Co je to lethwei neboli barmský box? Toto bojové umění má dlouhou tradici a říká se o něm, že je nejdrsnějším sportem na světě.
Lethwei neboli barmský box je často označován za nejdrsnější a nejkrvavější bojový sport na světě. Proč? Jeden z důvodů je ten, že bojovníci zápasí bez rukavic a pěsti mají pouze omotané bandážemi. Dále ale taky proto, že v barmském boxu jsou povolené techniky, které jsou v ostatních bojových sportech zakázané, jako například údery hlavou. Knockout nebo vzdání soupeře jsou navíc jediné způsoby, jakými bojovník může podle tradičních pravidel zvítězit.
V našich končinách se tento sport dostal do širšího povědomí zejména díky duelu Petra Kareše a Samuela „Piráta“ Krištofiče, kteří se pod pravidly barmského boxu utkali na turnaji XFN: Double Red Fight Night koncem roku 2019 v Bratislavě. Redakce REFRESHERu Petra Kareše oslovila s tím, aby se s námi podělil o svou osobní zkušenost.
„O barmské boxu se říká, že je nejbrutálnější sport na světě. Je to pravda. Když dva připravení sportovci zápasí bez rukavic, tak se ani o sport už nejedná. Je to válka. Byl to silný zážitek i nerozum zároveň,“ řekl nám Kareš, bývalý promotér a bojovník K-1.
Jak už samotný název napovídá, barmský box vznikl na území Barmy, respektive dnešního Myanmaru. Jak uvádí zahraniční portál Lethwei, který je tomuto plnokontaktnímu bojovému sportu věnován, jeho původ se datuje až do období městských států Pyu, které existovaly od zhruba 2. století př. n. l. až do poloviny 11. století. Zajímavostí přitom je, že za uplynulých více než tisíc let se pravidla do dnešního změnila jen minimálně.
Barmskému boxu se někdy také říká „umění devíti končetin“. Od samého počátku tohoto sportu jsou totiž povoleny údery pěstmi a lokty, bojovníci mohou kopat a zasazovat údery koleny, ale kromě toho, jak již bylo zmíněno, je možné provádět také údery hlavou. Vždy se bojovalo výhradně bez rukavic a zápasů se mohl zúčastnit jakýkoliv muž. Tehdy navíc zápas nemohl skončit remízou. Bojovalo se do doby, než nepadl knockout nebo jeden ze zápasníků nebyl schopen pokračovat.
Přestože samotné jádro sportu zůstalo zachováno, určitou modernizací barmský box přeci jen postupem času prošel. Nejedná se však o tak velké změny, jak by možná někdo čekal. Jedním ze zásadních rozdílů oproti prapůvodní podobně barmského boxu s jeho dnešním pojetím je přechod do tradičních ringů. Dříve se totiž zápasilo na písku.
– Bojuje se pět kol po třech minutách
– Mezi koly jsou dvouminutové pauzy (v jiných bojových sportech, jako třeba v MMA či boxu, bývá jen jedna minut)
– Bojovník může vyhrát jen knockoutem nebo po vzdání soupeře
– Neexistuje žádný bodový systém
– Pokud na konci zápasu oba bojovníci stojí, zápas je vyhlášen jako remíza. Nehraje přitom roli, který z bojovníků byl během boje aktivnější a více dominoval
– Pokud bojovník dostane knockout, může si vzít dvouminutovou pauzu (tzv. injury time-out) na zotavení a následně se rozhodnout, zda chce v boji pokračovat. Injury time-out si však nemůže vzít v posledním, tedy pátém kole
– Na zápas dohlíží ringový rozhodčí, který hlídá dodržování pravidel a může také přivolat doktora, pokud některý z bojovníků utržil vážná poranění
Karfiolové uši: O co se jedná, jak k nim dochází a jak se proti nim dá chránit?
