Zpravodajský portál pro moderní generaci, která se zajímá o aktuální dění.
Zajímá tě aktuální dění? Zprávy z domova i ze světa najdeš na zpravodajském webu. Čti reportáže, rozhovory i komentáře z různých oblastí. Sleduj Refresher News, pokud chceš být v obraze.
Nepodařilo se uložit změny. Zkus se nově přihlásit a zopakovat akci.
V případě že problémy přetrvávají, kontaktuj prosím administrátora.
OK
Velice zajímavou rozpravu jsme vedli s novým pražským interpretem, který si říká Wesome.
V playlistu nejlepších českých a slovenských rapových tracků na Spotify za rok 2020 se člověk dočkal nejen známých a často přehrávaných písniček, ale i nejednoho překvapení. Jedním z nich byla i stopa s názvem Málem nacházející se na 44. místě. Tam se totiž umístila písnička od rapera, který si říká Wesome.
Stačí udělat jen malou rešerši, abys poznal, že tento osmnáctiletý interpret z Prahy tu nejspíš nebude jen na rok. Jeho debut jako hrom čítá miliony zhlédnutí napříč platformami. Nám tak bylo jasné, že se jedná o ideálního kandidáta na lednový rozhovor do rubriky FRESH RAP, v němž ti představujeme zajímavé newcomery. A tím Jakub Maršál, jak zní Wesomovo občanské jméno, určitě je.
V tomto článku si přečteš:
Co mu pomohlo k tolika milionům zhlédnutí a poslechů
Proč ještě nikdy nevystupoval
Co jej na jeho prvním vystoupení nejvíce děsí
Z jakého důvodu mu přijde zvláštní mít moc pozornosti
Proč se neřadí mezi emo rapery, přestože tak jeho tvorba zní
Kluk z Prahy, normálně středoškolák, je mi 18. Bývalý fotbalista, ne tedy nějak profi. A k hudbě jsem přišel ne úplně náhodou; hrál jsem pár let na kytaru, ale k rapu jsem se dostal tak nějak sám až později. Bavil mě českej rap a řekl jsem si, že to chci zkusit. Tak jsem to zkusil.
První rok mě neznal nikdo, jenom kamarádi. A pak to nějak bouchlo, takže od tý doby se na to soustředím. Jinak v podstatě furt chodím do školy a všechno tohle okolo.
Přijde mi, že to bouchlo poměrně brzo, jelikož se z tebe stal vcelku úspěšný český raper. Tvůj track Málem se na Spotify v playlistu RapPrezent: Top skladby 2020 umístil na 44. místě ze 60 se 2,6 miliony zhlédnutí. Jak jsi reagoval, když ses to dozvěděl?
To vzniklo úplně random. Měl jsem tak 5 000 views na tracku, a pak to YouTube začal doporučovat, na TikToku se to rozjelo, a přišlo to nějak samo.
Takže ti ty views zvedl TikTok?
Ten až později. Hlavně to posunulo to, že to byl můj „první větší videoklip“, takže to přes první den dalo asi 3 000 views. Což byl nezvyk. Následně to začal doporučovat YouTube. Na TikToku se to začalo objevovat třeba měsíc a půl po vydání, a až pak to tam rostlo dál.
A ty jsi na TikToku aktivní, že se to takto postupně vyvrbilo?
Vůbec. Lidi na to začali dělat tiktoky úplně z ničeho nic. Já jsem to tam jenom dal jako skladbu; ono se to tam automaticky hází, když to sdílím na Spotify a další místa. Následně se to rozjelo samo.
Dobře, ale miliony zhlédnutí na Spotify nevzniknou jen tak, nebo jo? Kdy se kolem tebe objevil takový cloud?
(smích) Narůstalo to postupně. Největší hype to mělo 2 měsíce po vydání díky TikToku a YouTube algoritmům celkově.
