S cutmanem Bohumilem Vojkůvkou alias BoBeshem jsme si popovídali o zraněních v MMA, dopingových kontrolách a také o vzniku Alpha Cutman Teamu.
K profesionálnímu MMA dnes neodmyslitelně patří i práce cutmanů. Ti pečují o zraněné bojovníky, udržují je v boji co nejdelší dobu a v neposlední řadě jim také pomáhají se na zápas psychicky naladit. Jedním z nejuznávanějších cutmanů na domácí scéně je Bohumil Vojkůvka alias BoBesh, který společně se svým kolegou Jiřím Šigutou založil vyhlášený Alpha Cutman Team – tým profesionálních ranhojičů, kteří dohlíží na bojovníky na těch největších akcích v Česku a na Slovensku.
Kromě toho, že je dnes BoBesh prvotřídním cutmanem, tak za sebou má i aktivní zápasnickou minulost. Zápasil totiž v amatérském thajském boxu, grapplingu i brazilském jiu-jitsu, které jakožto držitel fialového pásku posledních už sedm let také trénuje v Gracie Barra ve Frýdku-Místku. Zkušenosti má tedy jak z pohledu zdravotníka, tak i bojovníka. Jaké vlastnosti by podle něj dobrý cutman měl mít? Jaký typ zranění je v MMA nejčastější a jaké nejhorší zranění za svou kariéru viděl? I to se v našem rozhovoru dozvíš.
Vy jste pravděpodobně nejznámější cutman v Česku. Jak jste s tím začal a jak dlouho už se tomu věnujete?Prvotní myšlenka přišla na mě a mého kolegu Jirku Šiguta někdy v roce 2015, kdy byl kolega osloven, jestli by bojovníky nemazal na jednom galavečeru v Ostravě. Viděli jsme, že to dělají v UFC a dalších lepších organizacích, ale v Česku to nikdo nedělá. Rozhodli jsme se proto, že to zkusíme a na jaře v roce 2016 jsme udělali první galavečer.
Máte spočítáno, na kolika turnajích jste byl a o kolik bojovníků jste se staral?To nemám, ale myslím, že kdybych počítal průměr, tak to bude zhruba jeden za měsíc, celkem asi 60 až 70 turnajů. A pokud jde o bojovníky, tak od zhruba 100 tejpů to vůbec nepočítám, a to už jsou dva nebo tři roky.
Někteří fanoušci možná přesně neví, co vlastně cutman dělá. V televizi vidí jen malou část vaší práce. Můžete teda prosím pospat, co všechno práce cutmana obnáší?Základem je prevence jakýchkoliv poranění před zápasem, v samotném zápase a samozřejmě i po něm. Těch preventivních kroků je opravdu hodně. Je tam řada kontrol, které pokud nedělá rozhodčí nebo pověřená osoba, tak to dělá cutman.
Na akcích, kam jsme zvaní, tuto službu nabízíme, protože jsme na to kvalifikovaní. U nás tomu říkáme dispečer. Když zápasník dostane tejpy a jde si nasadit rukavice, tak dispečer zkontroluje, jestli si tam třeba nestrčil gumové medvídky, zkontroluje, jestli je má podepsané od cutmana, zkontrolují se piercingy, ostříhané nehty, jestli bojovníci na zápas nemají trenky s kapsami, protože to taky nesmí být.
Bojovníka se pak snažíme držet v zápase do nejdéle, takzvaně jedno kolo navíc. Aby se mu například nerozšířil monokl a nezavřelo se mu oko, tak to chladíme a presujeme, aby rozhodčí zápas nezastavil. A samozřejmě už i samotné mazání vazelíny je preventivní krok k tomu, aby nedocházelo k tržným ranám. Je to ale jen preventivní krok, pořád k nim totiž dochází.
Kolika kontrolami musí bojovník projít těsně předtím, než ho pustíte do klece? Stalo se někdy, že se třeba bojovník pokusil pronést do klece něco zakázaného?To, co se děje na kameře, už by mělo být jen pro formu. Už je to jen finální kontrola, že se nic nepokazilo. Ale že by se tam někdo snažil vzít třeba nůž nebo něco podobného, tak to ne. (smích) Spíš se jen kontroluje, jestli mají věci jako chránič na zuby nebo suspenzor.
Před pár lety na turnaji na Štvanici se zjistilo, že David Hošek suspenzor nemá, a přišlo se na to až tam, takže i takové věci se dějí. Nestává se ale, že by se do klece někdo snažil brát něco, co tam nepatří.
