S cutmanem Bohumilem Vojkůvkou alias BoBeshem jsme si popovídali o zraněních v MMA, dopingových kontrolách a také o vzniku Alpha Cutman Teamu.
K profesionálnímu MMA dnes neodmyslitelně patří i práce cutmanů. Ti pečují o zraněné bojovníky, udržují je v boji co nejdelší dobu a v neposlední řadě jim také pomáhají se na zápas psychicky naladit. Jedním z nejuznávanějších cutmanů na domácí scéně je Bohumil Vojkůvka alias BoBesh, který společně se svým kolegou Jiřím Šigutou založil vyhlášený Alpha Cutman Team – tým profesionálních ranhojičů, kteří dohlíží na bojovníky na těch největších akcích v Česku a na Slovensku.
Kromě toho, že je dnes BoBesh prvotřídním cutmanem, tak za sebou má i aktivní zápasnickou minulost. Zápasil totiž v amatérském thajském boxu, grapplingu i brazilském jiu-jitsu, které jakožto držitel fialového pásku posledních už sedm let také trénuje v Gracie Barra ve Frýdku-Místku. Zkušenosti má tedy jak z pohledu zdravotníka, tak i bojovníka. Jaké vlastnosti by podle něj dobrý cutman měl mít? Jaký typ zranění je v MMA nejčastější a jaké nejhorší zranění za svou kariéru viděl? I to se v našem rozhovoru dozvíš.
Vy jste pravděpodobně nejznámější cutman v Česku. Jak jste s tím začal a jak dlouho už se tomu věnujete?Prvotní myšlenka přišla na mě a mého kolegu Jirku Šiguta někdy v roce 2015, kdy byl kolega osloven, jestli by bojovníky nemazal na jednom galavečeru v Ostravě. Viděli jsme, že to dělají v UFC a dalších lepších organizacích, ale v Česku to nikdo nedělá. Rozhodli jsme se proto, že to zkusíme a na jaře v roce 2016 jsme udělali první galavečer.
Máte spočítáno, na kolika turnajích jste byl a o kolik bojovníků jste se staral?To nemám, ale myslím, že kdybych počítal průměr, tak to bude zhruba jeden za měsíc, celkem asi 60 až 70 turnajů. A pokud jde o bojovníky, tak od zhruba 100 tejpů to vůbec nepočítám, a to už jsou dva nebo tři roky.
Někteří fanoušci možná přesně neví, co vlastně cutman dělá. V televizi vidí jen malou část vaší práce. Můžete teda prosím pospat, co všechno práce cutmana obnáší?Základem je prevence jakýchkoliv poranění před zápasem, v samotném zápase a samozřejmě i po něm. Těch preventivních kroků je opravdu hodně. Je tam řada kontrol, které pokud nedělá rozhodčí nebo pověřená osoba, tak to dělá cutman.
Na akcích, kam jsme zvaní, tuto službu nabízíme, protože jsme na to kvalifikovaní. U nás tomu říkáme dispečer. Když zápasník dostane tejpy a jde si nasadit rukavice, tak dispečer zkontroluje, jestli si tam třeba nestrčil gumové medvídky, zkontroluje, jestli je má podepsané od cutmana, zkontrolují se piercingy, ostříhané nehty, jestli bojovníci na zápas nemají trenky s kapsami, protože to taky nesmí být.
Bojovníka se pak snažíme držet v zápase do nejdéle, takzvaně jedno kolo navíc. Aby se mu například nerozšířil monokl a nezavřelo se mu oko, tak to chladíme a presujeme, aby rozhodčí zápas nezastavil. A samozřejmě už i samotné mazání vazelíny je preventivní krok k tomu, aby nedocházelo k tržným ranám. Je to ale jen preventivní krok, pořád k nim totiž dochází.
Kolika kontrolami musí bojovník projít těsně předtím, než ho pustíte do klece? Stalo se někdy, že se třeba bojovník pokusil pronést do klece něco zakázaného?To, co se děje na kameře, už by mělo být jen pro formu. Už je to jen finální kontrola, že se nic nepokazilo. Ale že by se tam někdo snažil vzít třeba nůž nebo něco podobného, tak to ne. (smích) Spíš se jen kontroluje, jestli mají věci jako chránič na zuby nebo suspenzor.