Jak říkáš, když k tomu ještě přidáme další miliony views na YouTube, tak se nám před očima rodí poměrně zajímavá kariéra. Evidentně se na tebe lidi i rádi dívají. Co říkáš na tohle?
Pořád nevím, jestli je to stále ten první hype z toho, že bouchnul ten klip. Furt si nejsem jistej, jestli to vydrží, přestože tomu spousta věcí napovídá. Samozřejmě jsem za to rád. Na druhou stranu můžu upřímně říct, že to možná přišlo až moc brzo.
Protože, když se zpětně kouknu na mý známý tracky, tak tam vidím dost chyb. Rapoval jsem sotva rok, tak je jasně vidět, že to není úplně dokonalý. Štve mě hlavně to, že mě lidi znají z tracků, kde sám vidím chyby, ale obecně jsem rád, že se to dostalo mezi lidi. Kdo by nebyl.
Myslíš, že už jsi známý?
Ne, to si úplně nemyslím, každopádně záleží na cílovce. Někteří lidi ze scény například vůbec neslyšeli moje jméno. Ale zase ne, že by mě znaly třeba jenom děti. Průměr cílovky bude tak 15 let, takže mezi určitou skupinou lidí asi známej nějakým způsobem budu. Já furt říkám, že spíš jsou známější mé písničky než já. To vidím například i na Instagramu, kde nemám extra moc sledujících.
Na to jsem chtěl taky navázat. Tím, jak moc tě registrují lidi ze scény. Už jsi měl možnost spolupracovat s nějakými českými stálicemi?
Většinu spoluprací jsem odložil na příští projekt. Teď budu vydávat jiný, a na něj právě nebudu dávat žádné spolupráce, co se týká featů, protože je to hrozně osobní. Ale co se týče toho, kdo mě kontaktoval nebo s kým jsem já navázal kontakt, tak to jsou hlavně mladí tvůrci, kteří nejsou nějak extra známí. Psal jsem si třeba s Vercettim, s Totallym (Totally Nothin, pozn. red.)... Žádný velký jména.
Já sám většinou nepíšu nikomu. Spíš to nechávám nějak přirozeně vyplynout. Nicméně od začátku spolupracuju s Riadem, který mi dělá master a další postprodukci.
Tak si pojďme něco říct o tom začátku. Kdy se to všechno začalo rodit? Vzpomeneš si, jak jsi začínal?
Ještě předtím, než jsem začal, tak jsem spíše než někdo, kdo tvoří hudbu, chtěl být interpret. Bavil mě ten lifestyle, což bylo možná i tím, že jsem koukal na vlogy od Milion+ a bavilo mě, jak žijou. Měl jsem takovou vizi, že bych rád dělal hudbu, ale málokdy jsem něco zkoušel. Většinou to bylo tak, že jsem to nahrál na mobil. Ale samozřejmě na mobilu to nezní bez úprav tak dobře.
Pak jsem se v lednu 2019 rozešel se svou holkou. Něco jsem napsal a bylo mi to tak nějak jedno, že to vyhodím na internet. Což jsem udělal a řekl jsem si, že uvidím, co mi na to lidi řeknou. A tam to nějak začalo.
I když to nemělo velký úspěch, tak jsem dostal chválu od kamarádů, proto jsem to zkoušel dál. Pak jsem začal chodit do studia, aby to za něco stálo, protože první tři tracky byly nahrané doma bez úpravy. Po těch třech tracích jsem napsal Dorianovi, když ještě dělal úpravy. Upravoval mi Planetu a Viktorii, které až zpětně nabraly hype. Následně jsem začal chodit do studia k Riadovi, někdy na jaře 2019.
Zdroj: Archiv Wesome
Tenkrát jsem tomu ani moc nevěřil. Spíš jsem dbal na to, abych pracoval sám na sobě, než že bych měl nějaké ambice.
To je zdravé.