Jak vypadala péče o bojovníky předtím, než tady začali fungovat profesionální cutmani?To nikdo neví. (smích) Dneska se některým věcem říká trochu vznešeně „old-school“. Někdo si myslí, že je dobře, že se věci dělaly před dvaceti lety jinak a že by se to dneska mělo dělat stejně, ale ty sporty se vyvíjí.
Tenkrát se tu dělal spíš thajský box, na kterém jsem i já začínal, a moje první tejpy byly látkové a nich byla jen namotaná páska. O bojovníky se tehdy starali trenéři nebo cornermani, ale nikdy to nebylo kompletně sofistikované jako s cutmanem, který tomu dozoruje a ručí za to, že je vše podle pravidel, která jsou dána konkrétní organizací nebo Unified Rules.
Jaké vlastnosti a vzdělání musí dneska mít dobrý cutman?Dobrý cutman to hlavně musí chtít dělat dobře. To je hlavní předpoklad. Píšou mi lidi, že by to s námi chtěli dělat, ale ve skutečnosti nechtějí dělat cutmana, nechtějí se starat o ty bojovníky a nejde jim o jejich zdraví nebo ten sport nějakým způsobem posunout.
My jsme to před těmi pěti lety chtěli a povedlo se nám to. Dali jsme totiž těm kontrolám rámec a systém. Ty věci už tu třeba byly, ale my je dali dohromady, nepřišli jsme vyloženě s něčím novým. Vzali jsme věci ze zahraničí a z domova a dali jsme jim formu. A dobrý cutman by právě měl chtít to pořád posouvat dál, posouvat zápasníky dál v zápase a
posouvat prevence, aby se co nejvíc předcházelo zranění.
Pokud jde o vzdělání, tak většina z týmu jsme zdravotní sestry nebo záchranáři. Nejlépe by měl mít tedy cutman zdravotní vzdělání. Když někdo pracuje například dlouho v Červeném kříži, tak se na to dá dobře navázat. Ale když mi napíše kluk, že dělá zámečníka, tak mu odpovím, že to není úplně dobrý předpoklad. To neznamená, že se to nemůže naučit, ale je dobré mít základy traumatologie, anatomie, vědět, jak vypadají kosti, cévy a tak dále. Měl by mít základ psychologie, aby věděl, co se s tím bojovníkem děje. Na tejpování je to totiž hodně o komunikaci.
Takže s tím bojovníkem před zápasem pracujete i po psychologické stránce?Určitě. Vždycky říkám, že cutman je umělec, psycholog a stratég. Typický příklad je amatérský zápasník, který otevírá nějaké větší nebo středí gala, a je nervózní, protože má třeba první zápas, bude tam hodně lidí a uvidí to kamarádi. A tu nervozitu na bojovníkovi poznáte, když se třepe nebo moc nenavazuje oční kontakt. Tak se toho kluka snažíte trochu nakopnout nějakými pozitivními otázkami, jako třeba: „Jak to dneska ukončíš? Co je tvoje nejoblíbenější submise?“ Nebo něco v tomto smyslu. On třeba odpoví, že by
chtěl vyhrát na trinagle, tak se o tom bavíte, snažíte se ho rozmluvit a navnadit
ho, aby chtěl vyhrát.
A naopak jsou i zápasníci, kteří jsou apatičtí a cutman je jim úplně ukradený. Když třeba neumíte portugalsky a on neumí dobře anglicky, tak to taky není moc dobré. Snažíte se mu teda nějakým způsobem ukázat, co má dělat, abychom ho dobře zatejpovali. A pak jsou extrémy, kdy jsou bojovníci odmítaví a neberou to tak, že tam jsme pro něj. Vždycky ale týmům říkáme, ať nás tu práci nechají udělat, protože to děláme pro jejich zdraví, aby se jim v tom zápase nic nestalo.
Jaké nejhorší zranění jste ve své kariéře viděl?
Asi zraněné koleno Gábora Borárose v O2 areně. To jsem viděl přímo u klece, a to bylo hodně nepříjemné, když se mu vyosilo. Cuty (tržné rány, pozn. red.) mětolik neděsí, třeba právě Gábor byl v jiných zápasech otevřený hodně, ale děsí mě spíš vyhozené lokty a podobné věci. Takže Gáborovo koleno bylo asi nejhorší.
