Před poslední zpovědnicí ve finále mě prosili, abych už řekl, že chci vyhrát, říká vítěz soutěže MasterChef Roman (Rozhovor)

Pokud bys nevyhrál ty, kdo by si podle tebe výhru zasloužil nejvíce? 

Pavel, určitě bych chtěl, aby to vyhrál on. Myslím si, že byl nejlepší kuchař z nás všech, hodně se tomu věnoval, a hlavně je to skvělý člověk.

Co se vaření týče, chci zůstat nohama na zemi a nechci vydávat půl roku po MasterChefovi kuchařku a myslet si, že mě lidé budou následovat v mojí gastronomii.

Jak hodláš naložit s penězi, které jsi vyhrál?

Chtěl bych udělat kuchařku, takže určitě spoustu peněz investuju do ní. Nebude to klasická kuchařka, pracovním názvem ji říkám Kuchařka mého života a bude to takový průřez mým životem doplněný recepty. Co se vaření týče, chci zůstat nohama na zemi a nechci vydávat půl roku po MasterChefovi kuchařku a myslet si, že mě lidé budou následovat v mojí gastronomii. Takže zůstanu nohama na zemi, ale knížka bude.

Takže to, že se nebude jednat o klasickou kuchařku, ale spíš o knihu tvého života, by mě mělo přesvědčit k její koupi?

Během natáčení, a i teď po výhře jsem pochopil, že lidé mě sledují spíše proto, že je baví, jaký jsem, a ne proto, co umím uvařit v kuchyni. A mě na oplátku baví to, že je baví ta pozitivní energie, kterou si díky mně vytvoří a jsou šťastní. Občas mají pocit, že jsem to udělal já, ale není to pravda. Takže lidi spíše zajímá můj životní příběh a já jim ho chci ukázat. Je mi teprve 32 let, takže za sebou nemám žádné velké věci, proto to spíš hodím hodně do humoru, aby se čtenáři pobavili, zavařili si se mnou a zároveň, když mě potom potkají, tak o mě už spoustu věcí budou vědět. 

Nechci se zavírat do kuchyně, kde bych jim navařil dobrý jídlo, ale nesdílel s nimi to, co je třeba zajímá, nebo co by chtěli vědět.

A jaké jsou tvé plány do budoucna? Chceš si otevřít vlastní podnik, nebo budeš chtít zůstat U Matěje, kde vaříš pod Honzou Punčochářem?

Nad vlastním podnikem určitě nepřemýšlím. Udělal jsem si svoji značku Bez Adresy, pod kterou se schovávají moje gastronomické projekty. Privátní vaření u lidí doma, pop-up restaurace a food truck, se kterým mám v plánu jezdit do různých měst. To je projekt, spolu s kuchařkou, který chci dělat. Bez Adresy jsem vystřelil už chvíli před finále, když jsme zbývali asi čtyři a hrozně se to chytlo. Ještě, než přišel lockdown, tak jsem už vařil asi u čtyř rodin a bylo to strašně příjemný, přijít k někomu, zavařit tam a povídat si s nimi. To chci rozhodně dělat dál. A ten food truck, s ním budu objíždět města, což mi přijde jako super nápad. V rámci pop-upu bych si pak chtěl pronajmout na jeden večer zajímavé a neobvyklé místo a uvařit tam. Jednoduše mám v plánu to udělat více jako zážitek než kulinářské dílo. Zjistil jsem, že se lidi se mnou fakt rádi schází a já se rád scházím s nimi, povídám si s nimi o MasterChefovi atd. Nechci se zavírat do kuchyně, kde bych jim navařil dobrý jídlo, ale nesdílel s nimi to, co je třeba zajímá, nebo co by chtěli vědět.

Rád si s lidmi povídáš a účast v soutěži ti přinesla hodně fanoušků na sociálních sítích. Máš v plánu tuto svoji komunitu nějak dál rozvíjet? Nepřemýšlel jsi třeba o roli influencera?

