Přepnout do nočního režimu
Přepnout do denního režimu
Pátek 7. 10. 2022 svátek má Justýna

hledej na refresheru

Chceš dostávat notifikace i na tomto zařízení?
Refresher - Rozhovory

Dvacet minut jsem byl na mušce amerického vojáka. V očích Afghánců je vepsáno utrpení, říká novinář a cestovatel Pavel Dobrovský

Rozhovor s Pavlem Dobrovským o jeho cestách po Afghánistánu, tamních lidech a neuvěřitelných zážitcích

Radim Šlechta
13. 9. 2021 7:00 Čas čtení: 8:00
Sdílet
Uložit Uložené
Sdílet Sdílet článek
Dvacet minut jsem byl na mušce amerického vojáka. V očích Afghánců je vepsáno utrpení, říká novinář a cestovatel Pavel Dobrovský
Zdroj: Se svolením Pavla Dobrovského
Refresher - Rozhovory
0
Radim Šlechta
13. 9. 2021 7:00
Čas čtení: 8:00

Dvacet minut jsem byl na mušce amerického vojáka. V očích Afghánců je vepsáno utrpení, říká novinář a cestovatel Pavel Dobrovský

Rozhovor s Pavlem Dobrovským o jeho cestách po Afghánistánu, tamních lidech a neuvěřitelných zážitcích

Radim Šlechta
13. září 2021, 7:00
Čas čtení: 8:00
Sdílet
Uložit Uložené
Sdílet Sdílet článek
Dvacet minut jsem byl na mušce amerického vojáka. V očích Afghánců je vepsáno utrpení, říká novinář a cestovatel Pavel Dobrovský
Zdroj: Se svolením Pavla Dobrovského
Odebírat newsletter REFRESHERu
10 nejlepších článků Refresheru, jednou za týden. Pokud tě emaily přestanou bavit, tak je kdykoli zrušíš. Zadáním emailu souhlasíš s podmínkami portálu.

Už od malička věděl, že chce být novinář, cestovatel a fotograf. Dětský sen se mu splnil a už od 90. let Pavel Dobrovský funguje v různých časopisech, mezi které patří herní Level nebo proslulé ABC. Spolu s tím pořádá cestovatelské přednášky, popularizuje vědu a křížem krážem chodí po světě. V roce 2007 se poprvé dostal, jak on sám tvrdí, náhodou do Afghánistánu, ve kterém podle svých slov poznal spoustu zajímavých lidí a zažil věci, které se nadají racionálně vysvětlit. A právě o těchto cestách jsme se spolu bavili.

Několikrát jsi vyprávěl, že ses do Afghánistánu dostal náhodou, když ses v Rawalpindi v Pákistánu dozvěděl o afghánské ambasádě. Co tě tenkrát přimělo jet?

Byla to příležitost. A cestování je pro mě o příležitostech, o každodenní změně směru. Jel jsem tehdy stopem z Indie do Evropy a nebyl důvod proč to nezkusit. Vyrazil jsem na afgánskou ambasádu, tehdy čerstvě otevřenou, dostal víza a uvědomil si, že že mi nic nebrání, abych do Afghánistánu odjel. Kromě války, teda. To jsem se ale rozhodl ignorovat, a stejně se odehrávala hlavně na jihu, kam jsem nechtěl. 


Zároveň vyšel první a na dlouhou dobu i poslední průvodce Lonely Planet, takže jsem si mohl udělat rámcový itinerář cesty. To bylo nutné. Byl rok 2007 a Afghánistán tehdy nebyl internetem pokrytá země, dokonce ani signál nebyl všude, nemluvě o tom, že bych se nedoplatil za data. Z dnešního pohledu byla technologie ve veřejném sektoru na velmi primitivní úrovni.


Co jsi vlastně tehdy o té zemi věděl?

Úplný kulový. Načetl jsem si nějakou historii a dohledal, jakým způsobem o zemi referovali předchozí cestovatelé. Třeba Návod na použití světa od Nicolase Bouviera mi hodně pomohl. Myslím, že je to při cestování důležité, aby měl člověk nějaký fundus od předchozích cestovatelů. Odjet může každý, ale vidět vzdálená místa s vědomím, že na nich někdo v nedávné minulosti prožil vlastní dobrodružství, to je hodně jiná a příjemná vrstva cestovatelského zážitku. Někdy nepříjemná. Když se třeba vjíždí do Afghánistánu Kyberským průsmykem, nelze nereflektovat masakr britských vojáků z anglo-afgánské války.

 
V rozhovoru pro Český rozhlas jsi tento průsmyk popsal jako začátek pekla. Neměl jsi přeci jen chuť to tady otočit?To je místo, které svou pověstí vyvolává určitou nervozitu. Ale při cestování plyne pocit bezpečí z toho, jaké lidi okolo sebe člověk má. Já jsem na hranice jel s Pákistánci z hraničního města Pešavár, kteří mě svým způsobem chránili, takže jsem neměl potřebu to otáčet.

 
Všichni se tam chovali přátelsky a uctivě, dokonce i vojenské kontroly po cestě a já se cítil bezpečně. Zastavit mě mohl jen hraniční přechod, protože jsem na něm musel hledat někoho, kdo mi orazítkoval vízum. Pohraničníci na to kašlali a jen koukali, jak oběma směry proudí davy Pákistánců a Afghánců. Nakonec jsem toho zodpovědného našel a po drobném úplatku dostal razítko do pasu.

 

V Herátu se v páteční mešitě před velkou modlitbou scházeli čtyřicátníci a učili se číst a psát tím, že opisovali Korán, který znali nazpaměť, a snažili se zapamatovat, co jednotlivé znaky znamenají.

 

Zdroj: Se svolením Pavla Dobrovského
Vyzkoušej předplatné
za 9
a čti vše bez omezení
PŘIDEJ SE K PŘEDPLATITELŮMUŽ MÁM PŘEDPLATNÉ: PŘIHLÁSIT SE
nebo Odemkni článek přes SMS
Pošli SMS na 90211 s textem CLANEK 103229 a dočti tento článek.
Cena SMS za otevření článků je 89 Kč s DPH. Jak to funguje?
POSLAT SMS
Upozornit na chybu. Pokud jsi našel nedostatek v článku nebo máš připomínky, dej nám vědět.
Náhledový obrázek: Se svolením Pavla Dobrovského
NAHORU
Sdílet
Uložit Uložené
Sdílet Sdílet článek
Dostávej nejlepší obsah mailem
Nestíháš všechno sledovat? Pošleme ti do schránky nejčtenější a nejlepší obsah.
Žádný spam. Kdykoli se můžeš z odběru odhlásit.
Posílat e-mail
Nejčtenější články
Nyní
24 hod
7 dní
30 dní
Více z tématu refresher
více článků
Sponzorované články
více článků
Další news více news
Mohlo by tě zajímat
Přejít na úvodní stránku
Domů
Sdílet
Diskuse
Hledat
Více
Zapni upozornění a už ti nic neunikne!

Chceš vědět, co se děje, a mít přehled? Dostávej upozornění o nejžhavějších zprávách na Refresheru.

(Příklady: Hořel Notre Dame, Zemřel Mac Miller, Trailer na Avengers)
(Příklady: Sagan skončil první, Nový zákon s vlivem na moderní lidi, Dnes nás čeká zatmění slunce)
Pokud chceš, abychom ti poslali téměř všechny novinky, vyber tuto možnost.