O panictví přišel dvakrát s tou stejnou dívkou. Malá dvojčata znásilňovala jejich máma, ale jeden z nich vše v 18 letech zapomněl

V dokumentu od Netflixu, který po letech konverzací natočil Ed Perkins, klade režisér důraz právě na oba sourozence. Nedozvíš se v něm ani to, že dvojčata měla dva další sourozence Olivera a Amandu, objasňuje Mama Mia.

V příběhu sice nehráli tak velkou roli a chlapci se od nich do značné míry odcizili, ale vynechaná část o skutečných rodinných poměrech pomáhá vykreslit situaci, v níž mohlo sexuální zneužívání bezproblémově klíčit, protože ho neměl kdo zastavit.

Matka dvojčat Jill Dudley byla komplikovaná osoba. Konstatoval to samotný Marcus, ale divákům neřekl, že odcizený otec zachycený v dokumentu ve skutečnosti nebyl biologický otec dvojčat. Ty Jill zplodila s mužem jménem John Lewis, který se však zabil při nehodě, když byla dvojčata malá. Tehdy se v Jill probudilo sexuální nutkání, které prý vyvolal psychotický záchvat. A pravděpodobně souvisel se smrtí jejího manžela, uvádí The Times.

Nikdo by však netipoval, že truchlící vdova a matka se rozhodne pro radikální krok. Dvojčata odnesla do náhradní péče, nechala je tam a vydala se prozkoumat své „sexuální probuzení“.

V rozhovoru pro The Times o tom dvojčata povídají se znechucením. Matka Jill se otočila ke svým dětem zády a nastartovala milostné aféry s mnoha lidmi, u kterých se snažila vyřádit. „Neměla depresi, jen šla ven sexovat, popíjet a pařit. Byl jsem velmi rozzlobený, protože nás tak bezcitně opustila, aby mohla pokračovat ve svém životním stylu,“ konstatoval tehdy Marcus.

Dokument v jednu chvíli odhaluje stovky milostných dopisů, které si Jill vyměňovala se svými přáteli, partnery či známými, když prožívala sexuální probuzení. Zřejmě však v sobě během tohoto poznávání sebe samé probudila i pedofilní tendence.

Jill Dudley se nakonec znovu vdala. Jejím manželem se stal účetní Jack Dudley, avšak toto manželství nedávalo velký smysl. Rodina žila v obrovském domě v anglickém hrabství Sussex, ale matka a otec žili v rozdílných křídlech domu, zatímco dvojčata Alex a Marcus dokonce bydlela v zahradním domě oddělená od zbytku rodiny. Svému nevlastnímu otci museli říkat „Sire“.

I přes značné odcizení od Jacka Dudleyho dvojčata konstatovala, že o sexuálním zneužívání ze strany své manželky pravděpodobně nikdy nevěděl.

Na znásilňování malých synů se sama dívala

Když se 9letý Marcus probudil, bratrova postel zela prázdnotou, ale on věděl, kam ho matka zavezla, popisuje v dokumentu od Netflixu. Vzala ho k rodinnému známému, tak jako mnohokrát předtím, aby ho tam na noc nechala samotného a její přítel mohl malého bezbranného chlapce znásilnit a sexuálně zneužít tolikrát, kolikrát se mu líbilo. A za to jí štědře zaplatil.

„Chtěla tyto věci dělat pro vlastní uspokojení, pak nás půjčovala svým přátelům. Odvezla nás do domu svých přátel, snědla večeři, vypila pohár vína a pak nás tam nechala. Nikdy společně, vždy po jednom. A pak si mě nějaký cizí muž, kterého jsem nikdy předtím neviděl, vzal do postele a dotýkal se mě. A znásilňoval mě,“ popisuje v emotivním projevu v dokumentu své dětství Marcus.

Takové situace nebyly v životě dvojčat Alexa a Marcuse ničím neobvyklým. V pravidelných intervalech se stávalo, že matka Jill přišla do pokoje, kde bratři bydleli, ale vzala jen jednoho z nich.

Posadila ho do auta, beze slova odvezla do domu, kde se ho někdo chystal v ten večer znásilnit, a ráno zase beze slova přišla svého syna vyzvednout. Někdy Jill ani neodešla domů, ale zůstala a dívala se na to, jak jejího malého syna znásilňuje rodinný přítel či cizí muž, uvádí The Tab.

