Zpravodajský portál pro moderní generaci, která se zajímá o aktuální dění.
Zajímá tě aktuální dění? Zprávy z domova i ze světa najdeš na zpravodajském webu. Čti reportáže, rozhovory i komentáře z různých oblastí. Sleduj Refresher News, pokud chceš být v obraze.
Nepodařilo se uložit změny. Zkus se nově přihlásit a zopakovat akci.
V případě že problémy přetrvávají, kontaktuj prosím administrátora.
OK
S poslancem Františkem Kopřivou z Pirátů jsme si povídali o genderové rovnosti, koronavirové krizi, ale také o nadcházejících volbách do Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky.
František Kopřiva (Piráti) je jeden ze dvou nejmladších poslanců ve Sněmovně. Zeptali jsme se ho na to, co bylo jeho motivací pro vstup do politiky, jak lze prosadit genderovou rovnost a řeč přišla i na to, proč opozice nepodpořila prodloužení nouzového stavu, jak Piráti vidí nadcházející volby a jaké postavení má Česká republika v Evropské unii.
Proč jste se rozhodl vstoupit do politiky? Byla Pirátská strana Vaše první a jasná volba?
Moje cesta do politiky vedla přes aktivismus, stejně jako tomu bylo u spousty Pirátů. Už na střední škole jsem se hodně zajímal o politiku a svět, a zároveň jsem byl hodně aktivní při pořádání nejrůznějších nepolitických akcí. V Mladé Boleslavi, kde jsem vyrůstal, jsem se dokonce zúčastnil happeningu ohledně kácení keřů, se kterým jsme se dostali až do médií a na základě čehož následně magistrát revidoval svoje usnesení. To bylo takové moje první setkání s tím, že pokud člověk chce něco změnit, tak může.
V roce 2013 padla Nečasova vláda a začal jsem se více zajímat o státní politiku, která mě štvala a také jsem tehdy bojoval s tím, že mi bylo 17 let a ještě jsem nemohl volit, tak jsem alespoň chtěl pomoci straně, kterou bych jinak volil. Piráty jsem sledoval již delší dobu, dělal jsem si i různé volební kalkulačky a všude mi vycházelo, že právě oni jsou mi nejbližší. Takže jsem se s nimi spojil, pomohl jsem jim v kontaktní kampani, v kampani do Eurovoleb 2014 a když mi padlo 18 let, požádal jsem o vstup do strany.
V primárních volbách 2017 jsem pak skončil na třetím místě a získal jsem mandát ve Sněmovně, kde se primárně věnuji Evropě, zahraničí politice a lidským právům, což je něco, co mě vždy velmi zajímalo.
Zdroj: Osobní archiv František Kopřiva
Začátkem tohoto roku jste získal ocenění Genderman roku 2020 a jedním z důvodů bylo odsouzení sexistických a vulgárních výroků poslance Foldyny (ČSSD). Ten řekl, že „feminismus vzniká tak, že se sejde ženská, tlustá a vzteklá jak hroch, strupatá jak ropucha a chlupatá jako Yetti, s nějakou ambiciózní idiotkou, a shodnou se na tom, že je mrzí, že se narodily jako ženy.“ Proč jste se jeho výroku rozhodl postavit a co podle Vás poslance Foldynu vede k takovým názorům?
Já se celkově zaměřuji na genderovou rovnost, v all male panelu jsem přenechal svoje místo kolegyni, předsedovi vlády interpeluji genderová témata, mezi která patří i gender pay gap a snažím se věnovat systémovějším věcem. Ale kauza s Foldynou je dobrá ilustrace toho, že ačkoliv nejsem typ člověka, který by se pouštěl do internetových přestřelek, tak tohle bylo opravdu přes čáru. Mým cílem nebylo přesvědčit kolegu Foldynu, byť se s ním o tom klidně rád pobavím, o svých názorech. Na jeho prohlášení, které zastává více politiků, jsem chtěl vysvětlit, že představa o feminismu je mnohdy hnána do extrémů.
