Zpravodajský portál pro moderní generaci, která se zajímá o aktuální dění.
Zajímá tě aktuální dění? Zprávy z domova i ze světa najdeš na zpravodajském webu. Čti reportáže, rozhovory i komentáře z různých oblastí. Sleduj Refresher News, pokud chceš být v obraze.
Nepodařilo se uložit změny. Zkus se nově přihlásit a zopakovat akci.
V případě že problémy přetrvávají, kontaktuj prosím administrátora.
OK
MMA bojovník Alex Lohoré si s námi promluvil o svém dětství v pařížském ghettu, příběhu za svou přezdívkou Da Killa Kid, o rapu, potenciální odvetě s Karlosem Vémolou i o svých ambicích v organizaci OKTAGON MMA.
MMA zápasník Alex Lohoré má za sebou těžkou cestu, jeho příběh však může být inspirací pro ostatní. Jako dítě vyrůstal v ghettu na okraji Paříže, kde se často dostával do rvaček a do problémů s policií. Přesto však na toto období vzpomíná v dobrém. Jak totiž říká, ve čtvrti, ve které vyrostl, je důležitý respekt, dodržování pravidel, ale taky vzájemné pomáhání.
Když mu bylo 15 let, máma jej poslala do Anglie, aby jej před tímto životem ochránila. Alex si myslel, že jede na prázdniny za strýcem, po příjezdu do Anglie se však dozvěděl, že se už nemůže vrátit.
S MMA kariérou začal relativně pozdě, i přesto se však „Da Killa Kid“ v několika organizacích stal šampionem a představil se i pod křídly světového Bellatoru. Nyní bojuje v organizaci OKTAGON MMA, kde má nevyřízené účty s Karlosem Vémolou a nové cíle, kterých chce dosáhnout. O tom všem a mnohém dalším jsem si s Alexem Lohorém popovídali v rozsáhlém rozhovoru.
Život v ghettu je hodně tvrdý. Jsou určité věci, které nemůžeš dělat, musíš dodržovat určitá pravidla, zákony a způsob života. Je to hlavně o respektu.
Na OKTAGONu 31 tě čeká boj se Zdeňkem Polívkou, tak jak se teď krátce před zápasem cítíš?Cítím se skvěle, mám za sebou perfektní přípravu. Ohromně se do Prahy těším a mrzí mě, že můj návrat trval tak dlouho. Od mého posledního zápasu v OKTAGONu to totiž bude skoro rok. Čekání už je ale u konce a nemůžu se dočkat, až se vrátím do klece a předvedu velkou show jako vždy.
Tvůj soupeř Zdeněk Polívka řekl, že očekává těžký souboj. Máš totiž zkušenosti z Bellatoru a v několika organizacích jsi byl šampionem. Co očekáváš ty od něj?
Je to dobrý striker, má velmi agresivní styl. Očekávám teda tvrdou přestřelku a spoustu výměn. Přesně tak to mám ale rád.
Takže to bude bitva v postoji?
Přesně tak, bude to postojová válka. Nemyslím si, že to Polívka bude chtít vzít na zem. Ví, že můj grappling je na vysoké úrovni. Všichni viděli můj zápas s Karlosem Vémolou, který se mnou měl problémy, i když byl daleko těžší než já. Měl mě na zádech, ale ukončit mě nedokázal. Nepředpokládám tedy, že by chtěl Polívka bojovat na zemi. Jak jsem řekl, bude to válka v postoji.
Válka v postoji na tři kola, nebo s rychlým koncem?
Těžko odhadnout, co se stane, ale chci získat rychlé ukončení. Nejpozději ve druhém kole.
Zdroj: OKTAGON MMA
Čtvrť, ve které jsem vyrůstal, byla jako malá vesnice. Každý, kdo byl starší než ty, byl jako tvůj starší bratr, i když jste nebyli příbuzní. Pokud u naší čtvrti došlo ke rvačce, všichni se do ní museli zapojit a čtvrť bránit.