18. února 2021 14:30
V současné době funguje hned několik organizací, které se na lethwei neboli barmský box specializují, přičemž u každé z nich se mohou přesná pravidla do určité míry lišit. Někde se tak zápasy mohou více podobat tradiční verzi barmského boxu, kdežto jinde se může jednat o modernější přístup, který více chrání sportovce.
Například organizace World Lethwei Championship (WLC), která patří mezi největší zastánce moderního pojetí, ze svých pravidel tzv. injury time-out odstranila a zavedla i bodové rozhodčí. Obecně však platí, že důraz se stále klade na historický původ tohoto sportu a jeho tvrdost zůstává zachována.
S vyškrtnutím injury time-outu z pravidel souhlasí například Kanaďan Dave Leduc, který pod WLC zápasí a patří mezi nejúspěšnější bojovníky v tomto sportu. „Popravdě jsem byl vždy trochu proti injury time-outu. Když jsem v Japonsku bojoval s Phoem Kayem, poslal jsem ho v prvním kole k zemi loktem z otočky. Po pauze se ale znovu postavil. Byl to vážně ten nejtvrdší chlap, jakého jsem kdy viděl. Byl jako zombie. Zápas zastavili až po dalších čtyřech knockdownech. Po tom třetím už jsem jej ale ani nechtěl bít,“ řekl v rozhovoru pro známý bojový portál Bloody Elbow.
„Myslím si, že vyřazení tohoto pravidla je přínosem pro sport. Nesouhlasím s tím, že by se tím z něj ztrácela tradice, kultura a historie. Bojovníkům to totiž umožní mít delší kariéry,“ dodává.
Zápas Dave Leduc vs. Phoe Kay z roku 2017
To, jak velkou hvězdou se na poli barmského boxu Dave Leduc stal, je zajímavé i s ohledem na to, že tento sport byl dlouhou dobou výhradou zejména přímo barmských bojovníků. Leduc se stal vůbec prvním cizincem, který v Barmě, respektive Myanmaru, vyhrál šampionský pás a jak sám uvádí, diváci jej ze začátku nepřivítali zrovna s otevřenou náručí.
Během zápasu na něj házeli lahve a promotéři jej dokonce varovali, aby si dával pozor na to, co jí. Postupem času jej však místní přijali, on si jejich zemi zamiloval a tento vzájemný respekt jim vydržel i nadále.
Přestože dříve byl barmský box výsadou pouze mužů, dnes se tomuto sportu věnují i ženské bojovnice. Například přední organizace World Lethwei Championship pořádá ženské zápasy v barmském boxu od roku 2018. Není však zatím příliš mnoho zápasnic, které by se tomuto sportu na vrcholové úrovni věnovaly. To se ale možná s pomalu rostoucí popularitou barmského boxu v následujících letech změní.
Leduc, podobně jako řada bojovníků či bojovnic, k barmskému boxu přešel z thajského boxu, který jej dle jeho slov tolik nebavil kvůli tomu, že se v něm používají rukavice. Nevyhovoval mu prý ani bodový systém, ve kterém rozhodčí v Thajsku upřednostňovali spíše kopy. Oproti tomu v Myanmaru je prý daleko důležitější damage.
I to podle Leduca přispělo k tomu, jak se bojovníci z obou zemí během historie vyvíjeli. „Thajci se stali přeborníky v kopech, ale v boxu už tak skvělí nebyli, zatímco barmští bojovníci mají výborné ruce a jsou extrémně tvrdí,“ vysvětluje.
Mezi nejznámější jména barmského boxu patří také Too Too. S tím se Dave Leduc utkal v roce 2016
Devětadvacetiletý Kanaďan zároveň upozorňuje, že tento sport není zdaleka pro všechny a představa, že jakýkoliv fighter, který je úspěšný v jiném bojovém umění, by automaticky sklízel úspěch i v barmském boxu, je mylná. Příliš mnoho bojovníků je totiž podle něj závislých na rukavicích a ochraně, kterou jim poskytují.