Ale o tom feminismus není. Je o odbourávání bariér, které si většina společnosti ani neuvědomuje a já ji za to neodsuzuji, spíše se snažím vést racionální debatu. Je důležité nepoukazovat pouze na extrémy, do kterých se snáz střílí, ale vést konstruktivnější debaty.
Proč je slovo „feministka“ mnohdy vnímáno jako nadávka?
To je dobrá otázka, sám nad tím poslední dobou přemýšlím a snažím se o feminismu mluvit tak, abych nevyvolával rozpory a neprohluboval příkopy. Jednak si myslím, že je to částečně dáno mediálním prostorem, který je poskytován radikálním představitelům feminismu, jako je třeba hnutí Femen a jejich útok na prezidenta Miloše Zemana nahoře bez ve volební místnosti.
Druhá věc je, že z feminismu se tak trochu staví slaměný panák, stejně jako za spousty dalších věcí typu migrace či podpora menšin. Zde bych určitě doporučil přečíst cyklus Kamila Fily o předním sexuologovi Radimovi Uzlovi, který má poměrně velký vliv a jeho výroky o feminismu jsou často kriticky mířeny na určité extrémní případy. To, že jedna francouzská škola zavede kolonku pro třetí pohlaví či neutrální rodinu, není hned nutné považovat za velkou ideologii, která se na nás řítí ze Západu.
Panuje u nás historicky a systémově zakořeněný patriarchát a muži by si měli uvědomit, že ženy to v mnoha ohledech mohou mít těžší.
Co můžeme udělat pro to, abychom se genderové rovnosti v Česku přiblížili?
Nejdůležitější je, aby každý začal sám u sebe. Rád to přirovnávám k zodpovědnému žití vůči životnímu prostředí, což neznamená, že musím nutně do Ameriky plout na jachtě jako Greta Thunberg, a já před ní smekám, ale každý by se nad tímto problémem měl zamyslet. Ne všichni si uvědomují, že ve společnosti stále existují bariéry, které sice nejsou na první pohled vidět, ale jsou tu. Panuje u nás historicky a systémově zakořeněný patriarchát a muži by si měli uvědomit, že ženy to v mnoha ohledech mohou mít těžší.
Neznamená to, že musíme být sebemrskači, že musíme zavádět tvrdá opatření a kvóty, ale minimálně bychom měli začít přemýšlet kriticky, sebereflexivně a měli bychom ženám dát více prostoru, aniž by se musel brát mužům. Ženy jsou například v diskusích méně průbojné, a proto pokud vedu nějakou debatu, tak se snažím aktivně oslovit ženy, zda si nechtějí vzít slovo a říct svůj příspěvek.
Vy také hojně prosazujete manželství pro všechny. Proč se tento zákon nedaří prosadit?
Manželství pro všechny chceme uzákonit co nejdříve a již tři roky máme předložený návrh zákona. Jeho prodiskutování však bylo vždy dlouhé a plné obstrukcí od odpůrců, takže se jednání vždy přerušilo a nedaří se tento bod zařadit tak vysoko do programu, aby se stihl projednat. Na schůzích to tedy sice stále předkládáme, ale nikdy se k tomu nedostaneme.
Zároveň bojujeme s blokem ze strany pana Faltýnka (ANO), který nechce, aby se mu hádal vlastní klub, neboť část lidí v ANO zákon podporuje a část ne. Takhle to mají i některé další kluby, my v Pirátech jsme pro, lidovci jsou proti a zbytek klubů to má různě, což je naprosto legitimní, ale přijde mi škoda, že tímto vysíláme signál, že v Parlamentu je kecárna, kde se nic nedělá. Kdyby nám tento návrh poslanci zamítli, tak to respektuji, ale mrzí mě toto zahrávání do autu, kdy většina Sněmovny říká, že se tím nechce zabývat.
Proč podle vás nestačí registrované partnerství?
