První poprava na elektrickém křesle měla být milosrdná náhrada oběšení. Místo toho si William Kemmle prošel peklem.
„Byla to horší podívaná než oběšení,“ napsal reportér, který se zúčastnil první popravy na elektrickém křesle. Podle dalších svědků by se kat zachoval milosrdněji, kdyby použil sekeru. Údajně bezbolestný inovátorský způsob popravy, který se stále využívá, představoval při prvním použití spíš než bezbolestný trest, nepředstavitelnou agónii. Přečti příběh první popravy na elektrickém křesle.
Psal se rok 1881, když se doktor Alfred Southwick, zubař z New Yorku stal svědkem smrti – v tehdejší době velmi neobvyklé. Postarším americkým opilcem se prohnal elektrický proud, když se omylem dotkl svorek na generátoru. Na Alberta to tehdy působilo, jako by piják upadl do Cháronova obětí téměř okamžitě a bezbolestně.
Právě zdánlivá rychlá smrt jej přivedla k myšlence na elektřinu jako lidštější způsob popravy. Ve Spojených státech se do té doby trestalo výhradně věšením, při němž někdy uplynulo i půl hodiny, než se trestanci zcela udusili.
Co se dozvíš po odemknutí?
- Jak se William Kemmler dostal na elektrické křeslo
- Co se pokazilo, když vše vypadalo tak nadějně
- Jaké významné podporovatele a odpůrce nástroj smrti měl
- Mrazivá svědectví první popravy
- Poslední slova Williama Kemmlera
