Zpravodajský portál pro moderní generaci, která se zajímá o aktuální dění.
Zajímá tě aktuální dění? Zprávy z domova i ze světa najdeš na zpravodajském webu. Čti reportáže, rozhovory i komentáře z různých oblastí. Sleduj Refresher News, pokud chceš být v obraze.
Nepodařilo se uložit změny. Zkus se nově přihlásit a zopakovat akci.
V případě že problémy přetrvávají, kontaktuj prosím administrátora.
OK
Kristýna odjela na Nový Zéland za svých studentských dob, ale od té doby v této ostrovní zemi, kde pandemie koronaviru jako by neexistovala, prožila už sedm dlouhých let.
Na letním festivalu pod pódiem se tisknou tisíce lidí bez roušek, rukavic či dezinfekčního gelu. Vesele popíjejí, poslouchají kapely a baví se s kamarády. Tyto situace jsme v Česku zažívali v době, kdy slovo koronavirus ještě neměl ve slovníku téměř nikdo z nás. Na Novém Zélandu je to však realita dnešních dnů.
I když se uplynulé léto neslo ve znamení uvolněných opatření a své brány otevřelo mnoho nočních klubů, ve vzduchu se přesto vznášela atmosféra pandemie. Na Novém Zélandu ji téměř neznají. Zavřené kluby? Zrušené festivaly? Za poslední měsíce museli na Novém Zélandu zareagovat na lokální přenos koronaviru jen párkrát, a tak si tam lidé mohou dovolit žít, jako kdyby pandemie ani neexistovala.
V tomto článku si přečteš:
Jak vypadají hudební festivaly na Novém Zélandu bez roušek a koronaviru
Zda se můžeš jít svobodně najíst do restaurace jako za starých časů
Co se děje, když na Novém Zélandu objeví tři případy koronaviru
Jak si Češka na Novém Zélandu z třikrát vyššího platu může dovolit mnohem více než doma
Jak prožívala teroristický čin v mešitách z operačního střediska policie
Proč dodnes nemůže spát, když zažije zemětřesení
Zdroj: Archiv Kristýny Koóšové
Dostala speciální víza na Nový Zéland
Už před lety se na Nový Zéland vydala Češka Kristýna Koóšová, která na ostrov na okraji Tichého oceánu vedle Austrálie přijela jen zkusit štěstí jako studentka. Studentské dobrodružství se však postupně přeměnilo na nový život. „S nejlepší kamarádkou jsme požádaly o Working Holiday víza a poštěstilo se nám,“ vzpomíná dnes Kristýna na svůj odchod z domova.
Nejdříve si jen s obtížemi uměla představit, že na Novém Zélandu začne žít dlouhodobě, protože původně přijela spíše na prázdniny. O této ostrovní zemi si v cestopisech můžeš přečíst převážně jen chvály, protože nabízí nádhernou přírodu, vysoký životní standard a pohodové místní obyvatele. Kristýna však nezažila ideální start.
„Nás tu hned první měsíc okradli, když jsme stopovaly a dokonce jsme byly i v novinách,“ vrací se k začátkům. Na základě nepříjemné zkušenosti si však nevytvořila obraz o celé zemi. „Nestačila jsem se divit, jak krásnou přírodu mají a jak jsou všichni přátelští, ale samozřejmě záleží člověk od člověka. Jelikož nás okradli, tak jsme měly jak negativní, tak i pozitivní zkušenosti,“ vysvětluje.
Ze začátku jsem pracovala jako každý backpacker a sbírala jsem jablka, broskve, kiwi. Postupně jsem přešla do velkochovu slepic a nakonec do pekárny.
Jak se na Nový Zéland můžeš dostat i ty?
O příjezdu na Nový Zéland pomocí speciálních víz Working Holiday sní stále více Čechů. Abys víza získal, je třeba mít trochu štěstí a splňovat několik podmínek. Nesmíš mít méně než 18 nebo více než 35 let, je třeba české občanství i trvalý pobyt, velkou překážkou jsou i děti, ale na druhé straně si o víza mohou žádat manželské dvojice. Pokud tyto podmínky splňuješ, můžeš zkusit štěstí, ale nesmíš zapomenout, že Working Holiday víza dostaneš jen jednou v životě.
