S předsedkyní strany TOP 09 Markétou Pekarovou Adamovou jsme si povídali o nadcházejících volbách do Poslanecké sněmovny, ruských zájmech Miloše Zemana nebo třeba o tom, proč v Česku stále vázne očkování proti koronaviru.
Markéta Pekarová Adamová (TOP 09) je v Česku jediná žena, která stojí v čele politické strany. Zjistili jsme pro tebe, proč je podle ní ve vyšší politice tak málo žen, z jakých důvodů prezident Miloš Zeman odmítá vyřadit Rusko z tendru na dostavbu Dukovan, jak se TOP 09 vypořádává s odchodem Miroslava Kalouska nebo i to, s kým by koalice SPOLU byla ochotna jít do vlády.
V současnosti jste v Česku jediná žena, která stojí v čele politické strany. Česká republika v současnosti zaujímá až 85. místo ve světovém žebříčku Women in national parliaments s 22,5% zastoupením političek v Poslanecké sněmovně a s 16% v Senátu. Proč je v české politice tak málo žen?
Nechci být mluvčí všech žen, těch důvodů je celá řada a mohu mluvit pouze sama za sebe a ze svých zkušeností. Ženy v České republice se angažují spíše na úrovni komunální a v zastoupení na obcích, v rolích starostek a místostarostek je žen celkem hodně. Čím vyšší je úroveň politiky, tím nižší je jejich zastoupení, a to z celé řady, i praktických, důvodů. Obecně mohu říci, že za posledních 30 let, resp. od revoluce, máme velmi málo ženských vzorů. Nikdy jsme neměli žádnou premiérku či prezidentku a v posledních prezidentských volbách dokonce nekandidovala ani jedna žena, ke kterém by ostatní mohly vzhlížet a následovat ji.
Dalším důvodem může být časová náročnost práce ve vyšší politice. Skloubit s ní ostatní role, které ženy zastávají, je velmi obtížné. U nás stále platí, že o rodinu se stará zejména žena a rozdělení úloh v domácnosti je většinou v náš „neprospěch“. Když vezmu Poslaneckou sněmovnu a naše poslankyně, tak mám obrovskou výhodu, že jsem z Prahy, neboť sněmovní politika znamená, že musíte být minimálně od úterý do pátku mimo domov. Pokud tedy ženy mají menší děti či děti ve školním věku, tak určitě nepřestěhují celou rodinu do Prahy, jako je tomu například v některých severských zemích. Kolegyně ze Švédska mi říkaly, že u nich je naprosto běžné, že rodina následuje politika, ale to je pravděpodobně dané i velikostí Švédska. U nás to takhle nefunguje, děti jsou vázané školní docházkou a ženám se proto hůř rozhoduje, zda takovou oběť chtějí přinášet a zda chtějí být víkendovými mámami.
Byla byste pro zavedení třeba jen dočasných kvót, které by poměr žen a mužů ve vrcholné politice srovnal?
Ne, jsem proti kvótám, důležitější je vytvářet podmínky pro skloubení rodinného a profesního života. Péče o malé děti, včetně jeslí a dětských skupin, by měla být dostupnější a měla by mít vyšší úroveň nejen v Praze, ale i v jiných městech. Musíme více podporovat částečné úvazky, které ženám umožní plnit obě role, jak tu v rodině, tak tu v profesním životě. Dlouhodobě razím heslo, že žena má právo na rodinu i kariéru a k tomu musí mít vytvořené podmínky, musí mít možnost volby a stát i firmy si musí uvědomit, že pracovat na částečný úvazek neznamená pracovat málo.
U nás je zhruba pouze 6 % lidí zaměstnaných na částečný úvazek, přitom zájem je mnohem vyšší, ale firmy to nepodporují, neboť se jim to nevyplatí. Proto je nutné snížit odvody u zkrácených úvazků, což je jeden z námětů, který prosazuji.