„Většina bojovníků, včetně profesionálů, by v zápase holými pěstmi měla problém, protože jsou příliš zvyklí na ochranu bandáží a rukavic, které jim chrání zápěstní a klouby u prstů. Jsou na to až moc navyklí,“ uvedl.
Htet Aung Oo (vpravo) je dalším z bojovníků organizace WLC
Při pohledu na zápas pod tradičními pravidly leckomu navíc vytane na mysli otázka, jak velkou bolest musí bojovníci při boji snášet. I na to jsme se proto zeptali Petra Kareše, který se Samuelem „Pirátem“ Krištofičem bez rukavic odbojoval celých pět kol.
„Bolest patří k vrcholovému sportu obecně. Zde je problém ,damage‘ – následek úderu. Jediným úderem můžete zlomit kost v soupeřově obličeji nebo na své ruce. Proti letícímu úderu holou ruku se dá jen velmi omezeně bránit a sám musíte trefovat jen měkké tkáně. V barmském boxu se od vás očekává, že dokud dokážete stát na nohou, tak bude zápas pokračovat. Jste povinen uctít historii lethwei tím, že pokud ještě vnímáte svět kolem sebe, tak se vždy vrátíte do boje. Cítit bolest si v takovém prostředí nemůžete dovolit,“ pověděl nám.
Následky úderů holými pěstmi se navíc na těle začnou plně projevovat poté, co odezní zápasový adrenalin. Následující dny si tak bojovník musí vytrpět dosti velká muka, která jsou zřejmě pro normálního člověka zcela nepředstavitelná. To ostatně přiznává i samotný Kareš, který má sice zkušenosti z jiných bojových sportů, ale tento zážitek pro něj byl například v porovnání s pocity po zápasech v K-1 velmi odlišný.
„Zápas byl v sobotu, odjezd domů jsem si naplánoval druhý den, a nakonec jsem z Bratislavy odjížděl v úterý večer. Následky úderů holou pěstí jsou úplně jiné, než když máte ruku chráněnou v boxerce. Nejčastější jsou v bojových sportech povrchová zranění, ale po zápase v barmském boxu jsem měl velké množství zranění hluboko ve tkáních. Ze světových šampionátů nebo poháru v K-1 jsem zvyklý zápasit celý týden i více zápasů za den. V barmském boxu si to nedokážu představit,“ vysvětluje.
Ovšem ani Samuel „Pirát“ Krištofič na tom po zápase nebyl o moc lépe. Po zápase totiž na svých sociálních sítích sdílel obrázek, na kterém ukázal obě ruce v sádře. A i když zápas skončil remízou, oba podali srdnatý výkon, se kterým mohou být spokojeni, i když se to na jejich tělech podepsalo.
Ale i navzdory tomu, o jak extrémně náročný sport se jedná, Petr Kareš nevylučuje, že se k Lethwei ještě někdy možná vrátí. Další zápas v barmském boxu by si vyzkoušel, i když většina jeho blízkých a přátel by s tím prý nesouhlasila. Jedním dechem ale dodává, že bojové sporty by dnes měly jít jinou cestou a snažit se více chránit sportovce.
„Barmský box je krásné bojové umění, které má v sobě vysoký sportovní, morální i filozofický rozměr umění války, ale ,demolice‘ člověka, kterou zápas způsobí, nepatří již do civilizace 21. století. Bojové sporty by měly dál pokračovat k ochraně zdraví sportovce, a ne větší brutalitě, to je cesta zpět. Možná to není na první pohled vidět, ale K-1 nebo MMA jsou dnes bezpečnější sporty než třeba lední hokej nebo americký fotbal. Barmský box je syrový a brutální. Velmi Lethwei respektuji, ale nerad bych viděl, jak se na takové zápasy připravují děti a junioři,“ uzavřel.
