Rakovina prsu a varlat, správná funkce srdce a mozku, reprodukční zdraví. To všechno jsme probrali v rozhovoru se zakladatelkou neziskové organizace Loono Katkou Vackovou, která má s takovou nemocí osobní zkušenosti.
Sympatická mladá doktorka Kateřina Vacková na první pohled vypadá, že se jí nemoci musí vyhýbat obloukem. Nebylo tak tomu ale vždycky. Na začátku třetí dekády jejího života ji zasáhla vážná nemoc, jejíž překonání pro ni bylo impulsem založit neziskovou organizaci Loono.
Její členové, kteří se primárně skládají z mladých doktorů a mediků, upozorňují veřejnost na to, jak moc je důležitá zdravotní prevence. Možná už jsi zaregistroval srandovní názvy kampaní typu Sahám si na ně každý měsíc nebo Dole dobrý. Za zdánlivou legrací se ale skrývá velice důležité sdělení: Nikdy nepodceňuj řeč vlastního těla. I to a mnohem víc se dozvíš v rozhovoru.
- Proč je zdravotní prevence důležitá
- Jakým nešťastný příběh se šťastným koncem si musela projít
- Co je samovyšetření prsou a varlat
- U kolika lidí se povedlo díky organizaci Loono zjistit rakovinu včas
- Proč musela organizace zrušit přestávky během svých workshopů
- O jaký typ služby ji žádají muži přes e-mail
- Jak můžeš Loono podpořit
Proč je důležitá zdravotní prevence a kdy s ní začít?
Prevence je důležitá, protože zachraňuje lidské životy. Už několikrát se nám to potvrdilo. Lidé se nám ozývají, jelikož se jim povedlo odhalit rakovinu nebo nějaké jiné závažné onemocnění včas. A kdy s ní začít? Ideálně od útlého věku, od dětství. Začíná to tím, že naučíš své děti zdravému stravování, ony si zvyknou na pravidelný pohyb, čímž je vedeš ke zdravému životnímu stylu.
Co se týká samovyšetřování prsou a varlat, které učíme v kampani #prsakoule, tak u varlat je to od 15 let věku. Od stejného věku chodí ženy na pravidelné prohlídky ke gynekologovi. V primární prevenci je to od dětského věku, v sekundární někdy od puberty dále.
Cítila jsem se dlouhodobě unavená. Což mě opravdu zaskočilo, protože jsem odmalička aktivním sportovcem a celý život žiju zdravě. Bylo to něco, co u mně nebylo normální. Měla jsem i poruchy menstruačního cyklu, což by mohlo ženu varovat, že by se mohlo něco dít.
Ke kampaním se dostaneme. Když jsem četl o vzniku neziskové organizace Loono, kterou jsi založila, přišlo mi, že se setkala kombinace lidského neštěstí, jeho překonání, a chtění pomoci dalším. Mohla bys čtenářům přiblížit, o čem mluvím?
Já jsem byla ve 22 letech diagnostikována s rakovinou vaječníku. Tím, že jsem naslouchala vlastnímu tělu, tak bylo všechno odhaleno v časném stádiu, a proto jsem i dneska tady. Je to něco, co mladého člověka překvapí a zaskočí. Říkáš si, proč se to muselo stát zrovna tobě.
Když jsem se o tom začala bavit se svými vrstevníky, tak většina z nich mi říkala, že by je nenapadlo, že by mohli v tak mladém věku onemocnět rakovinou, a že by třeba příznakům, které jsem měla já, nevěnovali pozornost. To mě vyděsilo, a proto jsem je chtěla o tom poučit.
Začali jsme dělat vzdělávací workshopy, bylo jich víc a víc, a dneska jsme organizace o 150 studentech medicíny a mladých lékařích. Vyšlo to z mé negativní zkušenosti, ale opravdu to byl takový motivátor i možnost poznat, jak veřejnost tyto nemoci vnímá negativně nebo vůbec. A myslím, že tohle se nám daří ve společnosti měnit.
Co to znamená naslouchat vlastnímu tělu? Jak jsi přišla na to, že se s tebou něco děje?
