Michal odešel z bratislavského korporátu instalovat okna na mrakodrapech v Kanadě: Tvrdé dřiny si zde váží mnohem více (Rozhovor)

„Já jsem se skoro pos*al, když jsem nastoupil první den, vyšel nahoru do patra, podíval se dolů a řekl si, že kokos, toto nemohu dělat,“ popisuje 32letý Michal Hrnčiar z vesničky Ľubochňa u Ružomberku své první pocity, když v Kanadě nastoupil do práce jako instalatér oken na mrakodrapech.

Rovnou se musel poprat s budovami vysokými i 200 metrů, ale strach v kombinaci s respektem a adrenalinem ho neodradily. Dnes žije v Kanadě již více než 7 let a nejnověji si dokonce požádal o kanadské občanství.

A jestli ho tvrdá práce s okny ještě neomrzela? „Znám lidi, co mají vlastní firmu jako já a vydělávají 35 tisíc dolarů měsíčně. Proto jsem řekl, že když se zamýšlím nad koncem v této branži, počkám si na výplatu a hned to vidím jinak,“ konstatuje se slovy, že nejblíže k odchodu byl ve chvíli, kdy mu omrzla ruka a slezly mu všechny nehty.

Už během školy jsi v Bratislavě nastoupil do IBM, kde jsi pracoval tři roky. Začal tvůj příběh tak jako u mnoha mladých lidí, kteří se zaměstnají v korporátu, ale práce je postupně přestává bavit?

Do IBM jsem nastoupil jako studentská pomoc, když jsem si dokončil bakaláře. Tehdy mi navrhli práci na plný úvazek s podmínkou, že si vysokou školu dokončím externě, což jsem přijal. Nakonec jsem si po třech letech uvědomil, že to není práce pro mě, tak jsem odtud odešel. Moje náplň práce byla dost nudná a stále se opakovala, takže nepřevážila ani to, že to byla na slovenské poměry docela dobře placená pozice.

Byl nějaký zlomový moment, který tě inspiroval nechat to tak?

Zřejmě to byla změna manažera v IBM, když jsem měl odpracované dva roky. S první manažerkou jsme vycházeli výborně, ale poslední rok nastoupila nová manažerka, se kterou jsme si nerozuměli, tak jsem začal intenzivněji přemýšlet, že bych odešel do zahraničí. Vždycky jsem přemýšlel nad Austrálií nebo Kanadou, takže jsem měl dlouhé roky plány vyzkoušet život mimo Slovensko alespoň na rok.

Jak dlouho ti trvalo, než ses rozhodl odejít do Kanady a skutečně to zrealizoval?

Mé rozhodnutí bylo celkem rychlé a celý proces trval tak tři měsíce. Když jsem do Kanady odcházel já, fungovala working holiday víza, která se poskytují na jeden rok a pouze jednou v životě.

Každý uchazeč musí mít méně než 35 let a pro Slováky je vyhrazeno pouze 315 lidí na rok. Jednou ročně se otevřel portál, kde se k těmto vízům dostalo prvních 315 lidí, kteří vyplnili možná dvaceti stránkový formulář. Já jsem si udělal vlastní makro, které mi ho vyplnilo automaticky za pár vteřin, takže jsem se k vízům neměl problém dostat.

Do Kanady jsi jel na working holiday víza. Předpokládám, že práce instalatéra oken nebyla hned tím zaměstnáním, které jsi měl po příchodu.

Víza jsem měl omezená na jeden rok, tak jsem si řekl, že budu půl roku pracovat, ať si našetřím peníze, a půl roku budu cestovat. Do Kanady jsem dorazil v zimě, což možná byla chyba, ale ta tu je i tak deset měsíců a dva měsíce je léto. Když jsem přijel, našel jsem si práci ve firmě, která měla výhradní kontrakt s městem na odhrnování sněhu, rekonstrukci městských budov a sekání trávy v létě. Půl roku jsem odhrnoval sníh, pak sekal trávu a nakonec půl roku cestoval.

Pokud máš vlastní firmu a získáš kontrakt na sekání trávy či odhrnování sněhu, tak můžeš od jednoho domu vyžadovat 200 dolarů na měsíc, což se nahromadí, když si nasmlouváš 20 či 30 domů.

Byla to pro tebe velká změna, když jsi po letech vyměnil kancelář za odhrnování sněhu v ulicích?

Ze začátku mě to velmi bavilo, protože jsem viděl novou zemi a změnil se mi život. Užíval jsem si i brutální zimu, kdy občas teplota klesla klidně na –35 stupňů přes den. Čím déle jsem však pracoval, tím víc jsem si uvědomoval, že odhrnování sněhu není cesta, neboť tyto firmy mají v kontraktech podmínku, že všechen sníh musí být z ulic odhrnutý už v sedm ráno.

V praxi to znamená, že pracuješ možná od druhé ráno do pozdních večerních hodin. Zatímco pracuješ jako zaměstnanec ve firmě, tak vyděláš možná 17 dolarů na hodinu, což je nic. Já jsem si nakonec otevřel vlastní firmu, přes kterou jsem dělal dva roky a snažil jsem se získávat kontrakty.

