Zpravodajský portál pro moderní generaci, která se zajímá o aktuální dění.
Zajímá tě aktuální dění? Zprávy z domova i ze světa najdeš na zpravodajském webu. Čti reportáže, rozhovory i komentáře z různých oblastí. Sleduj Refresher News, pokud chceš být v obraze.
Nepodařilo se uložit změny. Zkus se nově přihlásit a zopakovat akci.
V případě že problémy přetrvávají, kontaktuj prosím administrátora.
OK
Chtělo by to trochu pohody a cuteness? Nehledej dál a dej si naši novou story s květnovým členem Fresh Rap komunity Whtevrem.
Když pátráš po pravém talentu, někdy musíš jít hlouběji. V květnu jsme si řekli, že by bylo zajímavé oslovit umělce, který zatím neměl možnost udeřit na zrovna probíhající vlnu trendu a získat kupu zhlédnutí. Někoho svého, kdo dělá něco jiného, a je to přirozené. Našli jsme ho. Skoro pozdě, ale přece.
Dnes se něco dozvíš o talentu, který by sám sebe raperem nenazval. Věnuje se žánru hyperpop, je to úspěšný pop punkový zpěvák, a nyní reprezentuje hlavně sám sebe křiklavými barvami, melodickým zpěvem, rapem a láskou k anime. Představujeme Whtevra.
Pátráš-li dostatečně hluboko v množství domácích up-and-coming umělců, možná jsi už o tváři Fresh Rapu za měsíc květen slyšel. Ne však ve spojení s hip hopem, nýbrž jako člena pop punkové kapely. Nikolas Havel, jak zní Whtevrovo občanské jméno, zpívá tak dobře, že zastává pozici frontmana kapely stifled, se kterou se dostal až na tour do Kanady.
Zdroj: s povolením Nikolase Havla
Než ale vzal Nick mikrofon do ruky a začal si plnit sen na pódiích, byl malým klukem z malého města, který neměl moc kamarádů. „Vyrostl jsem v České Lípě. Město je to strašný a nemám na něj hezký vzpomínky,“ tvrdí Whtevr. „Každej brání svoje rodný město, ale já ho fakt rád nemám,“ začíná svůj příběh.
Lásku k anime, hrám všeho druhu a kresleným seriálům získal již v útlém věku. „Dětství jsem měl podobný jako většina lidí. Táta odešel, máma byla od rána do večera ve fabrice, a já sám doma. Proto mám takovej vztah ke hrám, jelikož jsem celý dětství propařil sám v pokoji,“ vzpomíná. Podobné podmínky jsou obvykle živnou půdou pro chycení se party a dělání nepřístojností, jej ale z podobných myšlenek vyvedla tvrdá ruka.
„Doma byl tvrdej režim, kterej jsem naštěstí dodržoval. Takže za sebou nemám žádný průsery, bitky a další věci. Vždycky jsem byl ten, co dostal,“ přiznává Nick. „Asi proto moje hudba není tak tvrdá a vážná jako u ostatních,“ myslí si.
Kromě hraní a televize jej bavila i hra na hudební nástroje. Na kytaru si sáhl už ve čtrnácti letech, později začal i zpívat a nahrávat covery známých písniček na YouTube. Zde si jej všimli pozdější spoluhráči z pop punkové kapely, kteří jej vzali mezi sebe jako frontmana zpívajícího v angličtině. Pro kapelu se nadchl, takže i když přišel nakonec rozpad, založil si novou.
„Hráli jsme na velkých festivalech, shows v Německu, dokonce jsme se dostali na tour do Kanady! Kapela mi dala hrozně moc. Díky tomu jsem do rapu vešel s větším množstvím zkušeností,“ říká Nikolas, který rapuje poměrně krátkou dobu. Uvědomil si, že i přesto, že odmaturoval na střední grafické škole a na vysoké škole byl již v posledním ročníku, akademická dráha nebude úplně pro něj. Výšku nedodělal a šel si za tím, co bylo jeho vášní. Práce, škola a hudba dohromady na něj byly prostě moc.