Hlavně jsem se cítila dlouhodobě unavená. Což mě opravdu zaskočilo, protože jsem odmalička aktivním sportovcem a celý život žiju zdravě. Bylo to něco, co u mně nebylo normální. Také jsem měla poruchy menstruačního cyklu, což by mohlo ženu varovat, že by se mohlo něco dít.
Já, jelikož jsem byla v té době studentem medicíny, tak jsem věděla, že by i tyto symptomy mohly znamenat něco vážného. Neváhala jsem a navštívila lékaře včas. Je to o tom pozorovat své tělo, jak se cítíme běžně. A pokud vás něco vykolejí, tak to začít řešit. Nepřecházet to.
Vzpomeneš si na to, jak ses cítila, když ti potvrdili tak závažnou nemoc, a tím pádem i to, že máš pravdu, a že se něco děje?
Upřímně řečeno, je to tak dávno, že už ani skoro ne. Ale pamatuji si, že jsem se tenkrát hodně ptala svých lékařů na podrobnosti. Protože tím, že jsem byla medik, tak mě to zajímalo. A samozřejmě, jak jsem říkala, byl to šok, ale možná větší pro mou rodinu než pro mě. V prvních chvílích mi ale určitě přišlo na mysl, proč se to děje zrovna mně. Dneska už se neptám.
Nemoc jsi úspěšně překonala. Jak se situace vyvíjela dál?
Nemoc jsem překonala a do roka jsme pořádali první workshopy. Postupně se ke mně začali přidávat další studenti medicíny a mladí lékaři společně s jednou PRistkou Ladou Brůnovou, se kterou jsme vymyslely kampaň #prsakoule.
Rozjeli jsme crowdfundingovou kampaň na Hithitu, kde jsme asi za 9 dní vybrali 150 tisíc korun na první modely prsou a varlat. Tenkrát jsem ještě byla pozvaná do Show Jana Krause… Takže to tehdy všechno nabralo takový rychlý spád, protože veřejností rezonovalo, že mladí lékaři chtějí něco pro pacienty dělat.
Rezonoval mezi nimi můj příběh, kvůli kterému jsem se rozhodla, po vlastní negativní zkušenosti, něco změnit. Hodně nám to pomohlo v začátcích. Od té doby se nevěnujeme jenom rakovině, ale začali jsme dělat i osvětu kardiovaskulárních chorob, bavíme se o reprodukčním zdraví a brzy budeme i o zdraví duševním.
Abychom v tom měli jasno časově, ty jsi uvedla, že nezisková organizace Loono vznikla „rok poté“. Oficiální vznik organizace se tedy datuje od kterého roku?Od roku 2014.
Těch 150 členů týmu jsou opravdu pouze doktoři a medici?
Ne tak docela. Začnu od organizačního týmu, který tvoří zhruba 20 lidí. Ten se věnuje chodu organizace, což znamená, že se starají o projektové řízení, fundraising, marketing, PR a další. Jedná se o kolegy, kteří sedí v kanceláři.
Zbytek týmu jsou studenti medicíny, rozesetí po šesti nebo i vícero městech Česka, kteří mluví o zdravotní prevenci ve firmách, školách nebo festivalech. V současné době, kvůli nákaze Covid-19, nemůžeme workshopy pořádat. Pořádáme proto webináře.
Asi největší motivací je to, že nikdo nechce ztratit své blízké. Myslím si, že se to projevuje právě ve chvílích, kdy vás ta maminka učí oblékat, nebo posíláte svého přítele na kontrolu varlete.
Přijde mi, podle vašich webovek, že se Loono zaměřuje spíše na osvětu zdravotní prevence mezi mladými lidmi. Liší se nějak motivace, pokud mluvíme o starání se o sebe sama, mezi mladšími a staršími?
My učíme nejen mladou generaci. Tím, že děláme workshopy i ve firmách a mluvíme k rodičovské základně, tak školíme napříč generacemi. Máme i případy, že si díky nám odhalily rakoviny prsu i babičky.
