Toto jsou nejnebezpečnější cesty do školy z celého světa

Filipínská cesta džunglí přes obří zeď

Děti žijící v Madibagu, jenž se nachází na jihu Filipín, mají jeden z nejpozoruhodnějších a nejnebezpečnějších způsobů, jak se dostat do školy. Některé z nich musí samotné celé hodiny procházet džunglí, jiné zase riskují svůj život přechodem přes strmé skály a balvany zarostlé mechem a kořeny stromů.

Doporučeno

Nejnebezpečnější sídliště v Evropě bylo dějištěm krvavých válek mezi mafiánskými klany. Sen o dostupném bydlení nevyšel 27. dubna 2020 v 15:02

Rodiny z poloostrova Zamboanga del Norte mají své příbytky ve vysokých horách a škola, do které posílají své děti, stojí přímo v srdci těchto hor. Žáci pak musí každý den zdolat cestu džunglí, která je zakončena obrovskou zdí Pam-Pang, na níž musí vyšplhat. Sklon této zdi je na některých místech až 90 stupňů a stalo se na ní již několik smrtelných nehod.

Filipíny jsou také známé pro své rychle se měnící počasí, kvůli kterému jsou cesty stále mokré, kluzké a ještě více nebezpečné. I přes to však děti na tuto cestu plnou nebezpečí vyráží každé ráno, aby získaly své vysněné vzdělání.

V Bolívii vede cesta do školy přes rokli dlouhou 300 metrů

Údolí Yungas v Bolívii se chlubí jedinečnou krajinou, kde se Andské hory setkávají s amazonským deštným pralesem. V této odlehlé části jedné z nejchudších zemí Jižní Ameriky jsou děti každý den vystaveny velmi dlouhé a neuvěřitelně nebezpečné cestě do školy. A to vše s jedním cílem – chtějí vzdělání, které jim zajistí lepší život.

Cesta dětí obyvatel této vesnice vede přes rokli hlubokou více než 200 metrů a dlouhou asi 300 metrů. Tu zdolávají na podomácku vyrobeném zip-linu s rezavou železnou kladkou a opotřebovaným plastovým pytlem. I když se Bolívie často potýká s velkým větrem, kvůli kterému hrozí, že se převážený zasekne v půlce své cesty, děti lační po vzdělání natolik, že nezbývá než každý den doslova riskovat život na chatrném zip-linu.

Doporučeno

Amazonský prales se v důsledku klimatické krize a těžby mění v savanu 6. října 2020 v 10:14

Nikaragua plná hadů a silný proud řeky Rio Escondido

Na východním pobřeží Nikaraguy žijí rodiny, jejichž děti musí každý den pádlovat do školy přes řeku Rio Escondido, která je dlouhá bezmála 90 kilometrů. Jedná se o největší řeku v zemi, která má velmi silný proud a přejet přes ni je jednou z nejnebezpečnějších cest světa. Kromě silného proudu jsou děti také vystaveny nebezpečí v podobě hadů číhajících na stromech nad řekou a tři sestry z jedné z rodin také každý den svádí boj s děravou lodí, z níž musí neustále vylévat vodu, aby se nepotopily.

Některé z dětí se sice nemusí potýkat s nebezpečnou řekou, ale do školy putují přes hlubokou džungli, jež je zakončena hadím polem, které je rájem pro jedovaté korálové hady a hroznýše. Pokud je sychravé počasí, déšť vyhání hady z úkrytů a v případě odpoledních veder jsou zase hadi překvapivě živí a agresivní.

Skalnaté převisy a himálajská cesta po tenkém ledě

Dvakrát ročně musí absolvovat cestu na internát rodiny žijící v Himálaji. Na tu se připravují hned několik dní a teprve v případě, že v několika následujících dnech nehrozí žádná bouře, vydají se studenti na dobrodružnou cestu, které se přezdívá Chadar a vede přes obří zamrzlé plochy.

Děti na této cestě doprovází také otec, bez něj by totiž trasu dlouho několik dní nezvládly. Výprava začíná několika kilometry po zamrzlé řece, kterou pokrývá jen tenký led a kdykoliv se může některý z členů výpravy propadnout do vody. Je tedy nutné s každým krokem testovat tloušťku ledu a zároveň sledovat mohutné pohoří, jenž je doprovází na každém kroku a kdykoliv by se z něho mohl utrhnout kus laviny. Často se stává, že ostré slunce led rozpustí a otec dětí musí najít jinou cestu, která by je dostala až do města.

Nebezpečné dobrodružství vede po 20 centimetrů široké cestě na okraji řeky, po skalách a napříč jeskyněmi, ve kterých rodina musí také přespat. Jedná se o jednu z nejnebezpečnějších cest do školy, která trvá hned několik dní. Studenti se musí plazit po tenkém ledě, zdolávat skalní převisy pokryté ledem a kvůli nepředvídatelnému počasí není nikdy jisté, že se rodina ještě někdy shledá s matkou, která na ni čeká v rodné vesnici.