A jakým typem zranění se setkáváte nejčastěji? Jsou to právě ty cuty?Nejčastěji to je asi krvácení z nosu. To je skoro každý zápas. Když bojovníkovi teče z nosu, je třeba to poutírat, zastavit, popřípadě když tam té krve má zápasník hodně, tak se musí umět pracovat se smrkáním. Když totiž někdo neví, že to je propojené přes slzné kanálky, tak zápasník smrkne a najednou má boule pod očima. Stalo se to jednou třeba Cowboyovi nebo Bispingovi. Krvácení z nosu je tedy asi nejčastější zranění, a byť to není nic vážného, tak je nutné s tím umět pracovat.
A stává se, že odhalíte nějaké zranění až po zápase? Třeba když se sundají rukavice a zjistí se, že tam jsou zlomeniny a podobně?Ano. Nechci říct, že to je moc časté, ale třeba v Oktagonu Underground se to stalo. Zápasník má totiž ruce stažené tejpou, má rukavice, je rozehřátý, má vyplavený adrenalin, takže i s tou zlomenou kostí dokáže bojovat. Pak ale rukavici sundá, má tam bouli a ruce se mu třepou. Polámané bývají taky metatarsy v nohách. Bojovník kope low-kicky, ještě třeba i vyhraje, ale má přitom rozbité kůstky v chodidle.
Je podle Vašich zkušeností MMA nebezpečné, nebo ne?Myslím si, že žádný sport není stoprocentně bezpečný. Například Super G je ale v porovnání s MMA psycho. Tam jedou na lyžích ze svahu rychlostí snad až 100 km/h. Ve fotbale vás zase někdo zajede, vy to nečekáte a můžou se vám stát vážně hrozné věci.
Obecně v bojových sportech jste ale připravení na to, že vám chce někdo nasadit arm-bar, že vám někdo chce rozmlátit hlavu nebo kopnout do žeber. Na to jste nějakým způsobem připravení, protože se to má dít v tom boji. Kdežto v jiných sportech nejste tolik připravení na to, že se vám stane zranění. S tím očekáváním tolik nepracujete
Kolik lidí z Alpha Cutman Teamu jezdí na turnaje? Kolik jich bývá třeba na Oktagonu?Pracujeme na 5+1, to znamená pět cutmanů a jeden dispečer. Ideální je UFC systém, kdy zápasníkovi, kterého jste tejpoval, tak s ním jste i u klece, což bývá těžké udělat. Ideální je, když je nás pět a je deset zápasů, čili dvacet zápasníků, a jeden cutman má na starosti čtyři zápasníky.
Záleží ale, jak to vyjde. Někdy je karta nabitá a nás je pořád stejně. Jedny tejpy trvají dvacet minut a když máte zápasníků víc, tak je to třeba 80 minut práce navíc. To sice zvládneme, ale nezvládneme vždycky tu rotaci, abych s tím bojovníkem byl i u klece. Na Oktagonu 26 mi utekla Magdaléna Šormová, jinak jsem ale byl všem svým zápasníkům v rohu.
Takže 5+1 děláme akce, kde je deset a víc zápasů, když si promotér tu službu objedná, že chce zatejpovat všechny zápasníky. Jinak standardně jezdíme 2+1, červený a modrý cutman podle rohu a jeden dispečer. Tejpy pak děláme těm zápasníkům, kteří mají zájem a které stihneme do začátku galavečeru.
Vy jste jedním z mála lidí, kteří vidí bojovníky těsně předtím, než jdou do klece. Jaký je třeba těsně před bojem Karlos Vémola, Attila Végh nebo další?
To jsou velcí profíci, takže to berou v pohodě. Ví, že přijde cutman a udělá svoje. Attilu tejpuju já už několik let, bylo to asi kolem pěti zápasů. Jsou to borci, kteří byli ve velkých organizacích.
Attila je úplně zlatý a Karlos taky. Ten má stabilně jednoho cutmana, protože pro psychickou stránku bojovníka je lepší, když to dělá stejný člověk. Když potom jde tím tunelem foťáků a lidí, tak na jeho konci vidí toho svého cutmana a ví, že tam je kontrola. Spolupráce s takovými profíky je tedy vždycky dobrá.
V čem se MMA podle Vás kromě fanouškovské základy nejvíce změnilo od doby, kdy jste začínal jako cutman?
Myslím si, že je to mnohem více sport než dřív. Už to nejsou jen rvačky, ale už je to víc prezentované jako sport, zápasníci se začínají chovat a prezentovat jako sportovci a organizátoři to také už více prezentují jako sport, i když je to pořád show a byznys. Bojovníci dneska mají speciální jídelníčky, speciální kondiční silovou přípravu. Není to tak, že chodí pětkrát týdně na MMA, ale dělají i spoustu věcí okolo. Díky tomu je to dnes daleko více konzistentní a kompaktní sportovní disciplína.