Co se týče motivace být zdravý, tak si myslím, že starší lidé si s věkem uvědomují, že může být jejich zdraví ohroženo. Uvědomují si, že to může ohrozit jejich finance a zanechat jejich děti bez péče. Tlak na to být zdravý je u nich větší. Co se týče mladých lidí, tak já vidím motivaci i v tom, že být zdravý a žít zdravým životním stylem je v dnešní době v módě. Díky bohu za to, protože za posledních pět let jsme i my udělali velký kus práce. Samozřejmě a tím souvisí i sexualita, vzhled, a to, že máte spoustu sil dělat věci, které chcete dělat. Například cestování. Tam si myslím, že si to mladá generace uvědomí.
Každopádně celkově je asi největší motivací to, že nikdo nechce ztratit své blízké, a to si myslím, že se projevuje právě ve chvílích, kdy vás ta maminka učí oblékat, nebo posíláte svého přítele na kontrolu varlete. Fajn funguje i motivace, když motivujete své bližní k tomu, aby se o sebe starali, protože o ně nechcete přijít.
Já jsem na Loono narazil v Brně v rámci kampaně #prsakoule, respektive Sahám si na ně každý měsíc. Myslím, že to bylo na náměstí Svobody, každopádně jsem se nezúčastnil. Proto se zeptám, jak taková návštěva vašeho stánku probíhá?
Když ten stánek dotyčný navštíví, tak si všimne pultíku, na kterém jsou edukační modely. Lidé přichází a zkoušejí si jednotlivé aktivity. To znamená, že si sáhnou na model prsou, ve kterém jsou ukryté bulky. Naučí se, jak tu bulku v prsu poznat a provádět takzvané samovyšetření.
Stejně tak si sáhnou na model varlat, který je logicky menší. Také je gumový a má v sobě ukryté bulky, takže se je naučí vyhledat, a následně si poslechnou více teorie o nemoci jako takové. Čili to je ta onkologická prevence, kde jej navíc poučíme o rakovině kůže, tlustého střeva a dalších.
Jasně.
Pak se přejde k srdeční sekci, kde mu změříme krevní tlak. Ukážeme mu, jak vypadá srdce zevnitř, jak vypadá mozek, jak to všechno spolu souvisí, jaké jsou nejčastější příznaky infarktu a mrtvice, a stejně tak jej naučíme, jak se poskytuje základní první pomoc. Dále se s ním pobavíme o rizikových faktorech jako kouření, malém množství pohybu, výživě a dalších.
Obecně nás pořád překvapuje, jak lidé o prevenci zkrátka nevědí. Pořád se ptají, kolikrát ročně mají chodit na gynekologii. Nevědí o kolonoskopickém vyšetření, o prevenci rakoviny tlustého střeva. Pro nás je to signál toho, že máme ještě hodně práce před sebou a nesmíme polevit.
Na třetím stanovišti, reprodukční zdraví, tam hodně frčí nasazování kondomů, protože se ukazuje, že to zkrátka spousta lidí ještě neumí dělat správně. Ukazujeme, jak to vypadá uvnitř mužské a ženské pánve. A spolu s tím rozebíráme témata, jako je testování na sexuálně přenosné choroby, na HIV, jaké jsou rizikové faktory, neplodnost... Máme s sebou i ukázky jednotlivých druhů antikoncepce, abychom ukázali, jaké jsou možnosti. Mimo to ale mohou za námi lidé přijít s čímkoliv jiným, co je zajímá.
Rozumím. Ty už jsi do výčtu zahrnula i vaše další iniciativy #zijessrdcem a #doledobry, které se věnují důležitosti zdravého srdce, cév a mozku s zdravé reprodukce. Jak na vaše rady reagují lidé? Stává se, že by vás někdo zpětně kontaktoval s tím, že si už úplně na informace z workshopu nebo stánku nevzpomíná, a chtěl by je vysvětlit?
Upřímně, moc se to nestává, protože to vysvětlujeme hodně laicky. Srozumitelným a otevřeným jazykem, který se dobře vstřebává. Dokážu si představit, že kdybychom to vyprávěli takovým tím lékařským jazykem s latinskými pojmy, tak že by se to stávalo častěji.