Důvodů je mnoho, ale poukázal bych na dvě hlavní roviny. Jedna je čistě praktická, kdy registrované partnerství neskýtá všechna práva a povinnosti, která má manželství. V registrovaném partnerství není právně zahrnuto dědictví, sirotčí důchody, vdovské důchody a občas je i problém s přístupem ke zdravotnickým informacím. V nouzovém stavu, kdy ministerstvo vnitra zakázalo vstup cizincům k nám, platila výjimka pro manžele, avšak pro registrované partnery ne a k nápravě došlo až po našem upozornění.
Druhá rovina je symbolická, občané by se neměli rozdělovat do nějakých dvou škatulek, do kategorií a myslím si, že pokud se dva lidé milují, tak by od státu měli mít stejnou ochranu, jako mají heterosexuální manželé.
Jste jeden ze dvou nejmladších poslanců ve Sněmovně. Setkal jste se někdy v politice s diskriminací, která by souvisela s vaším věkem?
Neřekl bych, že jsem se setkal vyloženě s tvrdou diskriminací či útokem na věk, byť panem premiérem Andrejem Babišem (ANO) či dalšími politiky je většina Pirátů stále označována za ty mladé, bez zkušeností a starší kolegové se na nás občas koukají skrze prsty a nedůvěřují nám. Ale zase musím říci, že kolegové z jiných stran, s kterými komunikujeme, si k nám už našli cestu a normálně politicky fungujeme.
Zdroj: Osobní archiv František Kopřiva
Z jakého důvodu je ve vyšší politice tak málo mladých?
Ve Sněmovně jsou skutečně nejmladší velmi podprezentovaní, ale to samé platí pro poslance nad 70 let. Určitě je to tím, že zájem o politiku přichází až s postupem času a je pochopitelné. Pokud člověk studuje, neplatí daně, tak moc nemá důvod zajímat se o to, jak stát daně vybírá a co s nimi dělá.
Roli zde hraje i občanské vzdělávání, které má v Česku rezervy a také to je samozřejmě na nás, mladých politicích, abychom naše zkušenosti předávali a abychom motivovali naše vrstevníky, což se snažím dělat právě i já. Ve Sněmovně například probíhají konference pořádané Sdružením Modrá rybka, kdy místo poslanců zasedne 200 studentů a baví se o fiktivním návrhu zákona na aktuální téma a my jako poslanci jim k tomu dáváme zpětnou vazbu a diskutujeme s nimi. Je to skvělý projekt a moc mu fandím.
Vy jste nakousl, že ani volební účast mladých není příliš vysoká. Jak je můžeme motivovat k tomu, aby šli volit?
V rámci koalice se STAN diskutujeme i o případném snížení věkové hranice pro určité typy voleb, což STAN navrhovali ještě před uzavřením koalice. Nemáme to zatím v koaličním programu, ale mně osobně se ta myšlenka, že by se například do voleb komunálních a krajských snížila věková hranice, velmi líbí. Asi by se i tam ukázalo, že by volební účast nebyla příliš vysoká, ale to se opět dostáváme k edukaci, pozitivní motivaci a vysvětlování, proč je dobré převzetí spoluzodpovědnost za stát a společnost.
V Česku sice platí obecná společenská shoda, že znásilnění je špatné a má se trestat, ale tresty jsou často moc nízké
Jaké problémy podle vás naše generace řeší nejčastěji?
Nedávno vyšel průzkum od Behavia, který zjišťoval, co mladé lidi zajímá a výsledky mě tedy příliš nepřekvapily. Tušil jsem, že mladé lidi zajímá dostupnost bydlení, což i my vnímáme jako palčivý problém, neboť pro naši generaci je shánění vlastního bydlení mnohem složitější než pro generaci našich rodičů. Také se ukázalo, že mladé zajímá digitalizace státní správy a úřadů. V současné chvíli třeba na úřadech nic řešit nemusí, ale vědí, že se jich to do budoucna bude týkat a že by bylo lepší, kdyby úřady byly digitalizované.
