Do roku 2050 se už s oteplováním nedá nic dělat. Když do té doby omezíme skleníkové plyny, můžeme klima ovlivnit, říká Zahradníček

Kam to až může zajít? Stojíme před klimatickou změnou?

Klimatická změna už viditelně probíhá 30 až 40 let. To, co jsme zažili v poslední pěti letech, byl extrém, který se bude opakovat jednou za mnoho let, ale suchá období se budou prostě objevovat častěji.

Je časté střídání sucha tím jevem, v němž se bude klimatická změna projevovat nejvíc?

Ano, dá se říct, že v české krajině ano. Ještě jednou, období od roku 2015 do roku 2018, ta extrémní vedra, se budou opakovat častěji. Klimatická změna není o tom, že bude pořád tepleji a tepleji každým rokem, jelikož přirozená variabilita zůstává. Klidně se může stát, že můžeme mít tři nebo čtyři chladnější roky, jen těch let, sezón a měsíců začne ubývat na úkor teplejších. 

Když to řeknu zjednodušeně, správně by se vám mělo střídat pět studených, pět teplých, pět vlhkých a pět suchých let, aby to bylo neutrální, ale ono se nám to začíná měnit v poměru sedm ku třem nebo osm ke dvěma. V dlouhodobých trendech je to jednoznačně vidět, bohužel.

Dá se klimatická změna nějak zvrátit?

Modely nám jasně říkají, že teplota vzduchu nám do roku 2050 poroste stejným tempem, ať už budeme nyní vypouštět jakékoliv množství skleníkových plynů. Pomyslné nůžky se nám začínají rozevírat až po tomto roce, kdy ovlivníme to, jak moc dramaticky poroste teplota v druhé polovině tohoto století.

Když se po roce 2050 bude do ovzduší vypouštět stejně nebo více CO2 než teď, tak teplota začne dramaticky růst. V podmínkách České republiky by to mohlo být až o 4°C. Naopak když začne platit model, ve kterém to budeme omezovat, tak by teplota měla být, v současných podmínkách, konstantní, nebo dokonce začít klesat. Takže my jsme si nějak na problém zadělali, ono to má nějakou setrvačnost, a do roku 2050 musíme udělat jistá opatření.

Co všechno se pro lepší scénář dá udělat?

Abychom tuto změnu lépe zvládali a lépe se nám ve městech v horkých vlnách dýchalo, nebo se nevysušila půda, musíme udělat různé adaptace. Zároveň ale musíme provádět indikace, aby se nám to po roce 2050 zase nerozjelo a nestalo se to, že adaptace začnou být neúčinné či extrémně drahé a stát na ně nebude mít. Je třeba skloubit zmenšování množství skleníkových plynů a vrátit je do neutrální pozice, jak to bylo přirozené, abychom adaptace zvládli. 

Můžu pro to udělat něco i já jako jedinec? Kromě těch evidentních činností jako je sdílená doprava, jež se pojí ke skleníkovým plynům? Například naučit se lépe hospodařit s vodou nebo něco podobného?

Opět je to skloubení obou dvou světů. Ale já tady vidím změnu v systémových, globálních věcech, které jsou určitě účinnější. Spalování uhlí a z něj vypouštění skleníkových plynů jednotlivec nezmění. Je potřeba snížit množství uhelných elektráren a nahradit je méně emisními zdroji. Cesta úplně nevede skrz celkový přechod na obnovitelné zdroje; pokud chcete mít nějaký stabilní druh energie, tak to v tomto případě budou, bohužel, často jaderné elektrárny. 

U obnovitelných zdrojů vidíme, jak nestabilní je to zdroj a jak je náchylný na počasí. V roce 2017 přišla v Německu velice tuhá zima a vůbec tam nefoukalo, což mělo za následek, že větrné elektrárny vůbec nevyráběly. Stalo se, že měli velký problém pokrýt spotřebu energie a museli ji kupovat v zahraničí. Je nutné mít stabilní zdroj, jenž se doplní obnovitelnými zdroji, přičemž dalším důležitým faktorem může být snížení spotřeby energie. 

A na tom může každý jedinec zapracovat – kupovat šetrnější žárovky a stavět pasivnější domy. U nás jsou to klasické EPC projekty. Máte brownfieldy, nemocnice, školy, a vy se snažíte snížit jejich spotřebu. Vznikne win-win situace; vy, jako uživatel, ušetříte, a zároveň chráníte přírodu. Je to pozitivní změna. 

Problémem je, že co je ekologické, je drahé. My v tom máme trochu vychýlenou logiku: místo toho, abychom se snažili ekologická řešení podpořit a zlevnit, tak se ceny snažíme srovnat naopak zdražením neekologických věcí, čímž podkopáváme ekonomiku a ještě štveme lidi. Nedává to smysl. Je nutné udělat ekologické věci přístupnější i finančně pro obyčejné lidi, aby se oni sami k tomu hlásili.