„Projekt WHTEVR jsem měl v hlavě několik let, ale dostatečně jsem si nevěřil, až se to jednou zlomilo. Nakoupil jsem techniku na nahrávání, učil jsem se dělat zvuk a beats, a po pár měsících vyšel první track. Nějakou dobu jsem zpíval anglicky, protože mi to česky vůbec nešlo, ale časem jsem si zvykl. Od začátku jsem si chtěl dělat všechno úplně sám, od grafiky po zvuk. A toho se snažím držet,“ říká multitalentovaný umělec.
Zdroj: s povolením Nikolase Havla
Jeho vlastní a v Česku nevídaný a unikátní styl jej, jak už jsme zmiňovali, jej poznamenal i žánrově. Dělá hyperpop, což je mikrožánr, v němž se najdou jak klasičtější, tak i avantgardní umělci, kteří kříží popové prvky s dalšími žánry jako elektronická hudba, rave nebo hip hop. Do hyperpopové škatulky zapadli i umělci, jejichž styl byl dříve definován jako deconstructed club, nightcore nebo glitchcore. Spotify kupříkladu zakomponoval do stejnojmenného playlistu projekty 100 gecs, Dorian Electra či Charli XCX.
Whtevr vysvětluje, že „svůj“ typ hyperpopu celou dobu vnímá jako pop punk. „Od kapely se nic kromě instrumentálu nezměnilo. Furt nahrávám stejný, uječený, protáhlý vokály jako dřív. Rozhodně bych se nenazval raperem,“ myslí si. „Dneska je hudba tak žánrově pestrá, že rap je pro mě spíš životní styl a ten já rozhodně nežiju. Jsem zpěvák, ale dokážu udělat rapovej track, uřvanej full band song i slaďárnu pro holky,“ objasňuje.
Gotta Catch 'Em All
Hyperpop jako pop punk zní sice zajímavě, jak se do něj dá ale zakomponovat japonské anime a pokémoni, kteří jsou snad v každém Nickově tracku? „Miluju anime i mangu, jsou mojí největší inspirací. Japonci vytváří originální světy, geniální příběhy a nádhernou hudbu. Proto si barvím hlavu, chci vypadat jako anime charakter!“ neskrývá své nadšení umělec, podle nějž by měl anime sledovat každý. Whtevrovo nejoblíbenější anime je Parasyte, manga zase Gantz a Berserk.
Jeho fascinace Pokémony je podmíněna možná až smutnou záležitostí. „K Pokémonům mám silnej vztah. Narodil jsem se v době, kdy zažívali největší boom, každé děcko je v tu dobu milovalo. Nikdy jsem neměl moc kamarádů, proto jsem dny i večery trávil s nimi sám doma. Tahle banda potvor mi kamarády nahrazovala,“ přiznává.
„Ukázali mi, jak je anime super, jak jsou hry super a jak je skvělý bejt snílek. Často zpívám o dětství a jak rychle dospívám a Pokémon je pro mě ta nejsilnější nostalgie. Proto tvoří devadesát procent mojí image. Pikachu je hlavní tváří, je to nejlepší kámoš Ashe, a proto byl i můj nejlepší kámoš,“ bere dnes se smíchem zpěvák.
Zdroj: s povolením Nikolase Havla
Kdyby sis chtěl Nicka poslechnout, najdeš ho pod hlavičkou nevermind. labelu. Projekt funguje zhruba rok a vznikl proto, jelikož nebylo kde hudbu vydávat. Původně se jednalo o mediální prostor českolipského rodáka, do nějž se později přidali další.
„Vždycky jsem chtěl mít kolem sebe hromadu talentů, kteří mě budou motivovat. Každej byl samozřejmě první měsíc nahajpovanej a další se na to vys*al. Dneska tam vydávám já, woundysoul, Ondyone, Lone, Will, Martin Curly a cartter a jedinej beatmaker Pospo,“ upřesnil.