Když já nevím, co to je (smích). Znám to slovo, ale nevím, jak se liší influencer oproti mně. Je pravda, že mi chodí spousta nabídek na propagaci různých věcí. Každý den mi jich přijde třeba deset. Ale já si strašně vybírám to, co chci propagovat, protože toho nechci dělat moc a plán je takový, že si za těmi věcmi chci stát a nebudu například propagovat bavlněný ručníky, když se utírám froté ručníky. To nechci dělat, nebudu to dělat a když přijde nabídka, která mi opravdu dává smysl, tak ji rád přijmu. Třeba nyní, to už není žádné tajemství, spolupracuji s Billou. Celého MasterChefa jsme vařili s Billou a ten největší kuchařský pokrok jsem udělal právě s jejich surovinami, takže nevidím důvod, proč bych ji nemohl propagovat. Díky ní jsem se vyvařil až k titulu MasterChef.

Chodí ti nabídky týkající se pouze vaření? Nebo třeba i oblečení, kosmetika a další?

Chodí mi úplně všechno, od kytek, přes…no vlastně úplně všechno, co tě jenom napadne. Já těch spoluprací opravdu nechci moc. Stojím si za tím, že když něco propaguji, měl bych o tom taky hodně vědět, a ne jenom o tom něco říct, odhodit to a vzít do ruky zase něco dalšího. To nechci dělat a asi se v tom budu možná i lišit od ostatních influencerů. De facto 99 % nabídek odmítám s díky. Tím nechci říct, že nejsem rád za to, že je zájem o spolupráci se mnou tak velký, jen si chci opravdu stát za tím, co propaguji. 

Co dalšího ti kromě určité slávy soutěž přinesla? 

Úplně jiný život. Celé se to otočilo a já pomalinku přestávám trénovat, přestanu komerčně trénovat ve fitku, už jsem skončil, což mě mrzí, s trénováním malých dětí a celý život se mi vlastně otočil o 180°. Vše, co jsem dodnes dělal, už nadále dělat nebudu a budu se věnovat něčemu úplně jinému, a to vaření, značce Bez Adresy a všemu, co mi svět showbyznysu nabídne.

Život ti tedy soutěž určitě změnila. Změnila tě však i vnitřně?

Určitě, jsem mnohem pokornější, než jsem byl, protože jsem půl roku stál před třemi nejlepšími kuchaři a vařil jsem pro ně svoje jídlo. To mě hodně naučilo pokoře, a i jsem vycítil, že uznávání autorit a lidí, kteří vynikají v tom, co chceš dělat, ti může jenom pomoci. Poslouchat autority totiž vůbec není špatný. 

Který z porotců ti byl nejsympatičtější? A čí práce se ti líbí nejvíce?

Nejsympatičtější je mi určitě Honza Punčochář, protože jsme kamarádi a není žádným tajemstvím, že jsme spolu po ukončení soutěže začali trénovat. To ale neznamená, že Radek nebo Přemek mi nejsou sympatičtí. Vždycky je hrozně rád vidím a byl jsem nadšený, že i oni vidí rádi mně. Všechno to jsou skvělí chlapi a pracovat s nimi byl velký zážitek. 

Je těžké říct, čí práce se mi líbí nejvíce. Ta porota je tak skvěle sestavená, že každý z nich dělá de facto něco jiného. Přemek věří šílený věci, nádherný věci, věci, který by mě ani nikdy nenapadly. Radek zase dělá gastronomii na té nejvyšší úrovni a dělá to ze surovin, které jsou zajímavé a zvláštní a Honza dělá úplnou klasiku, kterou má vlastně jen lehce protkanou věcmi ze zahraničí atd. Honza vaří takovou tu českou poctivou kuchyni, kterou se prezentuje, ale když přijdeš na jeho stůl, Stůl Jana Punčocháře, tak je to totální výstřel, jako bys byla u Radka Kašpárka ve Fieldu. U každého si člověk najde něco.

