkrát bylo málo mladých lidí potetovaných a já si dával dohromady celý rukáv. Co mě ale vystřelilo mezi lidi, bylo zmíněné video Láska na Facebooku. Super, že si ho teď můžeme pustit.
Co ti tvorba na Youtube přinesla?
Já myslím, že tohle zná každý, kdo dělá něco trochu jinak než většina lidí, a nemusí to být ani videotvorba. Ač jsme neměl na dnešní poměry tak velkou sledovanost, tak jsem měl pocit, že mě zná každý třetí mladý člověk. Udělat na videu za jeden až dva týdny 500 tisíc zhlédnutí je jako dneska třeba 2 miliony.
Co vám budu povídat. Sex, drogy a rock and roll a do toho vám lidi lezou do řiti. Každopádně skvělé zážitky. Děkuji všem kamarádům a ženám za super období.
Když jsem tě kontaktoval, tak jsi uvedl, že jsi byl prvním youtuberem, který získal partnerství s Youtube. Můžeš osvětlit, co to takové partnerství je a jak to funguje?
Nevím, jak to funguje, ale osvětlím, jak to bylo tenkrát. Fungovalo to tak, že si člověk o partnerství musel zažádat. Po delší době mi přišla odpověď, že jsem jejich partner. Co vím, tak vám můžu s naprostým klidem napsat, že to tenkrát v Česku a ani na Slovensku nikdo neměl.
Znamenalo to to, že mi zpeněžili videa, což je v dnešní době už základ. Dost se to rozkřiklo, a co si pamatuju, tak mi začali psát i lidi, co už něco tvořili na Youtube, ale i ze Streamu, co musí udělat, aby to měli taky. Jaké jsou podmínky a podobně. Každopádně z toho byly směšný peníze. Tenkrát nikoho Česká republika na Youtube nezajímala, jako na mezinárodní úrovni. Firmy do reklam neinvestovaly, drtivá většina lidí tam neměla ani účet.
Můžeš zmínit nějaké další milníky, které ukazovaly na to, že už něčím na Youtube jsi? A co považuješ za svůj tehdy největší úspěch na platformě?
Vzpomněl jsem si na to, když končil Jirka Král na Youtube, jak říkal, že byl prvním úspěšným youtuberem nebo podobný blábol. To mě hodně rozesmálo. Podle mě by se měl vrátit na Farmu, protože v té době jsem já už měl rozjetou kariéru, kdy mě sledovaly desetitisíce lidí.
Největší úspěch pro mě není nic konkrétního. Ale spíš to, že jsem rozjel něco na platformě, které tenkrát v Česku nikdo nevěřil. Škoda, že na to lidi z branže v dnešní době zapomínají.
Kdo tě inspiroval, aby ses stal youtuberem? Byl to vůbec tvůj cíl?
Všechno, co se dělo, bylo hrozně spontánní. Nic jsem neplánoval, a když jsem zjistil, že to lidi baví, tak to člověka samozřejmě potěší. Neděláte to přece pro sebe. Inspiraci bere člověk všude, kam se podívá. Pokud má v sobě kreativní buňky.
Dokážeš vyjmenovat nějaké spolu-youtubery „tvé” doby?
Určitě zawy, který může z velké části za to, že jsem začínal vůbec něco točit. Oba jsme bydleli v Liberci, půjčoval mi kameru a dodneška jsme v kontaktu. Měli jsme velké plány, jak dobudeme svět.
Pak si pamatuju, že točil i Mancini14, Aik Murczechy, Petr Brunner alias Freakout a Natalia Sadness a její zvídavé dotazníky. (Smích).
Jako youtuber jsi získal i sponzora, konkrétně K1X, což tehdy nebylo vůbec běžné. Jak se ta spolupráce zrodila?
Basket, hiphop, móda. Opět jsme u načasování. Tenkrát vyšla snad první kolekce K1X u nás a já jsem si koupil nějaké tričko. Začal jsem to oblečení nosit víc a víc. Lidem se to líbilo a dost se vyptávali, protože to viděli ve videích. Koneckonců, hodně lidí si taky myslelo, že je to moje značka.
