Válka v Afghánistánu skončila, prohlásilo hnutí Tálibán, které se chystá po dvacetileté válce s mezinárodními silami převzít moc. Kdo bude nyní středoasijské zemi vládnout?
Bezmála dvacet let. Tak dlouho trvala válka mezi mezinárodní aliancí vedenou Spojenými státy společně s armádou legitimní vlády Afghánistánu a hnutím Tálibán. V pondělí ráno prohlásil prostřednictvím médií mluvčí hnutí Suhail Šahín, že je dlouholetý krvavý spor u konce. Členové radikálního teroristického hnutí zvládli za několik týdnů rozložit práci mezinárodního společenství a stanout v prezidentském paláci uprchlé hlavy státu Ašrafa Ghaního v hlavním městě Kábulu.
Odkud se ale tato organizace, nad níž vlaje bílý prapor, vzala? Kdo je v čele hnutí, které dokázalo několik desítek let oponovat celému západnímu a předtím i východnímu světu? Jak je možné, že se pod tíhou kobercových náletů, nejmodernější techniky a takřka bezedného finančního fondu nezhroutila, ale naopak dosáhla svého cíle? V článku se podíváme na vůdce Tálibánu, jejich cestu k moci i momentální situaci.
Poslední desítky hodin v Afghánistánu zaplavil chaos. Zejména hlavní město, které se dostalo pod kontrolu teroristického hnutí teprve nyní. Armáda, financovaná zejména penězi západního světa, ztratila po odchodu spojeneckých vojsk nejprve všechna tvrdě vydobytá provinční města, hraniční přechody i životně důležité silnice, jejichž kontrola znamená moc.
Smyčka se postupně stahovala do středovýchodu země, v němž leží Kábul. Na město se 4 a půl miliony obyvatel se obrátilo hledí zbraní teroristů až jako poslední, jelikož právě zde sídlila vláda podporovaná Spojenými státy, která disponovala zbytkem Západem vycvičené a stále ještě vybavené armády.
K tomu, že se Tálibán dostane k moci, okolnosti směřovaly od roku 2020, kdy administrativa prezidenta Trumpa podepsala dohodu s hnutím Tálibán o ukončení vojenské přítomnosti USA v Afghánistánu. Tehdy měl zavládnout mír, místo toho ale militantní hnutí pod bílým praporem vyslalo jasný vzkaz – západem podporovaná vláda vás neochrání.
Podle zprávy Rady bezpečnosti OSN rozpoutalo násilnou vlnu, jíž země za 20 let nezažila. Autoři zprávy tvrdili, že Tálibán nemá žádný zájem vyjednávat, a tudíž že postup teroristické organizace na Kábul a případný střet je prakticky jasný. Nikdo však nečekal tak rychlý průběh věci.
Stačilo pouze pár týdnů, v nichž ještě před kompletním opuštěním vojska Spojených států, k němuž mělo dojít v září, Tálibán vytlačil afghánskou armádu z většiny území a zaklepal na bránu hlavního města. Armáda přestala klást odpor a nechala si ukrást věnované vybavení, hlavní představitelé legitimní vlády v čele s prezidentem Ghaním kvůli obavám o svůj život utekli a v posledních 48 hodinách se z města snaží dostat pracovníci ambasád, diplomaté a cizinci. Až poslední se na řadu dostávají tamní spolupracovníci se Západem, jimž se často hrozí bezprostřední nebezpečí.
Nehledě na další tisíce osob, jež zaplavily poslední možnou únikovou cestu – mezinárodní letiště v Kábulu – kam muselo znovu přicestovat 6000 spojeneckých vojáků, aby dohlédli na „klidnou“ evakuaci. Výhled do budoucna je nicméně stále nejasný. Už nyní se ale mluví o druhém Saigonu, prohrané Americké válce, evakuačnímu fiasku a opakující se historii.
O Tálibánu
Opakování historie se skloňuje hlavně ve spojitosti s nástupem k moci teroristické organizace. Na začátku devadesátých let, konkrétně v roce vzniku 1994, se však na Tálibán nahlíželo jinak. Předcházející osmdesátá léta se totiž nesla v opačném stylu: Afghánistán si chtěla podrobit rudá mašinérie Sovětského svazu a z Moskvy byla podporována komunistická vláda, proti níž brojily kmenové milice islámských bojovníků podporovaných mimo jiné CIA a americkými penězi.
