Na Novém Zélandu žijeme, jako by pandemie neexistovala, říká Kristýna. Plat třikrát vyšší než doma si užívá (Rozhovor)

Na letním festivalu pod pódiem se tisknou tisíce lidí bez roušek, rukavic či dezinfekčního gelu. Vesele popíjejí, poslouchají kapely a baví se s kamarády. Tyto situace jsme v Česku zažívali v době, kdy slovo koronavirus ještě neměl ve slovníku téměř nikdo z nás. Na Novém Zélandu je to však realita dnešních dnů.

I když se uplynulé léto neslo ve znamení uvolněných opatření a své brány otevřelo mnoho nočních klubů, ve vzduchu se přesto vznášela atmosféra pandemie. Na Novém Zélandu ji téměř neznají. Zavřené kluby? Zrušené festivaly? Za poslední měsíce museli na Novém Zélandu zareagovat na lokální přenos koronaviru jen párkrát, a tak si tam lidé mohou dovolit žít, jako kdyby pandemie ani neexistovala.

Dostala speciální víza na Nový Zéland

Už před lety se na Nový Zéland vydala Češka Kristýna Koóšová, která na ostrov na okraji Tichého oceánu vedle Austrálie přijela jen zkusit štěstí jako studentka. Studentské dobrodružství se však postupně přeměnilo na nový život. „S nejlepší kamarádkou jsme požádaly o Working Holiday víza a poštěstilo se nám,“ vzpomíná dnes Kristýna na svůj odchod z domova.

Nejdříve si jen s obtížemi uměla představit, že na Novém Zélandu začne žít dlouhodobě, protože původně přijela spíše na prázdniny. O této ostrovní zemi si v cestopisech můžeš přečíst převážně jen chvály, protože nabízí nádhernou přírodu, vysoký životní standard a pohodové místní obyvatele. Kristýna však nezažila ideální start.

Doporučeno

Pokud jsme chtěli dělat politiku s čistým štítem, tak spolupráce s ODS nebyla tou správnou volbou, říká Anna Gümplová (Rozhovor) 20. února 2021 10:00

„Nás tu hned první měsíc okradli, když jsme stopovaly a dokonce jsme byly i v novinách,“ vrací se k začátkům. Na základě nepříjemné zkušenosti si však nevytvořila obraz o celé zemi. „Nestačila jsem se divit, jak krásnou přírodu mají a jak jsou všichni přátelští, ale samozřejmě záleží člověk od člověka. Jelikož nás okradli, tak jsme měly jak negativní, tak i pozitivní zkušenosti,“ vysvětluje.

Ze začátku jsem pracovala jako každý backpacker a sbírala jsem jablka, broskve, kiwi. Postupně jsem přešla do velkochovu slepic a nakonec do pekárny.

Jak se na Nový Zéland můžeš dostat i ty?

O příjezdu na Nový Zéland pomocí speciálních víz Working Holiday sní stále více Čechů. Abys víza získal, je třeba mít trochu štěstí a splňovat několik podmínek. Nesmíš mít méně než 18 nebo více než 35 let, je třeba české občanství i trvalý pobyt, velkou překážkou jsou i děti, ale na druhé straně si o víza mohou žádat manželské dvojice. Pokud tyto podmínky splňuješ, můžeš zkusit štěstí, ale nesmíš zapomenout, že Working Holiday víza dostaneš jen jednou v životě.

I když se dnes Kristýna může pochlubit rozjetou kariérou, když poprvé přijela na Nový Zéland, tak si velmi mezi pracemi nemohla vybírat. „Ze začátku jsem pracovala jako každý backpacker a sbírala jsem jablka, broskve, kiwi. Postupně jsem přešla do velkochovu slepic a nakonec do pekárny,“ vysvětluje, že na začátku by nikdo neměl čekat výborně placené práce v kanceláři.

Její život se změnil, když potkala svého tehdejšího přítele původem z Chile. „Ten mi nabídl partnerská víza a já jsem začala přemýšlet o tom, čemu se vlastně chci v budoucnu věnovat,“ objasňuje. Kristýna věděla, že život na Novém Zélandu zní lákavě, ale i tak se vrátila zpět domů do Česka, kde ji jen dva semestry dělily od dokončení studia práva.

Z práce v pekárně do ženské věznice

Když odcházela z Nového Zélandu, tak pracovala v pekárně, ale s právnickým titulem měla vyšší ambice. „Po obhajobě diplomové práce a získání titulu se mi zpět do pekárny nechtělo, tak jsem vymýšlela, jak se dostanu blíže k právu. V té době shodou okolností probíhal velký nábor do vězeňské služby, tak jsem se přihlásila i já,“ říká Kristýna.

Vzali ji a tři následující měsíce strávila na školení, než se oficiálně stala Corrections Officer. „Je to něco mezi dozorcem a vychovatelem, jak tyto pozice znají lidé v Česku a na Slovensku,“ vysvětluje.

Zařadili ji do ženské věznice, kde byly nejrůznější případy a typy lidí, ale ani zdaleka nešlo o divočinu, jakou v ženských věznicích zažívají dozorci někde ve Střední či Jižní Americe. Na Novém Zélandu se ve věznici výhradně pro ženy většinou dodržoval pořádek, protože v zemi míra kriminality dosahuje jen zlomek té, kterou možná z jiných zemí světa znáš z filmů či dokumentů.

Svou první novozélandskou práci po získání právnického vzdělání chtěla po dvou letech posunout na vyšší úroveň. Našla nový pilotní program tamního ministerstva spravedlnosti a Department of Corrections, kterým chtěla vláda pomáhat čerstvě propuštěným lidem.

Divoké festivaly, žádné roušky a pomoc drogově závislým