10 působivých fotografií: zakrvácená holčička pláče nad mrtvými rodiči, teroristé zajali tým olympioniků

Fotografie pochází z roku 1943, kdy vojáci obsadili a zničili ghetto, přičemž obyvatele odvlekli nebo rovnou zabili. Identitu malého chlapce neznáme (i když mnozí lidé se k němu hlásili), a tak ani nevíme, zda se mu podařilo uprchnout, nebo zda jej nacisté odvlekli do koncentračního tábora, kde se jeho šance na přežití výrazně snížily.

„Jediné, co můžeme tvrdit s jistotou, je to, že je s největší pravděpodobností mladší deseti let, protože na svém oblečení nemá Davidovu hvězdu,“ řekl pro National Public Radio historik Dan Porat z Hebrejské univerzity v Jeruzalémě. Na záběru se podařilo identifikovat alespoň nacistu se zbraní, kterým je prý Josef Blösche. V roce 1969 ho jako válečného zločince popravili v Lipsku střelou do hlavy.

Podle Porata je fotografie součástí takzvaného vítězného alba, které po vyčištění ghetta směřovalo k nacistickým pohlavárům jako prezentace jejich zásahu. Zhotovení alba a potlačení rebelů v ghettu měl na starosti gruppenführer SS Jürgen Stroop. V roce 1951 ho podle Židovské virtuální knihovny za jeho vojenské zločiny popravili. Podle historika Porata to ovšem bylo až o rok později.

Masakr studentů na protestu proti válce (1970)

Jeffrey Miller, 20letý student Kentské státní univerzity, se začátkem května 1970 rozhodl vyjádřit svůj nesouhlas s invazí vojsk do Kambodži. Zúčastnil se proto protestu, jehož prostřednictvím chtěl dát společně s dalšími zhruba třemi tisíci lidí najevo své pocity.

Na místo demonstrace byla přivolána národní garda, a jak to už někdy při protestech bývá, situace se zvrhla. History informuje, že někteří demonstranti na gardu útočili a házeli na ni kameny. Odpovědí byla údajně střelba ostrými náboji. Podle NBC News na místě za 13 sekund vystřelili celkově 67krát, přičemž někteří mířili přímo do davu.

Jeffrey byl jedním z těch, kteří zraněním na místě podlehli. Podle webu univerzity mu vystřelená kulka prošla přímo ústy. Na fotografii Johna Fila, jednoho ze studentů, můžeme vidět Mary Ann Vecchio, která se s výrazem hrůzy v obličeji krčí nad Jeffreyho tělem. Během zásahu gardistů zemřeli další tři studenti a devět jich bylo zraněno.

Členové gardy při následném vyšetřování událostí uváděli, že do davu začali střílet, protože se báli o své životy. Demonstranti, kteří přežili, a rodiny pozůstalých od národní gardy v roce 1979 vysoudili 675 000 dolarů. Za fotografii zastřeleného studenta získal John Filo Pulitzerovu cenu.

Olympijské hry, které narušili teroristé (1972)

Olympijské hry v Mnichově z roku 1972 měly být pro Německo výjimečné. Poslední hry se v Německu konaly v roce 1936, tedy za dob diktatury Adolfa Hitlera. Podle Time je lidé nazývali „hrami míru a radosti“. To se ale změnilo 5. září po zásahu palestinské teroristické skupiny Black September.

Komando sestávající z osmi členů se zabarikádovalo v budově s izraelskými sportovci a žádalo propuštění 234 osob vězněných v Izraeli. Výše přiloženou fotografii jednoho z teroristů při vyjednávání zachytil Kurt Strümpf.

Ozbrojená skupina zabila dva členy izraelského týmu a zajala dalších devět. Později se teroristé pokusili uprchnout, přičemž zabili všechny rukojmí. Na rukou tedy měli krev jedenácti nevinných osob. Z osmi teroristů se podařilo přežít pouze třem. Před tím, než je chytili, stihli ještě zastřelit německého policistu.

