Tvrdá protikoronavirová opatření platí již několik týdnů. Lidé se dostanou ven maximálně za prací, jinak sedí doma mezi čtyřmi stěnami, buď sami, nebo se svými blízkými, a vyčkávají. Po nějakém čase se sedavý životní styl začne na těle projevovat; nejen přibývajícími kily na displejích osobních vah, ale třeba i duševní nepohodou.

REFRESHER proto kontaktoval psychologa Daniela Štrobla, aby objasnil, jakým způsobem se Češi s izolací vyrovnávají. V nemocnicích se dveře netrhnou, vidíme stejný obrázek v i terapeutických ordinacích? Jak ubránit svou hlavu proti koronaviru? A co si například myslí o distanční výuce a zrušení letních prázdnin? Více se dozvíš v rozhovoru.

Čti také

Překvapilo nás, kolik lidí neumí nasazovat kondomy. Prevence je základ, říká zakladatelka Loona Kateřina Vacková (Rozhovor)Překvapilo nás, kolik lidí neumí nasazovat kondomy. Prevence je základ, říká zakladatelka Loona Kateřina Vacková (Rozhovor)

Lékařští pracovníci po celé zemi jsou v permanenci. Nestíhají se starat o pacienty s nákazou covid-19, dochází personál, lůžka, a situace vypadá bledě. Jak to je s terapeuty, kteří se starají o psychické zdraví? Také zažíváte neobvyklý nával?

Ano. Situace je výrazně jiná, než byla zjara. Já jsem se tehdy v médiích zmínil o tom, že jarní nárůst psychických potíží jsem nezaznamenal, ale zároveň jsem očekával, že přijde s odstupem. Protože takhle to vždycky při hromadných katastrofách nebo tragédiích bývá. Psychické problémy se objeví třeba v horizontu půl roku, nebo i později.

Netušil jsem, že bude druhá vlna. Nicméně druhá vlna spojila dvě věci: jednak doznívání stresu z jara, a jednak opětovný nárůst úzkosti a strachu z aktuální situace. Do toho působila na psychiku i skutečnost, že skončila zima, a mnoho lidí tušilo, že se stoupajícími teplotami budou virové potíže klesat, takže viděli jakési světlo na konci tunelu. Teď to světlo zatím moc nevidíme. K tomu velmi negativně přispívají i zmatečná a nesrozumitelná vyjádření politiků, ve smyslu zákazů, příkazů, rozvolňování a získání kontroly nad situací. 

Mám pacienta, který covid-19 prodělal. V něm to spustilo jakousi generalizovanou úzkost o život a strach ze smrti. O to, že by mohl umřít, ačkoliv měl průběh slabý a mírný. Přesto říkal, že špatně spí a má psychické potíže. Pacienti tedy přichází s jinými potížemi, které však koronavirus akceleroval.

Rozumím.

Tohle všechno vytváří stav, kdy pacientů v ordinacích psychiatrů a psychologů přibývá. A zdůrazňuji jednu věc: Není to tak, že by pacient přišel, a řekl: „Je koronavirus, a já už to nezvládám.“ Zpravidla to zní tak, že se jim například množí domácí potíže a hroutí se jim vztahy. Nebo se jim otevřou nějaké Pandořiny skříňky.

Já vám uvedu konkrétní příklad. Mám pacienta, který covid-19 prodělal. A v něm to spustilo jakousi generalizovanou úzkost o život a strach ze smrti. O to, že by mohl umřít, ačkoliv měl průběh slabý a mírný. Přesto říkal, že špatně spí a má psychické potíže. Pacienti tedy přichází s jinými potížemi, které však koronavirus akceleroval.