Zpravodajský portál pro moderní generaci, která se zajímá o aktuální dění.
Zajímá tě aktuální dění? Zprávy z domova i ze světa najdeš na zpravodajském webu. Čti reportáže, rozhovory i komentáře z různých oblastí. Sleduj Refresher News, pokud chceš být v obraze.
Nepodařilo se uložit změny. Zkus se nově přihlásit a zopakovat akci.
V případě že problémy přetrvávají, kontaktuj prosím administrátora.
OK
Nový Tucson vsadil na osobitý design a moderní technologie.
Hyundai Tucson nemusíme nijak zvlášť představovat, protože na českém trhu dlouhodobě patří mezi velmi populární modely a nebýt Škodovek Karoq a Kodiaq, jednalo by se o nejprodávanější SUV u nás.
I proto jsme se tuto novinku rozhodli vyzkoušet a zjistit, jaká je ve skutečnosti. Schválně jsme si přitom vybrali exemplář ve výrazné červené.
Extravagantní kabát
Na autě upoutá zejména maska s integrovaným denním svícením, které není ve vypnutém stavu viditelné. Čeho si ale všimneš okamžitě je působivý design, který strhává pozornost a zároveň polarizuje fanoušky motorismu. Unikátní maska nebo hlavní a dálková LED světla ve spodní části nárazníku totiž nemusí sednout každému.
Mezigeneračně se rozměry vozidla zvětšily ve všech směrech (4 500×1865×1 650 mm), i když těch pár centimetrů navíc statečně maskují výraznější designová řešení. Pokud jsi zastáncem konzervativních linií, nový Tucson asi nebude nic pro tebe. Při pohledu z profilu nás například ruší klínovité linie karoserie.
Zboku ovšem zaujme kontrastní linie nad bočními okny, v rámci příplatkové výbavy dokonce nechybí ani možnost černé střechy. Novinka si zaslouží pochvalu za ukázkově kryté prahy, snadné nastupování dozadu a celkový prostor na zadních sedadlech. Je cítit, že Tucson narostl v každém směru.
Vzadu věnuj pozornost kromě originálně tvarovaným a navzájem propojeným LED světlům (a levných halogenů v nárazníku) také netradičním řešením — zadní stěrač přemístili pod střešní spoiler a na jeho původním místě přibylo logo zalité ve skle. Jelikož jsme testovali mild–hybrid s baterií pod podlahou, zavazadlový prostor nemá v tomto případě 598, ale 546 litrů.
Kromě samotných tvarů karoserie mají svůj jedinečný design i 19“ dvoubarevné disky a plastová struktura ve spodní části nárazníků. Koncovky výfuků jsou dvě, ale specifických křivek je na karoserii nespočet. Výsledek? V dané třídě bys pravděpodobně hledal futurističtěji působící SUV marně.
Uhlazený, ale uvnitř výrazně modernější
Poměrně velký kontrast k designu exteriéru představuje návrh interiéru, kde jsou pro změnu velmi uhlazené linie. Z palubní desky vypadla tradiční kaple nad budíky, naopak uprostřed přibyl široký středový panel, který se přelévá do středového tunelu a někdy se bije o místo s řidičovým kolenem.
V rámci testované výbavy Premium jsou v kokpitu dva 10,25“ displeje. Digitální budíky mají 3 předdefinované styly podle zvoleného režimu. Chyběla nám přidaná hodnota displeje, protože například mapa se zobrazit nedá. Ve srovnání s i30 po faceliftu je ale toto plnohodnotnější řešení s velmi pěknou grafikou a dobře čitelnými údaji.
Druhý displej má také 10,25“, je elegantně zapuštěný do středového panelu a disponuje zcela novým infotainmentem. Za ten Hyundai velmi chválíme, protože je to mezigeneračně citelný posun, ať už jde o vizuální zpracování nebo přehlednost, respektive intuitivnost. Stále je zde sice několik položek, které bychom si uměli představit ještě lépe upravené, ale jako celek je to zejména v dané cenové kategorii opravdu slušné.
Multimediální systém podporuje Apple CarPlay a Android Auto, nám se líbila i možnost obrazovku rozdělit a nechat zobrazit dvě odlišné části zároveň. Pod displejem je dotykový panel klimatizace. Jeho obsluha není sice pro absenci fyzických prvků úplně bezchybná, vše je to ale víceméně o zvyku. Jednotlivé položky mají logické řazení, proto není ergonomie vůbec špatná.
