Zpravodajský portál pro moderní generaci, která se zajímá o aktuální dění.
Zajímá tě aktuální dění? Zprávy z domova i ze světa najdeš na zpravodajském webu. Čti reportáže, rozhovory i komentáře z různých oblastí. Sleduj Refresher News, pokud chceš být v obraze.
Nepodařilo se uložit změny. Zkus se nově přihlásit a zopakovat akci.
V případě že problémy přetrvávají, kontaktuj prosím administrátora.
OK
S 24letou ženou jsme si povídali o tom, jaký je život s hraniční poruchou osobnosti. Jak prožívají emoce lidé, kteří žijí na jejich „hraně“?
Sedíme v kavárně, házíme na sebe nejisté pohledy a je nám zima. Obě jsme trochu nervózní, asi nevíme, co od tohoto rozhovoru očekávat. Já se bojím, abych nepoložila necitlivou otázku. Hana se bojí, aby neodpověděla hloupě.
Známe se, ale ne tak dobře, aby mi s naprostou lehkostí vyprávěla o své diagnóze. „Raději chci, aby to bylo anonymní,“ řekne nejistě. Ujistím ji, že to není problém. Pro účely tohoto článku proto měníme její jméno.
Mluvíme o BPD (Borderline Personality Disorder), česky emočně nestabilní poruše osobnosti. Málokdo ví, co tato porucha zahrnuje. Lidé si ji snadno zamění za bipolaritu či maniodepresivní poruchu.
Psychologové ji označují také jako hraniční poruchu osobnosti. Jedním z hlavních příznaků BPD totiž je, že člověk své pocity prožívá extrémně intenzivně. Pohybuje se na hraně emocí – smutku, štěstí nebo apatie – a neumí dosáhnout jejich středu.
„U nás nikdo neví, co to je,“ říká Hana. „V anglicky mluvících zemích se o dívkách s BPD říká, že jsou to ty největší manipulátorky. Nechají ti 40 zmeškaných hovorů a 360 esemesek,“ řekne a napije se čaje. „Není dobré, že nás házejí do jednoho pytle. Může to ale být pravda, pokud s tím nepracuješ.“
V tomto článku si přečteš:
Jaký je život s hraniční poruchou osobnosti.
Co přesně je hraniční porucha osobnosti a jaké má příznaky.
Jak se BPD odráží ve vztazích.
Proč se Hana cítí lépe, když je singl.
Proč zhubla na 42 kilo během doby, kdy trpěla BPD.
Jaké doživotní trauma si odnesla z první terapie.
Jak dnes pracuje s hraniční poruchou osobnosti a co radí ostatním.
Kdy jsi začala cítit, že je v tobě něco jinak? Všimla sis prvních příznaků BPD?
Netušila jsem, co BPD je. V patnácti jsem ale začala mít velmi špatné noční můry. Budila jsem se každou noc zpocená, roztřesená a nebyla jsem schopná usnout. To se opakovalo tak dlouho, až jsem nakonec šla k neuroložce.
Absolutně jsem se u ní zhroutila. Dívala se na mě, nechápala, proč jí tam řve 15leté děcko. Poslala mě k psychiatričce, dala mi nějaké léky na uklidnění. Ty jsem si dávala před spaním.
A to ti pomohlo? Byla to dětská psychiatrička, a když jsem k ní šla, bylo mi už osmnáct. Mluvila se mnou jako s pětiletým děckem a dala mi antidepresiva. Konkrétně šlo o Citalec. Bylo mi z něj špatně, zvracela jsem každý den a musela jsem ho po dvou týdnech vysadit.
Jak jsi to řešila dál?
Začala jsem chodit k psycholožce ve městě na východním Slovensku, odkud pocházím. Z toho jsem měla opravdu extrémní trauma. Šlo o starší paní, která se spíše specifikuje na osvědčení způsobilosti nošení zbraně než na terapii.
Proč jsi z ní měla trauma?
Když jsem přišla na terapii, nemluvila se mnou. Namísto toho mi pustila relaxační hudbu z rádia. Potom odešla pryč, protože si šla něco zařídit. Na té „terapii“ jsem se zhroutila a slíbila jsem si tam tehdy, že se tam už nikdy v životě nevrátím. A opravdu tomu tak bylo.
Kvůli tomu sezení jsem musela odejít ze školy a vysvětlovat to třídnímu učiteli. Nechtěla jsem, aby si o mně spolužáci mysleli, že jsem psychopatka. Vyšla jsem z komfortní zóny a šla jsem na terapii, ačkoli to je velké stigma. A pak se stalo tohle.
U BPD nedokážeš sám sebe vidět jinak než jako monstrum, které každému ubližuje.
Cítila ses tedy nevyslyšená?Ano, když odešla a pustila tu hudbu, měla jsem pocit, že mě nevyslechla. A přesně to jsem potřebovala — cítit se vyslechnutá a pochopená. To jsem u nikoho nenacházela. Namísto toho, abych dostala podporu, kterou jsem potřebovala, jsem se cítila jako zátěž pro systém.
