Lasica za sebou zanechal nejen hereckou, ale i scénáristickou stopu: podle Denníku N je spolu se Satinským například i za legendárními hláškami z filmu Pacho, hybský zbojník. 

Podepsal se i jako textař: spolu s Jarem Filipem napsali legendární alba Bolo nás jedenásť (1981), S vetrom o preteky (1982), My (1987). Textařsky spolupracoval i s Mirem Žbirkou, Richardem Müllerem a Petrem Lipou.

Hudebně se činil i za mikrofonem, ačkoli sám sebe neoznačoval za zpěváka. Nazpíval tři alba evergreenů právě s orchestrem, se kterým naposledy i koncertoval: Ja som optimista (2001), Celý svet sa mračí (2002) a Keď zastal čas (2011). Píseň Ja som optimista byla poslední, kterou zazpíval. Tato alba jsou plná klasik, které zřejmě znáš i ty (alespoň z doslechu).

Čti také

U českého olympionika byl potvrzen koronavirus. Je izolován na hotelu v TokiuU českého olympionika byl potvrzen koronavirus. Je izolován na hotelu v Tokiu

Ostrý humor pro kultivované Čechoslováky

V letech 1959—1960 jako vysokoškolští posluchači předváděli L+S své komické autorské dialogy během tzv. mládežnických dopolední v kabaretu Tatra revue. Svým přístupem k humoru navázali na dvojici komiků Jana Wericha a Jiřího Voskovce. Před diváky přišli s novým, originálním projevem a textem, ve kterém posouvali banální životní situace do absurdní polohy.

Vystoupení se jim podařilo přenést i na televizní obrazovky, účinkovali v programech Večery pre dvoch či Bumerang. Nejznámějším je ale program Ktosi je za dverami, později na Markíze pod názvem Všetci sú za dverami.

Kurz spolu s dalšími scénkami vyšel i v knižní podobě. Souborné dílo L&S Milana Lasici a Júlia Satinského vyšlo v roce 1998 a mapuje jejich tvorbu v 70. a 80. letech. Kromě scének z televizního programu obsahuje i rozhlasové pořady, divadelní představení, jakož i jejich fejetony a povídky z časopisů.

Lasica účinkoval jako bavič i v humoristické relaci Sedem s. r. o. pro TV Markíza v letech 2001 až 2008, později známé jako Sedem na TV JOJ, která show definitivně ukončila v roce 2011. V současnosti účinkoval ve Zlatých časoch na RTVS. Tyto programy jsou dostupné v archivech televizí. Hlášek během nich padl nespočet, vybíráme ale následující scénu:

Za zásadní a také nejlepší hru považoval sám Lasica hru Náš priateľ René. „Mám k té hře nejblíže. Myslím, že jsme tam dost zásadně a vesele definovali určité postoje nás Slováků. Dalo se to zároveň vnímat i v širších souvislostech,“ řekl pro Refresher v rozhovoru v roce 2019. V kabaretním divadle Studio S uvedli se Satinským několik inscenací, které stojí za zmínku, ale za vrchol jejich tvorby se považuje Deň radosti z roku 1986.

S mistrem Lasicou jsme mluvili znovu teprve nedávno. V rozhovoru nám řekl, že se Satinským nechtěli vypadat na pohled směšně. Dělali inteligentní humor a nepodlézali vlastní laťku. 

„Když chcete dělat komedii, naučí vás, že komik musí být směšný už na pohled, a to jsme neakceptovali. Řekli nám, že kdyby se na nás díval člověk, který neumí slovensky, nepřišli bychom mu vtipní. Že na nás není vidět, že jsme komici, protože jsme přirození a civilní. Moje celoživotní krédo je, že komedii je třeba dělat s co největší vážností,“ vysvětlil svůj pohled na věc.

Čti také

Ve věku 73 let zemřel František NedvědVe věku 73 let zemřel František Nedvěd

Za svou všestrannou vynikající uměleckou činnost získal několik ocenění. Mezi nimi Krištáľové krídlo za celoživotní dílo (1997 společně s J. Satinským), Medaili za zásluhu I. stupně od prezidenta Václava Havla (2003), od slovenského prezidenta Ivana Gašparoviče Pribinův kříž II. třídy za významné zásluhy v oblasti kultury (2005), Cenu Dominika Tatarky za knihu Tečka (2008) nebo evropskou cenu Trebbia za tvůrčí činnost (2014).