Déle jsme si zvykali na volant, který nám vizuálně nesedí. Jeho 4ramenný tvar působí zvláštně, co se však ovládacích prvků týče, zde musíme opět jen chválit. Otázkou zvyku je i ovládání automatické převodovky. Ze středového tunelu se totiž vytratila velká páka, kterou nahradila pouze tlačítka. Je to modernější řešení, řidič se ale musí občas podívat, kde se nachází tlačítko, které chce právě stisknout. Více se nám líbí malý shift-by-wire volič od Volkswagenu, kde byl zachován přirozený pohyb.
Speciální pochvalu si zaslouží samotné zpracování, použité materiály, promyšleně působící detaily — efektní páčky za volantem či velká pádla na manuální řízení. Po nastoupení z interiéru je cítit luxusní, místy až prémiový dojem. Silnou stránkou je i množství odkládacích prostor, ať už ve dveřích nebo ve středovém tunelu, kde přibyly i postranní kapsy.
Příjemný společník na cestách
Náš testovaný exemplář byl ve vrcholné naftové konfiguraci. To znamená, že přeplňovaný agregát 1.6 CRDi s 48V mild–hybridním systémem a startér–generátorem má výkon rovných 100 kW/136 koní a 320 Nm. Poháněna jsou všechna čtyři kola, na která posílá sílu 7stupňová automatická převodovka.
Na papíře nevypadají tyto údaje kdovíjak, zejména v kontextu velikosti auta a jeho váhy (1 665 kilogramů), k našemu překvapení ale není tak líné, jak jsme si mysleli. Důvodem je i dodatečný elektrický pohon. Jeho úkolem je sbírat energii při rekuperaci, kterou ale řidič nemůže ovlivnit, a následně jí dopomáhat spalovacímu motoru při vyšší zátěži a zaručovat tak lepší pružnost.
V režimu eko dokáže při jízdě z kopce Tucson plachtit, a to nejen s odpojenou převodovkou, ale s reálně vypnutým motorem, přičemž jsme opětovné nastartování díky generátoru startéru ani nepostřehli, a to i přesto, že je to naftový, nikoliv benzínový motor — když stojíš na místě a dojde k opětovnému nastartování, už tu nejsou ty pověstné vibrace nebo pár vteřinové čekání na plynulý rozjezd.
V režimu eko je Tucson obecně zcela klidný, až letargický, a pokud ho vysloveně neprobereš pořádným sešlápnutím plynového pedálu k podlaze, tak ho do otáček příliš rychle nedostaneš. To se ale v režimu normál změní a auto ožije, nemluvě o režimu sport, když naopak vysoké otáčky drží jedna radost. Odezva na plyn je také najednou citelně rychlejší.
Menší změny jsou v adaptivním podvozku. Ten neumí být až tak plavný jako například v aktuální generaci VW Tiguan v komfortním režimu a zároveň neumí být až tak tuhý jako Tiguan v režimu sport. Je to někde mezi. Ano, v režimu sport se Tucson méně naklání a na nerovnostech více poskakuje, ale tu změnu režimu podvozku je cítit poměrně málo. V globálu však platí, že Tucson je příjemně tuhý, ale zároveň příjemně komfortní.
Pokud nenarazí na velký výmol, podvozek super filtruje nerovnosti a ve srovnání s Tiguanem je po zvukové stránce tišší. Hodně slyšet není buchot náprav ani hluk od podběhů. Nová platforma tak snese více a ve spojení s vyšším výkonem pravděpodobně dovolí i trochu zábavy. Tato verze není zdaleka tak líná, jak bys na 136 koní čekal, ale pokud prahneš po dynamické jízdě, na to tu má Hyundai jiné verze. Pro představu: toto 1.6 CRDi zrychluje z 0 na 100 km/h za 11,6 sekundy.
Tucson má pohon všech čtyř kol, který pracuje na bázi elektronického rozdělování točivého momentu mezi nápravami, přičemž nabízí i manuální uzamčení rozdělení 50:50. Už samotná světlá výška 170 milimetrů ale naznačuje, že Tucson není vysloveně terénní vozidlo, ale spíše SUV, se kterým se neztratíš na louce nebo polní cestě směrem na chatu.
I samotný pohon obou náprav je určený primárně pro zlepšení trakce a jistější jízdní vlastnosti v zatáčkách než vysloveně off–roadové přejezdy. Pokud si manuálně uzamkneš přenos točivého momentu, případně vypneš trakční kontrolu, snese toho Tucson na nezpevněném povrchu či při křížení náprav dost. Koncernový pohon 4Motion je však pro tyto účely přece jen lepší.
Spotřeba je nejsilnější stránkou testované motorizace, protože z dlouhodobého pohledu je možné se 136koňovým 1.6 CRDi jezdit s průměrnou spotřebou pod 6,5 l/100 km. Testovaný exemplář stojí 930 000 Kč.