Sympatie vůči porotě máme vyjasněné, ale co ostatní soutěžící? Zmiňoval jsi Pavla, stýkáš se i s někým dalším?

Nestýkám. Teď jsme se měli vidět, ale bohužel jsem v karanténě. Strašně rád bych se se všemi sešel, ale každý jsme z jiných koutů republiky, každý má svoji práci a toho času je málo. Od soutěže jsme se sešli jen jednou, abychom si řekli o našich životních cestách a jak říká můj dobrý kamarád, prostě jsme si rozdělili pizzu na 16 kousků, já jsem teda uždibnul ten největší kus, ale rozdělili jsme se a jdeme dál. akce, které nás spojují, v tuhle chvíli nejde pořádat. Ale všechny zase v budoucnu moc rád uvidím, jsou to moc fajn lidi, i když jsme každý úplně jiný.

Kdo ti nejvíce přirostl k srdci?

Určitě Pavel.

To, co se strhlo na internetu, bylo úplně nesmyslné. To s ní jako s osobou, s tím, jaká doopravdy je, nemá nic společného.

Vody internetu každé kolo spolehlivě rozvířila Pavlína. Co si o vlně hejtu, která se na ni snesla, myslíš ty?

Já bych o ní normálně ani nemluvil, kdybych s ní nebyl ve finále, protože je toho moc a moc. Ale to, že jsem s ní byl ve finále, mě tak trochu zavazuje k tomu, abych o Pavlíně mluvil. Podle mě je to úplně normální holka, která to hrozně schytala. MasterChef se natáčí dva celé dny, produkce z toho pak vystříhá hodinu a Pavlína je člověk, který je emotivní, usměvavý, zároveň hysterický a všechno prožívá takovým způsobem, že by jí to lidé spíše mohli závidět, než aby jí za to nadávali. Prostě je taková. Někdo je klidný, ona je zase emotivní. Pláče, když se jí chce plakat, řve, když se jí chce řvát, dělá to tak, jak to cítí. To, co se strhlo na internetu, bylo úplně nesmyslné. To s ní jako s osobou, s tím, jaká doopravdy je, nemá nic společného.

Věřím, že účast v soutěži pro ni nebyla lehká. Máš i ty nějaký moment, který pro tebe byl opravdu těžký a budeš na něj nerad vzpomínat?

Těch okamžiků bylo strašně moc. Ale určitě bych zmínil kolo, kdy jsme dělali dorty, kde jsem se spálil a otrávil, tedy málem otrávil. To byl strašný okamžik, kdy jsem vlastně vůbec nevěděl, co mám dělat a myslel jsem si, že neupeču žádný dort. V tu chvíli mi nevadilo, že půjdu domů, což jsem tušil, ale vadilo mi, že vypadnu s jídlem, které bude strašné, to mě fakt hrozně štvalo. Ten dort byl šílená darda a bylo to strašně náročné.

Druhý okamžik byl pak U Matěje, kdy nás hodili do profesionální kuchyně, a to bylo teda hodně děsivé, to pro mě byla hrozná ostuda. Nedokázal jsem tam ani vyfiletovat rybu, jak jsem z toho byl přepadlý. Ještě jsem byl vlastně kapitán a o to větší zodpovědnost jsem za tu práci měl.

Třetí moment byla výzva pro záchranáře, kdy nebyl hrozný ten stres, ale ty podmínky, ve kterých jsme celý den vařili. Byly mínus 3 stupně a v tom prostě nechceš vařit. S holýma rukama, namáčíš je pořád do vody, seš mokrá, je mínus 3 a po půlce ti řeknou, že nevaříš jenom pro 20 záchranářů, ale pro 40, a to je prostě masakr. Je důležité, aby lidi věděli, že to není fake, není fake, že nám najednou oznámí nějaký zvrat v té soutěži, je to fakt reálný. 