Myslím si, že by to tak do určité fáze mělo bejt. Což mám i teďka, že jo. Ale vzhledem k tomu, že chci posouvat i videoklipy, tak to všechno stojí peníze. A už musím trošku uvažovat o tý byznys stránce, aby byl budget na kvalitnější věci. Stále ale platí, že necejtím, že bych naplnil svůj potenciál. Furt se soustředím hlavně na to.
Jak bys popsal svůj vibe? Slyšíme hodně kytarových čtyřakordovek, trap bicí, nepovedené vztahy, drogy ze zoufalství... Dost emo.
Hele, to asi ani není tak, že bych to chtěl dělat. Vždycky záleží na tom, co zrovna prožívám, čím si procházím, a jakou mám náladu, když to píšu. Tenkrát právě proto, že jsem začínal po rozchodu, a tam se ty problémy okolo toho se mnou táhly třeba rok, tak většina tracků, co vyšla, je právě o tom. Nový věci, který chystám, mají podle mého názoru mnohem pozitivnější vibe; minimálně, co se holek týče. Protože jsem dýl ve vztahu.
Tehdy to bylo všechno o rozchodu. A tím jediným EPčkem, co jsem vydal, jsem to z hudební stránky uzavřel. Nový projekt by měl mít pozitivnější vibe. Nicméně budou tam i jiný věci, který mě trápěj.
Takže to není tak, že bys skočil na emotrapovou vlnu, která je teď moderní, ale prostě to tak vyplynulo?
V podstatě jo. I instrumentálky, které jsem k tomu hledal, tomu odpovídaly. V textech se taky hodně odráží hudba mých favoritů, které poslouchám.
No a čím se teda při psaní inspiruješ?
Ono to je hlavně o tom mým příběhu, co se mi stalo. Snažím se do toho vkládat mý názory na určitý věci, na lidi a věci kolem mě. Nesnažím se to ale vyloženě tlačit, abych někomu vnutil svůj názor, ale zase si myslím, že když jej tam vložím, tak lidi mají mnohem lepší šanci mě poznat. A kromě toho příběhu tam vkládám i emoce. Protože k příběhu se vždycky váže nějaká emoce, a podle toho ten track asi potom zní.
Je pro tebe důležité, aby tě posluchači poznali z osobní, emoční stránky?
Ty jo, spíš, aby mi nějakým způsobem porozuměli, než aby mě poznali. Řekněme, že nejsem člověk, který má rád až moc pozornosti. Určitě mám rád nějaký svoje soukromí. Spíš bych chtěl, aby chápali, jakej jsem nebo jak věci vnímám. Taky se hlavně snažím, aby si každej dokázal přivlastnit ten můj příběh k sobě a trošku se s tím ztotožnil.
Mluvil jsi i o inspiraci v hudbě. Koho si rád poslechneš?
Začínal jsem na českým rapu, pokud bereme rap. Asi ve 13. Tehdy mě hudba začala nejvíc bavit. Začínal jsem u Yza, ke kterýmu mě přivedl bratranec. Vím, asi ne úplně ideální interpret pro třináctiletýho kluka, ale co se dá dělat. No, a tehdy to nebyla zrovna doba, kdy bych poslouchal hudbu třeba tři hodiny denně. Takže postupně, od 13 do 16, jsem si pouštěl od každýho trošku, co jsme tu v Česku měli. Ty největší mainstreamy v zahraničí jsem znal taky.
Yzo mi zůstal dodnes. Pak jsem začal poslouchat Viktora Sheena, to je pro mě v Česku v posledních třech letech favorit. Jakmile jsem měl všechno tak nějak z Česka naposlouchaný, tak jsem začal poslouchat zahraničí. V tom období umřel Lil Peep, tak jsem poslouchal ho. Pak Juice (Juice WRLD, pozn. red.), který je pro mě ta největší inspirace ze zahraničí.
Nedávno ti vyšlo EP Rich but Broke, které, jak jsem pochopil, je tvůj první projekt. Co bys o něm mohl říct?
