Zpravodajský portál pro moderní generaci, která se zajímá o aktuální dění.
Zajímá tě aktuální dění? Zprávy z domova i ze světa najdeš na zpravodajském webu. Čti reportáže, rozhovory i komentáře z různých oblastí. Sleduj Refresher News, pokud chceš být v obraze.
Nepodařilo se uložit změny. Zkus se nově přihlásit a zopakovat akci.
V případě že problémy přetrvávají, kontaktuj prosím administrátora.
OK
Lidí s tímto syndromem trápí bolesti hlavy a migrény, celková slabost, častější virózy, únava, ale také úzkost a podrážděnost – a to především o víkendech či dovolených.
Právě uběhl pracovní týden, přijde pátek, který úspěšně „dokopeš“ do konce, a vydechneš si – konečně víkend! Jenže jakmile přijde sobota, cítíš se, jako by z tebe někdo vysál veškerou krev. Nikam se ti nechce jít, cítíš se vyčerpaný, máš pocit, že na tebe něco leze, a bolí tě hlava. V neděli večer máš výčitky, že jsi víkend nevyužil naplno, ale v podstatě jsi ho jen proležel, a druhý den kolotoč začíná od začátku. V pondělí se „nakopneš“ ranní kávou a opět makáš na plné obrátky.
Něco podobného se opakuje na dovolené. Před odchodem se snažíš všechno stihnout a doslova se „sedřeš“, abys na dovolené už nemusel na nic myslet a nic řešit. Ale jakmile si tvé tělo všimne, že je čas k odpočinku, vypoví službu. Nejdřív cítíš slabost, pak z ničeho nic přijde nemoc a celou dovolenou proležíš v posteli. Jaká ironie. Nebo něco děláš špatně?
Stav, při kterém člověk onemocní vždy jen na dovolené, má v angličtině i své pojmenování – „leisure sickness“ (ve volném překladu „nemoc z volného času“). Jedná se o syndrom, který psychologové moc neuznávají a mnozí odborníci jsou k němu poměrně skeptičtí. Podle některých psychologů se jedná o běžný stav, který lidé připisují tělesnému onemocnění. Často však má psychologickou či psychosomatickou příčinu.
V Refresheru ti pravidelně přinášíme články na téma duševního zdraví. Aby ti nic neuteklo, sleduj téma zdraví. Pokud nás chceš podpořit, staň se členem klubu Refresher+, díky čemu získáš přístup ke všem aktuálním článkům.
„Patogenní“ dovolená?
Název tomuto syndromu vymysleli holandští psychologové Ad Vingerhoets a Maaike van Huijgevoort. Poprvé byl popsaný 7. března 2001 na setkání Americké psychosomatické společnosti, kde prezentovali článek s názvem Leisure sickness: průzkumná studie. Podrobnou pilotní studii zveřejnili o rok později v lékařském časopise Psychotherapy and Psychosomatics (Psychoterapie a psychosomatika).
Výzkumníci zjistili, že symptomy během dovolené v té době trápily přibližně 3 procenta respondentů. Stěžovali si zejména na bolesti hlavy (dokonce i migrény), únavu, bolesti svalů a nevolnost. Časté byly i různé virové infekce a onemocnění jako nachlazení a chřipka.
Why is it that many people often get ill at the beginning of their #holiday? Clinical psychologist Ad Vingerhoets has the answer! Watch the video to find out how to avoid leisure sickness. pic.twitter.com/BBFtYR7efS
Svůj stav spojovali s přechodem z pracovního do mimopracovního prostředí, se stresem z cestování a dovolené, s pracovní zátěží v posledních dnech a týdnech před dovolenou, ale také s osobnostními charakteristikami.
Tito lidé měli ve srovnání s lidmi bez obtíží vyšší nasazení v zaměstnání, vyšší smysl pro zodpovědnost a nedokázali dostatečně odpočívat. Navíc se častěji označovali za workoholiky a perfekcionisty.
Přidej se do klubu REFRESHER+
Co se dozvíš po odemknutí?
Jak vzniká syndrom „leisure sickness“.
Jak konkrétně se projevuje.
Jaké typy lidí většinou postihuje.
Co si o tomto syndromu myslí slovenská psycholožka Katarína Slováková, která s ním má zkušenost z praxe.
V závěru studie psychologové konstatovali, že jde o docela běžný stav. Za rizikové faktory označili zejména velkou pracovní zátěž, zvýšenou potřebu dosahovat úspěchů, smysl pro zodpovědnost (spojenou s prací) a neschopnost uvolnit se ve volném čase.
Pokud ses v této charakteristice našel, dej si pozor. Takové rysy totiž mohou vést i k vyhoření, o kterém jsme v Refresheru psali v rámci série článků o duševním zdraví O duši až po uši. Proč vyhoření vzniká a jak mu předcházet, se dočteš v tomto článku.
Syndrom leisure sickness má podobné znaky jako syndrom, který se označuje paradise/Tahiti syndrome. Člověk při něm pociťuje nespokojenost, přestože dosáhl všech svých snů. Většinou se pojí s velmi úspěšnými či bohatými lidmi, kteří své kariéře připisují velkou důležitost a mají pocit, že už nemají čeho dosáhnout.
Zmíněný holandský psycholog a docent Ad Vingerhoets tvrdí, že pro některé lidi je dovolená doslova „patogenní“. I ti psychologové, kteří se k této myšlence staví skepticky, připouštějí, že věda dokazuje, že pro některé osoby je „čas k relaxaci“ spíše nepříjemný boj samého se sebou.
