Zpravodajský portál pro moderní generaci, která se zajímá o aktuální dění.
Zajímá tě aktuální dění? Zprávy z domova i ze světa najdeš na zpravodajském webu. Čti reportáže, rozhovory i komentáře z různých oblastí. Sleduj Refresher News, pokud chceš být v obraze.
Policie netušila, že spolupracuje s brutálním sériovým vrahem.
Německá média popisují Fritze Haarmanna jako jednoho ze svých nejznámějších sériových vrahů. A určitě nepřehánějí. Podle jeho života vzniklo několik filmů a dokonce bizarní skladba, která se dlouhou dobou udržela v německých hitparádách.
Oběťmi jeho sexuální a vražedné touhy se stávali chlapci ve věku od 10 do 22 let. Větší část tvořili mladí muži v teenagerském věku. Těm se během toho, co je škrtil, zakousl do Adamova jablka (ohryzku). I proto si vysloužil přezdívku Upír z Hannoveru nebo Vlčí muž.
Z jakého důvodu považoval sekání obětí za „hroznou práci“
Jak přijal rozsudek smrti
Fritz Haarmann (v strede) Zdroj: Bundesarchiv/Wikimedia
Kriminálník a zároveň policejní informátor
Malý Friedrich Haarmann přezdívaný Fritz narozený v roce 1879 vyrůstal v chudé rodině hasiče Ollieho a invalidní ženy v domácnosti Johanny. Kromě Fritze jeho rodiče v německém Hannoveru vychovávali 5 dětí. Ty se pravidelně stávaly svědky rodičovských konfliktů.
Fritze v dětství psychicky týrala máma, která ho prý oblékala do dívčích šatů a chlapce místo provádění „mužských aktivit“ nechala hrávat si s panenkami. Dobrý vztah neměl ani se svým otcem, jehož od raného věku nenáviděl a „soupeřil“ s ním i v dospělosti.
V 16 letech ho poslali na vojenskou školu, ale krátce na to u něj propukla epilepsie, a tak se musel vrátit domů. Po návratu do Hannoveru sexuálně znásilnil prvního chlapce, za což ho v roce 1897 umístili na psychiatrii. Navzdory jeho homosexuální orientaci se koncem 19. století zasnoubil se svou přítelkyní. Jejich vztah ale trval jen do roku 1905.
V následujících letech se z něj stal kriminálník, který se snažil živit menšími podvody a krádežemi, kvůli čemuž vícekrát skončil ve vězení. První světovou válku tedy nestrávil na frontě, ale za mřížemi. V tomto období se z něj stal informátor.
Policie využila jeho kriminální zkušenosti a kontaktů, které mohli zužitkovat na chytání „větších ryb“. Tehdy ani netušili, že s nimi spolupracuje budoucí obávaný sériový vrah. Cellesche Zeitung odůvodňuje jejich vzájemně výhodnou spolupráci tak, že policie neměla po první světové válce dostatek mužů, a tak museli občas „přimhouřit oko“.
Policie si nevšimla, že v bytě skrývá uříznutou hlavu
V roce 1918 se poprvé dostal do vězení za sex s nezletilým chlapcem, při kterém ho přistihla v jeho bytě policie. Homosexualita navíc byla v té době v Německu nelegální, takže by měl Fritz zřejmě problémy, i kdyby ho našli v posteli s dospělým mužem.
Přidej se do Refresher Clubu
Co se dozvíš po odemknutí?
Proč podle vlastních slov kousal muže do krku
Co se zpívá ve skladbě o sériovém vrahovi Fritzovi Haarmann
K Fritzovi je ale tehdy zavedlo pátrání po 17letém Friedelovi Rothe, uvádí All that's interesting. Podle svědků se totiž s nezvěstným Friedelem setkal jako poslední právě Fritz Haarmann. Policisté v jeho bytě nic nenašli, přestože měl podle vlastních slov za kamny v novinách zabalenou jeho hlavu. 17letý Friedel Rothe se 25. září 1918 stal jeho úplně první oficiálně známou obětí.