V Česku na Slovensku se z tebe stala hvězda, ne každý ale zná tvůj příběh. Můžeš nám povědět o svém dětství a jak jsi ve Francii vyrůstal?
Ve Francii jsem žil v ghettu v hodně drsné čtvrti na předměstí Paříže. Vyrůstal jsem jen s mámou, můj táta s námi nebyl. Máma pořád pracovala a já se musel vychovávat sám na ulici. Bylo to těžké, ale na druhou stranu to byla i zábava a udělalo to ze mě člověka, kterým jsem dneska. Na ulici člověk rychle dospěje. Možná ještě rychleji, než by měl.
Když mi bylo 15 let, tak už máma měla po krk toho, že jsem se pořád dostával do problémů. Poslala mě tedy do Velké Británie k jednomu z mých strýců. Mám tady celkem dva strýce. U jednoho jsem bydlel asi rok a pak jsem se přestěhoval k druhému strýci. Potom v 18 letech jsem si našel vlastní bydlení a začal žít svůj život.
Když jsem do Anglie přijel, neuměl jsem ani slovo anglicky. Bylo to pro mě těžké. Cítil jsem se jako malé dítě v těle dospělého člověka. Musel jsem začít od nuly. Když přijedete jako cizinec do nové země a nedokážete se domluvit, tak je to frustrující. Nemůžete se vyjádřit, lidé vám nerozumí.
Alex Lohoré. Zdroj: OKTAGON MMA
Neměl jsem vůbec ponětí, že mě máma do Anglie poslala natrvalo. Řekla mi, že jedu ke strýci na prázdniny na pár týdnů. A když jsem do Anglie přijel, tak mi řekli, že už se zpátky do Francie nevrátím.
Jak těžké bylo dětství v ghettu? U nás si to většina lidí neumí představit. Je obdivuhodné, že ses z těchto podmínek dostal a stal se z tebe úspěšný bojovník.
Je to hodně tvrdé. Jsou určité věci, které nemůžeš dělat, musíš dodržovat určitá pravidla, zákony a způsob života. Je to hlavně o respektu a o tom být chlap. Respektovat musíš taky své rodiče a prarodiče.
Přidej se do klubu Refresher+ již od 125 Kč 25 Kč
Co se dozvíš po odemknutí?
Jak se v ghettu, kde Alex Lohoré vyrůstal, řešily spory a rvačky
Proč se začal dostávat do problémů s policií
Jak začal s MMA a čeho by chtěl v organizaci OKTAGON MMA dosáhnout
Proč si myslí, že by Karlose Vémolu v odvetě porazil
Jaký je příběh za přezdívkou Da Killa Kid
O jeho dráze v rapu a co by dělal, kdyby nebyl MMA bojovníkem
Co radí mladý bojovníkům, kteří se také chtějí stát úspěšnými
Čtvrť, ve které jsem vyrůstal, byla jako malá vesnice. Každý, kdo byl starší než ty, byl jako tvůj starší bratr, i když jste nebyli příbuzní. Pokud u naší čtvrti došlo ke rvačce, všichni se do ní museli zapojit a čtvrť bránit. Pokud došlo ke sporu nebo rvačce mezi námi, vyřídili jsme si to, potřásli si rukou a šli dál. Všichni jsme se znali a všichni jsme věděli, kdo jsou čí rodiče. Všechno jsme dokázali vyřešit sami, aniž bychom volali policii.
A stejně tak jsme si i pomáhali. Když jsme viděli například kamarádovu mámu, jak nese nějakou velkou tašku nebo zavadalo, tak jsme okamžitě přestali s tím, co jsme zrovna dělali, a šli jí pomoct. Tyto věci tam jsou důležité. Je to o respektu, důstojnosti a vzájemné pomoci.
