Bé Hà Nguyen: Pozitivní reakce jsou pro mě jako dopamin, ale i jeden nenávistný komentář bolí

Bé Hà Nguyen začínala s internetovou tvorbou v roce 2013, dnes ji jen na Instagramu sleduje více než půl milionu lidí. Povídali jsme si s ní třeba o tom, co jí na sociálních sítích přijde nejlepší, co naopak berou, nebo o tom, jak mají influenceři a influencerky nakládat s obrovským dosahem, který mají.

Na svém YouTube kanále píšeš, že se zaměřuješ na videa o módě, kosmetice, vaření či DIY, ale že se snažíš v poslední době směřovat i jinam. Kam tedy směřuješ?

Podle mě nelze dělat některé věci pořád dokola, to vyčerpává tvůrce a postupně to přestává bavit i lidi. Na začátku jsem se zaměřovala třeba na hauly, moje první video bylo o tom, co jsem si koupila, inspirace v kosmetice a tak. Nemyslím si, že by to teď fungovalo, lidi se spíš chtějí informovat, je to pro ně i taková terapie, že si u videa odpočinou. Já osobně vím, že kdybych teď natočila haul video, tak by to dnes i díky posunu ve společnosti nikoho tolik nebavilo. Přijde mi to jako zbytečný konzumerismus, doporučovat obrovské nákupy věcí.

Vidíš tedy dneska v influencerství nějaký hlubší smysl?

Myslím si, že ano. Určitě se najde někdo, kdo se mnou nebude souhlasit, protože spousta lidí v obsahu žádnou hloubku nemá a i tak jsou dost sledovaní. Influencer v pravém slova smyslu musí podle mě mít i přidanou hodnotu k tomu, aby uspěl i mimo svoji bublinu. Lidi už zkrátka nebaví jenom donekonečna prohlížet hezké obrázky na sociálních sítích, v tom se nevidí a nic jim to nedává.

Ohlížíš se čas od času za svou tvorbou? Najdeš třeba nějaké staré video a řekneš si: Proboha, jak jsem tohle mohla zveřejnit?

To jsem dělala kdysi, ale teď cokoli vytvořím, už tam zůstává. Obecně mě baví vidět posun v mé tvorbě. Jasně, videa, která jsem přidávala v roce 2013 a 2014, tak jsou podle mě strašná a nedá se na ně koukat. Ale přijde mi fajn vidět, že i v té době si to svoje diváky našlo. Jednou to už na internetu je, člověk vyrostl a není důvod se za to stydět. Teď se chovám jinak a přijde mi to trapné, ale v té době to bavilo lidi i mě. Není důvod to skrývat a dělat, že jsem tehdy nic netvořila.

Nikdo si tehdy neuměl představit, že youtubeři budou mít takovou sledovanost jako média a můžou si vytvořit vlastní komunikační kanál, kde můžou ovlivňovat spoustu lidí.

Nakousla jsi, že jsi s tvorbou začala v roce 2013. Předpokládám, že jsi tehdy byla na střední škole. Jak tvou tvorbu přijali spolužáci?

Nepřijali, protože v té době YouTube videa moc neletěla. Řadím se k éře youtuberek jako byly Teri Blitzen, PetraLovelyHair nebo jiné, které už netvoří. To znamená, že jsme všechny byly na začátku a smáli se nám všem, nikdo nechápal, jak to lidi můžou sledovat, všem to připadalo hloupé a nekvalitní. Nikdo si neuměl představit, že youtubeři budou mít sledovanost jako média a můžou si vytvořit vlastní komunikační kanál, kde můžou ovlivňovat spoustu lidí.

Takže ano, spolužáci se smáli. Mrzelo mě to. Když jsem šla do školy a viděla jsem, jak si v hloučku pouští moje videa a smějí se. Nahlas se o tom bavili. Ale byli jsme na střední, bylo to ještě takové dětské.

Takže to nebyla šikana v pravém slova smyslu?

Tak půl na půl. Nemyslím si, že by to byla taková ta typická šikana. Bylo to sice sranda, ale pro mě samozřejmě ne příjemná.

Zmínila jsi, že influencer může mít obrovský dosah srovnatelný s médii. Cítíš jako influencerka nějakou zodpovědnost vůči svým followerům? Rozmýšlíš pečlivě každou věc, co na sítě přidáš?

Stoprocentně. Myslím si, že mě i lidi kategorizují spíš do řekněme zodpovědnější skupiny influencerů, z toho mám radost. Důkladně si rozmýšlím všechno, včetně popisku i obsahu na instastories. U mě to vychází celkově z povahy, potřebuji mít nad vším kontrolu, často mám i přesnou vizi a tu chci splnit. Vždycky postuji až ve chvíli, kdy mám jistotu, že to dává smysl. Dávám si pozor i ve videích, abych byla neutrální, abych nikoho neurazila. Ale ne vždycky se to dá uhlídat, pak mě mrzí, když někdo pochopí něco jinak, než jsem to myslela.

Myslíš si, že by lidé s velkým dosahem na sociálních sítích měli působit i v osvětovém směru? Zveřejňovat fotky z volebních místností, z očkovacího centra a tak podobně, nebo by se takovým příspěvkům měli vyhnout?

Když už ten dosah člověk má, tak by ho měl ve prospěch společnosti využívat. Zase čím víc se člověk vyhýbá kontroverzním tématům jako je třeba očkování, koronavirová situace nebo obecně politika, tak je to pro něj lepší v tom smyslu, že je neutrální půdě. Ale pořád by měl mít nějaký názor, protože to lidi baví. Vždycky tam budeš mít lidi, kteří s tím nebudou souhlasit i lidi, co budou s tebou.

Co je podle tebe nejlepší na sociálních sítích? Co člověku dávají?

Je na nich nejlepší, že umí stmelit lidi, často ve vhodnou dobu. Šlo to vidět třeba během katastrof na Hodonínsku. Někdy to funguje na úplně jednoduchém principu, když třeba Nikol Štíbrová vyhlásí charitu na Instagramu a za jediný den se vyberou dva miliony. To je podle mě skvělé. Sociální sítě taky díky okamžitému sdílení pomáhají najít pohřešované lidi.

Co naopak berou? Cítíš taky potřebu si od nich občas odpočinout, nebo se bez nich nedá fungovat?