Kostýmy bereme jako umělecká díla, říká nejznámější česká cosplayerka Germia. Sex sells, ale já se od toho držím dál (Rozhovor)

Nakonec jsem k mužské postavě dospěla, přestože jsem se tomu původně bránila. Každopádně s těmi silnými ženskými postavami… Kdybys mě viděl naživo, tak by tě ta otázka ani nenapadla (smích). Já jsem hodně vysoká a velká. 

Znamená to, že kdybych chtěla být křehkou princeznou, nebo zhmotnit nějakou drobnou a hezoučkou postavu, tak to pro mě za prvé postrádá hloubku, mám radši válečnice, a za druhé by to mě vypadalo asi trošku směšně. Asi bych se v tom necítila dobře. (smích)

Což je asi hodně důležité, cítit se v té postavě dobře.

Stoprocentně. Existují například cosplayeři, kteří cosplayují jen Disney princezny. Jiní zase ztvárňují silné barbary a v životě by je nenapadlo udělat například elegantního upíra. Každý v tom hledá něco, co má rád, a vybírá také podle toho, co se pro ně hodí. 

Než se zeptám na to, jak se vlastně cosplay tvoří, je potřeba umět něco speciálního, mít nějaký speciální prostor doma nebo něco, abych mohl začít realizaci cosplaye?

Záleží na tom, jaká postava to je. Ale já jsem opravdu začínala s psacím stolem. Nakoupila jsem si věci v různých sekáčích a papírnictvích a nějak jsem to dala dohromady. Možná bych ale doporučila, kdyby si již od začátku začátečníci zakoupili nějakou tu pěnu, která je nyní rozšířená, aby měli kostým alespoň trošku kvalitní. Znám to, můj první kostým z té pěny není, samozřejmě není ten nejkvalitnější a musí se opravovat po každém nošení. 

Co to bylo za kostým?

Přestože jsem se původně k League of Legends cosplayerům nepřidala, tak mě inspirovali. Všichni mi tehdy říkali, že vypadám jako jedna z postav ve hře, Vayne, tak jsem si řekla, že to zkusím. Přišla jsem tak na jednu akci a hned mě cosplayeři vzali mezi sebe. Kostým se jim líbil a hodně mě podporovali. Omylem jsem se dostala i do jedné soutěže…

První kostým v podání Germiy

Omylem?

Opravdu omylem. Řekli nám, co jsme na té akci byli, jestli se nechceme podívat na stage. Tak jsem si řekla, že by to bylo super. No a pak mi řekli, že jsem vyhrála soutěž. A já říkám: Cože? (smích). 

Máš asi přirozený talent.

Já nevím, v té době mi to přišlo jako náhoda. Každopádně ta zpětná vazba mě popohnala jít do další soutěže záměrně a s náročnějším kostýmem. 

Dobře, pojďme tedy k výrobě. Máš v hlavě nějakou postavu a chceš udělat cosplay, co uděláš jako první? 

Úplně první věc je vyhledávání podkladů. U filmových kostýmů to je trochu jednodušší, jelikož jsou často dobře zdokumentované, obzvlášť ti z nových superhrdinských filmů. Nedávno jsem dělala Wonder Woman, k čemuž dokonce existuje i kniha, odkud jsem mohla vytáhnout spoustu detailů.

U herních cosplayů je to těžší. Člověk naráží na to, že ten splash art (splash art je modifikace splash screenu, například grafika, která se v počítačových či konzolových hrách objevuje během načítání hry, pozn. red.) vypadá dost odlišně oproti modelu postavy ve hře. Často se to také liší od jiných promo materiálů, jako jsou trailery. 

V tomto případě je třeba najít nějakou cestu uprostřed a udělat to, co pro cosplayera dává největší smysl. Vše se ale odvíjí od rešerše. Někdy se ale stane, že se opravdu nedá sehnat obrázek postavy, jako u zad mého paladina, což se pak musí řešit různými mody ve hře, přibližováním, nebo fantazií.