V neposlední řade jsou to pak tresty za znásilnění, kterými se také zabýváme i my. To může souviset s feminismem a posunem společnosti, která upozornila na kampaň Me too a nyní se v evropských státech začíná řešit i znásilňování a incest v rámci rodin. V Česku sice platí obecná společenská shoda, že znásilnění je špatné a má se trestat, ale tresty jsou často moc nízké, násilníci mnohdy vyváznou pouze s podmínkou, a to je potřeba legislativně změnit.
Ano, digitalizaci se intenzivně věnujeme i z opozičních lavic, podíleli jsme se na zákoně, který se již prosadil a zabývá se právem na digitální službu, což je taková digitální ústava, na kterou budou navazovat další digitální zákony. Pořád jsme trochu ta IT strana (smích).
Co se týče trestů za znásilnění a sexuálně motivovaných útoků, tak to jsme identifikovali jako závažné téma ještě předtím, než vyšel tento průzkum a v rámci našeho lidsko-právního týmu k tomu nyní do programu zpracováváme body, jak přístup ke znásilnění změnit.
V oblasti bydlení řešíme nový stavební zákon, kterému se věnuje kolega Ivan Bartoš. Dostupné bydlení je problém, ale vládní návrh řešení není úplně ideální, takže spolu s dalšími opozičními stranami jsme představili náš návrh, v němž hraje roli i digitalizace. Kolega Ondřej Polanský prosadil elektronický stavební deník, který by měl zjednodušit papírování kolem nových staveb, ale ne na úkor ekologických skupin a obcí, které by neměly přijít o právo vyjádřit se k novým stavbám, výstavbám dálnic atd.
Minulou neděli Česká televize zveřejnila nový volební model, v němž koalice Pirátů a STAN získala 29,5 % a porazila tak hnutí ANO s 26,5 %. Jak tyto průběžné výsledky hodnotíte?
Pořád to jsou pouze průzkumy veřejného mínění, které ukazují volební model v té aktuální chvíli a za 7 měsíců se toho může ještě stát strašně moc. Tyto průběžné výsledky bereme s rezervou, ale jsme samozřejmě vděční stálým i novým voličům za svěřenou důvěru a stále chceme ukazovat, že jsme konstruktivní opozice, že děláme racionální politiku založenou na faktech a že jsme liberální silou v tomto spektru. Lidé nám důvěřují, za což jsme strašně rádi a motivuje nás to do další práce. Víme, že nemůžeme polevit, že nesmíme dělat chyby, ale nikdo není dokonalý, a i my občas nějaké děláme, ale důležité je mít sebereflexi a uvědomit si je.
Zdroj: Osobní archiv František Kopřiva
Šíří se řada hoaxů, například že chceme brát řidičské průkazy a volební právo starším lidem, což je naprostá nepravda
Z výzkumu také vyplývá, že Piráty volí většinou mladí lidé. Jak budete cílit na starší generace?
Ve straně máme i starší lidi, není jich tam sice tolik, ale máme je a tomuto tématu se hojně věnují. Kolegyně Olga Richterová pracuje na projektu Senioři na palubě a připravujeme i osvětovou kampaň, která cílí na starší generaci. Nevýhodou je, že se o nás šíří řada hoaxů, například že chceme brát řidičské průkazy a volební právo starším lidem, což je naprostá nepravda a každý si to může ověřit v systému Poslanecké sněmovny. Naopak chceme vést mezigenerační dialog a společnost stmelovat, a to i přesto, že zájmy generací mohou být odlišné.
Nikdy bych neřekl, že jsme strana pouze pro mladé a nyní se zaměřujeme právě i na zapojení starší generace, vyvracíme hoaxy mířené na to, aby nás nevolila a před pár dny jsme i vypustili video, v němž naši starší členové hovoří ke svým vrstevníkům o řetězových e-mailech, hoaxech, ověřování zdrojů atd.
Proč jste se rozhodli nepodpořit prodloužení nouzového stavu?