Whtevr se podle vlastních slov pasuje do role popoháněče. „Těžko říct, kam směřujeme. Kluky do ničeho nenutím, jen je kopu do p*dele, ať nejsou líní. Doufám, že se každej v nevermind. najde a vydá se správným směrem,“ doufá.
O čem tedy hyperpop v podání Whtevra je? Dříve se hodně inspiroval v holkách a vztazích, prožíval „emolife“, ale dnes už to tak není. Poslední dobou je podle jeho slov šťastný, neřeší drama, a tak opravdu zpívá hlavně o hrách, anime a práci, která jej prý „neskutečně s*re“. Bohužel s popularitou a zhlédnutími na streamingových kanálech je to zatím skromné.
Sám neví, jestli se někdy nějakého velkého breakoutu dočká, zatím mu ale stačí to, že tvoří hudbu tak, aby bavila hlavně jeho. O čem jeho hudba je, uslyšíš údajně v tracku Spyro, jež jej prý nejlépe reprezentuje.
„Dokud to tak dělám, žádný čísla mě nese*ou,“ konstatuje Nick. „Dřív jsem si myslel, že to s lepším klipem půjde nahoru, ale vůbec se tak nestalo. Naopak největší dosah mají klipy, který jsem točil v obýváku. Buď to bouchne, nebo ne, budu to dělat tak jako tak. Momentálně tvořím hyperpop, kterej je docela crazy, a lidi tomu moc nerozumí,“ připomíná. Proto je pro něj největší úspěchem komunita lidí, jež je pro něj důležitá a která jej chápe. Říkají si TEAM <3.
„Je těžký je brát jako fans, s většinou z nich si každej den píšu, miluju je! I když už nejsem depkař, dostali mě z toho nejhoršího, a to jim nikdy nezapomenu,“ tvrdí zpěvák. „Chci, aby se cítili jako člen kapely, jakou součást Whtevra. Jsem jim hrozně vděčný, bez nich by nic nemělo smysl,“ uvědomuje si umělec.
Ani u Nikolase jsme nakonec nevynechali hudební preference. Nejspíš tě nepřekvapí, že v jeho sluchátkách uslyšíš hlavně pop punk, metalcore anebo hardcore, v poslední době si ale rád poslechne i orchestr. A přestože hip hop zas tak moc neposlouchá, nějaké oblíbence najdeme. V Americe se prý zhlédl v nothing, nowhere, jenž má prakticky stejnou historii jako on. V Česku má také své oblíbence.
„Je to Calin, protože jako jeden z prvních přinesl do Česka zpěv do rapovejch beatů, Niktendo, jelikož je nejvíc aktuální a nebojí se experimentovat a Yzomandias, jenž se dostal z nuly na vrchol, i když mu to nikdo nepřál,“ má jasno Whtevr, kterému začaly po veškerém tom gamingu v posledním roku, v němž nás zasáhl koronavirus, strašně chybět koncerty.
„Celou koronu jsem byl doma a pařil hry. Nejdřív jsem si to užíval, ale pak mě to začlo s*át. Cítil jsem se k ničemu, nevážil jsem si času... Znova bych to nechtěl,“ uvádí a dodává: „Měl jsem spoustu času na hudbu, ale k čemu to je, když nic nežiješ a nemáš o čem psát. To tě i to anime omrzí.“
Plánů je proto na další rok u Nicka mnoho. Má vyjít hromada singlů, EP projekt, a dokonce přemýšlel o založení herního YouTube kanálu či streamu, kde by se čistě věnoval počítačovým hrám, zatím ale jasno nemá. Nicméně s jasným vzkazem přichází ke všem, kteří si jeho profil přečetli.
„Nebojte se začít s hudbou, podporujte mladý muzikanty a podporujete lokální scénu. Jen díky vám můžou mladí interpreti růst!“ dodává Whtevr.