Spojitost s nezvěstným mu ale tehdy nedokázali prokázat, a tak si za sex s nezletilým odseděl pouze 9 měsíců a v roce 1919 se dostal na svobodu. Jak píše NDR, v témže roce poznal 17letého Hanse Grans – svého budoucího milence a spolupachatele.
Ten byl ve špatné finanční situaci, a tak Fritzovi Haarmann nabídl své tělo. Fritz výjimečně odolal vražedným choutkám a nechal Granse žít. Sériový vrah později tvrdil, že Hans „byl pro něj jako synem“. Svého „syna“ však zatáhl do vražedné hry, pro kterou téměř přišel o život.
Fritz Haarmann na páchání zločinů využil tehdejší špatnou ekonomickou situaci v Německu, která vznikla po skončení první světové války. Místem, na kterém „lovil“ mladé muže, se stala hannoverská stanice. Na ní častokrát našel uprchlíky bez domova. Ti mnohokrát při pomyšlení na nabízené ubytování či jídlo nedbali na potenciální riziko.
A když se mu nedařilo s uprchlíky, přizval si k sobě mužské prostituty. Fritz si jako své oběti vybíral výhradně mladé muže ve věku 10 až 22 let. Chlapce v bytě pohlavně zneužil a zavraždil. V mnoha případech jim prokousl ohryzek (popisoval to jako „pokousání z lásky“), kvůli čemuž získal také přezdívku Upír z Hannoveru nebo Vlčí muž. Těla obětí rozsekal a většinou naházel do řeky Leine.
Jejich maso měl občas prodávat s tím, že mělo jít o delikatesu ze zvířete. Na některých kouscích si prý dokonce sám pochutnal. Jeho údajný kanibalismus a prodej lidského masa se však oficiálně nepotvrdil, píše Murderpedia. Na druhou stranu ale víme, že si přivydělával prodejem oblečení svých obětí. S tím mu pomáhal jeho milenec Hans Grans.
Hans oblečení Fritzových obětí (prý v nevědomosti) dokonce nosil, což potvrdili i rodiče jednoho ze zavražděných, kteří rozpoznali šatstvo svého syna. Fritz Haarmann od února 1923 do června 1924 podle Die Welt vraždil průměrně jednou za měsíc.
Svou poslední oficiálně známou oběť, 17letého Ericha de Vriese, zavraždil 14. června 1924. Policie si začala dávat dohromady mnohé stopy a podezření padlo na jejich konfidenta Fritze Haarmanna. Čtyři dny po jeho poslední vraždě ho začali sledovat dva policisté v utajení. Fritz si krátce na to vyhlédl mladého chlapce, kterého ve svém bytě znásilnil. Po tomto činu si na podezřelého pořádně „posvítili“.
Rozsekávání obětí považoval za „hroznou práci“, která se však musela udělat
Při policejní prohlídce u Fritze Haarmanna policie našla spoustu oblečení jeho obětí, které ještě nestihl prodat. Ložní prádlo, podlahy a stěny měl zabarvené od krve. Jeho sousedé policii potvrdili, že ho v bytě navštívilo mnoho mladých mužů. Fritze v časných ranních nebo večerních hodinách viděli vynášet pytle, ve kterých se zřejmě nejednou nacházely kusy těl obětí.
Obsah pytlů podle dvou sousedů, kteří ho sledovali, vyhazoval do řeky Leine. V řece a jejím okolí později policisté podle Cellesche Zeitung našli zhruba 500 ostatků kostí, které přiřadili k 22 osobám. Fritz Haarmann zpočátku všechna obvinění policie odmítal, později se ale k některým vraždám přiznal. Policisté však při vyšetřování zřejmě využili nekalé praktiky.
V 90. letech se podle NDR zjistilo, že policie Haarmanna při výslechu bila a do místnosti s ním donesla kosti obětí, kterými na něj vyvíjeli tlak. Informace se do médií dostaly díky memoárum tehdejšího inspektora Hermanna Lange. Fritz Haarmann před soudem tvrdil, že chlapce na bytě nikdy předem neplánoval zavraždit, ale když viděl jejich ohryzek, musel se do něj jednoduše zakousnout. Důvody, proč vlastně vraždil, nedokázal nebo nechtěl objasnit.