My jsme, a teď myslím nás Piráty i opozici, vládě vždy říkali, že covid vnímáme jako velký problém, jsme si vědomi toho, že pandemii je potřeba moderovat, řídit a snažit se srážet křivku. A vždy, když se nouzový stav prodlužoval, jsme představovali konkrétní návrhy a opatření – že se musí zlevnit testování, že se musí usnadnit testování ve firmách a na školách, že občany musíme motivovat pozitivně, nikoliv zákazem, že se musí zlepšit komunikace… Chtěli jsme s vládou diskutovat, ale ona nás bohužel vůbec nebrala v potaz a odmítala naše návrhy řešit.
Za celý rok jsme od vlády ani nezískali žádný právní základ o tom, co můžeme dělat a jaká opatření se mohou přijímat bez nouzového stavu. Nepodpořit nouzový stav jsme se nakonec rozhodli po jednání, kterého se účastnili naši lídři Ivan Bartoš a Vít Rakušan, Jan Hamáček (ČSSD) a další, a opět nebyl předložen žádný argument ani plán vlády na další týdny. Bylo to těžké rozhodnutí, neboť jsme tak přijali spoluodpovědnost za přístup státu k řešení pandemie, ale pokud bychom ho podpořili, tak bychom tu spoluodpovědnost přijali úplně stejně.
Zároveň šlo o náš impuls k tomu, aby vláda začala jednat s hejtmany, což se stalo a díky tomu došlo ke schválení pandemického zákona, který není dokonalý, ale je to krok správným směrem. Vláda se s námi konečně začala bavit a třeba nám již dodá i podklady ukazující jaká opatření fungují a která zase ne.
„Pokud někdo zítra neschválí nouzový stav, tak bude přímo odpovědný za smrt našich spoluobčanů. Přímo odpovědný. Pokud se zvýší smrtnost u nás, tak ať si to opozice vezme na triko,“ prohlásil Andrej Babiš před neúspěšným hlasováním o prodloužení nouzového stavu. Neudělali jste v tomto politickou chybu? Neumožnili jste svým hlasováním premiérovi hodit odpovědnost na opozici?
To je takové citové vydírání. Jsme jedna Sněmovna, všichni máme spoluodpovědnost a přebrali bychom ji i v případě, že by se nouzový stav prodloužil. Premiér Andrej Babiš (ANO) a někteří poslanci se stav republiky snaží hodit na opozici, ale nutno podotknout, že Česká republika byla jednou z nejhůře zasažených zemí světa ještě před hlasováním o prodloužení nouzového stavu. Pandemii je nutné řešit v dlouhodobém horizontu, mít jasnější pravidla restrikcí/uvolňování a hledat cesty, jak zavádět efektivní, pokud možno lépe cílená opatření bez nouzového stavu.
Zdroj: Osobní archiv František Kopřiva
Lidský život je nevyčíslitelný a stát by měl dělat všechno pro to, aby se snížily počty nakažených, hospitalizovaných a zemřelých.
Vládě a prezidentu Miloši Zemanovi jste představili plán Za pět dvanáct, který má řešit epidemickou krizi v Česku. Bude se s ním do budoucna pracovat? V rámci něj apelujete na vytvoření covid fondu a férové kompenzace pro lidi a firmy. Má na to Česká republika peníze?
Nejsem člen rozpočtového výboru, ale vím, že se dlouhodobě vede diskuse na téma: „Co se vyplatí a co ne?“ Existují dvě základní východiska a jedním z nich je bezprecedentní krize, na čemž se shodneme všichni. Většina vlád, zemí, ekonomů i odborníků si stojí za tím, že krizí je nutné se proinvestovat, že nemá cenu šetřit, ale je nutné zatnout zuby a překlenout to. Už podruhé v řadě máme schodek 500 miliard, což je neuvěřitelné číslo a je to dluh, který bude splácet celá naše generace, ale takhle to má většina států na světě.
