Prý ovládají světovou ekonomiku a financují každou válku. Rothschildové ovšem skrývají mnohem méně senzační rodinnou historii

Naneštěstí majetek Rothschildů nedokáže odhadnout nikdo. V minulosti se objevovaly odhady popisující jeho objem od 200 do 350 miliard dolarů, ale byly založeny na pochybných zdrojích.

Jednotlivé dluhopisy, cenné papíry a nemovitosti jsou rozděleny mezi desítky či stovky členů rodiny a tak je prakticky nemožné zjistit přesnější čísla. V žebříčku nejbohatších lidí najdeš pouze jména jako Jacob Rothschild, jehož majetek dosahuje okolo 5 miliard dolarů, ale ve skutečnosti se se svou rodinou před lety rozhádal a většinu majetku vydělal sám. Anebo jméno Nathaniel Philip Rothschild s majetkem odhadovaným na více než 1 miliardu dolarů.

Rodinná tradice

Ochránit soukromí své rodiny před zraky veřejnosti považoval za prioritu už i muž, který velkou bankovní dynastii nastartoval. Mayer Amschel Rothschild se narodil v roce 1744 do rodiny obchodníků s textilem ve Frankfurtu, začíná popis rodiny encyklopedie Britannica.

Rodina to neměla snadné, protože žila v židovském ghettu uprostřed Frankfurtu, kde platila tvrdá pravidla. V neděli dokonce nesměli Židé vycházet ze svých domovů a tak se věnovali zejména obchodování se vším, co jim přišlo pod ruku.

Už otec Mayera Amschela Rothschilda pochopil, že peníze se dají nejlépe vydělat správnými investicemi. Začal se proto živit prodejem a obchodováním se vzácnými mincemi, což ho přivedlo až ke knížeti Vilému 1. Hesenskému, uvádí National Trust Collections.

Ten se o několik let později stal jedním z vládců tehdejší Evropy, kteří získali právo volit budoucího panovníka Svaté říše římské národa německého. Jako vládce zřejmě nejbohatšího území starého kontinentu Vilém pochopil, že se svým majetkem musí zacházet opatrně a sám na to stačit nebude.

Mayer Amschel Rothschild tedy využil konexe, které vznikly mezi jeho otcem a panovníkem, a začal pracovat jako správce knížecího majetku nazývaný jako dvorní agent nebo dokonce dvorní žid, vysvětluje Forbes.

Přes tvrdá protižidovská pravidla v té době měli členové tohoto národu důležitou výhodu. Náboženství jim totiž nezakazovalo pracovat s penězi či půjčovat na dluh, a tak ve většině větších i menších panství měli na starosti pokladnu právě oni. Vilému 1. Hesenskému se spolupráce s Rothschildem začala vyplácet zejména tehdy, když na scénu přišel Napoleon Bonaparte a začal si Evropu upravovat podle vlastních představ, doplňuje Investopedia.

Rothschildovi se podařilo do velké míry skrývat finance Viléma 1. Hesenského před chamtivým Napoleonem, za což Mayer Amschel vděčil rafinovanému kroku, který provedl na konci 18. století.

Mayer Amschel ve službách knížete pochopil, že na vládních machinacích v tehdejší Evropě by mohl se svou rodinou vydělat, a tak každého ze svých pěti synů vyslal do jedné z finančních metropolí tehdejšího světa. Cílem se tak stala města Londýn, Paříž, Vídeň, Neapol a Frankfurt. 

Nepřehnat zisky

Své syny, které měl se svou manželkou pocházející z rodiny podobně vlivného dvorního agenta z prostředí německé šlechty, vyslal do světa s několika hlavními zásadami.

Ženit se mohli jen se svými vzdálenými příbuznými. A protože ženy měly v rodině zakázáno dědit majetek, raději se sestřenice z rodiny Rothschildů vdaly za své bratrance, než by rodinné pravidlo porušily a snížily svůj společenský kredit o několik pomyslných stupínků v hierarchii tehdejší společnosti.