Když pak člověk začne vyrůstat, začne chtít nové věci, chce být jako lidi, které vidí v televizi, chce mít pěkné oblečení a boty. Ale protože jsme žili tam, kde jsme žili a neměli jsme dobré zázemí, tak jsme na tyto věci neměli peníze. Rodiče pracovali, aby nás uživili, ale víc jsme si nemohli dovolit. Chtěl jsem proto peníze získat jakýmkoliv způsobem, dělal jsem problémy a chytla mě policie. Máma mě proto poslala do Anglie, aby mě před tímto životem ochránila a abych začal znovu. Řekla mi, že si v Anglii mám dávat pozor na to, s kým se kamarádím a varovala mě, abych znovu nedělal nějaké hlouposti.
Neměl jsem ale vůbec ponětí, že mě máma do Anglie poslala natrvalo. Řekla mi, že jedu ke strýci na prázdniny na pár týdnů. A když jsem do Anglie přijel, tak mi řekli, že už se do Francie nevrátím. První roky pro mě byly hodně náročné. Neměl jsem tady žádné přátelé, nikoho jsme neznal a neuměl jsem mluvit anglicky. Bylo to vážně těžké.
Zdroj: OKTAGON MMA
A jak jsi začal s bojovými sporty a MMA?
S MMA jsem začal poměrně pozdě. Bylo mi asi 21 nebo 22 let. Jeden z mých přátel tady v Anglii mi řekl, že se nedaleko otevírá nový gym a že si myslí, že by mi to mohlo jít. Předtím jsem se pral jenom na ulici a ve škole. Když mi teda kamarád řekl, že mám vyzkoušet MMA, rozhodl jsem se tam jít a začal jsem trénovat.
Můj úplně první trénink byl zaměřený na grappling a shoot boxing, kde můžete boxovat, ale zároveň vzít soupeře k zemi. Měl jsem sparring s několika daleko menšími chlápky a dali mi hrozně zabrat. Hlavně na zemi. V boxu mi to docela šlo, ale když jsem se rval ve Francii a někdo šel k zemi, tak to znamenalo, že je konec. Když jsem tedy potom v Anglii dostal někoho na zem, přestal jsem bojovat a ztratil jsem kontrolu. Všichni uměli džiu-džitsu, které jsem já v té době ještě nedělal. Okamžitě jsem se do toho ale zamiloval a rozhodl se, že budu pokračovat.
Když jsem byl malý, tak jsem nesnil o tom, že budu profesionální zápasník. Nikdy to nebylo něco, na co jsem jako dítě myslel. Hrál jsem fotbal, ale v tom mi to nevyšlo. Nakonec jsem ale rád, jak jsem se rozhodl.
Zdroj: OKTAGON MMA
Nemám pochyb o tom, že Karlose Vémolu dokážu porazit. Poprvé byl daleko těžší než já a ani tak mě nedokázal na zemi ukončit.
Stal se z tebe šampion několika organizací, je tvým cílem stát se šampionem taky v OKTAGONu?
Přesně tak. Důvod, proč jsem se v OKTAGONu tak dlouho neobjevil, je ten, že jediný zápas, který jsem chtěl, byl boj o titul. Chtěl jsem zápasit Davidem Kozmou alias Růžovým panterem (šampion divize do 77 kg, pozn red.). Předtím jsem měl v organizaci tři zápasy. První byl s Karlosem Vémolou, druhý jsem vzal na poslední chvíli proti Apollovi a myslím si, že jsem měl vyhrát. Jediný zápas, který jsem ve váze do 77 kilo měl, byl poslední zápas proti Tato Primerovi, kde jsem dominoval v každém kole od začátku do konce.
Zápas s Davidem Kozmou ale místo mě dostal Apollo, který v boji prohrál. Další v řadě v šanci o titul jsem měl být já. Byl jsem na to připravený. Ten to zápas mi ale nedali. Nabídli mi boj s Bojanem (Veličkovićem, pozn. red.), ale nedohodli jsme se kvůli komplikacím se smlouvou a penězi. Je to škoda, protože kvůli tomu jsme přišli o dobré zápasy.