Marcus se před kamerou zamýšlel nad tím, jak je možné, že se jako chlapci proti zneužívání nevzbouřili. „Děti akceptují cokoliv, protože milují své rodiče. A myslí si, že to, co jejich rodiče dělají, je součástí vyrůstání. Nemáme kapacitu, abychom cítili, jak je to špatné.“

Doporučeno

Expert na sériové a masové vrahy: Seriál Dexter inspiroval řadu vrahů, zabíjeli stejným způsobem (Rozhovor) 8. července 2020 v 10:18

Své syny prodávala u stánku na ulici

Jill Dudley byla vášnivá sběratelka starožitností a prakticky čehokoliv. Dům zaplnila vzácnými kousky i zbytečnostmi a svou vášeň proměnila na vlastní stánek se starožitnostmi na ulici Portobello Road v Londýně, uvádí The Tab.

Nevěnovala se tam však jen prodeji předmětů. Svůj stánek používala jako způsob k přilákání mužů, kterým mohla své chlapce půjčit. Takoví pedofilové zajímající se o starožitnosti zřejmě měli obvykle hluboké kapsy, a tak jí mohli dobře zaplatit.

O peníze přitom nemusela mít velkou starost. Ve filmu se nedozvíš, že ve skutečnosti pocházela z aristokratické rodiny a byla příbuznou někdejšího britského premiéra Clementa Atleeho, vysvětluje kniha sourozenců Tell Me Who I Am. Z této strany rodiny pak zdědila miliony liber, ale nic s nimi nedělala a shromažďovala peníze v bance. Bankovky taky zašívala do záclon nebo je skrývala v plechovkách a skleněných nádobách po celém domě, což chlapci zjistili až po její smrti.

Jak emotivně popsal svému bratrovi v závěru dokumentu, zneužívání zastavil Marcus ze dne na den, až když měl 14 let. O tom, co zažívají s cizími muži v cizích domech, kam je vozila vlastní matka, spolu v dětství ani pubertě dvojčata prakticky nemluvila. Ve svých dětských myslích to akceptovali jako součást rodiny. Marcus však ve 14 letech pochopil, že takové věci by se dít neměly, poznamenal v rozhovoru pro The Times.

Chtěl ho znásilnit slavný umělec

„Máma mě odvezla do Londýna. Šla na večeři s takovým chlápkem, umělcem. Prý celkem slavným umělcem. Měli jsme večeři. Ona odešla a já jsem zůstal v domě,“ začal Marcus před očima svého bratra otevřeně popisovat poslední případ, když ho matka někde nechala s cizím mužem.

„On pak přišel do té místnosti, která byla obklopená malbami. Šel se mnou do postele a začal se mě dotýkat. Když se dostal dolů ke genitáliím, posadil jsem se na posteli a řekl jsem: ,Ne, nechci to a nelíbí se mi to',“ popisoval moment, kdy se vůči znásilnění vzpříčil. Překvapený muž takové rozhodnutí nechtěl akceptovat a byl agresivní, ale Marcusovi se podařilo uprchnout.

Šel na metro a v noci přišel domů. „Zaklepal jsem na okno a tys mě vpustil dovnitř,“ vysvětloval Marcus svému bratrovi, který si nic z toho nepamatoval. Jeho matka zpočátku netušila, že od muže utekl.

Ráno se obě dvojčata zašla nasnídat společně s rodinou a tehdy se Marcus podíval matce přímo do očí. Ona se podívala do očí jemu. A pochopila. Od té chvíle se už zneužívání neopakovalo.

Milosrdná lež

Marcus se po nehodě v roce 1982 rozhodl svému bratru Alexovi vytvořit alternativní realitu, ve které prý vyrůstali. Nedělal to jen pro něj, ale především pro sebe. Věděl, že by se křehký Alex nedokázal smířit s tím, že se na dlouhá léta stal obětí sexuálního zneužívání od vlastní matky.

Svému bratrovi proto Marcus vytvořil iluzi plnohodnotného dětství, kterou Alex nezpochybňoval. S rodiči v této realitě jezdili na dovolené, byli k nim laskaví a vše vypadalo idylicky jako v rodinných filmech, ze kterých se Alex učil, jak má vypadat zdravě fungující rodina, popisuje dvojče svou motivaci v dokumentárním filmu.

Vše se změnilo až poté, co matka zemřela. Marcus u její smrtelné postele neplakal a prý necítil vůbec nic, zato Alex se se smrtí milované matky vyrovnával těžko. Společně se svými nevlastními sourozenci pak uklízeli dům plný harampádí, když mladší bratr Oliver našel v jejím nočním stolku fotografii dvou nahých chlapců, vysvětluje The Tab. Alexovi bylo jasné, že jsou na ní dvojčata, přičemž hlavy obou z nich byly odstřiženy.