Když si vezmeš do roku nějakou naši brožuru, tak je to dokument, který čtou puberťáci, dospělí i důchodci, a všichni tomu rozumí. Dáváme si na to velký pozor, aby to bylo srozumitelné všem. Navíc lidé, kteří nás sledují na sociálních sítích, vědí, že my ty informace postujeme opakovaně, takže by si je mohli přečíst i tam.
Přemýšlím o tom, že když máte stanoviště na různých festivalech nebo jezdíte do škol, možná vám byla položena nějaká zajímavá otázka, která vás v ten moment mohla zaskočit... Nevzpomeneš si na nějakou?
Těch je tolik, už jenom proto, že jsme proškolili na 100 tisíc lidí, tak si je všechny nepamatuju. Přece jen už nejsem vždycky v terénu. Obecně nás pořád překvapuje, jak lidé o prevenci zkrátka nevědí. Pořád se ptají, kolikrát ročně mají chodit na gynekologii. Nevědí o kolonoskopickém vyšetření, o prevenci rakoviny tlustého střeva. Nevědí, jak poznat podezřelé znaménko na kůži.
Pro nás je to signál toho, že máme ještě hodně práce před sebou a nesmíme polevit. Z našeho pohledu to jsou základní věci, ale právě ta lidská nevědomost může někoho stát život, což nás motivuje v další práci.
Jestli se ale bavíme o jedné konkrétní otázce, tak mi občas chodí do e-mailu zprávy, že by chtěl ode mně někdo vyšetřit varlata. Takže to vypadá, že si z toho někteří kluci dělají spíše srandu.
Když jsme ještě dělali pauzy, v začátcích uprostřed workshopů, tak si kluci chodili na záchod samovyšetřovat varlata, a pak se vraceli a zvláštně koukali. Tak jsme tu pauzu přestali dělat, aby se nám lidé během nich nevyšetřovali.
Stalo se vám někdy, že by si někdo našel bulku během vašich výkladů nebo workshopů?
Ono to takhle nefunguje. Na tom samovyšetření bys měl být svlečený a měl bys být u sebe doma. Nicméně vím, že když jsme ještě dělali pauzy, v začátcích uprostřed workshopů, tak si kluci chodili na záchod samovyšetřovat varlata, a pak se vraceli a zvláštně koukali. (smích) Tak jsme tu pauzu přestali dělat, aby se nám lidé během nich nevyšetřovali.
Opravdu jste přestávku zrušili kvůli tomu?
No, protože oni celou druhou polovinu workshopu nedávali pozor a jen přemýšleli, jestli je ta bulka ve varleti nadvarle, nebo ne. Teď to samozřejmě trochu zlehčuju, ale lidé se opravdu přímo na místě nevyšetřují. Spousta těch věcí je navíc dlouhodobá. Učíme o tom, kam chodit na preventivní prohlídky, takže se na tom stánku třeba někdo rovnou objedná, ale většinou je to něco, co lidé udělají, až přijdou domů.
Každopádně pokud se budeme bavit o tom, jestli si někdo odhalil bulku, tak ano. Když se koukneš na náš web, tak si všimneš, že se nám ozvalo už téměř 50 lidí, kteří si díky nám odhalili rakovinu nebo jiné závažné onemocnění v časném stádiu. Což je důkaz, že se jedná o činnost, která zachraňuje lidem životy.
Statistiky jsem si všiml. Jedná se tedy o osoby, které si nějakou nemoc odhalili, a podařilo se je zachránit?
Myslím si, že ano. S většinou z nich jsme v kontaktu. Já doufám, že i teď jsou zdraví, samozřejmě nesledujeme každý jejich krok. Ale jsou to lidé, jejichž nádory byly odhaleny. Oni o nich nevěděli, po samovyšetření si tu bulku našli, a pak nám dali vědět, že jsou úspěšně po léčbě.
Lidí může být samozřejmě daleko víc, stejně jako stovky a tisíce dalších, kteří nám napsali, že si něco objevili, ale nebylo to zhoubné, anebo že „jenom” zašli na preventivní prohlídku, třeba na gynekologii, kde nebyly posledních 10 let. Což je pro nás také úžasný úspěch, který nezachrání život hned, ale třeba později, když si zvyknou tam chodit.
