Zpravodajský portál pro moderní generaci, která se zajímá o aktuální dění.
Zajímá tě aktuální dění? Zprávy z domova i ze světa najdeš na zpravodajském webu. Čti reportáže, rozhovory i komentáře z různých oblastí. Sleduj Refresher News, pokud chceš být v obraze.
Kliknutím na tlačítko tě přesměrujeme na news.refresher.cz
Historie - Zahraniční

Toto jsou nejdůležitější postavy Tálibánu

Válka v Afghánistánu skončila, prohlásilo hnutí Tálibán, které se chystá po dvacetileté válce s mezinárodními silami převzít moc. Kdo bude nyní středoasijské zemi vládnout?

Vojtěch Vanda
16. 8. 2021 18:22 Čas čtení: 6:12
Sdílet
Uložit Uložené
Sdílet Sdílet článek
Toto jsou nejdůležitější postavy Tálibánu
Zdroj: Paula Bronstein/Getty Images
Historie - Zahraniční
0
Vojtěch Vanda
16. 8. 2021 18:22
Čas čtení: 6:12

Toto jsou nejdůležitější postavy Tálibánu

Válka v Afghánistánu skončila, prohlásilo hnutí Tálibán, které se chystá po dvacetileté válce s mezinárodními silami převzít moc. Kdo bude nyní středoasijské zemi vládnout?

Vojtěch Vanda
16. srpen 2021, 18:22
Čas čtení: 6:12
Sdílet
Uložit Uložené
Sdílet Sdílet článek
Toto jsou nejdůležitější postavy Tálibánu
Zdroj: Paula Bronstein/Getty Images

Bezmála dvacet let. Tak dlouho trvala válka mezi mezinárodní aliancí vedenou Spojenými státy společně s armádou legitimní vlády Afghánistánu a hnutím Tálibán. V pondělí ráno prohlásil prostřednictvím médií mluvčí hnutí Suhail Šahín, že je dlouholetý krvavý spor u konce. Členové radikálního teroristického hnutí zvládli za několik týdnů rozložit práci mezinárodního společenství a stanout v prezidentském paláci uprchlé hlavy státu Ašrafa Ghaního v hlavním městě Kábulu.

 

 

Odkud se ale tato organizace, nad níž vlaje bílý prapor, vzala? Kdo je v čele hnutí, které dokázalo několik desítek let oponovat celému západnímu a předtím i východnímu světu? Jak je možné, že se pod tíhou kobercových náletů, nejmodernější techniky a takřka bezedného finančního fondu nezhroutila, ale naopak dosáhla svého cíle? V článku se podíváme na vůdce Tálibánu, jejich cestu k moci i momentální situaci.

 

Poslední desítky hodin v Afghánistánu zaplavil chaos. Zejména hlavní město, které se dostalo pod kontrolu teroristického hnutí teprve nyní. Armáda, financovaná zejména penězi západního světa, ztratila po odchodu spojeneckých vojsk nejprve všechna tvrdě vydobytá provinční města, hraniční přechody i životně důležité silnice, jejichž kontrola znamená moc.

 

Smyčka se postupně stahovala do středovýchodu země, v němž leží Kábul. Na město se 4 a půl miliony obyvatel se obrátilo hledí zbraní teroristů až jako poslední, jelikož právě zde sídlila vláda podporovaná Spojenými státy, která disponovala zbytkem Západem vycvičené a stále ještě vybavené armády.

 

K tomu, že se Tálibán dostane k moci, okolnosti směřovaly od roku 2020, kdy administrativa prezidenta Trumpa podepsala dohodu s hnutím Tálibán o ukončení vojenské přítomnosti USA v Afghánistánu. Tehdy měl zavládnout mír, místo toho ale militantní hnutí pod bílým praporem vyslalo jasný vzkaz – západem podporovaná vláda vás neochrání.

Podle zprávy Rady bezpečnosti OSN rozpoutalo násilnou vlnu, jíž země za 20 let nezažila. Autoři zprávy tvrdili, že Tálibán nemá žádný zájem vyjednávat, a tudíž že postup teroristické organizace na Kábul a případný střet je prakticky jasný. Nikdo však nečekal tak rychlý průběh věci. 

Stačilo pouze pár týdnů, v nichž ještě před kompletním opuštěním vojska Spojených států, k němuž mělo dojít v září, Tálibán vytlačil afghánskou armádu z většiny území a zaklepal na bránu hlavního města. Armáda přestala klást odpor a nechala si ukrást věnované vybavení, hlavní představitelé legitimní vlády v čele s prezidentem Ghaním kvůli obavám o svůj život utekli a v posledních 48 hodinách se z města snaží dostat pracovníci ambasád, diplomaté a cizinci. Až poslední se na řadu dostávají tamní spolupracovníci se Západem, jimž se často hrozí bezprostřední nebezpečí. 