Existuje možnost, že by sis všechno mohla vymyslet?

Ano, ale člověk si to v soutěžích musí obhájit. Existují takzvané OC, original characters, které si člověk sám vymyslí. Může to být něčím inspirovaná náhodná postava, která v žádné popkultuře neexistuje: dejme tomu, že se vytvoří orkyně ze světa World of Warcraft, nikde ve hře není, ale spojí se orkské prvky z různých designů a dává to smysl. Sama jsem to takto udělala u cosplaye z Horizon: Zero Dawn. Lidem se to většinou líbí, je to originální. 

Germia a její vlastní výtvor inspirovaný Horizonem

Po grafickém návrhu asi přijde sháňka po materiálech. Používáš u každé postavy různé, nebo existuje stejný základ a až teprve poté se materiály dělí?

Záleží na kostýmu. Většinou platí ale to, že základní materiály na všechny cosplaye najdu doma. Mám pěnu, termoplastickou Worblu, základní látky, paruky v zásobě, což spousta lidí nemá, základní nástroje…

Pravdou je, že každý kostým potřebuje něco jiného. Obvykle se tak kupuje nějaký základ na boty, které se pak dotvoří, protože většina cosplayerů je nešije. Pak se musí koupit látky, speciální barvy nebo malé detaily jako peříčka, třásně či další galanterie, která není obvyklá. 

Jakou nejméně obvyklou věc jsi do kostýmu přidala?

Deštník (smích). Vyrobila jsem z něj rozkládací kuši pro kostým z Diabla III. Často se snažím zakomponovat do kostýmu obyčejné věci, pokud mají zajímavý mechanismus. 

Pak se dáš do práce. Rozumím, že to bude zase záležet na tom, jaký kostým děláš, přesto můžeš naznačit průměrnou dobu tvorby kostýmu?

Vždycky říkám, že vždy záleží na cosplayi, a to není odpověď, kterou lidi čekají. Já si na rozdíl od jiných cosplayerů nepočítám hodiny. Většinou to beru podle času, kdy jsem začala a kdy skončila, do toho se navíc musí započítat i čas, kdy jde člověk do práce. Můžu ale říct můj nejpomalejší a nejrychlejší kostým.

Doporučeno

Praha má radního, který pašoval počítače na Kubu a pomáhal v Afghánistánu. Adrenalin mi nechybí, úředního mám dost, říká Knitl 10. března 2021 v 15:15

Tak do toho.

Nejpomalejší byla asi Apollyon z For Honor, která mi trvala něco přes rok. Nechtěla jsem to uspěchat a dát si na tom záležet. Nejrychlejší kostým jsem dělala týden, pracovala jsem i v noci, a šlo o ten poslední – Wonder Woman. Když pak máš firmu, která chce s tebou spolupracovat, tak výběr termínu obvykle není na tobě. Nerada dělám věci polovičatě, a i když jsem si říkala, že se bude muset něco odfláknout, tak se tak nestalo. Týden je pro mě asi nejkratší doba na to, abych udělala kostým na úrovni, a jde opravdu o zdraví.

Pracuješ na oblecích úplně sama? 

Ano. Jsou lidé, kteří mají pomocníky nebo pracují i v párech, ale já bohužel v okolí nemám nikoho, kdo by mi s tím dokázal pomoc. Jednou jsem svěřila mamince kus brnění na základovou barvu, a potom jsem s tím byla nespokojená. (smích) Takže i kdyby kolem mně byli potenciální pomocníci, tak stejně vím, že to prostě potřebuju udělat sama. Pro můj vnitřní klid.

Součástí cosplaye je i makeup. Ten si také děláš sama?

Jo. To ani nevím, jak jinak bych to udělala. Je to věc, která se hodnotí i v soutěži, takže člověk musí opravdu sám. My cosplayerky s tím problém nemáme a vím o spoustě cosplayerů, kteří se to prostě naučili, protože je to v první řadě pohodlné, a za druhé je to další kreativní dovednost, kterou se člověk naučí.