Zkontaktoval jsem pak kluka, který měl na starosti distribuci K1X Energy drinků, a to mě vzali přímo do jejich firmy v Německu, kde jsem poznal celé osazenstvo i s majitelem. Česká republika je moc nezajímala, ale když viděli, co dělám a jak jsem do toho nadšený, tak byli rádi a snažili se mě podporovat. Udělali se mnou rozhovor a nakonec jsem měl i e-shop, kde jsem to prodával. Nosilo to dost lidí, v mém okolí to měl snad každý kamarád. Asi jinej gang.
Proč jsi s Youtube skončil?
Těch aspektů bylo hodně. To, jak jsem spontánně začal, tak jsem to i spontánně ukončil. Pro mě už to přestávalo mít to kouzlo, český Youtube se stával něčím jiným. Lidi začali řešit různé věci a do toho jsem se já chtěl v životě seberealizovat i jinak. Když to napíšu jednoduše, vyrostl jsem z toho.
Na samém závěru jsem byl v Praze na kamerových a zvukových zkouškách. Měli jsme točit venku mezi lidmi nový koncept videí a tam jsem cítil, že už se musím fakt přetvařovat a že už to prostě nejsem já. Asi jsem tu byl vážně jenom proto, abych rozjel tu onu éru českých youtuberů.
Vrátil jsem se zpátky do Liberce, kde bydlím už 6 let. Pracuji ve vedení jedné firmy v CNC výrobě se zaměřením na automobilový průmysl. Jinak dost sportuju, rád se nově odreaguju u piána. Zbožňuju hudbu, mám rád umění a rád hýčkám své tělo a mysl. Jsem rád, že mám teď klid a jen pár lidí kolem sebe. Celkem mě baví Instagram, kdyby to někoho zajímalo, tak tam jsem jako ahojluke.
Jak s odstupem hodnotíš ta videa, která jsi točil?
Od extrovertního a možná nadčasového šaška po introvertního šťastlivce, nikdy zpětně nehodnotím nic, co jsem dělal. Vždycky dělám to, jak to cítím, a tím se vyvíjíme. Je jasné a přirozené, že nikdy nepochopíme, co jsme dělali před deseti lety. Jsem rád za všechno, co jsem zažil, protože tím jsem získal zkušenosti i cenný nadhled.
Plánuješ se ještě na Youtube, respektive na jinou platformu, někdy vrátit?
Je to málo pravděpodobné, ale nikdy nebudu tvrdit, že ne. Třeba někdo přijde s nějakým zajímavým konceptem, který bude směřován lidem v mém věku. Například mi přijdou super podcasty a řešení různých problematik. Sám se zajímám o dost dle mého zajímavých témat.
Je možné se vrátit s videi ve formě, kterou jsi dělal před více než 10 lety? Je to vzhledem k jejich charakteru vůbec možné?
Možné je všechno, tak nevidím důvod, proč ne. V dnešní době je na Youtube hrozně dětí a teenagerů. Každopádně já bych tento typ videí na 100 % už nedělal.
Co si myslíš o samotném vývoji platformy Youtube jako takové?
Youtube sleduju celou dobu. V dnešní době se v tom točí velké peníze. A ti lidi jsou ochotní díky tomu dělat i to, co by tenkrát, za našich podmínek, nedělali, protože by za to nic nedostali. Ať si to každý přebere po svém. Prvoplánovost spojená s jednoduchostí pro účel vydělat jde úplně mimo mě.
Chápu, že chtějí peníze. Ale za jakou cenu? Přijde mi, že je to teď všude. A proto si vážím lidí, kteří to dělají jinak. Snaží se tvořit něco na úrovni nebo předávají zajímavé informace.
Připomněl bys, jaký typ videí jsi na Youtube uploadoval?Hudební parodie na hity od Justina Biebera, Davida Guetty nebo Rytmuse, v jejichž klipech byli samí hezcí lidé, divoké večírky a drahá auta. Nenapadlo mě nic lepšího, než tohle popové pozlátko trochu zesměšnit.