Psychosomatika nebo ne?
K tomuto syndromu se vyjádřil dnes již zesnulý bývalý prezident Amerického institutu stresu a profesor medicíny a psychiatrie Paul J. Rosch, který se stresem zabýval skoro 60 let. „Ve volném čase se člověk s takovým syndromem necítí pod kontrolou. Bolesti hlavy, nevolnost a únava jsou však běžné symptomy stresu, jde tedy o psychosomatické stavy, nikoli o skutečnou diagnózu,“ řekl v roce 2007 pro Washington Post.
Esther Sternbergová, výzkumnice zabývající se neuroendokrinní imunologií v Národním institutu zdraví, však nesouhlasí. Výraz „psychosomatický“ se jí nelíbí, protože naznačuje, že tento stav není skutečný. Syndrom leisure sickness zdůvodňuje uvolňováním hormonů při stresu a jejich interakcí s nervovým a imunitním systémem.
„Během stresu nadledvinky v těle uvolňují adrenalin, který zrychluje srdeční tep a způsobuje pocení a úzkosti. Adrenalin sice posiluje imunitu, ale kortizol – další hormon, který uvolňují nadledvinky – proti ní bojuje. Rozdíl mezi nimi je ten, že adrenalin rychle pomine, zatímco kortizol zůstane aktivovaný delší dobu,“ vysvětluje vědkyně.
Jednoduchým vysvětlením „dovolenkové chřipky“ tedy může být to, že změna prostředí – když jsme více vystaveni novým choroboplodným zárodkům – ve spojení se zvýšenou hladinou kortizolu způsobí, že jsme náchylnější k infekcím.
Nemám čas být nemocný
Faktem však je, že zaneprázdnění lidé během roku ignorují signály onemocnění, protože na týdenní neschopenku „nemají čas“. Někdy si toho dokonce nejsou vědomi. „Když mají toho moc, někdy si ani neuvědomí, že na ně něco leze. Ale v momentě, jak si dají pauzu od práce, objeví se symptomy,“vysvětluje psycholog Vingerhoets.
Potvrdila to i slovenská psycholožka z iniciativy Ksebe Katarína Slováková, která se s tímto syndromem setkala přímo ve své praxi. „Když ignorujeme různé příznaky v zápalu práce, náš vyčerpaný organismus je důsledkem fungování na vyšší obrátky náchylnější k virózám. Lidé mají často problém s přechodem z pracovního módu do módu ‚dovolenkového'. Neumí se uvolnit, relaxovat, případně naopak, přeplní si program volnočasovými aktivitami až tak, že opět to vede k vyčerpání a stresu pro tělo.“
Katarína Slováková říká, že předtím, než se lidé dostanou k psychologovi, obvykle absolvují různá vyšetření. Stěžují si na bolesti hlavy, migrény, celkovou slabost, častější nachlazení, virózy, únavu, ale také úzkost, podrážděnost a přehnané reakce, které se obvykle projeví během volna. „Mnohdy slyším větu: ‚Konečně jsem si vzala volno a celou dobu jsem proležela, jak schválně, nemocná. A to se mi v poslední době děje opakovaně',“ říká psycholožka.
Tento stav si vysvětluje neustálým „stavem pohotovosti“, který oslabuje organismus. „Představme si, jak funguje naše tělo na zátěž a stres. Vylučují se stresové hormony, kortizol, adrenalin, mění se svalové napětí, oběhová činnost, dýchání, tělesná teplota a podobně. To vše nám pomáhá situaci zvládnout, zvýšit hladinu energie a soustředění,“ vysvětluje Slováková.
„Ale pokud nejde o jednu situaci, ale naše tělo takto funguje nonstop, jakoby na zvýšené obrátky, postupně se to odráží na různých potížích. A jednou z nich je i narušení činnosti imunitního systému.“
Dá se z něj „vyléčit“?
Psycholožka Suena Huangová z Univerzitní nemocnice George Washingtona lidem s leisure sickness radí, aby přehodnotili svou definici úspěchu. „Pro perfekcionisty, kteří mají velmi vysoká očekávání, by cílem neměla být dokonalost, ale rovnováha pracovního i soukromého života. Měli by se také naučit přijmout své nedokonalosti.“
Katarína Slováková říká, že s klienty, kteří trpí tímto syndromem, obvykle řeší jejich celkové fungování, pracovní vytížení, schopnost relaxovat během celého týdne a vyváženost jejich denního režimu – práce, odpočinek, záliby, spánek.
„Tak jako skoro u všeho, i zde je základem životní balanc. Stejně jako myslíme na práci, tak bychom měli myslet také na relax, odpočinek, čas pro sebe a spánek. Skoro všichni si plánujeme práci, ale nikdo si neplánuje volný čas. Dokonce míváme výčitky, když nic neděláme. Myšlenkami si způsobujeme stres, i když máme volno,“ říká Slováková.
„Oddechnutím v konečném důsledku zvládneme více a můžeme díky tomu opět podat vysoký výkon,“ doplňuje.
Lidem, kteří za psychologem přicházejí již s různými příznaky, pomáhají také různé relaxační techniky. Například autogenní trénink, při kterém člověk pomocí slovních příkazů a instrukcí terapeuta uvolňuje jednotlivé části těla. Efektivní je podle psycholožky i Jacobsonova progresivní relaxace, která spočívá v postupném napínání a uvolňování svalů. Celý postup autogenní terapie a Jacobsonovy relaxace najdeš na webu Ligy za duševní zdraví.