Cestou, jak na to nahlížet systematicky, může být například změna dopravy. Nemusíme globálně vozit cibuli z Nového Zélandu, kterou si můžeme vypěstovat sami. Bylo by dobré se soustředit i na regionální věci tam, kde to jde. 

Když tu máme stále tolik problémů, napadá mě otázka, jestli vlády berou klimatické změny vážně? Nás asi nejvíce zajímá postoj Evropské unie a české vlády. Jaký je konkrétně jejich postoj k věci?

Hodně se o tom mluví. Existují také nějaké dotační programy, nejznámějším je u nás dešťovka, u nichž je ale samozřejmě otázka, jak to bude efektivní. To ukáže až čas. Myslím si ale, že Evropská unie jaksi zaspala vývoj v posledních desítkách let, kdy se řešilo, jestli jsou banány zakřivené tak nebo onak, ale neřešil se vývoj technologií. Víc se o tom mluví, než se dělá, a to nejspíš nebude správná cesta.

Změny potřebujeme větší, systémovější. Je třeba abychom vyráběli nové chytré věci a neprováděli staré ekologické postupy. Potřebujeme dostat high-tech technologie do ekologických záležitostí, jelikož je budou řídit. Ve vývoji nás částečně přeskočila jak Amerika, tak hlavně Čína a asijští tygři. Já jsem byl na konferenci Číně, kde nás vzali na prohlídku jedné firmy, a musím říct, že šli opravdu neuvěřitelným způsobem dopředu. A to i v obnovitelných zdrojích, v nichž vidí spíše než snížení emisí technologický rozvoj.

Nemůže být částečně na vině i malá osvěta o klimatu? Myslíte si, že se o něm například ve školách mluví dostatečně?

Myslím, že mládež má o tom ponětí dost. Nevím, jestli to učí učitelé na školách, ale jsou gymnázia, kde mají vlastní meteorologické měření, zabývají se klimatickou změnou, mají přednášky, zakládají hnutí… A i mimo školy se o tom mluví, je to i v médiích, takže v tom bych zásadní problém neviděl.

Otázka měla směřovat i k perspektivě, jestli mladí lidé budou mít jiný přístup k žití...

Určitě, mládež k tomu začne přistupovat jinak než k tomu přistupuje starší generace. Když se toho chytnou i vysoké školy a začnou více myslet na nové technologie, tak mohou tím více přilákat mladé i k řešení klimatické změny.

Pojďme se teď pobavit o letošním roku. Už jsme to vlastně zmínili, když jsme se bavili o suchu – ne vždy musí ten rok být suchý. Letos je to jinak než v posledních letech. Byla dlouhá zima, napadl sníh a pak přišlo deštivé jaro, které skončilo až v půlce června, kdy přišlo velké horko. Jak moc je takový rok „nenormální“ oproti těm minulým?

Za prvé musím říct, že počasí je hodně variabilní, což znamená, že se nám bude hodně měnit. Viděl jsem to na dotazech novinářů, kdy v únoru přišly mínus desítky, a první novináři volali, proč je tak chladno. Vysvětlil jsem jim, že mínus deset je v únoru standardní teplota, a že těch plus patnáct, které přišly za dva týdny později, je spíše to nestandardní.

Posledních pět až deset let hrozně moc ovlivnilo naše vnímání reality, jelikož toto období bylo to nejteplejší za celou dobu měření. Pak nám přijde nenormální, když se počasí vrátí trochu víc k normálu. Zima skončila teplotně nadprůměrně; sněhu někde více bylo, ale třeba na jižní a střední Moravě bylo jen čtyřicet procent obvyklého úhrnu. Takže to třeba vypadá, že zima byla normálnější, ale to jen proto, že rok předtím nebyla vůbec žádná. Zimy se nám oteplují a to, že se nám sněhové srážky mění v této době na dešťové, je také reálný fakt. Tudíž zima byla opravdu delší, ale v kontextu padesáti nebo šedesáti let to opravdu nebylo nic nenormálního. 

Pak přišlo jaro a je třeba říct, že nám v posledních deseti let statisticky během těchto měsíců výrazně ubylo srážek. Takže buďme rádi, že nám tohle jaro pršelo. Letošní jaro bylo také v porovnání s posledními dvaceti lety mimořádně chladné, nicméně v porovnání posledních 220 letech bylo průměrné a před 150 lety byste řekl, že bylo teplejší. Záleží na horizontu, ve kterém se na to díváme. Faktem zůstává, že podíl chladných a teplých období by měl být pět ku pěti, zatímco my jsme teď po dvaceti letech měli první chladné jaro.