Pro mě osobně to bylo uzavření etapy rozchodu. Chtěl jsem to ze sebe dostat vícero písničkami, abych o tom už nepsal. Ale bral bych to, v rámci hudby, jako zkoušku. Chtěl jsem si vyzkoušet něco víc než jeden track s klipem. Chtěl jsem si zkusit, jaký to je vydat celej projekt, protože je to jiný. Jeden klip může bouchnout, jak se stalo s Málem, a proto jsem chtěl otestovat, jestli zajímám lidi já nebo ten jeden track. Větší projekt měl ukázat, jestli si mě lidi najdou na Instagramu a jestli si toho ode mně pustí víc.
A co ta zkouška ukázala?
Číselně to bylo přesně podle očekávání. Já jsem tak nějak doufal, že to nebouchne moc, protože ty tracky nejsou až tak dobrý a chytlavý jako Málem. Jsou tam tracky, který jsou víc o textu než o melodii či refrénu. Člověk toho stihne lidem mnohem víc říct. Například jeden z nich tam je vyloženě jen o mně a o mý osobnosti, který, kdybych jej vydal jako singl s klipem, tak si jej moc lidí nepustí.
Nemluvíš náhodou o tracku Introvert?
Jojo. To je přesně on. Vlastně jedinej track, kterej není rozchodovej.
Podle mě je hodně zajímavý, protože tam třeba mluvíš o tom, že si nejsi jistý, jestli zvládneš svůj první koncert. Tys ještě nevystupoval?
Nevystupoval. Už jsem měl, ale korona, že jo.
Takže za to může koronavirus…
Částečně asi určitě. Ale když na to zpětně koukám, tak jsem za to rád. Protože toho stihnu vydat víc, koncert bude kvalitnější. Ale taky vím, že z toho budu mít hrozný stresy. Já se na to samozřejmě hrozně těším, ale zároveň nevím, co od toho čekat. Jestli ustojím být před pár stovkami lidí…
To by bylo na první koncert hodně.
To by bylo. Ale zároveň podle těch čísel by ti lidi přijít mohli. Člověk nikdy neví. A právě proto, že lidi znají mnohem víc mé písničky než mě, tak mě na ulici moc nezastavují. Stalo se mi to jen párkrát. Takže pro mě to bude asi šok, když budu stát před vícero lidmi, kteří mě všichni znaj.
Je tam nějaká konkrétní věc, ze které má největší strach?
Mám strach z toho, že fanoušci nedostanou to, co očekávají. Vzhledem k tomu, že to bude můj první koncert, tak mám stresy, že to nebude stát za to.
Rozumím tomu. Zároveň zde mluvíš o tom, že jsi introvert a nerad se fotíš. Při rostoucí popularitě to je trošku problém, ne?
Nevím, jestli později, jako spíš teď na začátku. Myslím, že si na to časem zvyknu.
Takže čekáš transformaci?
Těžko říct, spíš v ni doufám. Párkrát mě už někdo s fotkou zastavil. Není to tak, že bych se s nima nechtěl fotit, tu fotku jim samozřejmě dám. Ale furt je to pro mně takový až zvláštní.
Na druhou stranu to, čeho se nebojíš, je evidentně angličtina. Alespoň při poslechu refrénu She Told Me mi přišlo, že by ses v této rovině taky neztratil.
Ten refrén byl první věc, kterou jsem v angličtině napsal. A zpětně, když se na to koukám, tak to určitě má svý nedostatky. Ale já jsem na angličtinu dost zvyklej, protože jsem na Americký soukromé střední v Praze, takže je to pro mně denní činnost. Určitě bych to chtěl zkoušet dál, protože poslední dobou poslouchám anglickej rap víc než českej. Nicméně necejtím, že bych byl v angličtině tak kvalitní jako v češtině. Teď je cesta hlavně naučit se pracovat s hlasem a podobně.