Kdy jsi začínal a jak vzpomínáš na své kariérní začátky?První video, ve kterém jsem parodoval Lady Gagu, jsem na Youtube nahrál v dubnu 2010. Až teď si uvědomuju, že jsem propásl letošní desetileté výročí. Youtube byl tehdy jako devadesátky – absolutní punk, často slabší (v případě mých videích přímo bídná) technická kvalita, ale spousta nápadů a velké nadšení něco tvořit.
První video jsem na web nahrál někdy po ránu, protože dostat ho ze střihacího programu ven mi vzhledem k nízkému výkonu mého tehdejšího notebooku trvalo celou noc. Pamatuju si, jak jsem pak seděl ve škole a o velké přestávce jsem koukl na sledovanost. Z dnešního pohledu to působí bizarně, ale když jsem tam uviděl nějakých tisíc zhlédnutí, připadalo mi to naprosto neskutečné. No a dneska to má kolik? Přes milion?
Nikdo nemůže vyvracet, že tvé internetové tažení bylo úspěšné. Co bylo tehdy nejdůležitější pro to, aby se člověk dostal nahoru?To právě dodnes vůbec netuším. Nevím, jak to bralo těch dalších pět youtuberů, nebo kolik nás v tom roce 2010 vůbec natáčelo, ale já jsem u toho moc nekalkuloval, jak ta videa co nejlíp marketingově prodat. Maximálně jsem přemýšlel o tom, kterou odrhovačku z Evropy 2 zparodovat, aby ji znalo co nejvíc lidí.
Mladší ročníky asi překvapí, že videa se tehdy točila třeba jedno, dvě do měsíce, v mém případě jedno, dvě za rok, a na facebookové stránky jsme z našeho osobního života nedávali prakticky nic. Já osobně jsem se teda tehdy určitě nebral jako nějaká slavná osobnost, na jejíž soukromí jsou všichni zvědaví.
Co ti tvorba na Youtube přinesla? Tehdy asi pocit uznání. Pocit, že mi něco jde, že někomu přijdu zajímavý, že mě někdo bere. Zkrátka ty věci, po kterých každý v pubertě touží. Mně se toho přijetí ze strany ostatních tehdy nedařilo dosáhnout v offline životě, tak jsem si to vykompenzoval na internetu. Celkem by mě zajímalo, kolik youtuberů to má dneska podobně.
Můžeš zmínit nějaké milníky, které ukazovaly na to, že už něčím na Youtube jsi? A co považuješ za svůj tehdy největší úspěch na platformě?U vytržení jsem třeba byl, když se moje nějaké moje video poprvé objevilo v trendech, nebo když pak počet zhlédnutí šel do statisíců, a potom dokonce k milionu. Vtipné taky bylo, když mi správci Youtube zablokovali parodii na Rytmusovy Zlatokopky na základě stížnosti nějakého manažera z vydavatelství Tvoj Tatko Records. To jsem přemýšlel, jestli se to video nedostalo až k Rytmusovi.
A za svůj největší úspěch na Youtube zpětně považuju to, že jsem včas skončil, začal se věnovat něčemu jinému a nedopadlo to tak, že bych se třeba i v pětadvaceti letech pokoušel dělat videa pro lidi, kterým je o deset míň.
Kdo tě inspiroval, aby ses stal youtuberem? Byl to vůbec tvůj cíl?K tomu, abych vzal kameru do ruky a namířil ji na sebe, mě asi nejvíc inspirovali lidi, kteří kdysi začínali na Stream.cz, Kazma, Noisebrothers nebo Viralbrothers. Točili sice úplně jiné věci, ale byli první, kdo ukázali, že amatérská internetová videa mohou lidi bavit.
Slovo youtuber v roce 2010 ale vůbec neexistovalo a jen málokomu z českých tvůrců videa vydělávala natolik, že by je brali jako svou jedinou obživu. Já jsem si dokonce natáčením videí nevydělal ani korunu, protože jsem používal hudbu, na kterou jsem neměl autorská práva.
Dokážeš vyjmenovat nějaké spolu-youtubery „tvé” doby?Zároveň se mnou, tuším, slavili úspěch ještě Mr. Shontey, Nejfake a pak asi ti Viralbrothers.