I když se dnes Kristýna může pochlubit rozjetou kariérou, když poprvé přijela na Nový Zéland, tak si velmi mezi pracemi nemohla vybírat. „Ze začátku jsem pracovala jako každý backpacker a sbírala jsem jablka, broskve, kiwi. Postupně jsem přešla do velkochovu slepic a nakonec do pekárny,“ vysvětluje, že na začátku by nikdo neměl čekat výborně placené práce v kanceláři.
Její život se změnil, když potkala svého tehdejšího přítele původem z Chile. „Ten mi nabídl partnerská víza a já jsem začala přemýšlet o tom, čemu se vlastně chci v budoucnu věnovat,“ objasňuje. Kristýna věděla, že život na Novém Zélandu zní lákavě, ale i tak se vrátila zpět domů do Česka, kde ji jen dva semestry dělily od dokončení studia práva.
Z práce v pekárně do ženské věznice
Když odcházela z Nového Zélandu, tak pracovala v pekárně, ale s právnickým titulem měla vyšší ambice. „Po obhajobě diplomové práce a získání titulu se mi zpět do pekárny nechtělo, tak jsem vymýšlela, jak se dostanu blíže k právu. V té době shodou okolností probíhal velký nábor do vězeňské služby, tak jsem se přihlásila i já,“ říká Kristýna.
Vzali ji a tři následující měsíce strávila na školení, než se oficiálně stala Corrections Officer. „Je to něco mezi dozorcem a vychovatelem, jak tyto pozice znají lidé v Česku a na Slovensku,“ vysvětluje.
Zařadili ji do ženské věznice, kde byly nejrůznější případy a typy lidí, ale ani zdaleka nešlo o divočinu, jakou v ženských věznicích zažívají dozorci někde ve Střední či Jižní Americe. Na Novém Zélandu se ve věznici výhradně pro ženy většinou dodržoval pořádek, protože v zemi míra kriminality dosahuje jen zlomek té, kterou možná z jiných zemí světa znáš z filmů či dokumentů.
Svou první novozélandskou práci po získání právnického vzdělání chtěla po dvou letech posunout na vyšší úroveň. Našla nový pilotní program tamního ministerstva spravedlnosti a Department of Corrections, kterým chtěla vláda pomáhat čerstvě propuštěným lidem.
Zdroj: Archiv Kristýny Koóšové
Divoké festivaly, žádné roušky a pomoc drogově závislým
Přidej se do klubu Refresher+ již od 125 Kč 25 Kč
Co se dozvíš po odemknutí?
Jak vypadají hudební festivaly na Novém Zélandu bez roušek a koronaviru
Zda se můžeš jít svobodně najíst do restaurace jako za starých časů
Co se děje, když na Novém Zélandu objeví tři případy koronaviru
Jak si z třikrát vyššího platu může dovolit mnohem více než doma
Jak prožívala teroristický čin v mešitách z operačního střediska policie
„Účel mé práce byl ten, abychom vězňům pomáhali po propuštění z vězení, a to zejména s hledáním práce, přihlášením se do programu pro drogově závislé, na boj proti domácímu násilí či na zvládání hněvu,“ vzpomíná mladá Češka na své zaměstnání. Práce se jí líbila, protože být zaměstnán ve státní správě ve většině případů znamená větší bezpečnost a stabilitu, ale nakonec toho po dvou letech musela nechat.
„Před rokem jsem z osobních důvodů odcestovala zpět domů do Česka, kde jsem díky svým zkušenostem z vězeňství dostala práci v Kanceláři veřejného ochránce práv. Už předtím jsem delší dobu přemýšlela o návratu domů, a když se vše seběhlo dohromady, tak jsem se rozhodla to zkusit,“ konstatuje Kristýna ohledně své cesty z Nového Zélandu zpět do Česka.
Sice se říká, že doma je doma, ale ani přes skvělou práci se v Česku neusadila a minulý rok se koncem léta stěhovala zpět na Nový Zéland. Dnes tam tak žije dohromady už 7 let, a to bereme v úvahu i přestávku, kdy bydlela doma. Opětovné začátky v ostrovní zemi, kde pandemie koronaviru v mnoha ohledech jakoby ani neexistovala, však byly těžké.
Kristýna si dlouho nemohla najít práci a uvažovala, jak se uplatnit, když Nový Zéland zavřel hranice, mezinárodní turismus prakticky přestal existovat ze dne na den a do svého původního zaměstnání před odchodem se vrátit nemohla.