Pravda, posuneme se dál. Před chvílí jsi zmínila, že jste vybírali peníze na Hithitu. Vedení velké neziskovky, kterou je Loono dnes, si určitě žádá i jisté finance. Jak je financována dnes?
My jsme kampaň na Hithitu dělali třikrát. Poslední dvě kampaně byly ale spíš k tomu, abychom lidi k tématu přitáhli, protože pouhých 150 tisíc, které jsme vybrali, by na kampaň bohužel nestačilo.
Dneska jsme financováni ze zhruba 50 procent z externích zdrojů, což jsou granty, dotace a peníze od mecenášů, menších i větších dárců nebo firemních dárců, a těch dalších 50 procent jsou peníze, které si na sebe dokážeme vydělat sami workshopy, aktivitami pro firmy nebo charitativním e-shopem. K letní festivalové roadshow máme navíc i sponzory.
Máme vícezdrojové financování, chceme růst. Jelikož chceme peníze na pokrytí lidí, tak jsme začali dělat workshopy pro firmy za peníze s tím, že nám to pomáhá pokrýt workshopy pro školy, které si většinou nemohou dovolit za ně zaplatit. Máme takový trošku sociálně pozitivní byznys model.
Snažíme se všemi možnými způsoby získat peníze na příští rok od mecenášů, takže pokud to budou číst nějaké firmy nebo mecenáši, určitě budeme rádi za jakékoliv dary. Pořád je ta situace taková nejistá, ale my to nevzdáváme! Vládní pomoc pro neziskový sektor v dnešní době žádná není.
Vypadá to tak.
Každopádně podpořit nás mohou i drobní dárci skrze platformu Darujme, kam může člověk posílat peníze jednorázově, trvalým příkazem nebo měsíčně. Častokrát pro nás dělají firmy na e-shopu takové to přihazování do košíku nebo u nás nějaký produkt prodávají. V říjnu jsme prodávali růžové pasty a koruna z každé pasty jde na nás. Podobné kreativní spolupráce s firmami nás také moc baví.
Pamatuji si, že před dvěma nebo třemi lety jsme byli na zadní straně cereálií Nestlé. Prodávaly se růžové boxy a na zadní straně bylo vyšetřování prsou. Zvládáme i spolupráce s velkými značkami, které samozřejmě hodně pomáhají s rozšíření povědomí o naší činnosti.
Finance, to je velké téma letošního roku poznamenaného pandemií koronaviru, jenž se musel promítnout i do vaší práce. Co znamenal koronavirus pro Loono?
Tím, že se zrušily akce pro určitý počet lidí, tak i my jsme nemohli jak na jaře, tak na podzim pořádat workshopy off-line. Proto jsme je přetvořili na webináře a školíme on-line, jelikož i v této době je důležité o prevenci mluvit. A musím zaklepat, že i firmám se to velice líbí, že jsou rády, že někdo zvládl zdravotní osvětu překlopit do online prostředí, a ony tak mají v rámci podzimních dnů zdraví zaměstnancům co dopřát. My jsme, tuším, jediný subjekt, který toto nabízí.
Letní festivaly jsme museli letos smrsknout na pár menších festivalů, ale i tak jsem ráda, že jsme je objeli, protože máme z nich spoustu pozitivní zpětné vazby a tuším, že i pár zpráv, že si někdo odhalil nádor v časném stádiu. Co se týká výpadku příjmu z workshopů pro firmy, tak ten je velký a znatelný. Na jaře jsme se hodně báli, jak to nakonec dopadne, ostatně stejně, jako většina neziskovek a firem. Nám se povedlo situaci přestát. Doufali jsme, že se na podzim znovu rozjedeme, ale tím, že se akce znovu zrušily, tak jsme se vrátili do stejných kolejí.