Mayer Amschel svým synům Nathanovi, Carlovi, Jamesovi, Amschel Mayerovi a Solomonovi vysvětlil, že ve svém podnikání a investicích nemají myslet na okamžitý maximální profit, uvádějí Hospodárske noviny. Měli přikázáno své zisky opětovně investovat do aktivit, které mají zajistit budoucí zisk  a těmito opatrnými rozhodnutími tak postupně zvelebovat rodinný majetek. Některým to ovšem šlo lépe než jiným.

Nejšikovnější byl po odchodu do Londýna syn Nathan. I když ho původně otec vyslal do Londýna rozšířit textilní byznys rodiny, v průběhu několika let se Nathan přiučil bankovnickému řemeslu a netrvalo dlouho a zapletl se rovnou do královského majetku.

Z peněz, které se starému Mayeru Amschelovi podařilo získat díky spolupráci s Vilémem 1. Hesenským, půjčovala rodina evropským panovníkům té doby, kteří často neměli dostatečnou hotovost, a tak se museli spoléhat na půjčky od jiných bohatých rodin.

Nathan tak v Londýně, společně se svým bratrem Jamesem, vycítili příležitost zejména v době válek s Napoleonem Bonaparte, vysvětluje Britannica. Z londýnské firmy na prodej textilu se zanedlouho stala banka N. M. Rothschild & Sons, z pařížské zase Rothschild Frères a společnými silami se pustili do financování britské válečné kampaně proti Napoleonovi.

Britský byznys

Velká Británie neměla v době Napoleonských válek peněz nazbyt. V té době se ve většině Evropy platilo zejména mincemi a dukáty ze zlata nebo stříbra a Wellingtonova armáda, která byla společně s pruskou armádou hlavními aktéry závěrečného boje proti Napoleonovi, vyžadovala obrovské množství hotovosti.

Aby se armáda mohla pohybovat přes území Portugalska nebo Španělska, potřebovala peníze, aby mohli velitelé svým mužům zajistit jídlo a vybavení na postup směrem k francouzské armádě, uvádí Investopedia.

V této chvíli do hry vstupuje opět rodina Rothschildových. Nejen, že půjčovali peníze samotné britské vládě, aby mohla ve válce pokračovat, ale díky své mezinárodní síti kurýrů a pašeráků uměli shromažďovat zlato a stříbro a v pravidelných intervalech ho bezpečně dopravit přímo k Wellingtonově armádě, doplňuje Washington Post.

Přitom tyto služby britská vláda nejprve hledala u jiných firem působících v Londýně, jenže nikdo se na bojišti neosvědčil, a tak dostali šanci Rothschildové. Nathan působící v Londýně zapůsobil natolik na vládu, že se za několik let stal osobou, která měla takový přehled o financích královské rodiny, že ho někteří nazývali skutečnou myslí britské vlády, píše Jet. 

Nathan ve Waterloo

Napoleon Bonaparte padl při svém náhlém návratu z exilu na Elbě v Bitvě u Waterloo v dnešní Belgii. Na Napoleonově porážce prý rodina Rothschildů štědře vydělala, protože sám Nathan, jako manažer londýnské pobočky rodinné banky, měl mít informace o výsledku Bitvy u Waterloo jako první.

I když historik Niall Ferguson prakticky potvrdil, že kurýři rodiny Rothschildů dokázali přinést tuto informaci přes Lamanšský průliv mezi prvními, Nathan ji měl využít ještě lépe. Koloval o tom pamflet z roku 1846.

Na plakátu, který se na svém konci pyšnil podpisem „Satan“, byl napsán příběh o tom, jak prý Nathan Rothschild zdáli pozorně sledoval Bitvu u Waterloo, uvádí The Independent. Hned po ukončení měl sednout na svého rychlého koně a v přístavu podplatit rybáře, aby ho navzdory bouři převezl zpět do Británie a na Londýnské burze měl díky informaci o vítězství Wellingtonovy armády dávno před všemi ostatními investory vydělat v průběhu několika hodin 20 milionů franků. Tento příběh ale není pravdivý, uvádí Washington Post.

Jak uvádí historik Niall Ferguson, i když se informace dostala k Nathanovi v Londýně dřív než k mnohým jiným politikům, nešel rovnou na burzu, aby na ní vydělal. Ve skutečnosti si Nathan Rothschild uvědomil, že bude lepší, pokud novinu co nejdřív oznámí samotné vládě, a tak i učinil.