Kam ses během své kariéry posunul? Co teď děláš?Potom, co jsem zahodil šanci stát se profesionálním youtuberem, jsem vystudoval žurnalistiku a sociologii, nastoupil do redakce Aktuálně.cz a teď tam píšu rozhovory do lifestylové rubriky.
Jak s odstupem hodnotíš ta videa, která jsi točil?Radši se na ně vůbec nedívám. Vždycky, když mě kamarádi na nějakém večírku chtějí potrápit, tak ty moje staré výtvory najdou, pustí je a já pak radši odcházím do jiné místnosti. Dneska už bych nic podobného nenatočil, ale svou tvorbu na Youtube beru jako součást svého dospívání, kdy člověk udělá spoustu trapností, za které se zpětně spíš stydí. Jenom ta videa jdou díky internetu logicky víc vidět.
Plánuješ se ještě na Youtube, respektive na jinou platformu, někdy vrátit?Nikdy neříkej nikdy. Dokážu si představit, že bych někdy v budoucnu natáčel videorozhovory nebo rozjel nějaký podcast, ale byla by to určitě víc publicistika než nějaká lidová řachanda, kterou jsem točil před lety. Přece jenom jsem za ty roky mentálně už o dost jinde, než když mi bylo šestnáct.
Tohle si právě puberťáci, kteří mi dneska na sociální sítě čas od času píšou, ať zase natočím nějakou parodii, neuvědomují. Mají pocit, že jsem pořád ten stejný blázen, který si na hlavu nasadil afro paruku a obrovské sluneční brýle a dělal vtípky o masturbaci nebo délce penisu.
Je možné se vrátit s videi ve formě, kterou jsi dělal před více než 10 lety? Je to vzhledem k jejich charakteru vůbec možné?Pokud člověk nezůstane celý život zastydlým puberťákem, tak to podle mě možné není.
Co si myslíš o samotném vývoji platformy Youtube jako takové?
Pokud se bavíme o české youtuberské scéně, tak mě osobně na ní chybí větší množství tvorby, která by cílila i na někoho, komu je třeba přes 20, nebo klidně přes 30. Bavilo by mě koukat na videa, která otevírají nějaká složitější společenská témata nebo klidně i kvalitní satira.
Většina domácí youtuberské scény ale bohužel zůstává u konzumu a humoru, který už je na mě moc plytký, povrchní. Kdybych měl tím pádem vyjmenovat několik výjimek, tak mě baví videa, co točí Kovy, a jako člověka, který sám dělá rozhovory, se mi líbí hodinové, dvouhodinové rozhovory, co dělá moderátorka Lili v pořadu Real Talk. Škoda, že podobných věcí není víc.
Jméno: Honza Mikulka (dalšími členy byli Michal Koníček a Martin Brož)
Povolání: Videomaker známý hlavně jako jeden z dvojice tvůrců Honest Guide s Jankem Rubešem
Připomněl bys, jaký typ videí jsi na Youtube s Českou Bombou uploadoval?
S Českou Bombou jsme natáčeli primárně skeče a parodie. Bavili nás filmy, chtěli jsme natáčet celovečeráky a nakonec jsme jeden i natočili. Ve školním roce 2005/2006 jsme udělali „Příběhy obyčejného školáka“. Byl to film z prostředí školy, na který se dealuje jako droga cukr. To jsme ještě netušili, že se jednoho dne vážně ve školách začnou zakazovat automaty na Colu a podobně.
Každopádně z hlediska přípravy to bylo dost náročný, taky se rychle rozvíjel internet, který nebyl na dlouhý formát vůbec ready. Youtube ti nedovolil nahrát delší video než 10 minut nebo soubor větší než 1 GB, pro nás technicky dost problém. Takže jsme začali dělat kraťasy. Dost jsme kravili – dělali jsme ankety na ulici, listy „Top 5" (jako např. top 5 míst, kde v Praze někoho zabít, např. kinosál, kde se promítal film Agáty Hanychové Crashroad – byla to jistota, že tam nikdo nebude) nebo hudební parodie.