Manželka jednoho ze zavražděných sportovců pro New York Times řekla, že teroristé rukojmí bili tak násilně, až jim zlámali kosti. Její muž se prý snažil bránit, a tak ho zastřelili a před celým izraelským týmem mu odřízli genitálie. Odvetnou reakcí Izraele na teroristický útok údajně byly vražedné akce zpravodajské služby Mosad v rámci operace Wrath of God, uvádí Britannica.

30minutový soud: verdikt — poprava (1979)

Fotografie posledních chvil před popravou patří mezi ty nejemotivnější. Nad čím odsouzenci v daném okamžiku uvažovali? Opravdu jim, jak se říká, „proběhl hlavou celý život“? Odpověď se už asi nedozvíme. Víme ale, že jedenáct kurdských bojovníků z fotografie bylo v roce 1979 popraveno za údajné kontrarevoluční aktivity proti tehdejšímu islámskému vůdci Íránu Rúholláhu Chomejnímu. 

Podle přítomného reportéra Khalila Bahramiho šlo o vykonstruovaný a velmi krátký proces, při kterém nebyly předloženy žádné důkazy. Muže během 30 minut odsoudili k smrti, přičemž se někteří z nich dali do pláče, píše The Wall Street Journal. Fotografovi Jahangiru Razmimu se při popravě podařilo zachytit dva momenty. První, který vidíš nahoře, a další po výstřelu na odsouzené muže. Jeden z Kurdů zásah přežil, a tak ho dorazili střelou z pistole do hlavy.

Fotku se zachováním anonymity autora následně publikoval deník Ettela'at. „Je to fotografie, která nejvíce odhaluje začátek íránské revoluce,“ řekl pro The Wall Street Journal íránský fotožurnalista Shahrokh Hatami.

Záběr se po převzetí zpravodajskou agenturou United Press International (UPI) začal šířit po světě a poukázal na praktiky tamního režimu. Autor fotografie rok nato získal Pulitzerovu cenu, ke které se ovšem kvůli své bezpečnosti nemohl přihlásit. Jeho identitu odhalili až v roce 2006.

Muž před kolonou tanků (1989)

Prodemokratické protesty na pekingském náměstí Nebeského klidu z roku 1989 se tragicky proslavily kvůli brutálnímu zásahu armády. Po vyhlášení stanného práva napochodovali v noci 3. června na náměstí vojáci doprovázení tanky a povraždili několik stovek až tisíců civilistů.

Počet obětí se podle různých zdrojů liší. Komunistická Čína pochopitelně uvádí menší čísla než zahraniční zpravodajské služby a média. BBC píše, že se počet obětí mohl vyšplhat až na deset tisíc.

Fotograf Jeff Widener druhý den po rozpuštění demonstrantů zpozoroval na přechodu pro chodce muže, který se na protest postavil před řadu tanků a odmítl opustit svou pozici. CBS News ve své reportáži uvádí, že tak blokoval cestu osmnácti bojovým vozidlům. Podle videozáznamu se dokonce odvážil vylézt na jeden z tanků a mluvit s vojáky.

„Byl jsem asi půl kilometru od řady tanků, a tak jsem toho skutečně nemohl moc slyšet,“ řekl fotograf pro CNN. Nevíme tedy, co tento odvážlivec s vojáky v tanku rozebíral, ale jednoznačně tak riskoval svůj život. Pokud povraždila armáda na náměstí stovky až tisíce svých občanů, co by pro ně znamenal jeden člověk navíc?

Tuto skutečnost si, snad více než muž blokující tanky, uvědomovali lidé z okolí. Pravděpodobně v obavě o jeho život k němu rychle doběhli a odtlačili ho z cesty dříve, než došlo k dalšímu neštěstí.

Identita muže stojícího před tanky není do dnešního dne známa, a tak o jeho motivech můžeme jen polemizovat. Tak či onak jde rozhodně o jednu z nejikoničtějších historických fotografií, kterou znají lidé po celém světě.

Zbytečná smrt nevinných (2005)

Zakrvácená a plačící dívka na fotografii se jmenuje Samar Hassan. V pouhých pěti letech přišla v roce 2005 o otce i matku, přičemž byla svědkem jejich zastřelení. Nezabili je ovšem žádní teroristé, ale vojáci armády USA.