Sám se ale údajně nechtěl připravit o vidinu slušného výdělku a tak provedl jednu z nejodvážnějších finančních operací, která se kdy investorovi v historii podařila. V úvodu je třeba uvést, že Rothschildové pomáhali evropským panovníkům a vládám vydávat i státní dluhopisy, vysvětlují Hpspodářské noviny.

Státy tak vydávaly cenné papíry, které prodávaly občanům či jiným státům a za dluhopisy získávaly peníze. Když neměly dost peněz, díky dluhopisům takto uměly vydělat kapitál zejména na pokračování války. Po dobu Napoleonských válek tak Britská vláda vydala mnoho dluhopisů, protože potřebovala nasbírat dostatečnou sumu na vojenské výpravy a Nathan Rothschild v tu chvíli věděl, že ve Waterloo vojenské tažení skončilo.

Nehrálo mu to do karet, protože když se Napoleon Bonaparte vrátil z exilu na Elbě, tak trochu očekával, že válka bude pokračovat déle, než tomu bylo ve skutečnosti. Své peníze tak investoval do podpory probíhajícího konfliktu s vidinou dlouhodobého zisku, ale brzké ukončení mu udělalo čáru přes rozpočet. Namísto smutku měl tedy vymyslet novou troufalou taktiku.

Nathan Rothschild prý začal krátce po vítězství Wellingtonovy armády skupovat Britské vládní dluhopisy. Cena dluhopisů předtím stoupala a tak nešlo o nejlevnější investici. Po ukončení války už dluhopisy nebyly potřeba jako dřív. Nathan ovšem zakoupené dluhopisy neplánoval prodat okamžitě po vyhlášení britského vítězství nad Napoleonem, píše Jet.

Rothschild své portfolio dluhopisů údajně držel ve vlastnictví přibližně dva roky, a když se cena vyšplhala opět téměř na maximum, začal je prodávat se ziskem několika desítek procent. Díky rozsahu vstupní investice měl na této transakci vydělat v přepočtu na současnou měnu několik stovek milionů, čímž svůj už tak slušný majetek vystřelil do závratných výšin.

Nacisté je nesnášeli

Nejúspěšnější banky vybudovala rodina Rothschildů ve Velké Británii a Francii, ale jeden z pěti synů, Salomon, v roce 1820 otevřel první rodinnou banku v tehdejším Rakouském císařství. Ve světě financí nebyl tak obratný jako bratři Nathan a James, ale nepočínal si vůbec špatně. Rothschildové si v první polovině 19. století uvědomili, že nejlepší investice se vyplatí zejména v oblasti infrastruktury, píše Investopedia.

V evropských zemích začal rozmach železnice, protože průmyslová revoluce společně s vynálezem parního stroje připravila prostor i pro budování rozsáhlých spojů mezi městy a jednotlivými říšemi. Salomon tak v roce 1836 investoval do stavby železnice v Rakousku a císařovi rodinná banka pomáhala s výběrem kapitálu pro další projekty.

Vše ovšem překazil nástup nacismu. V roce 1938 anektovalo nacistické Německo území Rakouska a netrvalo dlouho a nacisté zabavili Rothschildům jejich majetek, stejně jako banku S M von Rothschild. Nejprve rodinu přinutili prodat svou banku pod cenou, a pak ji rovnou přesunuli pod státní správu. A co víc – Rothschildům ukradli stovky uměleckých děl.

Rothschildové doplatili na svůj židovský původ, který nacisté netolerovali. Rodinou byl posedlý dokonce i nacistický ministr propagandy Joseph Goebbels, který nechal režiséra Ericha Waschnecka natočit film s názvem Die Rothschilds. Film popisuje chování rodiny Rothschildů v době Napoleonských válek se silným protižidovským podtextem.

Goebbels přikázal, aby ve filmu Rothschildové jako židovská rodina zneužili peníze Viléma 1. Hesenského, který se odmítl v roce 1806 přidat na stranu Napoleona, a díky rozšíření falešné zprávy o vítězství Napoleona u Waterloo způsobili dočasný pád londýnské burzy. Než se burza vzpamatovala, Nathan Rothschild prý nakoupil akcie za nízké ceny a následně je prodal s obrovským ziskem, přičemž Vilémovi 1. vrátil jen původní částku s nízkými úroky.