Zdroj: Archiv Kristýny Koóšové
Z přísné karantény jen tak neunikneš
„Po půl roce se mi konečně podařilo najít práci. V této chvíli čekám na formální job offer, ale zatím vše nasvědčuje tomu, že jsem ji dostala, jen ještě musí proběhnout potřebné bezpečnostní prověrky,“ říká. Díky zkušenostem z vězeňství, a navíc i dovednostem z české Kanceláře veřejné ochránkyně práv, ji podle všeho přijali do novozélandské kanceláře ombudsmana.
V praxi tak půjde o téměř identickou instituci jako doma, ale Kristýna se nyní bude věnovat kontrole karanténních a izolačních center, které na Novém Zélandu zřídili v reakci na vypuknutí pandemie koronaviru. U ombudsmana dostane pozici inspektorky OPCAT, což je anglická zkratka pro „Opční protokol k Úmluvě proti mučení a jinému krutému, nelidskému či ponižujícímu zacházení nebo trestání“.
Neznamená to, že Nový Zéland někdo obviňuje z mučení v karanténních centrech, kde musí všichni příchozí cestující ze zahraničí přečkat dvoutýdenní karanténu, ale tamní instituce si potrpí na to, aby byla lidská a občanská práva dodržována i v takových extrémních dobách pandemie. Kristýna tak bude v týmu dohlížejícím na to, zda se tento opční protokol dodržuje.
Na téma pandemie se může Kristýna vyjádřit jak z pohledu člověka žijícího na Novém Zélandu, tak i z pohledu obyvatele Česka. Když koronavirus propukl, tak žila v Česku, a tak zažila prvotní omezení i zákazy vycházení, zatímco na Novém Zélandu se situaci podařilo rychle stabilizovat díky přísným restrikcím a faktu, že jde o ostrovní zemi.
Statistiky nakažených a mrtvých na Novém Zélandu vypadají jako z pohádky v porovnání s ostatními zeměmi světa. Za celou dobu se tam oficiálně vyskytlo 2 336 případů koronaviru, z nichž zemřelo pouze 25 pacientů. Díky zmíněným karanténním centrům tam mohou téměř stoprocentně omezit šíření viru i u lidí, kteří přijedou do země, občas však nepostačuje ani izolace.
V lednu 2021 se na Novém Zélandu po více než dvou měsících objevil první případ lokálního přenosu viru. Infikovala se žena, která se zřejmě nakazila před koncem povinné dvoutýdenní izolace. Identifikovali u ní jihoafrickou mutaci viru a nakazil ji zřejmě jiný člověk v karanténním centru, ne však přímým kontaktem, ale možná prostřednictvím ventilace či klimatizace.
Tři případy? Okamžitý lockdown dvou milionů lidí
Nedávno musela premiérka Jacinda Ardern radikálně zareagovat na výskyt tří případů koronaviru v největším městě Auckland. I když se objevily jen tři případy, nařídila na několik dní lockdown a dva miliony obyvatel musely zůstat doma, protože úřady zavřely školy i všechny obchody kromě těch nezbytných, uvádí BBC.
„Rouška se nenosí a vůbec mi to nepřipadá tak, že by ve světě zuřila nějaká pandemie. Nemám pocit, že se musím omezovat, pokud si odmyslím fakt, že nemůžeme cestovat,“ hodnotí novozélandskou realitu.
Na otázku, zda si dnes můžeš svobodně sednout do interiéru restaurace a vychutnat si jídlo jako za starých časů, reagovala kladnou odpovědí. „Jasně, dokonce se pořádají trhy, různé akce i festivaly. To byl pro mě docela šok, když jsem se tam vrátila z Česka,“ vzpomíná na konec minulého léta.
Například světoznámý DJ Netsky vystupoval na Novém Zélandu každý rok za posledních deset let, a tak před příchodem roku 2021 přiletěl do země, absolvoval povinnou karanténu a nyní koncertuje na festivalech a pódiích ve všech koutech tohoto ostrovního státu, uvádí TVNZ.
Nový Zéland nezažil pandemii jako myPandemie jí však v mnohém otevřela oči. „Když vypukla, byla jsem v Česku. Mám pocit, že mě donutila překopat hodnoty a zamyslet se nad tím, na čem v životě vlastně záleží... A jak moc jsem se rozmazlila a jak rychle jsme ten luxus nekončících možností a příležitostí ztratili,“ konstatuje Kristýna po pár měsících izolace v Česku a mnohem otevřenějšího života na Novém Zélandu.