Spousta raperů říká, že se v angličtině nedokážou tak dobře vyjádřit jako v češtině, a proto u ní obvykle zůstanou, přestože by mohli v té angličtině fungovat poměrně slušně.
Záleží na tom, kdo má jakou slovní zásobu, ale myslím si, že je zase skvělý, že v angličtině jde říct spousta věcí jinak. Což třeba v češtině nejde. Díky tomu, že tam máš různý přísloví a metafory, takže si myslím, že když je ovládáš, tak se v angličtině vyjádříš i líp.
Zdroj: Archiv Wesome
Zeptám se ještě dál k tomu EP. Přiblížíš, kde se to všechno nahrávalo, kdo to produkoval a další detaily?
Většinu beatů hledám do teď na YouTube. Normálně type beaty. Když si řeknu, že chci beat podobnej Juicovi, tak tam napíšu „Juice WRLD type beat“. Všechno se to nahrávalo u Riada, kterej dělal master a mix a celkově se o to postaral.
Když přemýšlíme o celé tvé diskografii, která z tvých písniček je podle tebe „nejlepší“?
Záleží, jestli myslíš nejlepší nebo nejoblíbenější.
Dej obě.
Blbě se mi na to kouká vzhledem k tomu, že jsem spoustu věcí ještě nevydal, ale jestli mám hodnotit, tak nejlepší bude Zpátky, jelikož tam zpětně vidím nejmíň nedostatků. Co se týče nejoblíbenější, tak tu doteď nemám a asi jsem nikdy neměl.
Vím, který mám radši a který nemám až tak rád, ale nikdy jsem neměl vyloženě oblíbenou. Většinou to bejvá tak, že když něco napíšu, tak o tom tejden mluvím, že je to hrozně super, a pak mě to přestane bavit. Nebo napíšu něco novýho a začne mě bavit to. Takže se to tak nějak furt mění.
Ještě doplňující otázka. Několikrát jsi zmínil, že se učíš pracovat s hlasem. Kdo ti s tím pomáhá? Nebo to se učíš sám?
Trénuju doma, pouštím si normálně tracky. Jednak svoje a zpívám je furt dokola. Dávám je v různých tóninách s různými melodiemi. Trénink, trénink. Zpívám klidně hodinu denně pořád dokola, někdy i víc. Zároveň si pouštím tracky ostatních, které si taky zpívám nebo je rapuju.
Takhle trénuju sám. Ve studiu, když mám v tý práci nějaký nedostatek, tak mi vždycky poradí Riad.
Kdybys měl posluchače nalákat k tomu, aby si poslechli tvou muziku, co bys jim vzkázal?
Těžko říct. Když si vezmu, jak já sám vyhledávám hudbu. Jednak bych se jim nějak představil, protože mi osobně dost záleží na tom, jakej je ten interpret člověk a jaký má názory. V tý hudbě si ale každej musí najít to svoje. Ať už v textu nebo v beatu. Když mi někdo něco doporučuje a strašně to vychválí, málokdy jde o něco, co by mě bavilo a zůstal bych u toho.
Kdybych jim měl popsat, o co v tý hudbě jde, tak bych jim řekl, že jde o nějaký můj příběh. Pokud má člověk pocit, že je ten jeho podobnej, tak by ho ta hudba mohla bavit.
Teď mimo tvorbu. Jak to vidíš s českým rapem do budoucna? Dal bys nějaká nová jména, která budou v českém rapu v dohledné době top?
Obecně tu je problém s tím, že my mladší, co začínáme, děláme hrozně podobnej žánr. Ať už to jsem já, ať už to je Vercetti, kterej používá dost podobný beaty. On teda má ten příběh jinej, ale žánrově jsme dost podobní. Dokonce se nám stalo, že jsme omylem použili stejnej. Pak je tu třeba Totally Nothin, AMK, Skelly…
Teď nechci, abych na někoho zapomněl, ale řekl bych, že jsme jediní ve věku 17-19 let, kteří mají momentálně nějaký čísla. A zrovna děláme dost podobný věci. Myslím si, že všichni z těch, co jsem vyjmenoval, mají určitě talent a potenciál bejt známí, ale zároveň nevím, jestli tady může být tolik velkejch jmen, který dělají podobný věci. Těžko říct, jestli je tu dost lidí, kteří by poslouchali pěti interpretů zároveň. Je nejisté, kdo vyroste, ale talent mají všichni.