Nacisté se takto snažili formovat veřejné mínění Němců. Joseph Goebbels chtěl jako mistr propagandy veřejné mínění obrátit ve svůj prospěch, k čemuž mu měl sloužit i film Die Rothschilds, píše Washington Post.

Bankovní instituce rodiny se v Rakousku už nikdy nevrátila ke své zašlé slávě, ale rakouská vláda na základě tlaku veřejnosti v roce 1999 vrátila zbývajícím dědicům Rothschildů desítky uměleckých děl, které nacisté ukradli a většinou skončila v muzeích. Díla navrácená v roce 1999 měla hodnotu okolo 90 milionů dolarů, informuje The New York Times. 

Rothschild, který se od rodiny odtrhnul

Během 20. století se situace rodiny Rothschildových zkomplikovala. Nejen, že doplatili na spekulativní investice před první světovou válkou, ale nepomohla jim ani rozsáhlá hospodářská krize, která započala ve Spojených státech amerických na konci 20. let minulého století. Když už to vypadalo, že se situace uklidní, k moci nastoupili nacisté a zabavili Rothschildům majetek v Rakousku, na což rodina neměla dlouhá léta odpověď.

Když utichly dva největší vojenské konflikty v historii, zaměřili se Rothschildové zejména na standardní bankovní služby a investice. I když to trvalo téměř 200 let, pařížská a londýnská větev rodiny se nakonec spojila krátce po přelomu milénia.

Banka N M Rothschild & Sons, kterou v roce 1811 založil Nathan Rothschild ve Velké Británii, se spojila s francouzskou společností Paris Orléans, která začínala jako železniční společnost, ale Rothschildové ji po druhé světové válce transformovali právě na svou holdingovou a investiční společnost, objasňuje Britannica.

Soužití rodiny Rothschildových v posledních desetiletích nebylo právě harmonické. V roce 1980 se Jacob Rothschild rozhodl odejít z banky N M Rothschild & Sons, kterou předtím vedl jeho otec. Otec však zvolil vědeckou kariéru, ztratil kontrolní právo nad bankou a té se zmocnil Jacobův bratranec Evelyn Robert de Rothschild.

Názory na fungování a expanzi banky se vzájemně lišily a tak Jacob ze svého postu rezignoval (uvádí Bloomberg) a pustil se do správy vlastního fondu Rothschild Investment Trust, dnes známého jako RIT Capital Partners.

I přes odchod z rodinného podniku vybudoval Jacob ze své firmy jeden z nejúspěšnějších a největších investičních fondů ve Spojeném království, díky čemuž se hodnota jeho majetku odhaduje na víc než 5 miliard dolarů.

Spojení s britskou národní korunou však zůstává dodnes a podtrhuje ho zejména Evelyn Robert de Rothschild, který od konce 60. let minulého století v různých pozicích vedl investiční společnosti rodiny Rothschildů. V roce 1989 mu dokonce královna Alžběta II. udělila rytířský titul, protože stál po jejím boku jako osobní finanční poradce.

V současnosti zůstává rodina Rothschildových stejně tajemná jako kdykoli předtím. I dnes mají své investice diverzifikované v různých oblastech od nemovitostí, infrastrukturních projektů, energie, chemického průmyslu a dokonce fosilních paliv až po umění.

V roce 2011 získala rodina kontrolu nad televizní stanicí Weather Channel, což na sociálních sítích spustilo lavinu konspiračních teorií o tom, že Rothschildové plánují ovlivňovat počasí ve světě, aby díky tomu mohli vydělávat na následcích přírodních katastrof. Samozřejmě ani jedna z nejbohatších rodin na světě zatím způsob na ovládání počasí podle svých investičních potřeb nevynalezla.

Francouzská větev rodiny se stala světově uznávanou silou ve vinařství. Zejména díky konzervativnímu přístupu k investicím, které si Rothschildové udržovali od 18. století, dokonce podle vlastních slov zvládli i finanční krizi po roce 2007, ale zatím není známo, jak se rodinnému portfoliu daří v posledních měsících v době probíhající pandemie koronaviru. Jedno je ale jisté – legendy, konspirace a fámy se o vlivných finančnících budou šířit i nadále…