Zásadní otázku pro lidi, kteří nejsou nikdy s ničím úplně spokojeni: Kdy je kostým hotový? Držíš se plánu a v momentě víš, kdy máš hotovo, nebo naopak?

Je spousta cosplayerů, kteří nejsou nikdy spokojeni, nebo mají mají jeden kostým, který rok od roku upgradují. Nevím, jestli je to u mně nějaká nostalgie, ale já nemám chuť své kostýmy předělávat. Ráda ukazuji svou novou práci a vyhýbám se recyklaci té staré. Ale samozřejmě se mi stalo, že jsem potřebovala něco vylepšit nebo opravit. Hodně se to děje s oblíbenými kostýmy, které se mohou opotřebovat. Spíš se ale jedná o opravu než o předělání.

Jak je to hotové, tak předpokládám, že si to na sebe vyzkoušíš. 

Obvykle zkouším kostýmy průběžně, pokud mi to čas dovolí. Wonder Woman jsem si vyzkoušela ale až na samotné akci, což je hrozně riskantní. Ale jinak to nešlo. (smích)

Zrovna já jsem armorový cosplayer, dělám radši brnění než šaty, ale poslední dobou jsem se snažila víc šít, abych se v tom zdokonalila. No a šaty si zkouším obvykle pokaždé, co to jde, protože si nejsem úplně jistá, jestli sedí. Bez toho zkoušení toho nejde.

Někteří fotografové jsou přírodnější; řekněme, že jedni se snaží zvěčnit cosplay takový, jaký je bez minimálních úprav, a pak jsou druzí, kteří dokáží ten kostým „dodělat“. S tím já tolik nesouhlasím.

Záleží mi na tom, aby fotograf na kostýmu nic neměnil, pokud se nám třeba nestane nehoda v podobě odtržení části kostýmu.

Osobně moc cosplayerek, kromě teda Jesiccy Nigri, neznám, ale za jejími kostýmy, co jsem tak pochytil, není jen zručnost, ale také dřina v posilovně. Máš to tak stejně?

To je hrozně zajímavá a možná i trochu kontroverzní otázka. Kostým může nosit člověk jakékoliv velikosti. Když se v něm bude cítit dobře a bude to soudné, tak já s tím nemám problém. Když chce být člověk na internetu slavný a mít hodně fanoušků, tak to asi bez toho modelového těla asi nejde.

Oficiálně se to nerozlišuje, ale co se sociálních sítí týče, dá se říct, že jsou cosplayeři a cosplay modelové. Model si třeba nemusí kostým ani vyrábět a klade hodně důraz na svůj vzhled. Když má člověk hodně fanoušků, je na něj kladen důraz, aby vypadal co nejlépe. A já jsem ráda, že spoustu lidí dovedl cosplay ke zdravějšímu životnímu stylu. Z mého pohledu ale může být cosplayer kdokoliv.

A ty osobně cvičíš?

Já jsem to asi dříve nepotřebovala, no s časem i s tou karanténou je to horší. Nicméně já se snažím vybírat postavy, které se hodí k mé postavě, a snažím se své nedokonalosti zakrýt a přednosti vyzdvihnout, než abych chodila denně tři hodiny do posilovny, na což nemám i kvůli zaměstnání čas.

Mně sedí silné ženské postavy, kde vyniknou třeba silné dlouhé nohy. Taky nosím korzety, kde vynikne můj úzký pas. Zakrývat se zase snažím oblast zadku, protože jsem ho měla vždycky větší. Cvičení je takové zbožné přání. (smích)

Xena cosplay

Ještě k prezentování cosplaye. Na Instagramu píšeš o souhře  cosplayera a fotografa jako o důležité součásti. Jak velkou zásluhu na výsledku má fotograf a postprodukce?