Doporučeno

Rotmistr z koronavirového oddělení v náchodské nemocnici: Pacienti ležící na plicní ventilaci nevnímají, že jsme vojáci (Rozhovor) 5. listopadu 2020 v 13:02

Co pro tebe jídlo jako takové znamená?

To je dobrá otázka. Někdy je to jenom potřeba se najíst, třeba, když jsem trénoval, tak to opravdu bylo jenom o tom se najíst. Ale čím víc jsem vařil v MasterChefovi a čím víc vařím sám doma, tak tím víc jídlo beru určitým způsobem jako umění. Udělat dobré jídlo je veliké umění a spojit chutě dohromady tak, jak jsme se to naučili v soutěži, je velmi zajímavý proces.

Takže někdy je to jenom potřeba jíst a potom, když přijdeš třeba do Fieldu, nebo k Honzovi, a máš po každé porci husí kůži, tak je to obrovský zážitek. Jídlo je tak fantastická věc. Můžeš se jak normálně najíst, tak být třeba v Asii a jíst něco, co jsi nikdy nejedl a je to neskutečný zážitek. Umět si vychutnat jídlo je emoční záležitost a mnoho lidí na to zapomíná. V MasterChefovi jsem se naučil jídlo fakt ochutnávat, cítit, jak to chutná, proč tak chutná, s čím se to dá spojit…

Odkud čerpáš inspiraci pro své recepty?

Z kuchařek, ze spousty kuchařek, které mám. Je to o tom, že si vezmu recept a přetvářím ho. Vezmu si klasickou husu na něčem s něčím a snažím se k tomu přidávat věci, o kterých si myslím, že by k tomu mohly jít. Takže čerpám z kuchařek a také ze svojí lednice, kdy vytáhnu půlku jejího obsahu a snažím se tvořit zase něco nového. To mě baví úplně nejvíc. Blbé však je, že si ty recepty nepamatuju a ty pak jsou jen na jedno použití. Já jsem totiž líný psát si, co jsem použil a taky mě štve, jak je všude uvedena gramáž a já jí prostě neznám. Vezmu sůl, osolím to, ochutnám to a v tu chvíli vím, že je to dobré. Proto je pro mě nejjednodušší vařit z ruky.

Takže až vydáš svoji knihu, kuchařku, tak lidé nebudou potřebovat váhy, odměrky,…

Rád bych to slíbil a bylo by to skvělé, ale to mi asi v nakladatelství neprojde (smích). 

Které z jídel je tvé úplně nejoblíbenější?

Jednou je to pho a jednou je to třeba koprovka nebo skvěle udělané kuře na paprice. Já se každý den budím jak s trochu jinou náladou, tak trochu jiným náhledem na jídlo. Tím pádem mi každý den může chutnat něco jiného. Jednou je to obyčejná pizza a někdy mám chuť sednout do auta a jet se k Honzovi fakt skvěle najíst. Strašně se to u mě mění a říct v mém životě nějaké dogma je velmi těžké.

Kdyby sis měl vybrat jednu surovinu, kterou budeš jíst po zbytek života, co by to bylo?

Cibule! Já úplně miluju cibuli. 

A co je naopak surovina či pokrm, který bys nikdy nesnědl?

Nechtěl bych jíst takové to vajíčko, ve kterém je ještě zárodek. A co bych už nikdy nepotřeboval ochutnat, je durian. S ním mám tak dobrou zkušenost, že už s ním nikdy nepotřebuju pracovat znovu (smích).

Říká se, že muži jsou lepší kuchaři než ženy. Co si o tomto tvrzení myslíš?