Netušil, co se děje a život se mu obracel naruby, protože nedokázal pochopit, co by taková fotka dělala v nočním stolku matky. Roztřesený si tehdy sedl do kuchyně za stůl a svého bratra se zeptal na jednoduchou otázku.

„Zneužívala nás v dětství naše matka?“ Více ze sebe nedokázal dostat. „Ano, zneužívala,“ odpověděl Marcus a odešel do zahrady. Na víc se nezmohl. V té době měli oba 32 let, a tak pravda vyšla na povrch poprvé až po 14 letech od Alexovy nehody.

Dělala nám věci, které by matka nikdy dítěti dělat neměla

Na víc se nezmohl. Na jednoduchou otázku svého bratra mu dal jednoduchou odpověď, ale detailně popsat znásilňování nedokázal. A takto to zůstalo až do doby, kdy oba oslavili 54. narozeniny. I když se po odhalení Marcusovy lži a falešné reality, ve které Alex dlouhá léta žil, oba bratři trochu odcizili, jejich cesty se zanedlouho opět spojily.

Marcus však až do svých 54 let nezvládl svému bratrovi popsat, jaká zvěrstva na nich matka páchala. Svou mlčenlivostí vytvářel lež, ve kterém žil a chránil sebe i svého bratra. Avšak Alex potřeboval znát odpovědi na své otázky a uzavřít tuto životní kapitolu.

Režisérovi dokumentu Edu Perkinsovi se nakonec po pár letech sbližování s dvojčaty podařilo vytvořit takový prostor, prostředí a zejména vzájemnou důvěru, že se Marcus rozhodl promluvit, vysvětlil v rozhovoru s Academy Art U News. Nedokázal to udělat přímo do očí svého bratra, ale oba se shodli na tom, že takový film o svém osudu musí natočit. Dlužili to všem dětem, které rodiče v dětství také zneužívali.

„Chceme, aby to byla konverzace, která není tabu,“ začal Marcus. „Možná budete o tomto filmu diskutovat na večeři a tvůj kamarád ti řekne: ,Víš, i mě v dětství zneužívali'. Myslím, že by to byla skvělá věc. Lidé by se neměli stydět za to, co se stalo v jejich minulosti. Není to jejich vina,“ zamyslel se jeden z bratrů nad poselstvím filmu v rozhovoru pro DigitalSpy.

Marcus začal svému bratrovi popisovat, jak zneužívání začalo. Matka je vzala k sobě na postel, svlékla, přinutila dotýkat se jeden druhého, vzájemně si hrát či masturbovat. „Dělala věci, které by žádná matka nikdy neměla udělat svému dítěti,“ říkal Marcus, když se mu už začal lámat hlas. I když to byla zřejmě největší a nejtěžší výzva jeho života, toto svědectví ze sebe nakonec dostal, aby tak všechny upozornil a umožnil svému bratrovi smířit se s dětstvím, které si naštěstí ani nepamatuje. 

Mistrovský počin režiséra Eda Perkinse

Tento dokumentární film, který navázal na stejnojmennou knihu Tell Me Who I Am, se dostal na Netflix a momentálně je streamován do více než 150 zemí světa. V roce 2013 se dvojčata rozhodla svůj příběh vyprávět i prostřednictvím zmiňované knihy, ale ani v ní se Marcus Lewis nikomu neotevřel.

Ve své části knihy, kde popisuje, jak vytvářel bratrovi alternativní dětství a potvrzuje mu, že je vlastní matka zneužívala, nikdy nezachází do detailů. Nešlo ani tak o to, že by nechtěl, ale ani po dovršení 50 let se s horory svého dětství stále nevyrovnal. Celé roky se tyto vzpomínky snažil pohřbít hluboko ve svém nitru.

Tragický příběh o sexuálním násilí na dětech, který Marcus celých 54 let odmítl komukoliv říci, tak dnes znají miliony diváků a oba bratři jsou za to vděční. Kdyby prý pomohli jen jednomu člověku vypořádat se s hrůzami z dětství, považovali by to za úspěch.

Není divu, že film přijali diváci i kritici vcelku pozitivně. Ed Perkins si za tento dokument vysloužil nominaci na cenu British Independent Film Award v kategorii „Nejlepší dokument“, ale ve stejné kategorii byl nominován i na ocenění Music City Film Critics' Association Awards. Ani jednu z nich však neproměnil na vítězství.