Hodně to závisí na daném fotografovi. Někteří fotografové jsou přírodnější; řekněme, že jedni se snaží zvěčnit cosplay takový, jaký je bez minimálních úprav, a pak jsou druzí, kteří dokáží ten kostým „dodělat“. S tím já tolik nesouhlasím.

Záleží mi na tom, aby fotograf na kostýmu nic neměnil, pokud se nám třeba nestane nehoda v podobě odtržení části kostýmu. Co se týká změn, líbí se mi, když fotograf zvládne změnit pozadí fotografie, jako bych byla v té hře. Miloš Mladý je na to úplně nejlepší expert. Lidé tomu pak ani nechtějí věřit, že se ten kostým neupravoval.

Chtěla bych, aby se rozšířilo povědomí o cosplayi jako o aktivitě, kde nejede o nic sexuálního. Cosplayeři si kostýmů váží a nedělají nic, co by je mohlo poškodit, a to včetně jakýchkoliv intimností.

Mluvíme-li o prezentaci kostýmu, mám takovou osobnější otázku. Jak je to například s tím, když na sebe navlékneš složitý kostým na Conu a pak se ti chce na záchod?

Spousta lidí to neví, ale některé kostýmy je opravdu velmi náročné nosit. Osobně jsem se poučila a od jisté doby se snažím kostýmy dělat tak, aby se daly nějakým způsobem efektivně sundat. Pravdou je, že u spousty z nich to nejde.

Proto s sebou na eventy bereme cosplay helpery; kamarády, rodinu nebo partnery, kteří cosplayerovi udělají cestu mezi lidmi, pomáhají mu s jídlem mezi fanoušky a pomůžou mu oblékat nebo svlékat. Takže děkuju moc všem helperům, jelikož je to opravdu nedoceněná pomoc!

Kolik postav jsi ztvárnila?

Jéje, řekla bych něco mezi 15 až 20.

Vybereš svou nejoblíbenější?

Časem se to mění, a vysvětlím proč. Mým nejoblíbenějším byl asi Demon Hunter, protože to byl kostým, který upoutal pozornost. Byl to náročný kostým, můj teprve druhý. Pak mě trochu rozpoltila Anubis Pharah, která mě proslavila celosvětově, a dokázala jsem s ní dosáhnout snu a vyhrát Evropský šampionát. V poslední době to bude asi Apollyon, protože mám pocit, že se jedná o nejlepší kostým, který jsem doposud udělala.

Apollyon

Existuje postava, kterou bys nikdy za žádnou cenu nechtěla ztvárnit?

Stoprocentně. (smích) Osobně nemám moc ráda křehké anime dívky s roztomilým obličejem a vysokým hlasem. Vypadala bych v tom hrozně směšně.

Když se bavíme o anime cosplayi, čím dál častěji se na sítích objevují holky, které jsou „gamerky“ a také se občas do něčeho převlečou, ale jejich obsah je tažen velkým výstřihem, sexuálním podtextem a možná i dále. Kde je ta hranice cosplaye a jaký postoj k tomu zaujímáš?

To je hrozně těžké určit, protože cosplay je koníček bez hranic. Hodně klademe důraz na to, aby to lidi bavilo. Člověk může v podstatě cosplayovat Billa Gatese a cosplay to je. Přestože do toho nikomu nemluvím, protože každý to má trochu jinak, a respektuji lidi, kteří v cosplayi hledají něco jiného než já, nemám moc ráda, když se kostýmy sexualizují. 

Jako problematické mi přijde, když se sexualizují dětské postavy typu Wednesday Addams. Další věc je ta škatulka. Když se řekne cosplay, lidé si představí dívku s velkým výstřihem a spoře oděné tělo. V momentě, když mluvím o tom, že dělám cosplay, myslí si, že je to sexuální fetiš. Když mluvím o kostýmech, myslí, že dělám pro film nebo divadlo. Když jim následně ukážu fotky, tak jsou hrozně překvapení. 