Druhá věc je, že lidský život je nevyčíslitelný a stát by měl dělat všechno pro to, aby se snížily počty nakažených, hospitalizovaných a zemřelých. I když by to stálo strašně moc peněz. Studie zároveň ukazují, že země, které zavedly tvrdý lockdown na kratší dobu, mají ekonomiku přidušenou mnohem méně než ty země, kde se s opatřeními stále váhá, jako například u nás (rozhovor vznikl 23. 2. 2021). Zavádět mírnější lockdown na delší dobu má na lidi mnohem větší dopad, a i škody jsou mnohonásobně vyšší.
Jsem rád, že nyní alespoň prošel kompenzační bonus pro živnostníky a příspěvek pro zaměstnance v karanténě, což by mohlo výrazně pomoci. Je to skvělý krok a sice si nyní konkrétně nepamatuji, kolik peněz za to stát zaplatí, ale rozhodně to je míň než půl bilionu a určitě je to míň než za rouškovné pro seniory.
Před pár dny došlo k navýšení kompenzačního bonusu pro OSVČ a malá SRO, což dlouhodobě požadovali právě i Piráti. Proč trvalo tak dlouho prosadit tuto změnu?
To je otázka na paní ministryni Alenu Schillerovou (za ANO) (smích). My na vládu nemáme přístup, takže se často novinky dozvídáme až z médií. Tohle jsem ale opravdu nepochopil. Ve chvíli, kdy stát brutálně omezí podnikání a je to opodstatněné, tak je nutné vykompenzovat to. Nám se podařilo prosadit i to, aby na kompenzační bonus dosáhli živnostníci v insolvenci, což je ta nejohroženější skupina, které hrozí, že pokud půjde do karantény, tak spolu s celou rodinou skončí na chodníku.
Před pár dny také vyplulo na povrch, že odpuštění poplatků za sociální a zdravotní při první vlně koronaviru neplatí pro živnostníky v insolvenci, kteří to netušili a nyní se zadlužili až několika desítkami tisíc korun. Jak tento problém budou chtít Piráti řešit?
V rámci reformy exekučního systému, který se již projednává, se snažíme pomoci lidem v insolvenci. Pro člověka, který se dostane do spirály, kdy není schopen splácet dluh a exekutoři si vezmou velký podíl jeho výdělku, je demotivační dluh jakkoliv splácet a raději pracují na černo. Našim cílem tedy je, aby lidé měli možnost se rehabilitovat a pokud mají vůli splácet, tak jim chceme nabídnout férovou možnost vrátit se do normálního života.
Vy jste v roce 2017 vyjádřil kritiku k NATO, a to především kvůli členství USA a Turecka. Stojíte si i nadále za tímto názorem? Myslíte si, že by evropské země měly vytvořit vlastní obranný systém a pak by mohly z NATO odejít?
Nikdy jsem neusiloval a neusiluji o to, aby se vystupovalo z NATO, a to ať už se bavíme o Česku nebo i dalších evropských státech. Ale myslím si, že v každém demokratickém společenství je legitimní vyjadřovat kritiku nahlas. Nejen moje skepse k americké zahraniční politice a obraně se nyní dost změnila. Všichni víme, že vztahy Donalda Trumpa s Evropskou unií byly spíše destruktivní, jeho vojenské akce byly často na hraně mezinárodního práva a věřím, že se to teď díky administrativě Joe Bidena změní, protože Spojené státy jsou klíčový partner.
Co se Turecka týče, tak tam se situace nezlepšuje ani v oblasti lidských práv, demokracie a jejich vojenská spolupráce s Ruskem, které označuje EU a NATO za svoje konkurenty, je tristní. Panuje tu problém, který je nutný řešit dialogem s Tureckem, musíme usilovat o demokracii a lidská práva i mimo NATO. Co se týče obranné spolupráce v rámci EU, nepovažuji to za radikální myšlenku, neboť existuje Evropský obranný fond, takže vojenská spolupráce na úrovni evropských států se děje a jsem za to rád.