 

Nehledě na další tisíce osob, jež zaplavily poslední možnou únikovou cestu – mezinárodní letiště v Kábulu – kam muselo znovu přicestovat 6000 spojeneckých vojáků, aby dohlédli na „klidnou“ evakuaci. Výhled do budoucna je nicméně stále nejasný. Už nyní se ale mluví o druhém Saigonu, prohrané Americké válce, evakuačnímu fiasku a opakující se historii.

 

O Tálibánu 

Opakování historie se skloňuje hlavně ve spojitosti s nástupem k moci teroristické organizace. Na začátku devadesátých let, konkrétně v roce vzniku 1994, se však na Tálibán nahlíželo jinak. Předcházející osmdesátá léta se totiž nesla v opačném stylu: Afghánistán si chtěla podrobit rudá mašinérie Sovětského svazu a z Moskvy byla podporována komunistická vláda, proti níž brojily kmenové milice islámských bojovníků podporovaných mimo jiné CIA a americkými penězi.

 

Takzvaní mudžahedíni, tedy bojovníci za víru ve svaté válce, se semkli v jednu organizovanou buňku právě na začátku devadesátých let, skrze níž mohli efektivněji operovat proti zahraničním vlivům v zemi. Jejich cílem bylo nastolit vládu pod islámským zákonem, což se roztříštěným kmenovým milicím bojujícím o vliv, jež vyhnaly v roce 1989 poslední sovětské vojáky, nedařilo. Místo míru zmítala Afghánistánem občanská válka, bída a utrpení.

Až právě v polovině 90. let přišla na řadu nová organizace, která hlásala, že s ní přijde mír a spravedlnost. Tato dvě slova ale dohromady s jejich radikálním vyznáním a uplatněním práva Šaría znamenala soudy v režii islámských bojovníků, absolutní absence práv žen, tělesné tresty počínaje veřejným bičováním a utnutím ruky konče, zákazem filmů, hudby nebo kin a dalšími středověkými praktikami. V roce 1996 jejich myšlenky vzešly v platnost v době, kdy poprvé dobyli Kábul.

 

 

Striktní vládnutí sunnitské organizace ukončil až jeden z nejbrutálnějších teroristických aktů posledních let. Když 19 členů teroristické organizace Al-Káida řízené Usámou bin Ládinem ukradlo 4 komerční lety, z nichž dva srovnaly 11. září 2001 se zemí Světové obchodní centrum v New Yorku, jedno se sneslo na Pentagon a poslední narazilo do polí poblíž Filadelfie, tehdejší americký prezident George Bush mladší vyhlásil radikálům operujícím z Afghánistánu za 2 700 mrtvých civilistů otevřenou válku.

 

Dva měsíce po útocích vtrhla americká vojska s jednotkami svých spojenců do Afghánistánu. Zaměřili se hlavně na svrhnutí vlády Tálibánu, jenž nechával ze svého území operovat Al-Káidu, eliminaci vůdce Al-Káidy bin Ládina a ustanovení nové demokratické vlády, která bude dostatečně silná na to, aby odolala vlivu Tálibánu. Dnes již ale víme, že ani bilion dolarů investovaný pouze Amerikou, dvacet let boje, letecká podpora nebo nejnovější zbraně nenašly cestu ke zničení islámských bojovníků s ručními zbraněmi schovaných v horách. 

 

Vést válku se světem se ale přirozeně nedá jen tak. Tálibán je na druhou stranu poměrně expandujícím a bohatým hnutím, které rozhodně není bez prostředků. Nehledě na to, že spoustu techniky zrekvíroval afghánské armádě, v roce 2020 dokázal podle Rady bezpečnosti OSN získat zhruba 1,5 miliardy dolarů. Dokumentace NATO uvádí, že velkou část financí získává z prodeje opia a metamfetaminu (416 milionů dolarů), ale také z těžby minerálů (464 milionů dolarů) nebo daní z území, na nichž operuje (160 milionů dolarů). A i když to veřejně nepřizná, hnutí za minulý rok získalo 240 milionů dolarů i z darů ze zahraničí. Spekuluje se o financování Pákistánu nebo Íránu, kteréžto země ale tuto skutečnost popírají.