Projela jsem toho už hodně a viděla jsem spoustu akcí. Je zajímavé vidět, s jakými materiály se pracuje. Byla jsem i v Kolumbii, kde lidé nemají tolik peněz na to, aby vyráběli kostýmy, takže lidé vyrábějí věci z krabic od banánů. I tak to ale vypadalo dobře.

Chtěla bych, aby se rozšířilo povědomí o cosplayi jako o aktivitě, kde nejede o nic sexuálního. Cosplayeři si kostýmů váží a nedělají nic, co by je mohlo poškodit, a to včetně jakýchkoliv intimností. My, nebo alespoň ti, co soutěžíme, to bereme jako naše umělecká díla, a většina z nás v tom nic nehledá. Sex sells, je to pravda, s nástavbou popkultury to prodává ještě víc a já se těm holkám nedivím, ale jsem od toho vzdálená hodně daleko.

Doporučeno

Psychiatr Karel Nešpor: Sesbíral jsem nebo vytvořil 239 typů smíchu. Nejúčinnější je ten Lišácký (Rozhovor) 27. května 2021 v 11:49

Zmínili jsme soutěže. Myslím, že málokdo taky ví, že se v cosplayi soutěží, ty jsi dokonce dvakrát vyhrála evropský šampionát. Můžeš teda popsat, jak to probíhá?

Já nejen, že jsem soutěžila, ale několik soutěží i porotcovala. Každá soutěž probíhá trošku jinak, ale základ je podobný. Většinou to bývá tak, že než se člověk dostane na mezinárodní soutěž, musí projít kvalifikací, jež probíhají na domácích eventech. Když chce člověk soutěžit, musí pak poslat přihlášku, fotky z výroby, aby dokázal, že to dělá sám, a pak v ten den vysvětlit porotě, jak to udělal. Z toho se dá často hezky zjistit, jestli to ten člověk fakt dělal, nebo ne. Jako porotce jsem už lidi na švestkách nachytala.

Probíhá to tak, že tři až pět porotců zkoumají různé kategorie kostýmu. Sledují, jak je vyroben, jak se podobá předloze, jaké techniky a materiály se používají, a podle toho člověk získává body. Technikou může být například styling paruky – barvení, česání, nasazení a tak dále. Záleží také na tom, jestli je v kostýmu elektronika, jaký typ, jestli se něco hýbe. Součástí jsou i propky, různé zbraně. U Johnnyho Silverhanda ze Cyberpunku 2077 jsem dělala funkční svítící elektrickou kytaru.

Kostým je ale jen první kolo. Druhé kolo je roleplay. Jedná se o scénku, která má obvykle minutu a půl, a může být seriózní, vtipná, ale hlavně akční a musí mít děj, což často bývá problém. Někdo tancuje, někdo předstírá, že zpívá, u těch výherců to ale obvykle bývá nápaditá scénka se zvraty, jež obsahuje třeba i převlečení do dalšího kostýmu. Nejlepší bývají scénky na evropském šampionátu, kde soutěží i družstva, a tím, že je na pódiu více lidí, tak to bývá zajímavější. Setkáš se pak i se stínohrou či loutkami. 

Výherní kostým Anubis Pharah (jediný photoshop je pozadí)

Zmínila jsi propky, čímž jsem si vzpomněl na tvůj Instagram, kde jsi psala o tom, že si vyrábíš věci na 3D tiskárně...

To bylo také v cosplay komunitě kontroverzní téma, protože ti to během tisku umožní pracovat na kostýmu, a zároveň dělá věci za tebe. Jenže po tisku je nutné produkt náročně zpracovat, aby tam nebyly vidět tiskové čáry. Každopádně když je kostým vytisknutý celý, špatně se to hodnotí, protože to není udělané vlastníma rukama.

Dělat cosplay znamená hodně cestovat po světě, že? 