Obranná spolupráce v rámci EU a NATO je komplementární, nejedná se o konkurenční projekt, ve kterém bychom se přetahovali o členy, prestiž či příspěvky. Rozšiřování evropské obranné spolupráce podporuji, stejně jako rozšiřování spolupráce v rámci NATO, ale bylo by úplně mimo myslet si, že Česká republika může vystoupit z NATO a EU a být naprosto soběstačná a obranyschopná.
Česká republika je v rámci Evropské unie nadprůměrně velká země, nejsme jenom nějaká malá zemička.
Jaký je Váš názor na fungování Evropské unie? Potřebujeme nějakou reformu? A myslíte, že bychom měli přijmout Euro?
Evropská unie je moje hlavní agenda ve Sněmovně, za toto volební období jsem zpravodajoval více než 50 evropských aktů na Výboru pro evropské záležitosti a je to taková moje srdeční záležitost. Považuji za důležité, aby Česká republika byla v EU aktivní, konstruktivní a sebevědomá. Zároveň si myslím, že spousta českých a evropských zájmů se překrývá, není to my versus EU, jak si mnoho lidí myslí.
Česká republika je v rámci Evropské unie nadprůměrně velká země, nejsme jenom nějaká malá zemička. V Evropě můžeme mít silný hlas, budoucnost EU můžeme utvářet podle našich představ, ale musíme být konstruktivní. Premiér Andrej Babiš (ANO) v ní bohužel často kope za svoje vlastní zájmy nebo třeba na jednání přijde zabejčený, že nechce kvóty, s čímž souhlasíme, ale je nutné nabídnout alternativní řešení. Spousta společných výzev, včetně migrace či změny klimatu, se nedá řešit na národní úrovni a je potřeba řešit to jako celek, abychom byli silnější.
Co se evropské integrace týče, tak já jsem její příznivec. Jsem pro, aby se postupně Evropa integrovala ve více oblastech, na druhou stranu souhlasím s tím, že Evropská unie by měla dělat méně věcí, ale efektivněji, což si myslí i mnoho dalších politiků z různých zemí. Tím pádem jsem taky pro přijetí Eura, k čemuž se Česká republika při vstupu do EU zavázala, jen není stanovené žádné pevné datum, do kdy k tomu musí dojít. V první řadě si musíme určit harmonogram přijímání Eura, musíme si stanovit podmínky a přijatelně brzký termín pro vstup do ERM II. Potřebujeme zafixovat kurz koruny k Euru a teprve poté ho můžeme přijmout. Chápu, že to není populární téma, že Andrejovi Babišovi (ANO) v průzkumech vychází, že Češi Euro nechtějí, ale proto jim my politici musíme vysvětlovat jeho výhody.
Zdroj: Osobní archiv František Kopřiva
Na závěr nám prozraďte, budete kandidovat do Sněmovny i v letošních volbách?
Ano, budu, byl jsem zvolen jako dvojka ze Piráty, což podle koaliční smlouvy odpovídá třetímu místu. Ve Středních Čechách bude lídrem zástupce STAN Vít Rakušan, dvojka bude Klára Kocmanová z Pirátů a potom budu já.
Kde vidíte sebe a stranu Pirátů za 5 let?
To je takové věštění z křišťálové koule, neboť celá politika se strašně rychle mění, což vidíme například na ministerstvu zdravotnictví (smích). Nechci předjímat, ale byl bych rád, kdyby bylo po prvním volebním období vlády, kterou vedla koalice Pirátů a STAN. A v dalších řádných volbách do Poslanecké sněmovny bych byl rád, kdyby nám voliči opět dali důvěru a ve vládě bychom navázali.
Co se mého osobního působení v politice týče, tak nechci střílet žádné mediální prohlášení a konstantě říkám, že neberu politiku jako práci na celý život . Politika je náročné řemeslo, rád v příštím volebním období zúročím svoje dovednosti, ale co bude dál, to se uvidí. Ale snahu zlepšit svět k lepšímu budu případně mít i mimo politiku.