Měly by podle Vás být zavedeny dopingové kontroly?Já jsem od začátku pro. Když nepočítám peníze, tak jsou k tomu ale třeba dvě věci. Zaprvé je třeba k tomu mít hard-skill, to znamená, že někdo musí vzít tu moč, zanést to do laboratoře a udělat ten test, a zadruhé je potřeba někdo, kdo má ten soft-skill, tedy někdo, kdo to zastřeší a řekne, že je ta autorita, která ručí za to, že tento test, pro tuto organizaci nebo pravidla tohoto sportu, je validní.
Ty hard věci tady samozřejmě jsou, tady se dá načůrat do zkumavky, amatéři to dělají. Například amatérský pohár, který bude v září v Praze, se bude téměř jistě testovat. Pro MMA tady ale není žádná autorita, která by měla ten soft sklil, žádnou „českou USADU“ tady nemáme.
Myslíte si, že taková autorita tady někdy vznikne?Myslím si, že jo, ale musí to chtít všechny strany. Musí to chtít i zápasníci, kteří jsou ale vesměs pro, málokdo by totiž řekl něco jiného, protože by tím na sebe ukázal. Pro všechny ale musí platit stejné podmínky, rovná pravidla boje. Když cutman zkontroluje jednoho zápasníka a namaže ho vazelínou, tak tou stejnou vazelínou musí namazat i druhého bojovníka. A když je otestovaný jeden zápasník, musí být v rámci fair play otestovaný i ten druhý.
Karfiolové uši: O co se jedná, jak k nim dochází a jak se proti nim dá chránit?
18. února 2021 14:30
A jak se vyvíjí práce cutmana? Objevujete pořád nové způsoby, jak o bojovníky lépe pečovat?Člověk se pořád učí. Sledujeme zahraničí, pořád se to rozšiřuje po Evropě i po světě, tak se koukáme, co dělají jiní dobře nebo špatně, jak dělají tejpy a podobně. Já osobně třeba způsob tejpování skoro každý rok měnil, upravil jsme tu techniku, něco se mi nelíbilo nebo nedařilo, praskaly palce, musel jsem to rozmotávat a říkal jsem si, čím to bylo, jestli to bylo páskou nebo něčím jiným.
Teď zrovna hledáme nového dodavatele pro dobré pásky. Pořád se tedy učíme
a stejně tak to je i během každodenního zaměstnání. Když se setkáme s něčím
v rámci traumatologie v nemocnici, tak je to přínosné.
Co považujete za dosavadní vrchol své kariéry? Na co jste nejvíc pyšný?Jsem pyšný na to, že jsem ve Varšavě byl na školení cutmanů pro IMMAF, což je amatérská světová organizace, kterou zastřešuje UFC a která by to jednou mohla dotáhnout na olympiádu. To pro mě znamená hodně. Získal jsem zkušenosti a papír, který mi otevírá obzory a cestu dál. Pořád mi to dělá radost a vím, že i v tom amatérském prostředí můžu udělat ještě hodně práce skrz Český svaz MMA a IMMAF.
Pokud jde o největší zážitek, tak na mě nejvíc zapůsobil asi Oktagon 11 v Ostravě. To bylo hodně velké. Kozma vs. Pirát o titul ve welterové váze, spousta krve a spousta wrestlingu.
Máte ještě nějaké cíle, kam byste se chtěli s Alpha Cutman Teamem ještě posunout nebo dostat?Všechny organizace vesměs fungují národně a stejně tak fungují cutmani. To znamená, že nám jako týmu stačí, když budeme svobodně fungovat tady na české půdě. Jako jednotlivec bych mohl například jít do Polska, ale jako tým je těžší se dostat do zahraničí. Chtěli bychom ale třeba víc dělat box nebo další postojářské disciplíny. Z historického hlediska byli cutmani právě tam, i gladiátoři měli své ranhojiče. Kdybychom se tedy dostali i do boxu, tak by to bylo fajn.
Kdyby bylo UFC znovu v Praze, je šance, že by se tam někdo z Alpha Cutman Teamu dostal?Nemyslím si, že by se tam dostal celý Alpha Cutman Team, ale já a kolega, kteří máme kvalifikaci na IMMAF, jsme zdravotníci a máme praxi, tak máme možná malou šanci se tam dostat. UFC na to má ale lidí dost. Já za sebe nemůžu říct, že tu šanci nemám. Já a kolega, kteří jsme Alpha Cutman Team založili, tu šanci máme, ale šance na to, že by si UFC najalo celý Alpha Cutman Team, už je asi menší než jedno procento.