Následně přišlo zase oteplení v červnu. Letní měsíce se nám oteplují z pohledu celého roku nejvíce. Horké období se nám v posledních letech rozšířilo o třicet dnů a počet tropických dnů nám vzrostl trojnásobně. Zní to jinak, než když vám řeknu imaginární hodnotu, že nám vzrostla teplota o dva stupně. Když se nám pak zase zvedne teplota o dva stupně, bude horkých dnů až šestkrát více 60. letech.

Rozumím. Ale přece jen se zeptám, jestli nemohl do vývoje počasí posledního roku například promluvit pozastavení výroby kvůli koronaviru, které pandemii doprovázelo. Je to možné?

Koronavirus na počasí neměl žádný vliv. Bylo čistší ovzduší, což ale bylo dáno i lepšími meteorologickými podmínkami a ne pouze podniky a leteckou dopravou. Virus na průběh roku vliv neměl také z důvodu, jelikož CO2 vydrží v atmosféře dlouhou dobu. Pozastavení výrobních procesů trvalo možná tři měsíce, pak se začalo pracovat relativně normálně. 

Ve spojení s klimatem se nemůžu nezeptat na událost z 25. června, kdy se jižní Moravou prohnalo tornádo. Je to v rámci České republiky normální fenomén?

Normální fenomén to není, ale je to jev, který se tu stává. Naposledy jsme tu měli tornádo v roce 2018, každopádně poprvé bylo tornádo zaznamenáno v Kosmově kronice. Slabších tornád je na našem území dokonce v průměru jedno až pět do roka, každopádně jejich vznik se váže vždy na mimořádnou událost jako bouřky či supercely. Tudíž to není jev, který by bezprostředně souvisel s klimatickou změnou. 

Co bylo na tomto tornádu mimořádné, byla jeho síla. Šlo o kategorii F4, což takové tornádo jsme v moderních dějinách s relevantními záznamy ještě neměli. 

Tudíž otázka, jestli si na podobně silná tornáda zvykat, je irelevantní?

Na to neumíme odpovědět, jelikož nedokážeme pořádně statisticky zaznamenat, jestli se nám počet tornád zvyšuje nebo ne. Nejde to pořádně říct ani na amerických datech. Tornádo je prostě tak mimořádný jev, že se nedá pořádně statisticky analyzovat. Samozřejmě je logické, že pokud máme v atmosféře více tepla, tak v ní může vznikat i více energie, a tím mohou být silnější bouřky. Jestli se přetaví do tornáda, se ale předpovědět nedá.

Posun do teplejšího období se opravdu jeví jako velké riziko. Pamatujeme něco podobného i v historii?

Klima se nám měnilo vždycky. Bylo tu středověké teplé optimum, při němž byla teplota také vyšší, ale oteplení bylo pozvolnější a bylo hlavně dáno přírodními jevy a přirozenou variabilitou. Na druhou stranu to nikdy nebylo tak globální; tehdy to bylo na nějakých čtyřiceti procentech světa, nyní se bavíme o devadesáti osmi.

Zažili jsme ale také opak, například malou dobu ledovou v 16. až 18. století, a v ní Mauderovo sluneční minimum na přelomu 17. a 18. století. Všechno to ale bylo dáno přirozenými činiteli. Naše je jiná. My současnou změnu nejsme schopni popsat pomocí přirozených faktorů. Jediný související jev je právě zvyšování koncentrace skleníkových plynů. Pouhým působením přirozených faktorů se planeta neotepluje.

Říkal jste, že klimatické modely sledují jiné časové období. Máte tedy představu, jak to bude u nás vypadat za 50 let?

Existuje více scénářů vývoje, ale ten základní obrys je vždy stejný. Na našich stránkách to máme všechno popsáno velice detailně a i podloženo grafickými mapovými výstupy se statistikami. Variant je tam víc. Máte střední cestu, na které se shoduje nejvíce modelů, pak máte teplejší, sušší, vlhčí varianty i extrémní varianty, a vy musíte říct, s jakou pravděpodobností nastanou.

Když to řeknu na příkladu modelu pro Českou republiku pomocí dvanácti regionálních a dvanácti globálních modelů, tak vychází, že ke konci století máme změnu od dvou do sedmi stupňů. To je poměrně velké rozpětí, které ale úplně neurčí, na co se adaptovat. Je třeba najít tu největší shodu, na kterou je třeba zacílit. 

Z toho, co máme popsáno, vychází, že do roku 2050 bude s největší pravděpodobností o dva stupně tepleji než mezi lety 1981–2010, do konce století to bude podle horšího scénáře o čtyři stupně a podle mírného scénáře by se teplota mezi lety 2050 až 2100 výrazně nezvedala a zůstala u hranice 2°C.

Srážky jsou naopak variabilní, ty mohou dokonce mírně růst, ale tím, že bude teplota růst rychleji, tak výpar bude natolik silný, že to nebude stačit a bude častější tendence k suchu. Představa je celkem jasná, podkladů je dost, nicméně příroda má nějakou svoji moc a je otázkou, co se stane doopravdy.