Kdo všechno Českou Bombu tvořil?Byli jsme parta spolužáků ze základky, zpočátku nás bylo asi 5, ale s přechodem na střední začali bohužel lidi odpadávat a věnovat se jiným koníčkům – zůstali jsme nakonec hlavní trio Michal Koníček, Martin Brož a já.
Kdy jste začínali a jak vzpomínáš na kariérní začátky?S natáčením jsme začali v roce 2004, kdy jsem si pomocí peněz za brigády a příspěvku k Vánocům od mamky mohl koupit svojí první kameru. S mým nevlastním bráchou jsme na chatě začali přetáčet scény z filmu Snowboarďáci, kterej zrovna válel v kinech. Dělali jsme na vlastní verzi, trochu jako film „Be Kind Rewind“.
Natočili jsme jednu scénu Snowboarďáků, přišlo nám, že se nám to vážně hodně povedlo (rozuměj rozhodně ne) a řekli si, že takhle přetočíme celej film. A během vánočních prázdnin jsme to na chatě společně s rodiči a kamarády fakt natočili. Kdyby to bylo na ČSFD, bude to mít dnes slušných 5 %. Pojmenovali jsme to Ježdíkáři a byl to fakt odpad. Ale hrozně jsme se u toho bavili a začali točit další věci.
Nikdo nemůže vyvracet, že vaše internetové tažení bylo úspěšné. Co bylo tehdy nejdůležitější pro to, aby se člověk dostal nahoru?Tenkrát bylo fakt málo tvůrců. Dneska má každej super chytrej telefon, na kterým dokáže natočit a sestříhat cokoliv. To tenkrát nebylo. V podstatě každej, kdo se trochu snažil a tvořil, mohl prorazit. Proto se to povedlo i nám. Určitě jsme nikdy nebyli nejvtipnější a nejlepší, ale pořád nás to strašně bavilo a nepolevovali jsme. Vymýšleli jsme nový a nový nápady a tvořili. A měli jsme štěstí, že to bavilo i další lidi.
Co ti tvorba na Youtube přinesla?Primárně mi tvorba na Youtube přinesla nabídku tvořit na Stream.cz. Všimla si nás nějaká producentka a nabídla nám, ať dáváme videa na Stream. Tenkrát to byla stránka pro uživatele. Youtube u nás komunity nijak nepodporoval, nebyl ani v českém jazyce, český obsah tam v podstatě nešlo najít. Stream proto začal tahat tvůrce k sobě a ukazovat je českým divákům. A pak samozřejmě zkušenosti a tak, ale to je nuda.
Pamatujete na LuŠtěLu? Jedno z nejznámějších videí České Bomby byla parodie jejich hitu Patnáctiny
Můžeš zmínit nějaké milníky, které ukazovaly na to, že už něčím na Youtube jste? A co považuješ za váš tehdy největší úspěch na platformě?Největší bizár bylo, že když tenkrát tvoje video mělo 10 000 views, znali tě všichni. Na ulici tě zastavovali lidi, chtěli podpis... ještě jsme neměli smartphony, že jo. To byl úplnej úlet. Začaly se ozývat progresivní značky a chtěly ti za video zaplatit. To byl rok 2007, 2008. Nijak jsem ale nevnímal, že „něčím jsme". Prostě jsem dělal, co jsem měl rád – natáčel videa. Nikdy by mě do tý doby nenapadlo, že mě to jednou bude živit.
Kdo tě a tvé kolegy inspiroval, aby jste se stali youtubery? Byl to vůbec váš cíl?Náš cíl to určitě nebyl. Začínali jsme v době, kdy reálně ještě Youtube ani youtubeři neexistovali. Chtěli jsme natáčet videa, takže tohle šlo úplně mimo nás. Vzniklo to až v době, kdy už jsme natáčeli. Tím, že jsme začínali natáčením „filmů" (ty uvozovky si to zaslouží), tak jsme se pohybovali po fórech jako amaterskefilmy apod. Mimochodem, to není adult stuff.
