Sestavili jsme pro tebe seznam 10 českých her, které jsi dost možná v dětství hrál.
„Ty jezdíš, já střílím!“ Nejde ani spočítat, kolikrát v našich dětských pokojích tato věta padla, nejspíš podobně často jako: „Až umřu, budeš hrát ty!“ Nutno dodat, že ten, kdo byl na návštěvě, popřípadě mladší sourozenec, se na řadu ještě několik dalších smrtí nedostal a nezbylo mu nic jiného, než přečkat nekonečné kolečko reinkarnací hostitele nebo staršího sourozence.
Pokaždé, když si na hádky, bitky a multiplayer hraný na jedné klávesnici vzpomeneme, uvelebí se naše srdce do staré měkké kancelářské židle, ve které jsme strávili hodiny a hodiny hraním her, které budou mít na našich pevných discích vždy vyhrazené speciální místo.
Pojď si s námi i ty zavzpomínat na deset nejlepších českých her, které v tobě okamžitě vyvolají pocit nostalgie.
1. Mafia
V hříšných počítačích státu českého snad neexistuje větší legenda. Jak lépe tedy můžeme začít? Realistické řízení, ostré hlášky, které dodnes citujeme, a Thompson 1928 jako ta nejlepší zbraň. Postava Tommyho Angela, mafiána, který byl původně taxikář a práci dělal od nevidím do nevidím, nás provedla podsvětím City of Lost Heaven s grácií a kdo na konci neuronil ani jednu slzu, je necita.
Na úspěch prvního dílu navázala Mafia II s drsným italským migrantem Vitem Scalettou, kde jsme nejvíc ocenili propracovaný systém bitek na ulici a ještě o něco drsnější dialogy, než v jedničce. Kdo může jen tak zapomenout na Joeyho balící hlášky?
Dvojici pak doplnil ještě díl třetí a původní hra z roku 2002 se v roce 2020 dočkala remaku.
Málokdo ví, že vývojáři zamýšleli hru rozšířit také o multiplayer, kde by se proti sobě utkali gangsteři a policisté. V jiných módech by se hráči utkali v rámci boje o vlajku. Verze pro více hráčů však nikdy nespatřila světlo světa a zůstala jen vroucným přáním hráčů.
Stejně tak se plánovalo do hry zařadit více závodů i postav, mezi které patří například mladý Salieri nebo zestárlý Paulie. Přišli na to zvídaví hráči, když si otevřeli složku s herními texturami a nestačili se divit, co mezi nimi našli.
2. Horké léto
Dobrodružství Johnnyho Majera si asi nejvíc pamatujeme z dílu Žhavé léto 3 a půl. Hra nás tehdy provedla americkým venkovem a potrápila jak postřeh našich prstů na klávesnicích, tak i hlavu při řešení logických, ale vtipy nabitých úkolů. Jen si vzpomeň, jak těžké bylo získat falešné vousy, když sis chtěl popovídat s dědou od piana.
Johnny, kterému mafiáni ukradli casino a z kterého se během pár hodin stal uprchlý zločinec bez domova, zato s děravou kapsou, musí očistit své jméno a získat to, co mu právem patří.
První díl série se však oproti svému známějšímu mladšímu bráškovi těší jednoho prvenství. Jedná se totiž o první hru, která byla profesionálně namluvená do češtiny. Tehdy se dabingu zhostil známý komik Zdeněk Izer. Na Izera pak v dalších dílech navázal třeba herec Josef Carda nebo imitátor Petr Jablonský.
3. Bulánci
Vražedné polštářky jste snad na každém školním počítač, kam je většinou někdo tajně nainstaloval a důmyslně ukryl ve složce, kterou by žádný učitel nikdy neotevřel. Na hře bylo především skvělé, že se dala hrát ve více lidech na jednom počítači pořád a pořád dokola. A zabít kamaráda, který sedí vedle vás a pak se mu vysmát do obličeje byl ten nejlepší pocit.
Škoda jen, že vám to zpravidla za minutu vrátil.
Hra o vražedných polštářcích obsahovala několik různých lokací. Mohl jsi tak zažít například bitvu u Lupan (odkaz na tu skutečnou u Lipan), což je také vesnice, ze které pochází i jiná postava z českého herního světa, o které si ještě popovídáme na konci článku. Od roku 2006 přidali vývojáři do hry editor světa, pomocí kterého si hráči dokázali vytvořit mapy vlastní.
V roce 2021 vývojáři v crowdfungingové kampani vybrali přes 7 milionů korun na remake populární hry. Brzy se tak její fanoušci budou moci těšit na staré polštářky v novém povlečení.
4. Vietcong
„V armádě si říkáme křestním jménem. A já se jmenuju seržant. A kdo jste k**va vy?!“ Výcvik s drsným seržantem dokázal člověka pěkně frustrovat. Jadrné vyjadřování nadřízeného a kadence sprostých slov na úrovni kulometu ale vždycky pobavila.