Pokud máš vlastní firmu a získáš kontrakt na sekání trávy či odhrnování sněhu, tak můžeš od jednoho domu vyžadovat 200 dolarů na měsíc, což se nahromadí, když si nasmlouváš 20 či 30 domů. Takto jsem pracoval do roku 2018, dokud nepřišla tvrdá zima trvající od října až do května. Tehdy neustále sněžilo, takže jsem sníh musel odhrnovat každý den a finančně se mi už podnikat nevyplatilo.

Půl roku jsi pracoval a půl roku cestoval. Co se dělo pak, když se blížilo vypršení prvotních víz?

Dva měsíce předtím, než mi končila pracovní víza, jsem si uvědomil, že bych v Kanadě chtěl zůstat déle. Tehdy zde fungoval bodový systém, podle kterého jsi potřeboval 486 bodů na získání trvalého pobytu a body se udělovaly za vzdělání, zda máš univerzitu nebo za to, jakou práci jsi vykonával v domovské zemi. Mně se nakonec podařilo získat 488 bodů, takže jsem limit splnil, ale všichni moji kamarádi museli jet zpátky domů a zůstal jsem sám.

Tehdy jsi začal s vlastní firmou na odhrnování sněhu a sekání.

Jen co jsem dostal trvalý pobyt, otevřel jsem si vlastní firmu. Takto jsem fungoval do zmíněné zimy, kdy jsem pochopil, že se mi to finančně nevyplatí. Měl jsem jednoho kamaráda, kterého jsem poznal už v Bratislavě a on tehdy v Kanadě pracoval u firmy na montáže oken, kde mi dohodil práci. Společně jsme pracovali možná rok, ale nakonec jsem si otevřel vlastní firmu na instalaci oken.

Od odhrnování sněhu k instalování oken na mrakodrapech to je velký posun. Měl jsi vždy podnikatelského ducha, který tě táhl k zakládání vlastní firmy?

Vždy jsem viděl rozdíl mezi tím, kdy pracuješ jako subdodavatel nebo zaměstnanec. Jako zaměstnanec máš stabilní hodinovou mzdu, která tě nemotivuje podávat výkony, ale jako subdodavatel dokážeš vydělat podle toho, jak jsi rychlý. V Kanadě je otevření firmy krátký proces, protože stačí, že na úřadě řekneš název firmy, oni zkontrolují, zda není obsazen, zaplatíš 500 dolarů a firmu máš v ten samý den.

Myslím, že osamostatnit se bylo dobré rozhodnutí, protože vyděláš víc. Hlavně si můžeš do nákladů na podnikání dát skoro všechny náklady na život jako apartmán či auto, takže díky tomu platíš nižší daně.

Začínal jsem od základů, než jsem se dostal k instalaci oken a přestoupil jsem ke konkurenční firmě, kde ze mě udělali hlavního instalatéra a nyní pro ně dohlížím na celou instalaci oken na budovách.

Jak ses dostal k takovým výškovým pracím?

V době, kdy jsem skončil s odhrnováním sněhu, jsem se dostal do hluchého období. Ozval se mi kamarád, že shání lidi na jeden projekt – byla to 12 patrová budova, ale byla široká, takže na jednom patře jsme museli instalovat 270 oken.

On potřeboval lidi na přípravné práce. Při instalaci okna, tak se nejprve instalují lišty na podlahu a strop, do kterých pak osadíš okna, tak jsem se začal věnovat těmto přípravným pracím, což trvalo možná rok. Začínal jsem od základů, než jsem se dostal k instalaci oken a přestoupil jsem ke konkurenční firmě, kde ze mě udělali hlavního instalatéra a nyní pro ně dohlížím na celou instalaci oken na budovách.

Instaluji okna jen na výškových budovách. Neinstaluji okna na domech, neboť domy nejsou až tak dobře placené a nejde o příliš stabilní práci. Tím, že Kanada je mladá země, tak se tu hodně staví, a to zejména v centru města, kde vyrůstají výškové budovy – díky tomu máme vždy plné diáře.

Pracuješ jako hlavní instalatér oken na mrakodrapech. Zkus přiblížit, jak vypadá tvůj běžný den.

Můj běžný den závisí na projektu a fázi, ve které se projekt nachází. Ze začátku se budovy staví tak, že se vykope hluboká jáma, kde vybudují možná pět pater podzemních parkovišť, až se následně dostanou k budování nadzemních podlaží. Když stojí páté až desáté patro s betonem, tak na stavbu přicházíme my a začínáme dělat přípravné práce, instalujeme lišty a membrány.

Po dokončení přípravných prací na prvních pěti patrech se vytvoří týmy. Jeden tým pokračuje s přípravnými pracemi až na vrchol budovy, aby mezitím mohl hlavní instalatér začít s instalováním oken. Většinou jsou dva týmy instalatérů, které začínají v rozích budovy, rozdělí se a celou ji obklopují, dokud se znovu setkají.

Na mém aktuálním projektu jsme se však dohodli, že instalovat okna budu pouze já, ale stíhat budeme to, co běžně stíhají dva týmy. Někdy patro dokončíme za pět dní, jindy zase za šest dní. V kontraktu jsme si stanovili, že jedno patro musí být hotové za týden. Je na mně, jestli ho udělám za tři dny, což je prakticky nemožné, nebo za pět dní.

V Kanadě se zřejmě nevydělává špatně. Kolik si dokážeš vydělat instalováním oken?