Máš ještě nějaké jiné zájmy mimo rap? Říkal jsi, že to byl fotbal, ale to je řečeno v minulém čase...
Já jsem s fotbalem musel skončit kvůli zranění. Poranil jsem si kyčel. Mezi 13 a 15 rokem jsem prodělal tři zranění. S tou kyčlí jsme si prvně mysleli, že to je nataženej sval. Mezitím jsem si zlomil klíční kost. Po nějakém čase jsem si myslel, že jsem v pohodě, tak jsem šel hrát znova, a ta kyčel rupla ještě víc. Bylo mi řečeno, že dva roky nebudu hrát fotbal, takže jsem se s tím tak nějak smířil.
Sice jsem to po dvou letech zkusil, ale tehdy jsem začínal i s hudbou. Začal jsem proto cvičit, vyměnil jsem fotbal za fitko, a teď při karanténě jedu hlavně hudbu. Zbytek času dávám lidem kolem sebe a škole, protože ta toho sežere hodně.
S tím zdravím to máš docela tvrdé, jak to poslouchám. Když cvičíš, tak se o tu kyčel nebojíš?
Ze začátku jsem se bál, ale bylo mi řečeno, že by to mělo být v klidu. S těma nohama jsem do toho šel navíc postupně, dokud jsem si nebyl jistej.
Zmínil jsi i americkou střední školu. Jaký obor studuješ?
Ano, zmínil. Mimochodem záběry z klipu Zpátky se točily právě tu. Jinak americký střední školy nejsou konkrétně zaměřený. Funguje to tam podobně jak na český vejšce, kam přijdeš, dostaneš seznam předmětů, a vybíráš si podle podmínek, co chceš. Jsou tam zajímavý předměty, které na spoustě českejch škol nejsou.
Super je to v tom, že si za ty čtyři roky vyzkoušíš všechno, jelikož to máš na rok. Líp se tam najdeš a zjistíš, co bys doopravdy chtěl dělat. Kdybych se měl hlásit na střední se zaměřením, tak nevím, kam bych šel. V 15 letech člověk absolutně netuší, co chce dělat.
Určitě plánuju novej projekt. Nemůžu říct, kdy vyjde, ale bude to relativně brzy. Už k tomu točím i nějaký klipy.
Má jméno?
To taky ještě neprozradím, jelikož by to lidem dost prozradilo. Ale bude to opravdu brzy, začátkem roku. Půjde o EP, které bude mít víc než 5 tracků. Co se týče zbytku roku po hudební stránce, tak se to bude vyvíjet od úspěchu toho EPčka, ale obecně bych rád napsal album. To ale záleží i na tom, jestli budu mít o čem psát. Následně, někdy kolem května, by snad mohly být i koncerty. Což ale nemůžu říct, protože to nikdo ještě neví.
Dobrý. Takže v tom případě mám už jen poslední otázku. Máš na srdci něco, co bys chtěl čtenářům předat? Možnost máš právě teď.
Myslím si, že si lidi dělají o interpretech unáhlený závěry. Já jsem si tím prošel. Lidi jsou schopni člověka soudit podle jediný písničky. Takže by bylo dobrý, kdyby věci nekomentovali, pokud se jim nelíbí nebo si o tom něco zjistili, než začnou o něm vykládat věci, které nejsou pravda. Zkuste člověka pochopit, proč má takový názory. Proč zpívá, o čem zpívá. Nedělejte si o člověku závěry jen z toho, jak vypadá v klipu. V Česku totiž stále vládnou předsudky.