Mezi důkazy, které proti němu použili, patřilo i několik lebek obětí z řeky. Fritz však popřel, že by do řeky házel lebky, ty prý s jednou výjimkou rozdrtil na malé kousky. Zbavování se důkazů prý ale nenáviděl. Podle News38.de řekl, že „rozsekávání obětí bylo hroznou prací“. Po první vraždě mu z krájení oběti mělo být 8 dní fyzicky špatně, tvrdil.
Vyžádal si trest smrti a soud mu vyhověl
Filozof a soudní pozorovatel Theodor Lessing ve spise Haarmann-Protokollen podle Die Welt popsal Fritze Haarmanna jako na první pohled citlivého a nejistého, ale zároveň velmi bystrého muže. Tyto vlastnosti stály v kontrastu ke krutosti, se kterou se setkali všechny jeho oběti.
Sériového vraha obžalovali z 27 vražd, ze kterých se prokuratuře podařilo Haarmanna usvědčit z 24. Skutečný počet obětí však může být větší. Podle sériového vraha jich mělo být kolem 30 až 40. Později toto číslo navýšil na 50 až 70, píše All that's interesting.
„Chci být sťat. Je to jen krátký moment, pak budu mít klid,“ řekl sériový vrah před soudem, který ho odsoudil na popravu gilotinou. Rozsudek soudu respektoval. Prohlásil, že kdyby se dostal na svobodu, zřejmě by znovu vraždil. Před popravou si vyžádal doutník a kvalitní brazilskou kávu. 15. dubna 1925 45letého Fritze Haarmanna popravili. Těsně předtím řekl, že svých činů lituje, ale nebojí se smrti.
Jeho milence Hanse Grans odsoudili na smrt, ale později mu trest snížili. Die Welt uvádí, že se ho Fritz Haarmann snažil záměrně namočit do vražd, protože se cítil svým milencem kvůli jeho výpovědím zrazen. V dopise, který našla policie, ale Haarmann uvedl, že Hans o vraždění nevěděl, a tak při novém procesu dostal pouze 12 let.
Odborník na sériové a masové vrahy Andrej Drbohlav ve své knize Psychologie sériových vrahů označil Fritze Haarmanna za hedonistický typ vraha, který „zabíjí, protože vraždu považuje za požitek.“ Takový typ vraha vnímá jako výjimečný a vraždami se chce chlubit a zviditelnit, o čemž svědčí i jeho výroky.
U soudu řekl, že kdyby nevraždil, pochovali by ho a nikdo by o něm nevěděl. „Takto mě však znají všichni,“ řekl Fritz Haarmann a jmenoval Ameriku, Čínu, Japonsko nebo Turecko. Cítil se zjevně hrdý. Přál si dokonce, aby na jeho náhrobní kámen vyryli „Zde spočívá masový vrah Haarmann“, uvádí NDR (poznámka redakce – ve skutečnosti nebyl masovým, ale sériovým vrahem). Jeho požadavku nevyhověli.
Činy Fritze Haarmanna vyvolaly po celém Německu kritiku vůči komunitě homosexuálů, kterou stát již dříve postavil mimo zákon. Homofobie v Německu ale po činech Fritze Haarmanna značně vzrostla.
Německý Stern zmiňuje, že podle vražd Fritze Haarmanna vznikla v pozdějších letech píseň Warte, Warte nur ein Weilchen (Počkej, jen chvíli počkej). Mnozí umělci přezpívali skladbu v odlišných verzích. Jedna z nich od Iny Brosow a Rudolfa Scherflinga se dostala v roce 1961 do německých hitparád.
V bizarním textu skladby se zpívá o tom, že i „za tebou přijde Haarmann s malým sekáčkem na maso“ a „promění tě na mleté maso“. V muzeu policie v Nienburgu se mimochodem dodnes nachází Haarmannův sekáček, kterým krájel oběti.
