S Filipem Širokým o jeho práci pro Evropskou organizaci pro jaderný výzkum.
Na konci loňského roku jsme si zavolali s jedním z nejmladších Čechů, kteří kdy pracovali pro CERN. Evropská organizace pro jaderný výzkum sídlí v Ženevě a známá je především díky svým urychlovačům částic, které umožnily například objev Higgsova bosonu v roce 2012. Filip Široký, kterému je 23 let a CERN jej zaměstnává na plný úvazek, nám prozradil, co tato mezinárodní organizace hledá, na čem pracuje a v čem jí pomáhá on sám.
„Hodně lidí si myslí, když jim řeknu, že CERN je Evropská organizace pro jaderný výzkum, že tam pracujeme na termonukleární fúzi, což není pravda. My se tam snažíme přijít na podstatu hmoty a energie a i třeba vzniku vesmíru,“ prozradil nám mimo jiného.
Máme důvod bát se umělé inteligence?
Jsou dva důvody, proč bychom se mohli bát. Na umělou inteligenci se můžeme dívat jako na klasický nástroj, který by dokázal pomoci vytvořit inteligentnější zbraně. Ať už zbraně pro hybridní válku – automatické boty, kteří šíří dezinformace a rozdmýchávají společnost na sociálních sítích nebo inteligentní válečné drony či tanky, respektive samořízené střely. Záleží na tom, kdo tu technologii má a jak ji používá.
Druhý problém, kterého se lidé bojí, je, že může být umělá inteligence problém sama o sobě, a to v případě, že se stane obecnou umělou inteligencí. Že už to nebude jen matematický model nebo chytrá statistika, která by správně řešila jeden problém. Ale že to bude model jako člověk, který se může učit nové a nové věci. Pak by mohl nastat takový ten klasický námět jako v Terminátorovi.
To je sice možné, ale v současné době vůbec netušíme, jak se k obecné umělé inteligenci dostat. Ale je dobře, že někteří kolegové z etiky a AI safety nad tím již dlouho rozmýšlí. Protože, ačkoliv jsme od takové revoluce momentálně daleko, revoluční nápady se velmi těžko předpovídají, a tak jsme možná blíž, než si myslíme.
Vy jste pro iDNES řekl, že umělá inteligence je obor, u něhož je pravděpodobnější, že byste mohl mít podíl na změně světa. Proč byste chtěl měnit svět? A v jakém smyslu byste ho chtěl měnit?
Myslím, že je to obor, kde bych se mohl nejvíce realizovat. Původně jsem chtěl studovat fyziku a být v CERNu jako fyzik. Potom jsem viděl film Ex Machina, který mě donutil se zamyslet, že AI je možná zajímavější a nakonec jsem právě díky tomu skončil jako AI vědec v CERNu. Kruh se uzavřel.
Myslím si, že svět vždycky může být lepší a rád bych se na jeho změně taky podílel.
Chtěl jste být fyzik v CERNu. Potom jste se rozhodl pro AI. CERN tedy pro vás byl cílem už od mládí?
Ano, už v prváku na gymplu v Ivančicích jsme s profesorem fyziky založili kroužek teoretické fyziky, kde jsme spolu každý týden po škole řešili, co se v CERNu děje. Věnoval mi hodně času. I když mi opakoval, že je složité se tam dostat jako teoretický fyzik, já jsem si to nepřipouštěl.
Nakonec jsem ale od toho stejně odešel, protože jsem v AI našel ještě větší inspiracii. Je to velmi zajímavý obor.
Já jsem pracoval v té hlavní nejnovější budově, která vypadá hrozně cool. Tam jsem se cítil jako ve sci-fi filmu.
Vy jste už ve dvaceti letech absolvoval v CERNu stáž. Přijde mi to jako velmi nízký věk. Je běžné, že se dvacetiletí studenti bakalářských programů dostanou do CERNu?
Byl jsem, myslím, jeden z úplně nejmladších. Existuje teoretický minimální limit. Člověk by měl mít dostudované alespoň tři semestry, než tam jde. A já jsem se tam hlásil už během druhého semestru, takže jsem začal v první možný den, co to teoreticky šlo. Ale mohou se tam hlásit i studenti například pátého ročníku studia. Posledního ročníku inženýrského nebo magisterského studia. A takové lidi samozřejmě berou radši.
Tím pádem tam jsou většinou starší lidi. A důvod, proč mě vzali, si myslím, je ten, že jsem je zaujal svými mimoškolními projekty, zejména, že se mi povedlo půl roku předtím vyhrát fakultní soutěž umělých inteligencí spolu se dvěma kamarády, kde jsme s trochou štěstí porazili i tým doktorandů.
Jak probíhá samotné přijímací řízení?
Musíte mít tři referenční dopisy. Měl jsem dva od profesorů a jeden od bývalého zaměstnavatele. Píšete také motivační dopisy. Ptají se na hodně otázek. Ideální je nejen studovat, ale angažovat se i ve vedlejších projektech.
Pokud člověk splňuje všechny tyto věci a k tomu CERN zrovna pracuje nebo plánuje pracovat na projektu, který sedí s jeho portfoliem, tak má velmi výraznou šanci se tam dostat. Další věc, která přijetí ovlivňuje, je, z jaké země student pochází.
CERN je placený jeho členskými státy a velmi zhruba by mělo poměrově korelovat to, kolik daný stát platí peněz s tím, kolik procent jeho občanů v CERNu pracuje. Takže pokud tam nějaký stát v nějakou dobu má málo lidí, tak se je snaží lehce upřednostnit.
Co se dozvíš po odemknutí?
- Jak to vypadá v komplexu CERNu
- Kde by měl člověk studovat, aby získal zaměstnání v CERNu
- Jaké je poslání Evropské organizace pro jaderný výzkum
- Na jaké pozici Filip Široký pracuje a co jeho práce obnáší
- Co na jeho práci říkají jeho rodiče
- Jaké výzvy související s umělou inteligencí jsou ještě před námi