Vtípky, urážky, ale i fyzické napadení. Světová hvězda UFC v dětství zažila v rasistické společnosti těžké časy. Dnes ale Israel Adesanya sedí na světovém trůnu střední váhy.
Jako dítě se kvůli barvě kůže stával terčem šikany, nakonec ale dobyl světovou MMA scénu. Israel Adesanya má za sebou nejen obdivuhodnou kariéru a senzační sportovní výkony, ale také silný osobní příběh, který může být pro mnohé inspirací.
Král střední váhy UFC (do 84 kilogramů) patří mezi nejlepší strikery současnosti a soupeře jako na běžícím páse rozebírá svým osobitým a nevyzpytatelným stylem. Šampion je ale taky milovníkem anime a zdatným tanečníkem, o čemž se fanoušci mohli už několikrát na vlastní oči přesvědčit. Pojď se s námi podívat na jeho životní cestu.
Celé jméno: Israel Mobolaji Temitayo Odunayo Oluwafemi Owolabi Adesanya
Přezdívka: „The Last Stylebender“
Skóre: 21-1
Tým: City Kickboxing (Nový Zéland)
Šťastné dětství v Africe, po přestěhování rasismus a šikana
Jeden z nejoriginálnějších bojovníků současnosti se narodil 22. července roku 1989 v Lagosu, nejlidnatějším městě Nigérie. Otec pracoval jako účetní a matka jako zdravotní sestra. Jak sám Israel Adesanya říká, rodina byla majetná a jemu ani jeho čtyřem sourozencům v dětství nic nechybělo.
„Měl jsem velké štěstí, že jsem se narodil do rodiny, která se měla po finanční stránce dobře. Měl jsem pocit, že v životě můžu dělat cokoliv,“ popisoval rané dětství v Africe. Zde se taky poprvé setkal s bojovými sporty, krátce totiž docházel na lekce taekwonda. Jeho jedinou starostí prý tehdy bylo, aby se nedostával do problémů.
Idylická léta ale netrvala věčně. Když totiž bylo Israelovi deset let, rodina se přestěhovala na Nový Zéland a první zkušenosti s tímto novým světem a novou kulturou byly pro mladého chlapce z Nigérie dosti tvrdé. Poprvé v životě se totiž setkal s rasismem a šikanou.
„Nikdy mě nenapadlo, jak velký problém může být moje barva kůže, dokud jsme se nepřestěhovali na Nový Zéland,“ řekl Adesanya o těžkých začátcích v nové zemi.
„Hned první týden ve škole jsem se stal terčem urážek od jednoho ze spolužáků. Bydlel kousek ode mě a když se svým kamarádem projížděl kolem našeho domu, křičel na mě: ,Vrať se zpátky do své země, černochu‘,“ popsal. „Vůbec jsem to nechápal. Toho kluka jsem ani neznal, tak proč se ke mně takto choval?“
Agresorovi se šikanovaný hoch postavil a bránil se
Zjištění, co jejich syn zažíval, bylo bolestivé i pro rodiče, kteří o těchto problémech zprvu nevěděli. Israel verbálním útokům čelil v tichosti sám, ale slovní urážky brzy vyústily i ve fyzickou konfrontaci.
„Další týden ve škole za mnou přišel a srazil mě k zemi. V tu chvíli se ve mně něco přepnulo, naštval jsem se a zmlátil ho. Bil jsem ho asi minutu a půl a celou dobu jsem brečel. Pak jsem utekl pryč a schoval se. Bylo to pro mě traumatizující,“ uvedl. „Nerozuměl jsem tomu, proč se ke mně chová zle jen kvůli barvě mé kůže. Dodneška to nechápu.“
V jistém smyslu však Israelovi tyto hrozivé zážitky, dle jeho vlastních slov, v něčem přeci jen pomohly, a sice v jeho pozdější snaze stát se profesionálním bojovníkem. „Buďto vás to zlomí, nebo vás to přinutí postavit se a bojovat,“ říká.