V tuto chvíli se snažíme všemi možnými způsoby získat peníze na příští rok od mecenášů, takže pokud to budou číst nějaké firmy nebo mecenáši, určitě budeme rádi za jakékoliv dary. Pořád je ta situace taková nejistá, ale my to nevzdáváme! Vidíme, že spousta neziskovek kolem nás zavřelo. My naštěstí máme příjem z webinářů, děláme e-learningy, a oslovujeme partnery pro příští rok, tak si budeme držet palce, že to dopadne. Vládní pomoc pro neziskový sektor v dnešní době žádná není.
Ještě k té on-line výuce. Když člověk potřebuje zjistit, jakým způsobem ta bulka vypadá a jak si ji má nahmatat, dává smysl to vyučovat on-line? Jak to těm lidem vysvětlujete, když si na ty modely potřebují sáhnout?
Je to samozřejmě trošku složitější, když je kampaň #prsakoule postavena na tom sahání si na modely, a teď jakýkoliv styk je s cizím povrchem nedoporučený, přestože my ta prsa pořád stříkáme dezinfekcí. Natočili jsme ale videa, sami saháme na edukační modely a ukazujeme postup tak, jako bychom to dělali v tom stánku.
Odpadá z toho hmatový vjem, přesto se snažíme co nejlépe popsat to, co ti lidé v prsu cítí. Informační hodnota toho sdělení může být asi trochu nižší, my ale děláme všechno proto, aby nebyla. Navíc ta informace, kterou si z toho sezení mají lidé odnést, je stále stejná. Tedy pokud je něco v nepořádku a nesedí s jeho normálním stavem, tak neváhat a navštívit lékaře.
Koronavirus byl velkým zásah na jaře, ale pro vás je to možná ještě horší na podzim. Zvláště proto, že říjen byl ve znamení Pinktoberu, tedy šíření osvěty o prevenci rakoviny prsu. V listopadu bude Movember, osvěta o mužském zdraví. Chystáte se to kompenzovat nějakou speciální akcí on-line?Komunikujeme to na všech kanálech. Jednak Pinktober v souvislosti s prodejem našich prsařských triček, která pomáhají k edukaci, jednak jsme dělali speciální příspěvky o zdraví prsou a čekají nás i příspěvky o mužském zdraví. Takže ano, ne asi nějakou velkou kampaň, protože jsme teprve teď doběhli kampaň o HIV, jejíž plakáty byly v srpnu vylepeny po celé Praze a v on-line prostředí ve spolupráci se Seznamem, ale ano.
Pinktober je pro nás vlastně celoroční, respektive každoměsíční akcí. My ty prsa tlačíme nonstop, ne jen jeden měsíc v roce. Mělo by na to být dbáno celý rok. Ale jak už jsem říkala, říjen byl ve znamení růžových past, spolu s tím šly v televizi spoty o samovyšetření, skrze komunikaci se Sensodynem byla spousta videí i na sociálních sítích, a i v médiích obecně. Tuším, že podobná spolupráce je v přípravě na listopad, o tom ale ještě informovat nemůžu, protože není spuštěna.
Rozumím. Já tě ještě poprosím, jestli bys mi mohla říct něco o té kampani o duševním zdraví, kterou jsi dříve nakousla. Na co se můžeme těšit?
Určitě. To souvisí i s tím koronavirem jako takovým. Když se vrátím k situaci na jaře, tak my jsme ve spolupráci s našimi odbornými partnery ze zahraničí, když se o nákaze ještě moc nevědělo, vytvořili sérii edukačních materiálů, kterou jsme rozeslali firmám, nemocnicím, lékařům a školám, a do dneška je používají. Například letáky o mytí rukou a podobně.
Proto jsme vytvořili i nové téma, kterým je imunita. My se od května věnujeme i osvětě ohledně imunity, děláme webinář Imunita i pro firmy, takže o ní můžeme mluvit jako o naší podkampani. Společně s ní jsme přes léto vykopli civilizační choroby, takže v současné době vzniká asi 18 e-learningových videí o prevenci a včasné diagnostice civilizačních chorob, kterými jsou infarkt, Alzheimerova choroba, úzkost, bolesti zad nebo cukrovka. Je potřeba na to poukázat, protože 70 procent civilizačních chorob je způsobeno nezdravým životním stylem.