Mysleli si totiž, že se v autě, ve kterém seděla obyčejná rodina, nacházejí sebevražední atentátníci. Ve skutečnosti stříleli na nevinné civilisty. Ve voze jeli i čtyři Samařini sourozenci. Její jedenáctiletý bratr následkem vážných zranění ochrnul. Ostatní děti utrpěly menší fyzická zranění. Samar měla například poraněnou tvář a postřelenou ruku. 

Následky na duši si však ponesou celý život. „Můj bratr byl nemocný, a tak jsme ho vezli do nemocnice. Najednou jsme zaslechli střelbu,“ popisovala v roce 2011 dvanáctiletá Samar tragické chvíle pro The New York Times.

Tehdy poprvé viděla fotografii, která obletěla svět a ukázala nejtemnější stránky války v Iráku. Autorem záběru je fotožurnalista Chris Hondros, který svůj život doslova obětoval reportážím z válečných oblastí. V roce 2011 totiž zahynul při zaznamenávání občanské války v Libyi.

Akce proti Usámu bin Ládinovi očima Bílého domu (2011)

Bývalý prezident Barack Obama oznámil 2. května 2011 světu, že se konečně podařilo najít a zabít vůdce teroristické organizace al–Káida Usámu bin Ládina. Právě al–Káidě se přisuzuje například hrozivý útok na budovy World Trade Center a Pentagonu 11. září 2001.

Zásah proti bin Ládinovi sledoval Barack Obama společně se svým týmem v tzv. The Situation Room, místnosti, která se nachází v suterénu Bílého domu. V ní hlava Spojených států amerických mimo jiné řeší různé krizové situace týkající se národní bezpečnosti. 

Při zásahu proti vůdci al–Káidy se podle Time v místnosti nacházel i fotograf Pete Souza a zachytil moment, na kterém lze pozorovat různé emoce tehdejších lídrů USA. Tehdejší prezident Barack Obama působí velmi vážně a soustředěně, dalo by se říci, že je přímo napjatý.

Bývalý viceprezident Joe Biden vypadá spíš zamyšleně a zvědavě a tvář exministryně zahraničních věcí Hillary Clinton poukazuje na možné zděšení. V každém případě, podle jedné fotografie nemůžeme najisto říct, jak se tehdy cítili a co jim probíhalo hlavou. Na jiných záběrech by mohli samozřejmě vypadat jinak. Určitě je ale zajímavé nahlédnout do zákulisí Bílého domu a zjistit, jak jeho členové reagovali na tak výjimečně důležitý zásah.

Tělo dítěte vyplavilo moře (2015)

Utopení imigranti, kteří se plavili do Evropy. U takových titulků v médiích se někteří čtenáři tragickým osudům cizinců rádi vysmívají. Snad je to i proto, že se neumí vcítit do životů druhých a jejich neslušné projevy by možná zastavily až fotografie typu utopeného tříletého Syřana Alana Kurdiho.

Ten se společně se svým pětiletým bratrem a rodiči plavil z Turecka směrem k nedalekému řeckému ostrovu Kos. Důvod? Pokoušeli se uprchnout před válečnou realitou ve městě Kobani, kde proti sobě bojovali Kurdové a příslušníci takzvaného Islámského státu.

Když začaly člunem lomcovat silné vlny, nafukovací člun se převrátil a Alan, jeho bratr i matka se utopili. Podle The Guardian tehdy zemřelo přibližně dvanáct uprchlíků. Alanovo malé tělíčko moře nakonec vyplavilo na břeh, kde ho zvěčnila fotografka Nilüfer Demir. Ještě předtím samozřejmě ověřovala, zda se chlapci nedá pomoci, uvádí Time.

Krátce nato malého Alana odnesl na rukou turecký policista. Alan Kurdi ale nebyl první ani poslední obětí z řad uprchlíků, kteří kvůli situaci v zemi svého původu podstupují při migraci obrovská rizika.