Diagnostikovala ti hraniční poruchu osobnosti? Právě že mi diagnostikovala úzkostně–depresivní poruchu a ne BPD. Je těžké říci, do jaké míry to byla pravda, protože jsem opravdu byla depresivní a úzkostlivá. Ale takové emoce mohou mít souvislost právě s BPD.
Přidej se do klubu REFRESHER+
Co se dozvíš po odemčení?
Jaký je život s hraniční poruchou osobnosti.
Proč se Hana cítí lépe, když je singl.
Proč zhubla na 42 kilo během doby, kdy měla BPD.
Jak dnes pracuje s hraniční poruchou osobnosti a co radí ostatním.
9. pocity paranoie nebo ztráta kontaktu s realitou
Říkáš, že tě nikdo nevyslechl, nepochopil. Mluvila jsi o svých pocitech s rodinou?
Jsem ze šesti dětí. Otec odešel a moje máma je silně pragmatický člověk. Věděla o tom, ale moc tomu nerozuměla. Neuměly jsme si o tom spolu povídat, neuměla říct ty správné věci a nechtěně mi ublížila svými poznámkami. Vždy jsem byla v rodině ta „přecitlivělá“ a dávali mi pocítit, že přeháním a moje citlivost není v normě.
Když mi terapeut diagnostikoval BPD, všechno mi začalo dávat smysl.
Původ BPD je stále tak trochu neprozkoumaný, psychologové říkají, že tato porucha může být genetická, ale i zaviněná okolím či traumatem. Je možné, že hraniční porucha osobnosti souvisela i s tvým rodinným zázemím?
Ano, podle mých informací je to na 50 procent vrozené a 50 procent poruchy se ti může rozvinout na základě vlivu okolí. Já jsem se narodila s náchylností k hraniční poruše osobnosti. A vím, že zdrojem BPD bylo u mě nejisté navázání vztahů v dětství.
Každé dítě si první měsíce vytvoří jisté pouto. To se pak odráží v dospělosti na základě toho, jak se nám věnovaly naše matky. Nemůžu to rodičům vyčítat, protože když jsem se narodila, už měli čtyři děti a já byla pátá v pořadí. Máma to neměla lehké.
Mluvíš o nejistotě a strachu z toho, že Tě lidé opustí. To je jeden z příznaků BPD? Ano, mám v podstatě neustále strach, že mě lidé opustí. Proto mám tendenci opouštět já je, neboť se toho bojím.
Projevuje se to i ve vztazích?
Mé vztahy bývají velmi intenzivní a nestabilní. Vyplývá to i z toho, že si toho člověka v jednom momentě maximálně idealizuji a tehdy ho miluji. V dalším momentě ho nenávidím, říkám si, že je příšerný a měl by zemřít.
Ve vztazích jsem velmi žárlivá, mívám záchvaty. Když mě něco rozzlobí, dostanu amok a řeknu odporné věci, které nemyslím vážně. Kruté věci, které umí lidem ošklivě ublížit. I proto jsem pak znovu ve dvaceti letech zkusila terapii s terapeutem, kterého mám dodnes.
Předpokládám tedy, že jsi s ním spokojená. Je to první terapeut, který mi diagnostikoval emočně nestabilní poruchu. Konečně jsme řešili práci s BPD, místo abychom řešili, jak se mám změnit ve vztahu. Když mi sdělil tuto diagnózu, bylo to pro mě super, protože mi věci konečně začaly dávat smysl.
Nedokázala jsem se podívat do zrcadla a říct si, že se mám ráda taková, jaká jsem.
Jak jsi s tím začala pracovat?Týden jsem si o tom četla a všechno mi začalo zapadat, najednou jsem uměla věci pojmenovat. Všechno se začalo zlepšovat, najednou jsem o věcech začala i více mluvit. Uměla jsem rozlišit, že to nejsem já, ale porucha.
Dříve tomu tak nebylo? Ne, předtím jsem si dávala všechno za vinu. Říkala jsem si, že já jsem ta špatná, neschopná, příšerná. Namlouvala jsem si, že nikdy nebudu šťastná, protože si nic nezasloužím. Najednou jsem věděla, že můžu tyto pocity zastavit a jak mám s nimi pracovat. To bylo neuvěřitelně důležité.
Je něco, co ti pomáhá s BPD?
Je to primárně práce, kterou uděláš sama se sebou. Výrazným rysem této poruchy totiž je, že máš nerealistický pohled sama na sebe a nedokážeš se identifikovat jinak než jako monstrum, které každému ubližuje. To byl pro mě proces, potřebovala jsem najít vlastní jádro a vybudovat si zdravý vztah sama k sobě. Identifikovala jsem aspekty, které mi ubližují.
Jak přesně? Můj psychoterapeut mi dával domácí úkoly a četla jsem spoustu knih o tom, jak být „přítomná“. Jakmile jsem cítila, že na mě jde hněv, hysterický záchvat nebo totální apatie, potřebovala jsem se s tím pocitem setkat a vyrovnat. Dovolit si ty pocity cítit, i když jsou extrémní.
Extrémně intenzivní pocity jsou dalším z příznaků BPD, projevuje se to i u tebe?