Teď už ale velterovou divizi (do 77 kg, pozn red.) opouštím a posunu se do střední váhy (84 kg). Stejně jako ve velteru chci ale bojovat jen s top bojovníky. A pokud by organizace chtěla, abych se vrátil do nižší váhy, tak půjdu jedině do zápasu o titul.
Když se teď přesouváš definitivně do střední váhy, máš zájem i o odvetu s Karlosem Vémolou, kterého jsi zmínil?
Rozhodně, to by byl úžasný souboj. Před odvetou s Karlosem Vémolou bych vycestoval do několika kempů a posunul svůj wrestling na novou úroveň, abych byl tentokrát pořádně připraven. Nemám pochyb o tom, že ho dokážu porazit. Poprvé byl daleko těžší než já a ani tak mě nedokázal na zemi ukončit. Pokud by byla odveta, pojedu někam svůj wrestling ještě zdokonalit.
Mou hlavní zbraní je ale striking. V odvetě bych zastavil každý jeho pokus o takedown a trefoval ho v postoji. Klidně s ním ale půjdu i na zem. Minule jsem se ho nepokoušel dostat na podlahu, kdybych to ale udělal a držel ho na zádech, byl by to úplně jiný příběh. Pokud do toho tedy půjdeme znovu, budu daleko více připraven. Budu taky těžší než poprvé. Nabírám totiž váhu do střední váhy a teď už mám 94 kilo. Všichni budou překvapení.
Zdroj: OKTAGON MMA
Tvůj přezdívka je Da Killa Kid. Jak sis ji vybral?
Nejprve byla moje přezdívka jenom Da Kid, ale měl jsem pocit, že tomu něco chybí. Měl jsem za sebou šňůrou deseti výher v řadě, pak jsem ale prohrál titulový zápas. Byl jsem šampion a toto byla třetí obhajoba mého titulu. Myslím si, že jsem ten zápas vyhrál. Rozhodčí mi vítězství ale ukradli a dali ho mému soupeři Terrymu Brazierovi. Celý boj je na YouTube a už má přes pět milionů zhlédnutí.
Po tomto zápase jsem potřeboval změnit celý svůj mindset a s tím i svou přezdívku. Jediný důvod, proč jsem nevyhrál, bylo to, že jsem byl na soupeř moc hodný. Mohl jsem ho ukončit, ale neukončil jsem ho, protože jsem byl moc hodný. Proto si teď říká Da Killa Kid. Když jdu do boje, myslím jen na to, že se nesmím s nikým párat a každého soupeře musím ukončit.
Při našem rozhovoru máš na hlavě zajímavou čepici. O co se jedná? Vztahuje se to k tvému kulturnímu dědictví?
Tato čepice reprezentuje královskou korunu z vesnice na Pobřeží slonoviny. Pochází odtud moji rodiče a nikdo se tam MMA jako já nevěnuje. Korunoval jsem se proto králem MMA, jsem král násilí z Pobřeží slonoviny. Pochopitelně tím myslím kontrolovaného násilí ve formě sportu. Na Pobřeží slonoviny není bohužel nikdo, kdo by dělal to, co já. MMA tam není vůbec rozšířené.
Zdroj: OKTAGON MMA
Takže tam chceš sport přinést a inspirovat k němu i další lidi?
Přesně tak, přesně o tom to je. Jako král MMA tam chci tento sport přinést, zpopularizovat jej a pomoct sportovcům, aby mohli soutěžit v evropských organizacích. Je to samozřejmě běh na dlouhou trať a vím, že to potrvá. Teď musím dál bojovat a dostat se do pozice, kdy budu schopný svým lidem pomoct, pokud se taky budou chtít vydat na dráhu bojovníka.