Před pár lety na turnaji na Štvanici se zjistilo, že David Hošek suspenzor nemá, a přišlo se na to až tam, takže i takové věci se dějí. Nestává se ale, že by se do klece někdo snažil brát něco, co tam nepatří.
Jak vypadala péče o bojovníky předtím, než tady začali fungovat profesionální cutmani?To nikdo neví. (smích) Dneska se některým věcem říká trochu vznešeně „old-school“. Někdo si myslí, že je dobře, že se věci dělaly před dvaceti lety jinak a že by se to dneska mělo dělat stejně, ale ty sporty se vyvíjí.
Tenkrát se tu dělal spíš thajský box, na kterém jsem i já začínal, a moje první tejpy byly látkové a nich byla jen namotaná páska. O bojovníky se tehdy starali trenéři nebo cornermani, ale nikdy to nebylo kompletně sofistikované jako s cutmanem, který tomu dozoruje a ručí za to, že je vše podle pravidel, která jsou dána konkrétní organizací nebo Unified Rules.
Jaké vlastnosti a vzdělání musí dneska mít dobrý cutman?Dobrý cutman to hlavně musí chtít dělat dobře. To je hlavní předpoklad. Píšou mi lidi, že by to s námi chtěli dělat, ale ve skutečnosti nechtějí dělat cutmana, nechtějí se starat o ty bojovníky a nejde jim o jejich zdraví nebo ten sport nějakým způsobem posunout.
My jsme to před těmi pěti lety chtěli a povedlo se nám to. Dali jsme totiž těm kontrolám rámec a systém. Ty věci už tu třeba byly, ale my je dali dohromady, nepřišli jsme vyloženě s něčím novým. Vzali jsme věci ze zahraničí a z domova a dali jsme jim formu. A dobrý cutman by právě měl chtít to pořád posouvat dál, posouvat zápasníky dál v zápase a
posouvat prevence, aby se co nejvíc předcházelo zranění.
Pokud jde o vzdělání, tak většina z týmu jsme zdravotní sestry nebo záchranáři. Nejlépe by měl mít tedy cutman zdravotní vzdělání. Když někdo pracuje například dlouho v Červeném kříži, tak se na to dá dobře navázat. Ale když mi napíše kluk, že dělá zámečníka, tak mu odpovím, že to není úplně dobrý předpoklad. To neznamená, že se to nemůže naučit, ale je dobré mít základy traumatologie, anatomie, vědět, jak vypadají kosti, cévy a tak dále. Měl by mít základ psychologie, aby věděl, co se s tím bojovníkem děje. Na tejpování je to totiž hodně o komunikaci.
Takže s tím bojovníkem před zápasem pracujete i po psychologické stránce?Určitě. Vždycky říkám, že cutman je umělec, psycholog a stratég. Typický příklad je amatérský zápasník, který otevírá nějaké větší nebo středí gala, a je nervózní, protože má třeba první zápas, bude tam hodně lidí a uvidí to kamarádi. A tu nervozitu na bojovníkovi poznáte, když se třepe nebo moc nenavazuje oční kontakt. Tak se toho kluka snažíte trochu nakopnout nějakými pozitivními otázkami, jako třeba: „Jak to dneska ukončíš? Co je tvoje nejoblíbenější submise?“ Nebo něco v tomto smyslu. On třeba odpoví, že by
chtěl vyhrát na trinagle, tak se o tom bavíte, snažíte se ho rozmluvit a navnadit
ho, aby chtěl vyhrát.
A naopak jsou i zápasníci, kteří jsou apatičtí a cutman je jim úplně ukradený. Když třeba neumíte portugalsky a on neumí dobře anglicky, tak to taky není moc dobré. Snažíte se mu teda nějakým způsobem ukázat, co má dělat, abychom ho dobře zatejpovali. A pak jsou extrémy, kdy jsou bojovníci odmítaví a neberou to tak, že tam jsme pro něj. Vždycky ale týmům říkáme, ať nás tu práci nechají udělat, protože to děláme pro jejich zdraví, aby se jim v tom zápase nic nestalo.
Jaké nejhorší zranění jste ve své kariéře viděl?
Co se dozvíš po odemknutí?
- Jaký typ zranění bývá nejčastější
- Zda je podle cutmana MMA bezpečné
- Kolik cutmanů bývá na turnaji Oktagonu
- Jaký je před zápasem Karlos Vémola nebo Attila Végh
- Zda by podle cutmana měly být zavedeny dopingové kontroly