Ano, BPD z tebe dělá mantinelového člověka. Na jednom pólu je štěstí, na druhém smutek a ty se nedokážeš pohybovat uprostřed. Pokud ano, často je to apatie. Nedokážu bruslit ve středu kluziště, jsem vždy na jeho kraji.
Je to podobné i s pocitem prázdnoty, dalším z výrazných rysů BPD?
Pocit prázdnoty byl důvod, proč jsem šla podruhé na terapii. Cítila jsem se od všeho odříznutá, jako bych byla za sklem. Viděla jsem, co se dělo kolem mě, slyšela jsem věci, které mi vycházely z úst, ale necítila jsem vůbec nic. Jako by to byly jen záblesky či fragmenty toho, čím jsem byla. Chyběla mi Hana, jakou jsem znala. Byla jsem zoufalá.
V tomto ti tedy pomohla terapie. Jaké konkrétní domácí úkoly ti dával terapeut?Dal mi úkol, abych se každý den dívala na sebe do zrcadla a říkala si, že jsem dobrá taková, jaká jsem. Nejprve jsem si pomyslela, že je to „blbost“ a nebudu to dělat. Nakonec jsem to zkusila a fyzicky jsem to nedokázala. Neuměla jsem se podívat do zrcadla a říct to nahlas. Nedokázala jsem tomu věřit. Je však důležité to zkoušet.
Štěstí, lásku či dojetí dokážu cítit intenzivněji než jiní lidé. To umí být nádherné.
Vraťme se ještě ke vztahům. Zmínila jsi, že jsi terapii vyhledávala, když jsi byla ve vztahu. Bylo tomu tak vždy?
Ano. Když jsem singl, cítím se lépe, protože nikomu nedávám „moc“. Když jsem ve vztahu, je to jako horská dráha. Stále si na sebe musím dávat pozor, abych nevybuchla, nepřekročila hranici, nedostala se do amoku. Ve vztahu vždy zjistím, že potřebuji toho člověka mnohem víc než on mě. Potřebuji, aby mě konstantně ujišťoval, že mě má rád. V době, kdy jsem vyhledávala terapii, jsem měla ve vztahu záchvaty úzkosti.
Jak se projevovaly?Přestala jsem mít pevnou půdu pod nohama. Cítila jsem, že nemůžu dýchat, že zemřu. Měla jsem chuť utéct. V tom momentě racionálně nevnímám, co se mi děje. Stávalo se to opakovaně.
Psychologové v souvislosti s BPD často zmiňují i sklon k nezodpovědnému, impulzivnímu chování v podobě nezávazného sexu či nadměrného užívání alkoholu nebo drog. Stává se to i tobě?
Lidé, kteří mají BPD, by neměli konzumovat alkohol ani drogy. Nebudeme si lhát, já jsem konzumovala jak alkohol, tak drogy. A nevyústilo to dobře, protože při špatném stavu pod vlivem alkoholu ho umí hraniční porucha osobnosti pětkrát zvýšit.
Opilá jsem měla několik záchvatů úzkosti nebo jsem měla sklon k agresivitě, když jsem vřískala na lidi a pouštěla jsem se do hádek. Co se týče nezávazného sexu, mám na to příliš vysoké standardy.
K dalším příznakům patří i sebepoškozování.Ano, k tomu jsem nikdy neměla sklony. Ale měla jsem například problém s tím, že jsem dokázala několik týdnů nejíst nebo jsem snědla za den jedno jablko. Zhubla jsem na 42 kilo a na plesech ze mě padaly šaty. To byl pro mě způsob, jakým jsem si ubližovala. Bylo to takové mé malé tajemství, o kterém nevěděl nikdo jiný než já. Převzala jsem tak nad sebou kontrolu, ale bylo to strašně nezdravé. Ale začalo to v 18 letech a tehdy to i skončilo.
Co bys doporučila někomu, kdo má příznaky hraniční poruchy osobnosti?
Terapie je určitě první krok. Je ale pravda, že když potkáš špatnou terapeutku nebo terapeuta, může tě to poznačit na celý život. Není třeba se s tím smířit.
Pro mě osobně je stále obtížné lidem radit nebo veřejně mluvit o BPD. Stále s tím ještě bojuji. Bere mi to strašně hodně, ale to je i proto, že se s tím nedokážu smířit. Vím, že můj život by byl mnohem snazší, kdybych BPD neměla. Zejména v romantických vztazích.
Přece jen ale s touto poruchou můžeš žít plnohodnotný život.
Přesně tak, ale není třeba to zlehčovat. Žít s hraniční poruchou osobnosti vyžaduje extrémní množství energie každý den. Ale nedá se říci, že je to jen špatné. Tím, že negativní emoce jsou pro mě tak intenzivní, podobně cítím i ty pozitivní. Štěstí, lásku či dojetí dokážu cítit intenzivněji než jiní lidé. To umí být nádherné.
Snažím se v tom najít ujištění a klid a nevnímat BPD jako nepřítele. Pokud bych to udělala, bojovala bych sama se sebou. Je totiž důležité přijmout se se vším, nejen s částmi sebe sama.