Na konto dodržování opatření se jí prý vyjadřuje těžko. „Na Novém Zélandu pandemii vůbec nezažili v takovém měřítku jako my v Česku a na Slovensku, proto je těžké posuzovat dodržování opatření. Jako ostrovní stát měli obrovskou výhodu, protože měli možnost izolovat se od celého světa. Je těžké říct, jak by se chovali, kdyby ten lockdown trval déle, opatření se měnila, rušila a obnovovala,“ vysvětluje.
Karanténní centra sice jsou hlavní zbraní Nového Zélandu proti zabránění šíření koronaviru po zemi, ale Kristýna povinnou izolací nebyla po návratu na ostrov koncem minulého léta nadšená.
„Mně osobně to vadilo, protože jsem člověk, který by dodržel jakákoli opatření i doma. Po šesti měsících v Česku a 35hodinovém letu jsem chtěla jet domů a představa dalších 14 dní někde v hotelu mě ničila. Ale možná je to jiné, když člověk necestuje sám,“ říká se slovy, že význam těchto center chápe.
Třikrát vyšší plat a náklady jako doma?
Po úspěšném absolvování karantény mohla odjet domů do města Christchurch, kde žila dosud, ale po získání nové práce se bude muset přestěhovat do hlavního města Wellington. Nevnímá to jako ztrátu, ale spíše jako nový začátek. Životní úroveň na Novém Zélandu si celkově pochvaluje.
„Jelikož jsem teď půl roku žila v Česku, tak mohu srovnávat. Určitě záleží na práci a platu, ale já jsem na Novém Zélandu měla skoro třikrát vyšší plat než doma a náklady na jídlo jsou přibližně stejné. Cena ubytování záleží na místě, kde chceš bydlet a zda bydlíš sám nebo s někým byt nebo dům sdílíš,“ konstatuje. Má pocit, že si na Novém Zélandu z platu může dovolit daleko víc.
„Mají tu často týdenní nebo čtrnáctidenní výplaty, což mi vyhovuje. Myslím si, že jsou zde schopni vydělávat více a peníze si pak více užít,“ porovnává Nový Zéland s Českem. Dosud byla s bydlením ve městě Christchurch spokojená, protože poskytuje řadu příležitostí na cestu do přírody.
„Já bydlím u pláže a zároveň mám hory vzdálené možná dvě hodiny autem,“ popisuje svůj život. Když se minulé léto vrátila z Česka, tak na Novém Zélandu poznala mnoho Čechů a Slováků, neboť v minulosti se kamarádila zejména s místními. „Teprve teď jsem zjistila, jak velkou komunitu tu vlastně máme,“ hodnotí Kristýna.
Novozélanďané se neumí bavit jako Češi
Novozélanďané se však podle ní neumí bavit tak, jak to dokážeme my. „Osobně se mi zdá, že v Česku a na Slovensku je mnohem lepší kulturní vyžití. Od jara do podzimu je vždy plno akcí, pak zase přijdou Vánoce, takže se stále máš na co těšit. To tu necítím,“ konstatuje. Mezi místními obyvateli je podle ní velmi oblíbený lov zvířat jako volnočasová aktivita, což prý dodnes nepochopila.
Městem Christchurch, kde Kristýna dlouhodobě žije, v roce 2019 otřásl teroristický útok v tamních mešitách. Útočník tehdy zavraždil 51 lidí a zranil dalších 40 osob, což se jí dotklo, protože teroristický útok sledovala z operačního střediska policie a záchranářů v Justice and Emergency Precinct, neboť tehdy pracovala ve státní správě.
„Z první ruky jsme věděli všechno, co se děje a poslouchali jsme komunikaci policie. Stopy to určitě zanechalo,“ vzpomíná s tím, že Novozélanďané si dosud podle ní neuměli představit, jaké to je, když se v Evropě odehraje atentát jako v Bruselu či Nice.
Teroristický čin byl naštěstí ojedinělým úkazem, který Nový Zéland zažil, ale mnohem častěji musí místní obyvatelé čelit přírodním katastrofám, jako třeba zemětřesení. Kristýna jich zažila již mnoho, ale stále se s nimi neumí vyrovnat.
„Zažila jsem i jedno velmi silné v roce 2016 a moc se s tím neumím vyrovnat. Když to přijde, tak mám obrovský strach a občas dokonce nemůžu pár dní usnout,“ popisuje své pocity. Koncem roku 2016 přitom Christchurch zasáhlo zemětřesení o magnitudě až 7,8 Richterovy stupnice.