Já nevím, já si myslím, že je to takové obecné pravidlo proto, že ženy vaří účelně a kvůli rodině to kolikrát musí dělat rychle. To je přesně takové to jídlo, které děláš, aby ses najedl, zasytil. Myslím, že chlapi moc v rodině tu úlohu vaření nemají a když už se do něčeho pustí, tak jim to trvá delší dobu, ale více se tomu věnují. Nemyslím si, že by chlapi byli lepší kuchaři, ale myslím si, že čím delší dobu práci děláš, tak o to lepší v ní jsi. Takže tvrzení, že muži jsou lepší kuchaři, je podle mě spíš nějaké klišé, které není ani moc pravdivé.

Máš i u nás v Česku oblíbené podniky, kde podle tebe skvěle vaří?

U Matěje, v Zas a Znova, ve Fieldu a teď jsem byl ve Výčepu a bylo to taky skvělé. Rád chodím do pivnic, kde si člověk může dát dobré pivo a jídlo a tohle jsou podniky, do kterých rád chodím. Strašně rád bych uvedl i Přemkovo Entrée, ale nikdy jsem tam nebyl, protože tam nikdy nebylo místo. Už jsem Přemkovi čtyřikrát volala a on mi čtyřikrát řekl, že se strašně omlouvá, ale nemá pro mě flek. I jsem ho prosil, ať mě dá na střechu nebo k záchodu a on mi řekl, že to nejde (smích). Takže jsem ostrouhal, ale hrozně se k němu těším, protože si myslím, že to bude velký zážitek. 

Může se stát, že za rok po mně neštěkne ani pes, a proto z toho chci nyní vytěžit co nejvíc.

Teď jsi mediálně známý, to přináší i nové povinnosti. Když máš nějaký volný čas, čemu se rád věnuješ?

Já mám celkem hodně volného času. Nebudu si hrát na to, že pořád pracuju. Koupil jsem si domů spinningové kolo, udělal jsem si malou posilovnu, ale hlavně hodně vařím a pracuji na tom svém projektu. Může se stát, že za rok po mně neštěkne ani pes, a proto z toho chci nyní vytěžit co nejvíc. Vím, že je to obrovská šance, kluci mi dali obrovskou šanci změnit život a já to chci využít. Nechci ani zklamat Honzu Punčocháře v jeho kuchyni, proto musím mít sakra navařeno, abych zvládl navařit chody pro dvanáct lidí a ty chody, které budeme chtít dělat, není úplně snadné připravit. Chci tím prezentovat sebe a chci tím prezentovat i Honzu a ukázat mu, že mě vybrali dobře.

Takže volný čas trávím částečně v kuchyni, a i u Playstationu, hodně hraju FIFU a ještě hraju na kytaru. Takhle si krátím čas v karanténě a až skončí, tak budu jezdit vařit k lidem, protože toho mi chodí tolik, že si to ani nedovedeš představit. Mimo to jsem zůstal i u hokeje a s klukama z týmu Off-Ice Rats chodíme jednou týdne hrát na led.

To zní moc hezky, líbí se mi, že tě opravdu baví potkávat se s lidmi. Jaké hodnoty jsou pro tebe v životě nejdůležitější?

Pro mě je nejdůležitější upřímnost. To je velkým tématem i v samotném MasterChefovi, kde možná spoustu lidí hrálo hry a nebyli sami sebou. Pro mě je důležité být sám sebou – když je ti blbě, tak je ti blbě a když se ti chce smát, tak se směj. V tomhle je šílená dnešní doba, kdy všichni na sociálních sítích postují jenom veselé věci, a tak nějak jsme zapomněli na to, že nám může být i blbě a není to špatně. Baví mě ta lidská pravda a na tom jsem založil celou svoji účast v soutěži MasterChef. Před poslední zpovědnicí ve finále mě prosili, abych už na kamery řekl, že chci vyhrát MasterChefa, protože jsem jim to nikdy neřekl a dostali to ze mě až ve finále, kdy už jsem si i já stál za tím, že chci vyhrát. Nechci být dogmatický a uvědomuji si, že každý máme hodnoty jiné, ale pro mě je to čestnost lidí.