Dokážeš vyjmenovat nějaké spolu-youtubery „vaší” doby?Časem se vyrojili další blázni, kteří nahrávali videa na internet. Nejviditelnější byli určitě Noisebrothers – Jindra Malík a Janek Rubeš, se kterými jsme se rychle skamarádili, protože nás spojovala podobná touha blbnout. Pak určitě zawy, super kluk původně z Liberce, Budweisers, jasně, z Budějic, Meldík, dneska Viralbrother, tenkrát Meldiczech, nebo Kazma.
V podstatě jsme se všichni znali, kamarádili a pořádali společný party – některý dost šílený. To bylo ještě dlouho předtím, než se z některých stali full-time celebrity apod.
Kam tě tvá kariéra posunula, co teď děláš? A co dělají tví bývalí kolegové?Videím se věnuju pořád. Měl jsem štěstí, že jsem si sedl s lidmi kolem Stream.cz, kteří mi dali šanci a práci. S Jankem Rubešem děláme náš pořad pro turisty Honest Guide, který běží právě na Youtube a který má přes 100 000 000 views!
S Jankem jsme udělali fůru věcí – videoklip Ostrava!!! s Rudou z Ostravy. Teď Michal připomínal, že je to už 10 let, co jsme to spáchali. S Romanem Vaňkem jsme třeba tvořili pořad Peklo na talíři.
Mojí práce si všiml i Český olympijský výbor, který mě pozval na olympiádu do Ria a do Koreje, kde jsem pro ně tvořil obsah. Dělal jsem na kampaních pro Pepsi, spolupořádal hudební festival, točil dokument o Majálesu nebo společně s Jankem a Eliškou Podzimkovou připravil knížku. Za ní jsme dostali ocenění Kniha roku v kategorii Naučná literatura. S Honzou Tunou jsme tvořili cestovatelský pořad „Honza na cestách"...
V podstatě se pořád snažím motat kolem tvorby něčeho. Video mě pořád baví. Jsem nejvíc rád, že se tím můžu živit, v podstatě se svým nejlepším kamarádem chodím po městě a hledáme témata k natáčení. A pořád jich je dost.
Co se týče kluků, Michal i Martin šli od natáčení dál. Martin se filmům věnuje – kontroluje případné technologické chyby předtím, než se pustí do distribuce, denně tak vidí asi 3-4 filmy; Michal dělá něco v rámci kartografie nebo územního plánování.
Plánuješ se ještě na Youtube, respektive na jinou platformu, někdy vrátit ve formě, kterou jsi dělal před více než 10 lety? Bylo by to kvůli zpřísněným pravidlům pro monetizaci vůbec možné?V plánu to nemám. Primárně proto, že nemám svoji starou partu, kterou by to bavilo. Já chtěl být vždycky primárně za kamerou, ale nakonec jsem byl i před ní. Čistě proto, že jsem neměl dostatek „herců". Teď si na Youtube primárně odkládám svoje videa z cest (roadtrip po USA, výlet na Zéland, Peru atd.), ale komfortně se cítím za kamerou, když mám šanci trochu režírovat.
Pravidla pro zpřísnění monetizace nevnímám nějak zásadně. Honest Guide, který běží na Youtube, publikujeme každý týden, a jestli jsme za ty 4 roky měli jeden nebo dva problémy? A to se často hádáme ve směnárnách, když bráníme zákazníky/turisty, které směnárníci okradli.
Jak s odstupem hodnotíš ta videa, která jsi dělal?Něco se povedlo víc, něco míň. Vždycky to ale pro nás byla sranda. Jsem za to hrozně rád, my jsme se bavili, občas se podařilo pobavit ostatní, a to byl cíl. Některý kousky bych klidně z internetu dal pryč, na druhou stranu v těch hlubinách už to pravděpodobně nikdo nikdy nenajde. Dokud se samozřejmě nepředvídatelný Youtube algoritmus nerozmyslí vytáhnout 11 let starý video a tlačit ho na homepage.
Tak či tak, vnímám to hlavně jako nějakou památku na starý časy. Co si budem, až se za 20 let s klukama potkáme na třídním srazu, rádi si zavzpomínáme a třeba si něco v tý šílený 480p kvalitě pustíme.