Máma nechce, abych bojoval. (smích) Jsem totiž jedináček, tak se o mě hodně bojí. Má radši mou muziku.
Kromě toho, že jsi sportovce, tak jsi také raper. Kdy jsi s hudbou začal?
Hudbu jsem odjakživa miloval. Snažil jsem se dělat písničky už jako dítě ve Francii. Vždycky to ve mně bylo, ale pak jsem se soustředil hlavně na svou kariéru bojovníka. Pak jsem se ale naučil mluvit plynně anglicky a k tomu mluvím i plynně francouzsky, tak jsem si řekl, že zkusím nahrávat oběma jazyky a uvidím, jak to bude znít.
Takto vznikl song C'est Moi Le Meilleur (česky „Jsem nejlepší“), což je má nástupová písnička na OKTAGON MMA. Zkoušel jsem ji předtím použít i jako tréninkový song a všem se to líbilo. Je to pro mě relaxace a zároveň i motivace. U tréninku poslouchám hudbu a píšu si k tomu texty, pomáhá mi to v tom, abych byl stále motivovaný a soustředěný.
Zmínil jsi i svou mámu. Viděl jsem, že s ní máš na Instagramu hodně fotek a vzdáváš jít velký hold. Můžeš popsat, jak ti pomohl v životě a v kariéře bojovníka?
To je trochu ošemetné, protože máma nechce, abych bojoval. (smích) Jsem totiž jedináček, tak se o mě hodně bojí a nemá ráda, když bojuju. Má radši mou muziku. Ale i přesto mi pomáhá například s jídlem. A samozřejmě mi velmi pomohla tím, že mě poslala do Velké Británie. Změnila tím k lepšímu směřování celého mého života.
V Česku a na Slovensku se z tebe po třech zápasech stala hvězda. Cítíš to, když zde bojuješ?
Ano, i na Instagramu dostávám plno zpráv od lidí, kteří mi děkují za zápasy a ptají se, kdy se vrátím. Píšou mi, že mi fandí, abych znovu vyhrál a chodí mi spousta dalších podobně pozitivních zpráv. Jsem rád a jsem za to ohromně vděčný. Nejsem z České republiky, ale přesto mě lidé z Česka podporují. V Česku žijí dobří lidé, mám tuhle zemi rád.
Máš nějakou radu pro mladou generaci bojovníků? Co by měli dělat, aby byli taky úspěšní?
Musíte tvrdě trénovat, nikdy se nevzdávat a do gymu přijít i tehdy, když se vám vůbec nechce. Moje nejlepší tréninky jsou vždycky právě ty, na které se mi nechce jít. Nevím proč to tak je, ale je to tak. Když se vám nechce jít do gymu, musíte ten pocit porazit. Není to ale jen o tom trénovat často a tvrdě, musíte trénovat hlavně taky chytře. Když jdete trénovat, neodcházejte dokud se nenaučíte alespoň jednu novou věc.
Zdroj: OKTAGON MMA
Víš, co bys dělal, kdybys nebyl MMA zápasníkem?
Těžko říct. Asi bych pracoval v IT. Mám rád technologie a počítače. Než jsem začal s MMA kariérou, tak jsem v IT pracoval, spravoval jsem servery pro různé společnosti. Cestoval jsem po Evropě a po Spojeném království. To mě bavilo, takže kdybych nedělal MMA, tak bych asi pracoval pořád v IT.
Děkuju všem za podporu, přijďte na zápas a až budu vcházet do klece, křičte jak nejvíc jen můžete. A jestli se se mnou chcete vyfotit nebo něco podepsat, nestyďte se a přijďte za mnou. Pokud to bude v mých silách, vyfotím se a dám autogram každému, nikoho neodmítnu.
Historie ženského MMA aneb jak ženy navždy změnily svět bojových sportů
8. února 2022 v 7:00
