Jen jsme vytáhli foťák, už se před námi seběhlo asi 20 dětí a jedna dospělá žena. „I moje děti pak vyfoť,“ přikázala nám.
„Příliš často jste byli předmětem předsudků a nemilosrdných soudů, diskriminačních stereotypů, hanlivých slov a gest. Na obnovu důstojnosti potřebujeme přejít od předsudků k dialogu a od uzavření k integraci,“ vzkázal papež František Romům v Košicích.
Hlava katolické církve se v úterý setkala s romskou komunitou na sídlišti Luník IX. Podle organizátorů se na papeže přišlo podívat asi 2 000 lidí. Většina Romů však papeže sledovala jen z dálky, zpoza zátarasů nebo z balkonů. Dovnitř je totiž nepustili.
„Jsem cigy navždy spojený s nižší kastou...“
Na Luník IX jsme dorazili ještě pár hodin před příjezdem papeže. Marcel Šaňa, starosta této městské části, již v létě avizoval, že sídliště projde velkou obnovou a vyčištěním. Odpadky při panelácích jsou prý minulostí. Zmizely i elektrické kabely, opravili některé cesty a fasády.
I přes snahu vyčistit prostor před papežovou návštěvou co nejlépe, dlouhá léta pustošení a života v chudobě se pár týdny úklidu zakamuflovat nedá. Hned poté, co jsme přešli most, jsme viděli stékat stoku přímo ze sídliště a u bytovek rozházené odpadky. S někdejším „smetištěm“ se to však určitě nedá srovnávat.
Téměř v celé části byl dost intenzivní i kanalizační zápach. Když jsme se procházeli sídlištěm, slyšeli jsme z bytovek vycházet různé hlasité zvuky hrající hudby. Asi nejvíce však bylo slyšet známou Rytmusovu skladbu Cigánsky sen, kterou si pouštěli chlapci v přibližně teenagerském věku.
Satelit na streche, som kráľ a žijem v gete...
snívam o úspechu, ako sa dostať zdola hore...
žijeme stoku 365 dní v roku...
sme hudobníci, kerí nechcú chodiť do roboty.
Přesně tento text piešťanského „Bengora“ se ozýval první ulicí při vstupu na sídliště a vítal příchozí návštěvníky. Hudebního ducha v sobě neskrývali ani ostatní domácí. Ti, kteří si hudbu nepouštěli z reproduktorů, ji hráli živě pomocí vlastních nástrojů. Nejeden z nich běhal po sídlišti s vlastní kytarou a čekal, dokud nedorazí Svatý Otec.
Vatikánské vlajky jako fotbalová branka
Na sídlišti panovala pohodová atmosféra. Místní zpívali, tancovali, smáli se a užívali si pozornosti objektivů fotoaparátů a kamer. „Vyfotíš mě?“ Ptalo se nás jedno dítě za druhým. „Mě vyfoť, jak hraji fotbal,“ křičel chlapeček s míčem. Jen jsme vytáhli foťák, už se před nás seběhlo asi 20 dětí a jedna dospělá žena. „I moje děti pak vyfoť,“ přikázala nám.