Vedení hnutí

Zakladatelem Tálibánu, v paštštině, kterou mluví více než polovina Afghánců „Studentů“, byl jeden ze členů paštůnského kmene Muhammad Umar, který již ve zmíněném roce 1994 spojil v druhém největším městě země Kandaháru asi 50 následovníků do jedné skupiny. Hlavou skupiny byl až do roku 2013, kdy zemřel na tuberkulózu, nicméně jeho smrt hnutí tajilo dva roky až do zvolení jeho nástupce.

 

 

Tím byl Aktar Mansúr, člen jednoho z předních klanů, jenž ještě nějakou dobu předtím, než Umar zemřel, prakticky stál v čele Tálibánu. Spousta jeho spolubojovníků jej proto dokonce nařkla z toho, že protežuje zájmy Pákistánu a tamních klanů, k čemuž využívá zastupování Umara . Když se ale nakonec do vedení v roce 2015 dostal oficiálně, zůstal v čele pouze rok. Jeho kontroverzní ustanovení vůdcem hnutí skončilo, když jeho život ukončil jeden z amerických náletů v Pákistánu.

 

Nynějším vůdcem je právě od roku 2016 podle BBC Hajbatulláh Achúndzáda, nejvyšší duchovní ze zakládající generace Tálibánu. Jeho přímými zástupci jsou tři muži: Abdul Ghání Baradar, spoluzakladatel hnutí a vedoucí politického úřadu Tálibánu v hlavním městě Kataru Dauhá, jenž byl osm let držen ve vězení. Právě Baradar se nedávno sešel na politické schůzce s čínským ministrem zahraničních věcí Wangem I, což akorát ještě více rozdmýchalo debatu o tom, jestli teroristé již nespolupracují s čínskou vládou.

 

Druhým je Muhammad Jakúb, syn prvního vůdce Umara a hlavní velitel plánování vojenských operací. Třetí osobou ve vedení je Siradžuddín Hakkání, jenž vede jednu z nejsilnějších povstaleckých skupin, islamistickou síť Hakkání. Velkou roli v hierarchii hnutí má také nejvyšší soudce Mullah Abdul Hakím, jenž dohlíží na strukturu justiční organizace v rámci hnutí a také vede jednávací tým v Dauhá. 

 

 

Nejvyšší velení má nyní k dispozici asi 85 tisíc mužů, kteří organizovaně operují na celém území Afghánistánu a následně na severovýchodě Pákistánu. Rozhodnutí, kudy se hnutí vydá, ale vydává v rámci zasedání nejvyšší rady Rahbari Šura, v níž zasedá hned 26 zástupců. Vedoucí struktura je dále rozdělena na „ministerstva“, která dohlíží na veškeré dění v zemi. Dělí se na vojenský, ekonomický, politický, zpravodajský a 13 dalších rezortů. A právě političtí zástupci vyjednávali o posledním „míru“, jenž vešel v platnost minulý rok.

 

Afghánistánem nicméně i nadále zní střelba, všude vládně chaos a strach a hlavně lidé, kteří si nedokáží představit žít svůj život pod islámským právem šaría, musí nyní činit životní rozhodnutí. Spolupráce se západem, ač Tálibán prohlásil, že ne, může vyústit v únos a smrt, což se v posledních hodinách potvrzuje. Tito lidé mají na výběr akorát ze dvou možností: buď se jim povede utéct vzduchem, nebo to zkusí ilegálně po zemi. Jedinou nadějí pro něj zůstávají jejich západní spojenci, kterým trvá vyjednat jejich svobodu až moc dlouho.

 

 

 

Také to, jestli bude tvář hnutí pod bílým praporem stejně násilná a nedemokratická jako v devadesátých letech, ukáže až čas. 

 

 

Upozornit na chybu. Pokud spatřuješ v článku nedostatek nebo máš připomínky, dej nám vědět.
Zdroj: youtube.com, cnn.com, bbc.com, aljazeera.com, youtube.com, wsj.com, usatoday.com, bbc.comNáhledový obrázek: Paula Bronstein/Getty Images
NAHORU
Sdílet
Uložit Uložené
Sdílet Sdílet článek
Nejčtenější články
Nyní
24 hod
7 dní
30 dní
Více z tématu historie
více článků
Další news více news
Mohlo by tě zajímat
Přejít na úvodní stránku
Domů
Sdílet
Diskuse
Hledat
Zapni upozornění a už ti nic neunikne!

Chceš vědět, co se děje, a mít přehled? Dostávej upozornění o nejžhavějších zprávách na Refresheru.

(Příklady: Hořel Notre Dame, Zemřel Mac Miller, Trailer na Avengers)
(Příklady: Sagan skončil první, Nový zákon s vlivem na moderní lidi, Dnes nás čeká zatmění slunce)
Pokud chceš, abychom ti poslali téměř všechny novinky, vyber tuto možnost.