Navíc zkoušet na střelnici různé zbraně ještě před tím, než jsme se vydali do akce a promýšlet, jak se nejlépe vybavit na cestu lemovanou pastmi nepřátel.
Aby herní prostředí bylo co nejopravdovější, vydali se vývojáři na expedici do Vietnamu. Na základě této cesty pak tvořili celý svět Vietcongu. Autenticitu hry vyzdvihovaly také její uvěřitelné dialogy, které byly skvěle zahrány nejen díky obsazení, ale také proto, že herci natáčeli dohromady, takže na sebe mohli okamžitě reagovat.
5. Machinárium
Na jednoduchou ale vizuálně krásnou adventuru, popisující osud robůtka, vyhozeného na vrakoviště, bychom málem zapomněli. Point and click hra z českého studia Amanita Design byla kompletně kreslená a animovaná v ruce. Pozadí jednotlivých pasáží se jen naskenovala a postavičky se animovaly ručně.
Pro svou originalitu si vysloužila cenu za vizuál na Annual Independent Games Festival.
K Machináriu vznikl také zajimavý merch v podobě plyšáků hlavních postaviček nebo originální vinyl se soundtrackem. Mimo počítače si ji hráči mohli (a stále mohou) zahrát i na svých mobilech a tabletech.
6. Samorost
Další hra od Amanita Design je další legendou a opět se jedná o vizuálně krásnou surrealistickou adventuru. Co naplat – adventury českým vývojářům vždy šly a Machinárium se Samorostem nejsou jediné legendární kousky.
Zajímavost u této hry z roku 2003 je, že vznikla jako závěrečná práce Jakuba Dvorského na Vysoké škole umělecko-průmyslové a za dobrodružství trpaslíka, který chce zachránit svou planetu, získal nominaci na ocenění Top Talent Award a Webby Award.
Hra se zárveň zařadila i mezi 1001 videoher, které si člověk musí zahrát, než umře.
7. Posel smrti
U adventur ještě chvíli zůstaneme. Další z nich je totiž klasická duchařská hra Posel smrti. V té jsme se mohli dostat do 150 různých lokací, které se navzájem přebíjely v tom, jaká nám nažene větší husí kůži. Pět hodin dlouhý mluvený dialog nadabovali tvůrci v šesti jazycích.
Studio Unknown Identity vytvořilo ještě před Poslem smrti hru Posel Bohů. Na tu ve hře odkazují v podobě plakátu na nástěnce v kotelně sanatoria Ashburry
Hra nahání strach a i po tolika letech dokáže svými logickými úkoly pěkně potrápit i protřelé pařmeny. Doporučujeme se k ní vrátit a zavzpomínat. Schválně, jak si s temným Poslem smrti poradíš.
8. Original War
Original War letos oslavila neuvěřitelných dvacet let od vydání. Čas někdy prostě neskutečně letí. A obzvlášť pak, když ho trávíte u něčeho tak fenomenálního, jako je tato strategie, která má mimo úžasného soundtracku od jednoho z nejlepších českých kytaristů Michala Pavlíčka také několik alternativních konců. Viděl jsi je všechny?
Strategie, u které jsme si mohli zahrát i multiplayer patří mezi kritikou i samotnými hráči k nejlepším českým hrám. Takže do zbraně a potkáme se na síti!
9. Operace Flashpoint
Co kdyby studená válka nebyla zas až tak studená. Operace Flashpoint nás zavedla doprostřed napínavého konfliktu s naprosto realistickým herním systémem, který nikomu nedal nic zadarmo. Abys uspěl, musel ses na bitvu velmi dobře připravit. A že to kolikrát stálo nervů, než se zadařilo.
Naprosto nejzajímavější na hře je, že se pro své realistické zpracování prostřílela až do americké armády, kde sloužila vojákům jako simulátor skutečných bitev. Rozvíjeli u ní strategické a vojenské myšlení.
10. Polda
Nakonec je třeba trochu odlehčit. Z náročných bitev a nervů utržených z uzdy nás zachrání polda Pankrác, kterému vdechnul osobnost Luděk Sobota. Tomu jsme vždy s úsměvem na rtu pomáhali řešit zapeklité případy propletené vtipy, z nichž některé chápeme až s odstupem.
Právě na humoru tak trapném, až byl vlastně vtipný, a absurdních situacích, je celá hra postavená. A je jedno, jestli se zrovna odehrává v tajné vesmírné základně útvaru PRČA nebo jinde.
Pátý díl Poldy se dokonce nadaboval do italštiny. Poslechnout si italskou verzi Luďka Soboty by chtěl bezpochyby každý a zjistit, jak polda Pankrác mluví v italštině si můžeš na internetových stránkách hry.
Tak co? Svědí tě prsty z nedočkavosti, až se znovu zaboří do klávesnice a přes portál na písmenkách WASD, tě přenesou do časů jídla ze školních jídelen a odřených kolen? Tak rychle ke strojům. Ať si stihneme zahrát aspoň chvíli, než se z obýváku ozve, že je čas jít na kutě.