Ano, projela jsem toho už hodně a viděla jsem spoustu akcí. Je zajímavé vidět, s jakými materiály se pracuje. Byla jsem i v Kolumbii, kde lidé nemají tolik peněz na to, aby vyráběli kostýmy, takže lidé vyrábějí věci z krabic od banánů. I tak to ale vypadalo dobře.

Cosplay mě i dva roky živil. Než přišla pandemie, dalo se to. Hrozně mě to bavilo, ale uvědomila jsem si, že to není věc, kterou chci dělat dlouhodobě.

Měla jsi nějaký cosplayerský vzor?

Když jsem začínala, tak mě oslovila Chrix Design jejím přístupem ke kostýmům. Dělala, co se jí líbilo, v nejvyšší kvalitě, a dokázala do toho zapojit právě i předměty denní potřeby. Později jsem si šla spíš vlastní cestou.

Dá se říct, že jsi nejznámější česká cosplayerka?

Nechci se nikoho dotknout, ale možná se to říct dá. Co se týká fanoušků na sociálních sítích, tak asi ano. Za zmínku u nás dále stojí TanakhT, Ali & Ketrin cosplay a další, kteří jsou velice kvalitní. Já jsem nejznámější hlavně Anubis Pharah, která obletěla svět.

Máš toho hodně. Kromě toho, že streamuješ výrobu cosplaye, hry a další věci, tak ještě pracuješ, a jestli mám správné informace, tak jsi i vdaná. Jak se to dá všechno skloubit?

Pravdou je, že se na cosplay teď blbě hledá čas. Když na něčem začnu dělat, nechci po dvou hodinách skončit. Cosplay mě i dva roky živil. Než přišla pandemie, dalo se to. Hrozně mě to bavilo, ale uvědomila jsem si, že to není věc, kterou chci dělat dlouhodobě. Rodinný život pak nebyl žádný, jelikož o víkendu jezdíš po eventech, zatímco rodina pracuje přes týden. Minulý rok jsem to přehodnotila.

Teď pracuji ve společnosti Wargaming jako video content manager pro World of Tanks. Šla jsem do toho s tím, že mi práce otevřela nové obzory a perspektivu. Kostýmy stále dělám, ale v mnohem nižší frekvenci. Před svým hobby vždy preferuji rodinu. Můj manžel je naštěstí stejně naladěn jako já, pohybuje se v herním prostředí, takže mě v koníčcích podporuje a rozumíme si v tom.

Doporučeno

Ve škole šikana, na síti jako doma. Misha z Mishových šíleností o tom, jak jej a rodinu dostala videa na policii i do Hollywoodu 2. června 2021 v 15:09

Jak jsme se bavili, ztvárnila jsi legendární postavu Wonder Women k propagaci nového filmu pro HBO a fotila jsi po Praze. Znamená to, že ses stala opravdovým ztělesněním komiksové postavy? 

Já se tak určitě necítím, protože opravdová Wonder Woman, Gal Gadot, je neskutečně krásná žena. Snažila jsem se udělat stoprocent pro to, abych se jí podobala, ale samozřejmě se jí vyrovnat nemohu. Takže jako oficiální Wonder Woman se neberu, v Čechách máme i několik překrásných cosplayerek této postavy, ale také jsem vděčná HBO, že si vybrali právě mě, protože to byla obrovská čest.

Wonder Woman

Všiml jsem si, že se se svými sledujícími na síti dělíš o to, z čeho kostým vyrábíš. Existuje něco, s čím by ses nikdy nesvěřila? Má cosplayer svá tajemství?

Co se týká cosplaye, není nic, co bych nesdílela. Sama jsem se nejvíc naučila díky sdíleným zkušenostem. Největší databanka znalostí je cosplay komunita a tím, že mezi sebou sdílíme poznatky a děláme tutoriály, to posouváme. Osobně všechny své znalosti sdílím zdarma. Co bych nesdílela, je technika, kterou jsem používala na výrobu šperků. Pokud se to chce někdo naučit, vyžaduje to osobní setkání, a ne pouhý tutorial.