Do budoucna plánujeme kampaň duševního zdraví. V rámci ní se chceme věnovat detabuizaci takového onemocnění a ukázat, že se jedná o onemocnění jako každé jiné, a že se člověk nemusí bát o něm mluvit.
A ta hlavní kampaň?
Do budoucna plánujeme kampaň duševního zdraví. My jsme ji chtěli spouštět teď v září, ale tím, jak bylo spoustu práce s přerodem do on-line prostoru, jsme to museli odložit na začátek příštího roku. V rámci ní se chceme věnovat detabuizaci takového onemocnění a ukázat, že se jedná o onemocnění jako každé jiné, a že se člověk nemusí bát o něm mluvit.
Stejně tak chceme mluvit o nejčastějších příznacích chorob a naučit lidi, kam se mají obrátit, když se to děje jim nebo někomu v jejich okolí. Budou k tomu vznikat i separátní bloky témat, jako například poruchy příjmu potravy, závislosti nebo syndrom vyhoření pro firmy. Jedná se o hodně obsáhlé téma i oproti rakovině, která byla, jak to říct, lépe strukturovaná. Duševní onemocnění se totiž prolíná vším, takže se těším, že to vezmeme zase trošku z jiného úhlu.
V současné době pracujeme i na vizuální podobě, budou k tomu vznikat merchandisingy, minikampaňové logo, a uvidíme, jestli i tuto kampaň podpoříme Hithitovou kampaní, protože je to spousta práce navíc.
Na závěr se pojďme vrátit k tobě. Ty jsi byla výkonnou ředitelkou neziskové organizace Loona do roku 2019, ale post jsi potom opustila. Proč?
Já jsem byla výkonnou ředitelkou prvních pět let a organizaci jsem postavila od základů. Cítila jsem, že pro tu další, více strukturovanou fázi, to zkrátka potřebuje jiného ředitele s jinými vlastnostmi, což Blanka (Blanka Sigmundová je nynější výkonnou ředitelkou organizace Loono pozn. red.) je.
Potřebovalo to operativního ředitele. Já jsem spíše takový kreativec, který je dobrý v začátcích. Nechtěla jsem tu organizaci brzdit a přesunula se do strategičtější a kreativnější role, která mě baví.
Co to znamená?
Pracuji na odborném obsahu, jelikož mě to také baví a mám vystudovanou medicínu. Společně s tím mám konečně čas na ambasadorství v tom pravém slova smyslu. Takže můžu vystupovat v rozhovorech, organizovat fundraising, a jednat s velkými dárci a mecenáši. V té roli, která se v posledním roce proměnila, jsem se našla, a považuji to za jedno z nejlepších rozhodnutí.
Hodně se mě na to lidé ptají, jestli to pro mě není nekomfortní, když tomu šéfuje někdo jiný. Ale není. Já cítím, že Blanka tomu dala strašný kus sebe, své srdce, a organizace poslední rok neuvěřitelně roste a bojuje. Nemá to teda jednoduché, protože třetí měsíc poté, co nastoupila do funkce, začal koronavirus. Takže je spíše krizovým manažerem, ale zvládá to bravurně. I tým ji neuvěřitelně respektuje a stejně tak partneři. Jsem moc ráda, že mám vedle sebe tak šikovného člověka, který tu misi rozvine.
K tomu bych měl ještě jednu otázku. Nezměnilo se po tvém odchodu s vedoucí pozice vnímání celého projektu?
Mám víc času na ladění produktů, jak se říká. Hodně se dívám na to, jak ty naše workshopy vypadají, a třeba tam ještě něco doplňuji. Hodně čtu poslední medicínské poznatky, abychom to vychytali nebo rozvinuli něco, co není zase úplně aktuální.
Ne, že by se mi změnilo vidění, ale spíš to vidím z jiného pohledu a mám čas to zlepšovat. Nejsem v kolotoči péče o tým, cashflow a podobných věcí, ale mám odstup, vidím to víc z nadhledu, a to je velice zdravé. Vidím spoustu věcí kriticky, spoustu věcí dokážu opravit, a udělat kroky, aby se to zlepšilo. Organizaci to určitě prospělo.
